V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!

Občanská demokratická strana

Z Multimediaexpo.cz


Občanská demokratická strana (ODS) je nejsilnější česká pravicová politická strana, vládní v letech 1992–1997 a od podzimu 2006 do jara 2009. Strana je orientována jako liberálně-konzervativní. Základními principy jejího programu jsou "nízké daně, zdravé veřejné finance, nezadlužená budoucnost, podpora rodin s dětmi a sociálně potřebnými, adresný sociální systém, snižování byrokracie, uvolnění podnikání, bezpečný stát a transatlantická vazba. Bez triků a populismu." [1]

ODS vznikla v dubnu 1991 rozpadem Občanského fóra. Jejím zakladatelem a předsedou do roku 2002 byl Václav Klaus, následně zvolený prezidentem. Druhým předsedou v období 2002–2010 byl Mirek Topolánek, který v letech 2006-2009 vykonával i funkci předsedy vlády. Od prosince 2008 je prvním místopředsedou Občanské demokratické strany David Vodrážka (starosta městské části Praha 13); dalšími místopředsedy jsou bývalý středočeský hejtman Petr Bendl a ministři bývalé Topolánkovy vlády Petr Gandalovič, Ivan Langer a Petr Nečas.

Od 13. dubna 2010[2] je do řádného volebního kongresu pověřen vedením strany místopředseda a volební lídr pro parlamentní volby 2010 Petr Nečas.[3]

Občanská demokratická strana je (společně s britskými Konzervativci) přidruženou členkou evropské politické strany Evropští demokraté. Strana má mimo jiné post pražského primátora; v Topolánkově koaliční vládě měla obsazeny resorty vnitra, práce a sociálních věcí, průmyslu a obchodu, zdravotnictví, spravedlnosti, dopravy a zemědělství a vicepremiéra pro evropské záležitosti.

ODS k 30. dubnu 2008 měla 29 520 členů průměrného věku 47,7 let v 1 448 místních, 92 oblastních a 14 regionálních sdruženích. Podíl mužů a žen je cca 2:1.[4] Za neoficiální mládežnickou organizaci jsou označováni Mladí konzervativci, podle jejichž pardubické organizace je ODS „jedinou relevantní pravicovou stranou“.[5]

Obsah

Program

Svůj volební program pro volby v r. 2006 nazvala ODS „Společně pro lepší život“,[6], či také „ODS Plus“. Tato kampaň následovala po tzv. „Modré šanci“, která se jasně měla vymezit k tehdejším koaličním vládám pod vedením ČSSD a nabídnout pravicové alternativy tehdejších programů. Program z roku 2006 ODS označila za opatření nutná k tomu, aby bylo zastaveno plýtvání penězi ze státního rozpočtu, zneužívání sociálních dávek a zadlužování státu, snížena míra korupce, posílena udržitelnost sociálního a zdravotního systému, zvýšena motivace pracovat a snížena nezaměstnanost. Základní součástí tohoto programu byla tzv. rovná daň, která poukazovala na přínosy podobného daňového systému, který zavedla SDKÚ-DS na Slovensku, kterou si ODS vyvolila za svůj vzor k následování.

Podle kritiky levice se jednalo o šanci jen pro bohatší menšinu společnosti a vedoucí zejména k dalšímu „rozevírání nůžek“ mezi sociálními skupinami. ČSSD kritické hlasy vtělila do vlastní „antikampaně“ s názvem ODS Mínus, ve které zpochybnila například zavedení regulačních poplatků ve zdravotnictví a požadovala diskuze o školném a reformách klíčových zákoníků.

Orgány strany

Nejvyšším orgánem ODS je podle stanov kongres. Schází se každoročně, obvykle na podzim. Poslední kongresy se konaly 5. až 7. prosince 2008 v Praze-Vysočanech a 21. až 22. listopadu 2009 opět v Praze - Vysočanech[7]. V sudých letech se volí vedení.

Základní jednotkou ODS jsou místní sdružení. Ta se seskupují do oblastních sdružení a ta dále do regionálních. Nejvyšším orgánem každého sdružení je sněm (místní, oblastní a regionální), který se koná podle stanov aspoň 1x ročně. Mezi sněmy řídí činnost sdružení jeho rada.

Mezi kongresy rozhoduje o činnosti strany výkonná rada, která mívá kolem 40 členů. Těmi jsou všichni členové grémia a zástupci regionálních sdružení. Výkonná rada se schází podle potřeby, nejméně 1x měsíčně.[8]

Grémium průběžně řídí činnost strany mezi zasedáními výkonné rady. Skládá se z předsedy strany, jejích místopředsedů a předsedů parlamentních klubů.

Historie Občanské demokratické strany

Od vzniku po rozštěpení

Občanská demokratická strana byla založena 20. dubna 1991 na sjezdu v Olomouci.[9] Občanské fórum se tím rozpadlo na dva subjekty: ODS a středolevé Občanské hnutí. Předsedou se stal dosavadní předseda OF Václav Klaus. V listopadu 1991 ODS uzavřela koaliční dohodu s Křesťanskodemokratickou stranou (KDS) a na Slovensku s Demokratickou stranou. Ve volbách v roce 1992 zvítězila koalice ODS-KDS ve všech zákonodárných orgánech, ODS pak na federální úrovni uzavřela koalici s Hnutím za demokratické Slovensko, v České republice pak s KDS, KDU-ČSL a ODA. Premiérem Československa se stal Jan Stráský, premiérem České republiky pak Václav Klaus.

V průběhu roku 1992 se ODS z českých stran nejzásadněji zasloužila o rozpad Československa, hlavně díky iniciativě předsedy Václava Klause.[10] V čele nezávislé České republiky pak provedla ODS zásadní transformační kroky (nejrozsáhlejší privatizace ze všech postkomunistických zemí) a podílela se na začleňování země do západoevropských struktur; podala přihlášku ke vstupu do NATO i EU.

Dne 18. března 1996 se ODS sloučila s KDS, již společně tak šly do parlamentních voleb v červnu. V nich ODS znovu zvítězila, ovšem pravicová koalice získala pouze 99 poslaneckých křesel kvůli úspěchu tzv. nesystémových stran (KSČM a SPR-RSČ). Po jednáních, do nichž se výrazně zapojil prezident Václav Havel, byla dohodnuta menšinová koalice ODS, KDU-ČSL a ODA, tolerovaná Českou stranou sociálně demokratickou, jejíž předseda Miloš Zeman se na oplátku stal předsedou poslanecké sněmovny. Na podzim 1996 získala ODS v prvních volbách do senátu 32 mandátů.

ODS však musela čelit vzrůstajícímu tlaku ze strany veřejnosti (způsobený především zhoršením ekonomické situace), strany koaličních partnerů a i z vlastních řad. V souvislosti s několika finančními skandály na podzim 1997 odstoupil ministr zahraničních věcí Josef Zieleniec a později místopředsedové strany Jan Ruml a Ivan Pilip vyzvali Václava Klause k odstoupení. Následně vládu opustili ministři za KDU-ČSL a ODA, což vedlo k premiérově demisi. Pro tyto události ODS zpopularizovala označení Sarajevský atentát, neboť výzva přišla během Klausovy návštěvy na summitu středoevropských zemí ve válkou zničeném Sarajevu. Přesto byl Václav Klaus v prosinci znovu zvolen předsedou ODS, což vedlo po krátkém problematickém období ke stabilizaci strany; Pilipovo a Rumlovo křídlo ji opustilo a v lednu 1998 založilo Unii svobody. ODS nebyla přizvána k vytváření dočasné polo-úřednické Tošovského vlády.

Od roku 1998

Po předčasných volbách v červnu 1998, v nichž dosáhla ODS nečekaně dobrého výsledku (druhá za ČSSD s 28 % hlasů), měly obě velké strany možnost uzavřít koalici se středovými: vládu s vítěznou ČSSD však odmítli unionisté a návrat do koalice s KDU-ČSL a US byl nepřijatelný pro ODS. Ta překvapivě uzavřela tzv. Opoziční smlouvu s ČSSD, podle níž se měl stát předsedou vlády Miloš Zeman výměnou za předsednictví obou komor parlamentu a důležitá správní místa pro ODS. Občanští demokraté také měli zajistit schválení zákonů navržených ČSSD včetně reformy volebního zákona, která měla posílit většinové prvky (a byla zamítnuta Ústavním soudem). To se setkalo s velkou nelibostí veřejnosti (Děkujeme, odejděte), nicméně vláda přežila do konce volebního období.

Před volbami 2002 opustila ODS skupina okolo tehdejšího pražského primátora Jana Kasla. Nová strana se pojmenovala Evropští demokraté, roku 2006 se spojila se Sdružením nezávislých kandidátů do politické strany SNK Evropští demokraté.

Ve volbách v červnu 2002 dosáhla ODS historicky nejhoršího výsledku (24,5 % hlasů). Václav Klaus na podzim dal svou funkci k dispozici; předsedou byl zvolen ostravský senátor Mirek Topolánek, když o 11 hlasů porazil Petra Nečase.[1] Od té doby ODS vyhrávala všechny volby, kterých se účastnila, až do drtivé porážky na podzim 2008. Jednalo se o následující hlasování:

Po volbách v roce 2006, v nichž ODS po deseti letech opět zvítězila s historicky nejlepším výsledkem jakékoliv strany od vzniku republiky, sestavila ODS koaliční vládu s KDU-ČSL a Stranou zelených. Koaliční strany však získaly pouze 100 poslaneckých mandátů a tudíž se neobešly bez podpory poslanců Michala Pohanky a Miloše Melčáka, kteří opustili ČSSD. Patová situace vedla k několika měsícům křečovitého vyjednávání mezi stranami a politické nestabilitě.

Mezi nejdůležitější kroky vlády ODS, která nakonec vznikla, patřila reforma veřejných financí, příprava Evropského předsednictví, důchodová a zdravotnická reforma. Volební prohra v říjnu 2008 ve volbách do Senátu a krajských zastupitelstev, kdy drtivě zvítězila opoziční ČSSD, se stala živnou půdou pro kritiky Topolánkova vedení strany a posílila konzervativněji zaměřené tzv. "rebely", do jejichž čela se postavili Vlastimil Tlustý, prezident Václav Klaus a Pavel Bém. Mezi nimi a vedením ODS došlo k rychlému zhoršení vztahů, které vyvrcholilo demonstrativním odchodem Václava Klause z kongresu ODS a ukončením členství ve straně. V průběhu roku 2008 tak ODS i další koaliční strany přišly o podporu několika svých poslanců a v lednu 2009 vznikly nové strany, které se zaměřily na nespokojence z ODS. 24. března 2009 proběhlo hlasování o nedůvěře vládě. PSP ČR vyjádřila nedůvěru kabinetu vedeného Mirkem Topolánkem; dva poslanci za ODS a dva za Stranu Zelených se rozhodli vládu nepodpořit, hlavním z důvodů byl ostrý nesouhlas s tehdejšími praktikami.

Předseda strany Mirek Topolánek rezignoval oficiálně na svou funkci 12. dubna 2010. Jeho pravomoci do volebního kongresu převzal z rozhodnutí výkonné rady již 1. dubna pověřený místopředseda Petra Nečas.

Předsedové strany

Předsedové ODS
Pořadí Osoba Období
1. Václav Klaus 1991 – 2002
2. Mirek Topolánek 2002 – 2010
— Petr Nečas
(pověřen pravomocemi) 		od 13. 4. 2010


Volební výsledky

Předvolební billboard ODS do Poslanecké sněmovny v roce 2006
Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
Volby Počet hlasů  % Mandátů
1992 (ČNR, s KDS) 1 924 483 29,73 66
1996 1 794 560 29,6 68
1998 1 656 011 27,74 63
2002 1 166 975 24,47 58
2006 1 892 475 35,8 81
Volby do Senátu[11]
Volby Získaných mandátů
1996 32
1998 9
2000 8
2002 9
2004 19
2006 14
2008 3
Volby do Federálního shromáždění 1992 (koalice s KDS)[12]
Komora Počet hlasů  % Počet mandátů
Sněmovna lidu 2 200 937 33,9 42
Sněmovna národů 2 168 421 33,43 34
Volby do zastupitelstev obcí
Volby  %
1994 29,5
1998 24,27
2002 25,23
2006 36,2
Krajské volby
Volby  % Počet hejtmanů
2000 23,82 9
2004 36,36 12
2008 23,57 0
Volby do Evropského parlamentu
Volby Počet hlasů  % Mandátů
2004 700 942 30,04 9
2009 741 946 31,45 9

Kritika

Kampaň ODS minus se stala jedním ze symbolů ostré rivality dvou největších stran, ODS a ČSSD

Kritika Občanské demokratické strany vychází z různých ideových pozic a je běžnou součástí politického boje. Velkých rozměrů dosáhla při skandálu s financováním strany a ve volbách do poslanecké sněmovny v roce 2006, kdy na kritice ODS postavila Česká strana sociálně demokratická svou volební kampaň nazvanou ODS Mínus. ODS je též kritizována ze strany politické pravice za nedostatečné prosazování pravicových hodnot v Topolánkově vládě.[13] Zejména jde o podpis Lisabonské smlouvy Mirkem Topolánkem a snahu prosadit ji v parlamentu, schválení antidiskriminačního zákona nebo uznání nezávislosti Kosova.

Kromě kritiky ideologické je ODS též terčem kritiky věcné, nejčastěji v souvislosti s korupčním jednáním svých členů. Zvlášť silnou nevoli vyvolal například bývalý ministr dopravy Aleš Řebíček, za jehož vlády získala jeho "bývalá" firma Viamont miliardové státní zakázky[14] . Jde přitom o firmu s netransparentní vlastnickou strukturou, která využívá listinné akcie na majitele. Proto lze předpokládat, že zde Aleš Řebíček stále vlastní nemalý obchodní podíl a při rozhodování o veřejných zakázkách se jako ministr dopustil střetu zájmů a obohatil se o stovky miliónů korun [15] .

Významné osobnosti v historii strany

Související články

Reference

  1. ↑ http://www.ods.cz/volby2009/program/preambule
  2. ↑ Topolánek: Na pracovním úřadě neskončím, Novinky.cz, 14.4.2010
  3. ↑ Petr Nečas převzal povinnosti předsedy ODS, ODS, 12.4.2010
  4. ↑ http://www.ods.cz/docs/listy/Listy_02-2008.pdf
  5. ↑ Mladí konzervativci a ODS
  6. ↑ Archivní stránka webu ODS o tehdejších programových tezích
  7. ↑ 20. kongres ODS
  8. ↑ Seznam členů výkonné rady včetně fotografií členů grémia ODS
  9. ↑ Historie ODS [online]. Občanská demokratická strana, [cit. 2010-04-30]. Kapitola Vznik ODS. Dostupné online.  
  10. ↑ Životopis Václava Klause na stránkách Pražského hradu
  11. ↑ www.volby.cz
  12. ↑ http://www.ods.cz/strana/historie
  13. ↑ Marek Skřipský: Strana těžkého srdce
  14. ↑ Zpráva ČTK (7. 6. 2009 19:06) "Týden: Firma Viamont loni vydělala rekordních 430 milionů Kč"
  15. ↑ Obchodní rejstřík

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Občanská demokratická strana


Citováno z „http://www1fdc.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Ob%C4%8Dansk%C3%A1_demokratick%C3%A1_strana“