V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.

Strana zelených

Z Multimediaexpo.cz


Strana zelených (SZ, neoficiálně zelení[1][2]) je česká politická strana prosazující zelenou politiku.

Strana zelených vznikla krátce po listopadové revoluci na podzim 1989, větší význam však získala až kolem roku 2002, kdy do ní masově vstoupili lidé z prostředí ekologických občanských iniciativ, kteří ji do té doby ignorovali. V září 2005 se stal předsedou strany Martin Bursík, pod jehož vedením se SZ dostala do Poslanecké sněmovny (6 poslanců) a do vlády (4 ministři vč. nestranického ministra zahraničí). Na podzim 2004 byl do Senátu PČR v Praze 10 zvolen za SZ nestraník Jaromír Štětina.

Mezi významné členy SZ patří předseda strany a bývalý ministr školství, mládeže a tělovýchovy Ondřej Liška, náměstek ministra životního prostředí první místopředseda SZ František Pelc, náměstek brněnského primátora a místopředseda strany Martin Ander, poslankyně Kateřina Jacques, poslanec a chomutovský zastupitel Přemysl Rabas, ředitelka České inspekce životního prostředí Eva Tylová, někdejší pražský radní Petr Štěpánek nebo předsedkyně krajské organizace v Praze Petra Kolínská.

Na jaře 2008 měla SZ zhruba 2000 členů, nejvíc v Praze a v Jihomoravském kraji, kde je také nejúspěšnější. Strana má ve vrcholných orgánech i na kandidátkách vysoký podíl žen.

SZ je řádným členem Evropské strany zelených.

Obsah

Politická orientace

Některé ekonomické názory Strany zelených lze chápat jako liberální (mírné snížení celkové daňové kvóty prostřednictvím snížení přímých daní a vedlejších nákladů práce jako sociální pojištění, zjednodušení a zefektivnění úřadů), jiné spíše jako levicové (úloha státu v regulaci aktivit poškozujících životní prostředí a prosazování trvale udržitelného rozvoje). Martin Bursík před volbami 2006 odmítal uvést preferovaného koaličního partnera se slovy „nejsme pravicoví ani levicoví, ale zelení“;[3] po vstupu SZ do pravicové vlády ODS se však zařazení strany na pravolevém spektru stalo předmětem rostoucích sporů, vrcholících sjezdem v září 2008.

Základní programové body

Strana zelených si klade za cíl prosazovat zejména: svobodu a demokracii, ekologicky a sociálně orientované tržní hospodářství, ochranu životního prostředí, globální spoluzodpovědnost a ochranu klimatu, nedělitelnost lidských práv, zapojení veřejnosti do správy věcí veřejných, rovné příležitosti a odstranění všech typů diskriminace ve společnosti, vzdělanostní a kulturně vyspělou společnost.

Hlavní programové body SZ ve volbách 2006 byly:[4]

  • Modernizace české společnosti založená mj. na odklonu od využívání ropy a jaderné energie a ve využívání alternativních, k přírodě ohleduplných zdrojů. Cíle má být dosaženo zejména ekonomickými nástroji – ekologickou daňovou reformou, která zvýhodní ekologicky šetrné postupy před nešetrnými. Nejvýznamněji chce SZ změnit dopravu, kde usiluje o přenesení nákladní dopravy na železnici, zvýhodnění veřejné dopravy před individuální, zvýhodnění využívání alternativních paliv (zejména zemního plynu) před benzínem a naftou, zrovnoprávnění automobilismu s cyklistickou a pěší dopravou. V oblasti průmyslu a energetiky SZ požaduje urychlené snížení emisí CO2, odmítá výstavbu nových jaderných elektráren a prolomení limitů těžby uhlí v severních Čechách. Tvrdí, že nejlevnější energie je taková, jaká se vůbec nevyrobí, tj. že největší potenciál je v úsporách.[5]
  • Ochrana životního prostředí a práv spotřebitelů, kde SZ usiluje o zdravou krajinu, šetrné zemědělství, maximální možnou míru informování spotřebitelů o výrobcích, omezování využívání jedovatých a škodlivých chemikálií při výrobě potravin i průmyslového zboží, zvýšení podílu recyklovaných odpadů, o posílení práv zvířat, využití alternativních zdrojů energie(bionafta) a o zdravý život občanů ČR[6]
  • Otevřená společnost s důrazem na rozvoj demokracie a lidských práv: SZ zejména podporuje zvýšení podílu občanů na rozhodování formou referend. V programu měla i snížení věku pro aktivní volební právo na 16 let;[7]
  • Podpora školství a vědy: SZ požaduje zvýšení výdajů státu na kulturu na 1 % ze státního rozpočtu. Mezi další priority patří regulace reklamy a stanovení přesnějších mantinelů pro tzv. radniční noviny.[8]
  • Sociální politika: SZ usiluje o zdravotní reformu, adresnou sociální pomoc, podporu práce na částečný úvazek, rovný přístup k heterosexuálům i homosexuálům, nezpochybňování práva žen na interrupce, ochranu dětí před pornografií a zvýšení počtu žen ve veřejném životě. Perspektivně mají být zrušeny dětské domovy a nahrazeny původní či adoptivní rodinou.[9]
  • Zahraniční politika má být založena na výrazném posílení evropské integrace a upřednostnění zahraniční rozvojové pomoci před vojenskou účastí ČR v konfliktech.[10]

Základním ekonomickým nástrojem, kterým chce SZ dosáhnout zlepšení životního prostředí, je ekologická daňová reforma spočívající v přesunu od zdanění lidské práce ke zdanění surovin a energií a užití motorových vozidel. Do reformy veřejných financí platné od roku 2008 začlenilo ministerstvo financí tzv. první etapu zavedení ekologických daní (ze zemního plynu, pevných paliv a elektřiny) v minimální výši požadované EU.

Propojení s nevládními organizacemi

Strana je provázána s neziskovými organizacemi (především orientovanými na ochranu přírody, lidských práv, odpor proti jaderné energii a na ochranu spotřebitele), řada členů pochází z neziskového sektoru a někteří nestraníci na kandidátkách jsou aktivními členy neziskových organizací. Strana s neziskovými organizacemi také aktivně spolupracuje na přípravě volebního programu. Tento fakt někdy vede zejména u odpůrců zelených k připisování všech aktivit konaných neziskovými environmentálními organizacemi také přímo Straně zelených, nezávisle na tom, zda se SZ s takovýmito aktivitami ztotožňuje nebo ne.

Organizační struktura

Strukturu Strany zelených určují Stanovy přijaté sjezdem konaným dne 27. září 2003 v Táboře. Novelizovány byly na sjezdech v Praze-Vršovicích 11. prosince 2004, v Pardubicích 25. září 2005 a v Brně 6. prosince 2009.[11]

Základní a krajské organizace

Nejnižší úrovní struktury stranických orgánů jsou základní organizace (ZO). Zakládají se v obcích a v obvodech či částech statutárních měst (vždy nejvýše jedna v místě). ZO je tvořena minimálně třemi členy SZ, mezi které se rozdělí funkce předsedy, pokladníka a revizora. Nejvyšším orgánem základní organizace je členská schůze, výkonným orgánem je rada ZO, resp. předseda ZO.

Členové základních organizací tvoří vyšší samosprávné stupně - krajské (městské) organizace (KO/MO). Nejvyšším orgánem těchto uskupení je krajská (městská) konference, výkonným orgánem rada krajské (městské) organizace, kontrolu zabezpečuje krajská revizní komise (revizor městské organizace). Městské organizace tvoří mezistupeň mezi základními organizacemi v obvodech či částech statutárních měst a krajskými organizacemi; působí v Brně, Ostravě, Plzni a Ústí nad Labem.

Mimo tuto strukturu se základní organizace mohou slučovat do lokálních sdružení. Ta nejsou součástí organizační struktury SZ a jejich vnitřní uspořádání je věcí jejich vzájemné dohody.

Vrcholné orgány

Nejvyšším orgánem strany je celostátní sjezd. Ten je svoláván v pravidelných dvouročních cyklech nebo mimořádně na základě požadavku nižších organizačních složek strany nebo rozhodnutím předsednictva.

Nejvyšším orgánem SZ mezi sjezdy je republiková rada (RR). Je tvořena volenými zástupci z krajských organizací, předsednictvem SZ a poslanci a senátory ze SZ. Odpovídá sjezdu za plnění jeho usnesení, cílů a hlavních úkolů SZ a politického programu SZ, pověřuje předsednictvo realizací svých usnesení a schvaluje s pověřením sjezdu některé vnitřní předpisy strany. Dále schvaluje rozpočet, volební programy, uzavření republikových předvolebních či povolebních koalic, společnou strategii voleb do zastupitelstev krajů, v závažných a odůvodněných případech úpravy krajských a komunálních kandidátek, strategii voleb a kandidáty do parlamentu a zastupitelských orgánů ČR v EU a nutné rozpočtové změny.

Výkonným orgánem Strany zelených v období mezi sjezdy a zasedáními republikové rady je sedmičlenné předsednictvo (PSZ) volené sjezdem. Mezi jeho pravomoci patří: zajišťovat vedení a chod strany v organizačních záležitostech a přijímat neodkladná rozhodnutí, svolávat jednání sjezdu, připravovat program a materiály pro jednání sjezdu a RR, navrhovat a realizovat plán činnosti strany, zaujímat stanoviska k aktuální politické situaci, průběžně kontrolovat dodržování rozpočtu a navrhovat změny, v případě nefunkčnosti některých funkcionářů na nižších organizačních stupních řešit situaci, případně dát návrh na jejich zbavení funkce, zajišťovat informační servis všem nižším organizačním složkám, vydávat souhlas ke kandidatuře člena SZ za jiný politický subjekt nebo jako nezávislého.

Stranu zelených navenek reprezentuje sjezdem volený předseda, který zároveň rozhoduje v neodkladných záležitostech a provádí neodkladné úkony, nevyžadují-li souhlas jiného orgánu.

Dohled nad dodržováním zákonů, stanov a dalších stranických předpisů zabezpečuje ústřední revizní komise, která je volena sjezdem. Její pravomocí je mj. navrhovat vyloučení členů a zrušení organizačních složek.

Každodenní provoz strany zabezpečuje hlavní manažer jmenovaný předsednictvem. Odpovídá za nakládání s majetkem SZ, řídí činnost hlavní kanceláře, po schválení PSZ uzavírá a po vyjádření PSZ ukončuje pracovní poměr se zaměstnanci HK, na návrh RKO uzavírá a ukončuje pracovní poměr se zaměstnanci působícími v krajských kancelářích, jedná jménem SZ v majetkových, hospodářských, pracovních a právních vztazích v rozsahu pověření předsednictvem.

Odborné sekce

Pro hlubší diskuzi nad konkrétními programovými body zřizuje předsednictvo strany odborné sekce jako poradní orgán, na jehož činnosti se mohou podílet i nečlenové SZ. Odborné sekce připravují podklady pro stanoviska a programové dokumenty SZ, vymezují a diskutují konkrétní i obecná odborná témata, projednávají plnění volebního programu v dané oblasti, zpracovávají expertní stanoviska nebo předkládají náměty, ke kterým by SZ měla zaujmout stanovisko, připravují rešerše a podklady podle zadání PSZ, sledují legislativní změny a komunikují s parlamentními stranami, připomínkují právní předpisy, vyhledávají a vyzývají k diskusi odborníky v dané oblasti; pořádají odborné semináře nebo jinak prezentují politiku SZ v dané oblasti směrem ke členům i veřejnosti ve spolupráci s PSZ a v souladu s programovými cíli, programem a vnitřními předpisy strany, a vyjadřují se k dalším otázkám, které jim předloží příslušný orgán strany.

Historie

Historie v letech 1989 -2002

Na začátku léta 1989 se ve Vimperku uskutečnilo setkání ekologických aktivistů, kde promluvili mj. poslanec Bundestagu za německé zelené Milan Horáček nebo ekolog a signatář Charty 77 Ivan Dejmal. Dříve rozdrobené ekologické spolky a uskupení se zde sjednotily do Ekologického sdružení, které se mělo postupně transformovat na Československou stranu zelených. Podle některých zdrojů zhatila vznik strany před listopadem 1989 Státní bezpečnost.[12]

Vznik Československé strany zelených byl vyhlášen po sametové revoluci 24. listopadu 1989, SZ byla formálně založena 9. prosince 1989, zaregistrována byla 3. února 1990 a ustavující sjezd se konal 17. února 1990 v Brně. Na sjezdu byly zřízeny tři zemské bloky (český, moravskoslezský a slovenský), později byl vytvořen blok pražský.

V prvních svobodných parlamentních volbách v červnu 1990 SZ kandidovala samostatně, pětiprocentní hranici pro vstup do parlamentu těsně nepřekonala. Neuspěla ani v komunálních volbách na podzim.

O dva roky později Strana zelených kandidovala v koalici se Zemědělskou stranou a Československou stranou socialistickou v seskupení nazvaném Liberálně sociální unie. V jejím rámci získala SZ po třech poslancích ve Federálním shromáždění i v České národní radě. 22. listopadu 1993 rozhodl celostátní výbor strany o vystoupení z LSU, poslanecký klub unie zelení poslanci opustili o rok později.

Na sjezdu v Černé v Pošumaví v prosinci 1994 byl předsedou znovuzvolen Jaroslav Vlček. V říjnu 1995 Vlček odešel ze SZ do České strany sociálně demokratické (odešli s ním i dva místopředsedové a nemalá část členské základny); na jeho místo výkonný výbor strany zvolil Emila Zemana.

Ve sněmovních volbách v roce 1996 strana nekandidovala, v roce 1998 získala 1,1 % a v roce 2002 2,4 %. Od voleb do Evropského parlamentu v roce 2004 (zisk 3,2 %) měla SZ statut nejsilnější mimoparlamentní strany.

„Tmavozelená revoluce“, vývoj v letech 2002–2005

Ve volbách 2002 Strana zelených získala i díky podpoře Brandýského fóra nevládních organizací 2,36 % a vyšlo najevo, že vedení hodlá velkou část státního příspěvku za hlasy vyplatit hlavnímu manažerovi strany. Nato přední člen BF, ekologický aktivista a šéfredaktor Literárních novin Jakub Patočka vyhlásil akci Zelená padesátka,[13] později známou též jako tmavozelená revoluce, kdy do SZ masově vstoupili lidé z prostředí ekologických občanských iniciativ s cílem přečíslit původní členy („starozelené“) a změnit politický styl a směřování strany. Počet členů se během roku ztrojnásobil z 250 na 750 s řadou známých osobností jako Ivan Dejmal, Karel Jech, Dalibor Stráský, Eva Vavroušková, Jan Wünsch, Dušan Lužný, Petr Uhl, Fedor Gál, Lumír Kolíbal či Jana Strunecká.[14] Na mimořádném brněnském sjezdu v dubnu 2003 tak byl předsedou zvolen jeden z iniciátorů revoluce Jan Beránek. Nové vedení jednalo s bývalým ministrem životního prostředí v Tošovského vládě Martinem Bursíkem o možnosti, že by vedl kandidátku SZ ve volbách do Evropského parlamentu v červnu 2004. K dohodě však nedošlo, lídr kandidátky nebyl zvolen ani na sjezdu konaném v září 2003 v Táboře. Republiková rada nakonec z trojice Jakub Patočka, Jan Jařab, Bursík vybrala Beránkova přítele Patočku. Strana získala 3,16 % hlasů a do EP se tak nedostala.

Ve Straně zelených se postupně vytvořily dvě znepřátelené frakce: příznivci Beránkova vedení a jeho odpůrci, kteří vedení strany obviňovali z autoritářských a sektářských praktik a kritizovali radikalismus Patočkou prosazeného politického programu Vize ekologické demokracie (včetně vágně definované „nové demokracie“, resp. „neodemokracie“).[15] Na konci listopadu 2003 protiberánkovská skupina vydala Prohlášení demokratů v SZ a Přehled některých porušení stanov a demokratických postupů v SZ. I tuto kritiku poměrů ve straně vedení odmítlo jako neopodstatněnou. Na začátku roku 2004 někteří signatáři Prohlášení demokratů založili Otevřenou platformu Strany zelených, jejímž cílem měla být demokratizace vnitrostranického života;[16] před sjezdem ji formálně rozpustili.

Na sjezdu v září 2004 Beránek předsednictví těsně obhájil v souboji s Petrem Štěpánkem. Vnitrostranická opozice se nakonec sjednotila kolem Martina Bursíka a postupně získala převahu.

Na mimořádném sjezdu v Pardubicích 24. až 25. září 2005 tak už Beránek znovu nekandidoval a novým předsedou se stal Bursík. Několik desítek Beránkových a Patočkových příznivců nato vystoupilo ze strany a koncem roku 2005 vytvořili politické hnutí Zelení, které však vyvíjí jen minimální aktivitu. Sjezd také rozhodl, že SZ půjde do parlamentních voleb 2006 samostatně a ne v koalici s menšími liberálními stranami, jak prosazoval Beránek. Bursík následně zmírnil vymezování SZ proti ODS, které bylo charakteristické pro Patočkovo vystupování.

Úspěch ve volbách 2006

Martin Bursík, předseda strany, a další její členové v roce 2006

V polovině února 2006 překročily volební preference SZ 5 %, potřebných pro vstup do Poslanecké sněmovny; to vyvolalo značný zájem médií o stranu a zjevně další růst preferencí od nerozhodnutých voličů. V dubnu se většina agentur pro výzkum veřejného mínění shodla na 10-11% preferencích (v Praze až 17 %). Bursík se vyjádřil, že cílem strany by měl být dvouciferný výsledek ve volbách.

16. května podpořil SZ a jmenovitě středočeské kandidáty Matěje Stropnického a Danielu Matějkovou, blízké Patočkovi a vedoucí osobní kampaň z nevolitelných míst, Václav Havel[17]; následně podpořil i pražské lídry Bursíka a Kateřinu Jacques.[18]

Necelý týden před volbami byla z 2. místa kandidátky Moravskoslezského kraje vyškrtnuta předsedkyně republikové rady Eva Holubová za to, že vyhlásila utvoření tzv. levé frakce (dle vedení strany a některých členů SZ, popřevších tvrzení Holubové o jejich příslušnosti ke frakci, fiktivní[19]) a vedla stranou neschválená jednání s předsedou ČSSD Jiřím Paroubkem.[20] Republiková rada ji po volbách vyloučila ze strany.[21]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny SZ získala 6,29 % hlasů a šest poslaneckých křesel (3 % mandátů). Nejlepšího výsledku dosáhla v Libereckém kraji (9,58 %) patrně díky silné podpoře Petra Pávka (získal největší podíl preferenčních hlasů mezi kandidáty SZ, 17 % a v Jindřichovicích pod Smrkem, kde je starostou, byla SZ se ziskem 32,95 % absolutním vítězem), paradoxně tam mandát o 266 hlasů nezískala. V Královéhradeckém kraji unikl mandát Stanislavu Pencovi o 75 hlasů. V Praze získala SZ 9,19 % hlasů a dva poslance. Nepoměr mezi počtem hlasů a mandátů byl zapříčiněn většinovými prvky ve volebním systému, především počtem a velikostí 14 volebních krajů, které zvyšují tzv. přirozené kvórum pro získání mandátu v menších krajích nad 10 %. Částečný vliv měla též použitá d'Hondtova metoda přepočítávání hlasů, která zvyšuje zisk větších stran na úkor menších.[22] Systém je nevýhodný pro menší strany s vyrovnanou podporou po celé zemi bez silné regionální základny.

Účast ve vládě a další vývoj po volbách v roce 2006

Po vstupu Strany zelených do pravicové vlády s ODS a KDU-ČSL se ve straně zformovaly dvě frakce – příznivci této spolupráce a její odpůrci. Ti, kteří jsou spokojeni s účastí strany v pravicové vládě, argumentují výrazným uplatněním programu SZ ve vládním programu, který převyšuje sílu šesti zelených poslanců. Naproti tomu kritici tvrdí, že prosazení programu při jednání o koalici s ČSSD by bylo ještě výraznější a že účast v současné koalici je jejími zastánci prosazována i na úkor některých programových priorit. Konflikt se zvláště vyhrotil v poslaneckém klubu SZ, kde skupinu příznivců aktivní spolupráce s ODS tvoří vedle předsedy ještě Kateřina Jacques, Přemysl Rabas (nový předseda klubu) a Ondřej Liška. Opoziční křídlo, jež vede bývalá ministryně a 1. místopředsedkyně Dana Kuchtová podporovaná „mladým rebelem“[23] Matějem Stropnickým, zahrnuje mj. poslankyně Olgu Zubovou (bývalou předsedkyni republikové rady) a Věru Jakubkovou.

Skupiny rozděluje i spor o rozdělení vnitřní moci. Bursíkovo křídlo usiluje o omezení pravomocí republikové rady s tím, že rada dlouhodobě funguje vedle předsednictva jako druhé mocenské centrum (tzv. „dvojkolejnost vedení strany“). Navrhují přetvořit radu na obdobný typ širšího vedení strany, jakým je výkonná rada ODS nebo ústřední výkonný výbor ČSSD, a zrušit přímou volbu části členů sjezdem, takže zůstanou jen zástupci krajských organizací. Protistrana naopak požaduje zachování stávajícího rozsah vnitrostranické demokracie a případně její posílení o prvek v české politice nezvyklý – kolektivní předsednictví strany.[24]

Martin Bursík se rozhodl vyřešit konflikt ještě před podzimními krajskými volbami a 9. července 2008 prosadil v předsednictvu poměrem hlasů 4:3 svolání sjezdu SZ na první zářijový víkend.[25] Dana Kuchtová 18. července oznámila, že bude kandidovat na předsedkyni proti němu.[26] Stranická opozice poté stoupence předsedy Bursíka obvinila, že před svoláním sjezdu navyšovali počet členů (z něhož se odvozuje počet delegátů sjezdu) účelovým zakládáním nových základních organizací.[27] Zvýšenou aktivitu při zakládání nových ZO potvrdil předseda organizace Kamenný Přívoz Oldřich Janeba, který je spoluautorem propagačních webových stránek Hlas pro Bursíka.[28] Bursík obvinění popřel s tím, že nové organizace nesouvisejí se sjezdem, ale s pokračováním boje proti stavbě dálnice D3, a tempo růstu členské základny a počtu základních organizací v předsjezdovém období se neliší od dřívějška.[29]

Na sjezdu SZ konaném v Teplicích ve dnech 5.–7. září 2008 byl předsedou SZ znovu zvolen Martin Bursík, místopředsedy Ondřej Liška, Kateřina Jacques a Martin Ander, dalšími členy PSZ se stali také „Bursíkovi lidé“.[30] Nepodařilo se prosadit projednání změn Stanov, avšak v závěru jednání byli z republikové rady odvoláni všichni členové volení sjezdem, mezi kterými měla většinu tzv. opozice, čímž se stoupencům předsedy Bursíka podařilo ovládnout i tento orgán.[31]

Po teplickém sjezdu zformovala skupina kolem Dany Kuchtové a Martina Čáslavky vnitrostranickou iniciativu Výzva předsednictvu Strany zelených [32], v které kritizovala vedení strany v čele s Martinem Bursíkem za odklon reálné politiky od politického a volebního programu strany a potlačování vnitrostranické demokracie. Vedení kritiku nadále odmítalo a tak 31. 1. 2009 vznikla v Pardubicích vnitrostranická frakce Strany zelených Demokratická výzva. Do čela byli zvoleni Dana Kuchtová a Martin Čáslavka.

Ústřední revizní komise strany však obdržela podnět Jihomoravské krajské organizace obviňující členy frakce z porušování stanov strany. Komise navrhla Republikové radě potrestat Danu Kuchtovou, Martina Čáslavku, Olgu Zubovou a Věru Jakubkovou vyločením ze strany, která o tom také 8. 3. 2009 rozhodla.

8. června 2009 předseda Martin Bursík rezignoval na svůj post. Důvodem byla drtivá prohra v eurovolbách. Řízením strany byl pověřen 1. místopředseda Ondřej Liška, který měl zelené vést do říjnových voleb do poslanecké sněmovny, ty však byly nakonec zrušeny.[33] V prosinci se stal Liška řádným předsedou strany, 1. místopředsedou byl zvolen František Pelc. [34]


Předsedové Strany zelených

  1. 1990–1991: Jan Martin Ječmínek
  2. 1991–1992: Aleš Mucha
  3. říjen 1992 – říjen 1995: Jaroslav Vlček
  4. říjen 1995 – březen 1999: Emil Zeman
  5. březen 1999 – březen 2002: Jiří Čejka
  6. březen 2002 – duben 2003: Miroslav Rokos
  7. duben 2003 – září 2005: Jan Beránek
  8. září 2005 – červen 2009: Martin Bursík
  9. od prosince 2009: Ondřej Liška

Volební výsledky

Billboard pro Jihomoravský kraj v krajských volbách v roce 2008

Vývoj loga strany

Původním logem SZ z 90. let byl čtyřlístek vytvořený ze čtyř srdcí, z nichž tři byla zelená a jedno rudé. Po tmavozelené revoluci (nejvýrazněji ve volební kampani do Evropského parlamentu na jaře 2004) se začalo používat druhé, neformální logo – slunečnice, nejčastější námět log zelených stran v Evropě. Autorem současného loga Strany zelených (používáno od parlamentních voleb v roce 2006), zeleného čtyřlístku, i souvisejícího grafického manuálu strany[42] je přední český typograf František Štorm.[43]

Současní významní členové strany

Martin Ander, Martin Bursík, Jiří Čejka, Zuzana Drhová, Kateřina Jacques, Petra Kolínská, Iva Kotvová, Ondřej Liška, Přemysl Rabas, Džamila Stehlíková, Matěj Stropnický, Petr Štěpánek, Eva Tylová.

Poslanec Evropského parlamentu Milan Horáček zvolený v Německu za Bündnis 90/Grünen má i české občanství, je členem Strany zelených a má v Česku svou poslaneckou kancelář.

Uplatňování programu a kritika

Předvolební kampaň v do voleb v Poslanecké sněmovně v květnu 2010 ve formě koncertu - "Koncert pro Zelené" se konal v Praze na Žižkově

Uplatňování programu

Strana zelených ve svém volebním programu mj. prosazovala snížení věkové hranice pro volební právo na 16 let. Tento cíl byl často citován v médiích ve volební kampani, ale nesetkal se po vstupu SZ do vlády s širší podporou a téma nadlouho utichlo. 4. září 2008 tehdejší ministryně Džamila Stehlíková oznámila, že chce otevřít diskusi o snížení věkové hranice na 16 let pro obecní volby.[44]

Kritika

Strana zelených bývá kritizována zprava i zleva. Častými tématy jsou snaha SZ o omezení jízd kamionů o víkendu a její kompromisní postoj k protiraketové základně USA v Brdech.

Odpor Strany zelených vůči jaderné energii

Strana (a s ní spojovaná sdružení) je často kritizována kvůli odporu proti jaderné energii a příliš silnému prosazování alternativních zdrojů energie.[45] [46][47][48][49]Tyto programové body jsou považovány některými lidmi za ideologické a za současné situace iracionální.[50] [51]Strana zelených mj. deklaruje svůj odpor k výstavbě dalších jaderných elektráren, kritizuje nevyřešený problém s ukládáním vyhořelého jaderného paliva a hodlá jednak „sledovat jako střednědobý cíl vystoupení ČR z jaderné energetiky“, jednak „co nejrychleji zastavit produkci dalšího vyhořelého jaderného paliva“.[52] To je často označováno jako nezodpovědné a těžko splnitelné,[53] neboť jaderná energetika má v Česku významný podíl na výrobě i spotřebě elektřiny (31 % a 47 %), přičemž bude v nejbližší době nutné rozhodnout o náhradě především tepelných (uhelných) elektráren, které dosluhují. Do programového prohlášení vlády SZ prosadila závazek, že vláda v Česku nebude připravovat stavbu dalších jaderných bloků.

Alternativy Strany zelených k jaderné energetice, jejich kritika

SZ uvádí jako alternativu alternativní zdroje energie – zejména pak využití biomasy (mj. rychle rostoucí rostliny pěstované k pálení), řepkového oleje, větrné a sluneční energie v kombinaci se snížením spotřeby energií, kritici těchto plánů však zdůrazňují, že v Česku jako vnitrozemském státu jsou možnosti využití alternativních zdrojů omezené, nehledě na další současné nevýhody alternativních zdrojů (většinou daleko větší cena vyráběné energie, nevyvážená výroba zejména u větrné a sluneční energie, nemožnost pokrýt celou nebo aspoň podstatnou část spotřeby energie).

Zároveň podle SZ „přechodnou roli k energetické budoucnosti obnovitelných zdrojů bude hrát zemní plyn“, což je rovněž kritizováno vzhledem k nutnosti dovážení zemního plynu z nespolehlivých a politicky nestabilních zemí a z toho plynoucích rizik.[54] [55]

Koaliční partner, postoj ke KSČM

krajně pravicové skupiny Národní sjednocení (NSJ) a Vlastenecká fronta demonstrují proti SZ 1. září 2007, mj. na podporu Tomáše Čermáka; transparent zobrazuje tradičně používané srovnání s melouny („navrch zelení, uvnitř rudí“)

V minulosti se další kritika soustřeďovala na skutečnost, že není zcela jasné, jakého budoucího koaličního partnera Strana zelených upřednostňuje. Za pravděpodobný povolební výsledek byla médii často označována pravostředová koalice ODS, KDU-ČSL a Strany zelených. Podle prohlášení předsedy Bursíka[56] však program strany zřejmě má blíž k programu ČSSD. Po vyhlášení výsledků parlamentních voleb v roce 2006 se však stranické vedení rozhodlo pro jednání s pravicovými stranami.

V minulosti byla SZ kritizována rovněž za to, že se její představitelé odmítali jasně vyslovit proti komunistům, odpor ke spolupráci s touto stranou začal být jasný až po vítězství Bursíkovy skupiny na sjezdu v Pardubicích. Dodnes je však ve společnosti živé klišé, že SZ je "na povrchu zelená, ale uvnitř rudá".

Literatura

Reference

  1. ↑ Zelení zahajují nový školní rok: http://www.zeleni.cz/10445/clanek/zeleni-zahajuji-novy-skolni-rok/, 1.9. 2008.
  2. ↑ Zelení z regionů budou zítra v Praze diskutovat společný program do voleb: http://www.zeleni.cz/10213/clanek/zeleni-z-regionu-budou-zitra-v-praze-diskutovat-spolecny-program-do-voleb/, 15.8. 2008.
  3. ↑ Rovnou daň nepřijmeme, tvrdí Martin Bursík, Mladá fronta DNES, 21. března 2006
  4. ↑ http://www.zeleni.cz/59/rubrika/volebni-program-kvalita-zivota/
  5. ↑ Program Kvalita života - Modernizace české společnosti
  6. ↑ Program Kvalita života - Životní prostředí a ochrana spotřebitele
  7. ↑ Program Kvalita života - Otevřená společnost a demokratická účast - posilme ochranu lidských práv
  8. ↑ Program Kvalita života - Podpora školství a vědy - kvalitní život v budoucnosti
  9. ↑ Program Kvalita života - Sociální politika: stejná práva - stejné šance
  10. ↑ Program Kvalita života - Život v jednom světě: Zahraniční politika zelených
  11. ↑ http://www.zeleni.cz/42/clanek/stanovy-strany-zelenych/
  12. ↑ http://www.tyden.cz/tema/kostrbata-historie-zelenych_260.html
  13. ↑ http://www.blisty.cz/art/15467.html
  14. ↑ Pavel Pečínka: Boj o moc, pro změnu v zeleném, Listy 2/2004
  15. ↑ http://www.zeleni.cz/555/clanek/politicky-program-vize-ekologicke-demokracie/
  16. ↑ http://www.listy.cz/archiv.php?cislo=042&clanek=020408
  17. ↑ http://zpravy.idnes.cz/domaci.asp?c=A060517_111552_domaci_cen
  18. ↑ http://www.zeleni.cz/1221/clanek/
  19. ↑ http://www.zeleni.cz/1389/clanek/
  20. ↑ http://www.zeleni.cz/1355/clanek/
  21. ↑ http://www.zeleni.cz/1459/clanek/
  22. ↑ http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/itisk/metody_pro_prepocet_hlasu_na_mandaty
  23. ↑ http://blog.matejstropnicky.cz/strana-zelenych/v-mediich/rebel-na-startu-pravo http://www.jaromirstetina.cz/media/zari-2008/mlceti-zlato.html
  24. ↑ http://www.zeleni.cz/9852/clanek/podminkou-je-zahrabat-prikop/
  25. ↑ http://www.zeleni.cz/9806/clanek/bursik-duvody-proc-jsem-navrhl-svolat-sjezd/
  26. ↑ http://zpravy.idnes.cz/kuchtova-se-rozhodla-bude-kandidovat-proti-bursikovi-pfc-/domaci.asp?c=A080718_111322_domaci_adb
  27. ↑ http://www.lidovky.cz/ln-bursik-si-vyrabi-delegaty-dge-/ln_domov.asp?c=A080710_202038_ln_domov_mtr
  28. ↑ http://www.hlasprobursika.cz/2008/07/janeba-zelen-nestoj-o-nov-leny.html Janeba: Zelení nestojí o nové členy?
  29. ↑ http://www.lidovky.cz/bursik-promluvil-o-cernych-dusich-dry-/ln_noviny.asp?c=A080714_000027_ln_noviny_sko
  30. ↑ http://www.lidovky.cz/bursik-smetl-kuchtovou-ale-rozstepil-si-stranu-ftf-/ln_noviny.asp?c=A080908_000002_ln_noviny_sko&klic=227448&mes=080908_0
  31. ↑ http://www.lidovky.cz/bursik-odvolal-sve-kritiky-z-rady-dlw-/ln_domov.asp?c=A080907_125649_ln_domov_mel
  32. ↑ [1]
  33. ↑ Bursík rezignoval na funkci předsedy Strany zelených
  34. ↑ Kateřina Eliášová. Zelení zvolili předsedou Lišku, mužem č. 2 je Pelc. Aktuálně.cz [online]. 2009-12-05 [cit. 2009-12-05]. Dostupné online.  
  35. ↑ http://lidovky.zpravy.cz/ln_noviny.asp?c=A061027_000049_ln_noviny_sko
  36. ↑ http://aktualne.centrum.cz/domaci/podzimni-volby-2008/clanek.phtml?id=619563
  37. ↑ http://www.zeleni.cz/11008/clanek/stredocesky-kraj-9-pro-stranu-zelenych/
  38. ↑ http://www.cvvm.cas.cz/upl/zpravy/100823s_pv80925.pdf
  39. ↑ http://www.ceskenoviny.cz/index_view.php?id=339416
  40. ↑ Volby do zastupitelstev krajů konané dne 17. - 18.10.2008
  41. ↑ http://www.volby.cz/pls/ep2009/ep11?xjazyk=CZ
  42. ↑ http://www.zeleni.cz/247/99/file/ Portable Document Format 2 megabyte
  43. ↑ http://zpravy.idnes.cz/i-loga-politickych-stran-podlehaji-mode-podivejte-se-f9b-/domaci.asp?c=A090909_150529_domaci_adb
  44. ↑ http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/index_view.php?id=331636
  45. ↑ http://bohumildolezal.lidovky.cz/texty/rs1789.html
  46. ↑ http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/frantisek-janouch.php?itemid=2997
  47. ↑ http://www.lidovky.cz/kuchtova-chce-kvuli-pacesove-komisi-koalicni-schuzku-pdn-/ln_domov.asp?c=A080706_152824_ln_domov_ter
  48. ↑ http://www.virtually.cz/?art=16952
  49. ↑ http://www.radio.cz/cz/clanek/106338
  50. ↑ http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/frantisek-janouch.php?itemid=2997
  51. ↑ http://hp.ujf.cas.cz/~wagner/popclan/bl/spolecnostaenergieweb.htm
  52. ↑ http://www.zeleni.cz/159/clanek/2-modernizace-ceske-spolecnosti/#2.4
  53. ↑ http://www.csvts.cz/cns/news07/070730b.htm
  54. ↑ http://www.cizp.cz/(ejadl255bfxqlsnelme0b1zv)/default.aspx?id=1129&ido=365&sh=671383224
  55. ↑ http://www.enviweb.cz/?env=energie_archiv_gcafh/Energetika_uspory_nebudou_stacit.html
  56. ↑ http://aktualne.centrum.cz/domaci/politika/clanek.phtml?id=129362

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Strana zelených
Citováno z „http://www1fdc.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Strana_zelen%C3%BDch“