Zemský plášť

Z Multimediaexpo.cz

Zemský plášť je jedna z vrstev Země, shora vymezená zemskou kůrou a zespodu zemským jádrem. Z geofyzikálního i geochemického hlediska může být rozdělen na svrchni a spodní plášť a přechodovou zónu, která se nachází mezi nimi.^[1] Většinu současných poznatků o plášti se podařilo získat během 20. století podrobnou analýzou příchodů seismických vln. V plášti probíhá neustále plášťová konvekce, která souvisí s deskovou tektonikou a jejíž obraz můžeme získat pomocí seismické tomografie. Zemský plášť jako celé těleso tvoří přibližně 69 % zemské hmotnosti a 84 % celkového objemu.^[1]

Svrchní plášt

Svrchní plášť je shora ohraničen Mohorovičićovou diskontinuitou (MOHO), která se rozkládá pod oceány do hloubky 0–20 km a pod kontinenty do hloubky 20-90 km. Spodní hranice svrchního pláště je přibližně v hloubce 650 km a souvisí s fázovým přechodem v hornině. Průměrná hustota této části pláště byla určena na 3,27 g/cm³, což umožňuje pohyb nadložních litosférických desek. Předpokládá se, že v hloubkách okolo 100 až 150 km se nachází plastická astenosféra.^[2] Ve svrchním plášti je možno rozlišit tři oblasti:

• Zóna snížené rychlosti nebo také astenosféra, která se rozkládá od 60–250 km. Projevuje se tím, že zbržďuje procházející zemětřesné vlny.^[2]
• Oblast nad prvním fázovým přechodem – alokována je do hloubky ~400 km. V této vrstvě rychlost seismických vln opět narůstá.
• Oblast mezi prvním a druhým fázovým přechodem – nejčastěji se jako hloubka rozhraní mezi svrchním a spodním pláštěm udává 650 km +/- 100 km (samotné rozhraní není sférické, ale deformované díky dynamickým procesům probíhajícím v plášti).

Mineralogické složení svrchního pláště odpovídá strukturám olivínu, pyroxenu, granátu a spinelu. Platí vztah, že s klesající hloubkou se zvyšuje tlak a tak dochází ke změnám v minerálech, kdy se olivín začne přeměňovat na spinel. Se stoupajícím tlakem se může spinel dále měnit na perovskit a magnesiowüstit. Z horninového hlediska je plášť tvořen z andezitu, dacitu a eklogitu. Podle některých autorů je možný výskyt eklogitové vrstvy mezi svrchním a spodním pláštěm.

Spodní plášt

Spodní plášť je alokován od hloubky 650 km až k zemskému jádru, tedy přibližně do hloubky 2 900 km,^[2] od něhož je oddělen Gutenbergovou diskontinuitou.^[2] Plášť je tvořen nejspíše silikáty^[2] a obohacen o prvky kobalt, hliník a titan. Hustota se pohybuje v rozmezí 4–6 g/cm³. Dochází zde k přeměně gama-spinelu a majoritu na perovskit.^[2] O spodním plášti je známo jen velmi málo údajů. Hlouběji do nitra Země se pak jeví spodní plášť jako chemicky homogenní těleso. Rychlost šíření seismických P vln se zde pohybuje okolo 14 km/s.^[2] Plášť obecně se dá zkoumat jen pomocí kosmochemického hlediska, pomocí xenolitů (uzavřenina v magmatu) a magmatů a nebo pomocí petrochemického pohledu.

Reference

1. ↑ ^{1,0 1,1} Leccos - špalíček moudrosti a poučení - zemský plášť [online]. [cit. 2008-08-09]. Dostupné online.  
2. ↑ ^{2,0 2,1 2,2 2,3 2,4 2,5 2,6} Země - svrchní plášť [online]. [cit. 2008-08-09]. Dostupné online.  

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii