V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.

Manfred Mann

Z Multimediaexpo.cz

Tento článek je o skupině Manfred Mann. O hudebníkovi jménem Manfred Mann pojednává článek Manfred Mann (hudebník).


Manfred Mann byla anglická beatová, rhythm and bluesová a popová hudební skupina 60. let, pojmenovaná po jejím zakladateli hráči na klávesové nástroje Manfredovi Mannovi, který pocházel z Jihoafrické republiky a později v 70. letech vedl úspěšnou skupinu Manfred Mann's Earth Band.[1] Manfred Mann se pravidelně umísťovali v žebříčcích populární hudby 60. let a byli první anglickou skupinou, která se objevila v americkém žebříčku Billboard Hot 100 během takzvané britské invaze.

Obsah

Historie

Začátky (1962-1963)

Skupina se původně jmenovala Mann-Hugg Blues Brothers a byla založena v Londýně[2] v prosinci 1962 hráčem na klávesové nástroje Manfredem Mannem a bubeníkem Mike Huggem.[1] V době vzestupu britského blues hráli v Londýně v nočních klubech (kde tehdy začínali také Rolling Stones, Moody Blues a Yardbirds). Skupina byla doplněna Mike Vickersem kytara, altsaxofon a flétna, Dave Richmondem baskytara a Paulem Jonesem zpěvákem a hráčem na harmoniku;[1] a v té době si změnili název na Manfred Mann & The Manfreds. Skupina podepsala v březnu 1963 smlouvu s hudebním vydavatelstvím His Master's Voice a na radu hudebního producenta si změnili jméno na Manfred Mann. V červenci téhož roku vydali singl s instrumentálkou "Why Should We Not?",[3]

Obsazení

Diskografie

Hlavní článek: Diskografie Manfred Mann

Reference

  1. 1,0 1,1 1,2 STRONG, Martin C.. The Great Rock Discography. 5th. vyd. Edinburgh : Mojo Books, 2000. ISBN 1-84195-017-3. S. 603–606.  
  2. ROBERTS, David. Guinness Rockopedia. 1st. vyd. London : Guinness Publishing Ltd., 1998. ISBN 0-85112-072-5. S. 258.  
  3. TOBLER, John. NME Rock 'N' Roll Years. 1st. vyd. London : Reed International Books Ltd, 1992. CN 5585. S. 121.  

Externí odkazy