Čečetka zimní

Z Multimediaexpo.cz

Čečetka zimní (Carduelis flammea syn. Acanthis flammea) je drobný pták, zřetelně menší než vrabec, z čeledi pěnkavovitých (Fringillidae).

Obsah 1 Popis 2 Bionomie a ekologie 3 Chov a kulturní význam 4 Reference 5 Související články 6 Externí odkazy

Popis

• Délka těla: 12,5-14cm
• Délka křídla:67-81mm
• Hmotnost: 14g

Sameček má nápadně karmínově červenou přední část temene a zejména hruď. Pod malým, u kořene širším, zobákem je výrazná černá skvrna. Kotřec je načervenalý a jemně čárkovaný (na rozdíl od čečetky bělavé, která má kostřec bílý). Vršek těla a boky jsou podélně proužkované, spodek těla je bělavý. Přes šedohnědá křídla se táhnou dva světlé křídelní pásky. Na ocase jsou zespodu dobře patrné široké, tmavé středy nejdelších spodních ocasních krovek. Samička má červené pouze temeno nikdy hruď. Mláďata nemají žádnou červenou barvu, chybí jim také černá skvrna v okolí zobáku. Jsou také na spodu hustěji skvrnitá.^[1][2]

Bionomie a ekologie

Hnízdí především v řídkých březových a mladých jehličnatých lesích.^[3] údaje o hnízdění v České republice se patrně týkají především Čečetky tmavé (Carduelis cabaret, která hnízdí rozptýleně především v horských oblastech mimo východní část území; celková početnost čečetek tmavých u nás je odhadována na 6-12 tisíc párů.^[4]. Hnízdí od dubna do července - většinou 2× ročně. Často hnízdí více párů pohromadě (čečetky mají sklon vytvářet jakési "kolonie"). Hnízdo staví, stejně jako u většiny pěnkavovitých ptáků, samička. Bývá umístěno na jehličnanech, listnáčích i keřích, zpravidla nevysoko nad zemí. Je postaveno z jemných větviček, suché trávy, mechu i lišejníku. Hnízdní kotlinka má výstelku z chlupů a peří. Samička snáší 4-5 vajíček, na kterých sedí sama a sameček ji na hnízdě krmí. Potrava je převážně rostlinná, semena olší, bříz, borovic a různých bylin, v době hnízdění nezralá semena a hmyz^[5].

Chov a kulturní význam

V dřívějších časech nebývala čečetka, na rozdíl od jiných pěnkavovitých, oblíbeným "klecním ptákem". Zpěv není příliš libozvučný (zejména vedle stehlíka nebo konopky). Jsou-li chovány v bytě lezou i v noci po kleci a ruší své majitele. Čečetky spolehlivě hnízdí i v překvapivě malých klecích velikosti kanáří odchovny (50 × 40 × 40cm). Ovšem obvykle jim chovatelé poskytují příbytky větší. Čečetky jsou chovány v celé řadě barevných mutací (hnědá, achátová, isabelová, kobaltová, saténová...). I z toho důvodu jejich popularita v chovech roste. Poměrně snadno se kříží s ostatními pěnkavovitými ptáky a výsledkem bývají atraktivně zbarvení kříženci klidné povahy^[6][7].

Reference

1. ↑ http://www.biolib.cz/cz/taxon/id9010/
2. ↑ Podpěra P.,Zrnožraví pěvci celého světa, 1. vyd. Olomouc: EPAVA, 2004, 301 s. ISBN 80-86297-27-6.
3. ↑ SVENSON, L. a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Praha : Svojtka&Co, 2004. ISBN 80-7237-658-6.  
4. ↑ ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001-2003. Praha : Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7.  
5. ↑ http://www.biolib.cz/cz/taxon/id9010/
6. ↑ http://agapornis.cz/penkavoviti/
7. ↑ Podpěra P.,Zrnožraví pěvci celého světa, 1. vyd. Olomouc: EPAVA, 2004, 301 s. ISBN 80-86297-27-6.

Související články

• Seznam ptáků Česka

Externí odkazy

• Čečetka zimní na BioLib
• podle Petra Podpěry

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu Carduelis flammea

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii