Libérie

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 2. 10. 2013, 22:14; Sysop (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Geografie
Libérie

Republic of Liberia

Vlajka Libérie Znak Libérie
The media player is loading... Prehravac se nahrava...
Liberijská hymna



Hlavní město:	Monrovia
Rozloha:	111 370 km² (103. na světě) z toho 14 % vodní plochy
Nejvyšší bod:	Mount Wuteve (1380 m n.m.)
Časové pásmo:	−1
Obyvatelstvo
Počet obyvatel:	3 482 211 (128. na světě)
Hustota zalidnění:	31 (173. na světě)
HDI:	0,364 (nízký)
Jazyk:	angličtina 20% (úřední), asi 20 etnických jazyků, pouze některé z nich mají psanou formu
Náboženství:	domorodé náboženství 40%, křesťané 40%, muslimové 20%
Státní útvar
Státní zřízení:	republika
Měna:	liberijský dolar (LRD)
HDP/obyvatel:	USD ()
Mezinárodní identifikace
MPZ:
Telefonní předvolba:	231
Národní TLD:	.lr

Libérie je stát v Africe, který se nachází na západním pobřeží kontinentu, jehož břehy omývá Atlantský oceán. Jeho sousedy jsou Guinea, Pobřeží slonoviny a Sierra Leone. Libérie má teplé rovníkové klima s největším množstvím dešťových srážek v létě spolu se silnými větry v suchém období. Zalidněné Pepřonosné pobřeží je tvořeno převážně mangrovovými lesy, zatímco vnitrozemí je zalesněno jen řídce, přecházející v otevřenou rovinu se suššími pastvinami. Od roku 1989 byla Libérie svědkem dvou občanských válek, které vyhnaly ze svých domovů několik set tisíc obyvatel a zdevastovaly státní ekonomiku.^[1]

Dějiny

Libérie – země svobody – byla založena v duchu boje proti bezpráví a útlaku. Stala se v první polovině devatenáctého století cílem osvobozených amerických otroků. Za pomoci Americké společnosti pro kolonizaci se na území dnešní Libérie usídlilo přibližně 13 000 Afro-američanů, kteří zde v roce 1847, v obavě z možné britské kolonizace, ustavili druhý nejstarší moderní africký stát, v jehož čele stanul první prezident Joseph J. Roberts.

Důležitým elementem pro pozdější vyhrocení bezpečnostní situace byly spory s místním obyvatelstvem, které bylo vystaveno projevům nadřazenosti a diskriminace ze strany relativně vzdělanějších a kosmopolitnějších přistěhovalců ze Spojených států amerických. Již v rané fázi vývoje tohoto státu tak vznikla zřejmá sociální stratifikace v zásadě etnického charakteru. Snahy o integraci původního obyvatelstva do poměrně dynamicky se rozvíjející ekonomiky vytvářené potomky Afro-američanů byly poměrně nedůrazné (přesto stojí za zmínku například takzvaná sjednocovací politika prezidenta Tubmana). Zahraniční investice a podpora zejména ze strany USA sice napomohly celkovému rozvoji místního hospodářství, ale i rozevírání sociálních nůžek mezi Afro-američany a příslušníky místních kmenů.

Frustrace způsobená jednak statutem druhořadých obyvatel, jednak nedostatečnou efektivností státní správy, dovedla původní obyvatelstvo k vojenskému převratu v roce 1980, v jehož čele stanul seržant Samuel Kanyon Doe, který údajně osobně zavraždil prezidenta Tolberta. Doe vládl velice autoritativním způsobem za podpory USA do roku 1989, potkal ho však stejný osud jako jeho předchůdce, když byl v roce 1990 zavražděn „princem“ Yormie Johnsonem, vůdcem Nezávislé národní vlastenecké fronty Libérie (INPFL), oddělené frakce Taylorovy národní vlastenecké fronty Libérie (NPFL).

První občanská válka

V letech 1989 až 1996 proběhla první občanská válka, během níž se proti NPFL zformovalo opoziční Spojené osvobozenecké hnutí Libérie za demokracii (ULIMO), ve kterém se sjednotili stoupenci zavražděného S. Doa. INPFL zaniklo již v roce 1992 poté, co Taylor upevnil svou pozici a Johnsonovi se nepodařilo prosadit do úřadu prezidenta Libérie. Johnson poté odešel do exilu v Nigérii. NPFL vytrvale vzdorovalo úsilí jednotek ECOMOG (viz níže) o jejich odzbrojení a porušovalo postupně uzavírané mírové dohody zprostředkované ECOMOG – Dohoda z Yamoussoukro (1991), Mírová smlouva z Cotonou (1993) a z Akosombo (1994). Teprve mírová smlouva z Abuji, na základě které vznikla přechodná vláda za účasti NPFL měla pozitivnější dopady, i když střety pokračovaly kvůli odporu Johnsonových přívrženců. Druhou smlouvou z Abuji byly dohodnuty řádné volby a NPFL se přeměnila v politickou Národní vlasteneckou stranu (NPP).

Druhá občanská válka

V poměrně svobodných volbách roku 1997 byl Charles Taylor zvolen do prezidentského úřadu. Druhá válka začala v roce 1999, když se na scéně objevila povstalecká frakce Liberijci svorní v usmíření a demokracii (LURD) podporovaní ze sousední Guineje. O čtyři roky později se proti Taylorovi postavila ještě druhá povstalecká armáda pod názvem Hnutí za demokracii v Libérii (MoDeL). Povstalcům z obou táborů se postupně podařilo ovládnout většinu území a zatlačit Taylorovy ozbrojené síly do hlavního města Monrovie. Pod tlakem povstaleckého postupu a mezinárodního úsilí , Charles Taylor 11. srpna 2003 rezignoval a uchýlil se do exilu v Nigérii. Mírová smlouva mezi vládou, LURD a MoDeL byla podepsána 18. srpna v ghanské Akkře. 29. března 2006 byl Taylor vydán z Nigérie do Sierra Leone, kde byl obviněn tribunálem pro válečné zločiny. Soudní přelíčení se koná v Haagu z důvodu bezpečnosti. Je obviněn ze zločinů proti lidskosti, porušení Ženevských konvencí a dalšímu vážnému porušování mezinárodních lidských práv.

Přechodná vláda a volby

Po Taylorově odchodu do exilu byl zvolen předsedou přechodné vlády v roce 2003 Gyude Bryant. Kvůli nedostatkům v omezování korupce, podepsala Libérie nový anti-korupční program. Hlavní úlohou přechodné vlády bylo připravit zemi na spravedlivé a pokojné demokratické volby. S jednotkami Mise spojených národů v Libérii (UNMIL), které zajišťovaly mír, uspořádala Libérie úspěšné prezidentské volby na sklonku roku 2005, v nichž zvítězila Ellen Johnson-Sirleaf, vystudovaná ekonomka z Harvardu.

Prezidentský post Ellen Johnson-Sirleaf

Ellen Johnson-Sirleaf byla první ženou, která byla zvolena hlavou státu v Africe a její zvolení soustředilo velkou mezinárodní pozornost na liberijský stát. Dříve pracovala jako zaměstnankyně Citibank a Světové banky a její kariéra zahrnuje také vedení Rozvojového programu OSN (UNDP) pro Afriku. V minulosti byla dvakrát vězněna během vlády Samuela Kanyon Doa, ale později odešla do exilu. Jako prezidentka chce s mezinárodní pomocí přebudovat liberijskou ekonomiku a infrastrukturu. Snažila se vymazat zahraniční dluh 3,5 bilionů dolarů. 12. listopadu 2007 souhlasil Mezinárodní měnový fond (IMF) s poskytováním pomoci. Pozvala také obchodní komunitu z Nigérie, aby se účastnili obchodních příležitostí v Libérii, jako dík za pomoc při chránění míru v Libérii. Také Liberijci v exilu investují v zemi a účastní se snah o liberijskou obnovu.

Kromě jejích prvotních snah o obnovu základních služeb jako dodávek vody a elektřiny do hlavního města Monrovie, založila Ellen Johnson-Sirleaf komisi k řešení zločinů spáchaných během dlouhé občanské války a snaží se také o znovunavrácení liberijské potravinové nezávislosti. Požadovala také po Nigérii, aby vydala obviněné válečné zločince.

Politika

Libérie je republika prezidentského typu. Prezident stojí v čele vlády, kterou jmenuje. Je volen na čtyřleté funkční období, přičemž může být zvolen dvakrát po sobě. Zákonodárnou moc má dvoukomorový parlament. Poslanecká sněmovna má 64 poslanců a Senát 30 členů. Prezidentka republiky, Ellen Johnson-Sirleaf (UP), stojí v čele státu od prezidentských voleb konaných v říjnu 2005. viceprezidentem je Joseph Boakai.^[2]

Současná prezidentka Ellen Johnson-Sirleaf

Nejdéle vládnoucím prezidentem v historii Libérie byl William Tubman, který vládl od roku 1944 až do své smrti v roce 1971. Nejkratší dobu pak vládl James Skivring Smith, který měl ve svých rukou moc pouze 2 měsíce. I přes široce rozšířenou korupci byl politický proces od založení Libérie v roce 1847 velmi stabilní až do vojenského převratu v roce 1980.

Administrativní rozdělení Libérie

Největšími městy jsou:

Monrovia (hlavní město - 1,3 mil. obyv.)
Harper
Greenville
Buchanan
Robertsport
Gbanga
Zwedru
Harper ^[4]

Geografie

Topografická mapa Libérie

Libérie leží v západní Africe a sousedí se státy Guinea, Pobřeží slonoviny a Sierra Leone. Na jihozápadě je ohraničena Atlantským oceánem. Na pobřeží se nachází převážně písčiny, kosy a laguny. Nížiny se rozkládají na přibližně 50km širokém pásu, kde se vyskytují také bažiny. Krajina poté stoupá až do středohoří s výškou 1000 metrů, které z části tvoří Hornoguinejskou vysočinu.^[5] Celková délka hranic státu s okolními zeměmi je 1 587 km: 306 km se Sierra Leone, 563 km se státem Guinea a 716 km s Pobřeží slonoviny. Pobřežní hranice je pak dlouhá 579 km. Celkový povrch Libérie je 111 370 km². Z toho 96 320 km² je pevnina a 15 050 km² tvoří vodní plochy.

Mezi přírodní zdroje, které se zde nachází patří železná ruda, dřevo, diamanty a zlato.

Severozápadní hranici země přetíná řeka Mano, zatímco jihovýchodní část je ohraničena řekou Cavally. Tři největší řeky v Libérii jsou St. Paul pramenící poblíž Monrovie, St. John a Cestos. Všechny se vlévají do Atlantského oceánu.

Nejvyšším bodem je Mount Wutivi s výškou 1 440 metrů nad mořem. Horský masiv Nimba poblíž Yekepa je sice vyšší se svými 1 752 metry nad mořem, ale neleží zcela v Libérii, nýbrž sdílí hranice se státy Guinea a Pobřeží slonoviny a je taktéž jejich nejvyšší vrchem.

Podnebí

Rovníkové klima je celoročně teplé s prudkými dešti od května do října a krátkou dvoutýdenní přestávkou v srpnu. Během zimních měsíců od listopadu do března vanou do vnitrozemí suché a prašné větry, jenž způsobují obyvatelům mnoho problémů.^[6]

Ekonomika

Hospodářství i samotná společnost nadále zůstává silně poznamenaná válkou, ve které byla takřka naprosto zničena veškerá infrastruktura země. Politika nové liberijské vlády je zaměřena především na zlepšování negativního obrazu země v zahraničí a přilákání co největšího množství zahraničních investic a rozvojových finančních prostředků. V minulém roce dosáhla vláda několika úspěchů. HDP rostlo 7,8 % a díky četným zahraničním cestám prezidentky byly navázány aktivní vztahy s největšími donory (USA, Kanada, Německo, Japonsko, EU, WB, IMF). Vládě se podařilo uzavřít smlouvu na těžbu železné rudy s koncernem Mittal, bylo zrušeno embargo na vývoz dřeva a diamantů.

Průmysl

Na celkové tvorbě HDP se průmyslová výroba podílí necelými 6 %. V zemi existuje pouze malý výrobní sektor (cement, nápoje..), trpící nedostatkem elektřiny a pohonných hmot a konkurencí levných dovozů. Těžební průmysl se dosud nevzpamatoval z následků války.

Zemědělství

Zemědělství zůstává páteří liberijské ekonomiky. Na celkové tvorbě HDP se tento sektor podílí 70%, zaměstnává však až 75 % obyvatel. Hlavními pěstovanými plodinami jsou rýže, kasava, káva a kakao. Země je potravinově nesoběstačná a je závislá na dovozu rýže. Již od 2. světové války je Libérie významným pěstitelem kaučukovníku (největší plantáž v zemi patří koncernu Firestone). Roční produkce Libérie se pohybuje kolem 92 tis. tun. Libérie má stále ještě velké zásoby tropického dřeva, které vyváží.

Služby

Na tvorbě HDP se podílí 26 %. Libérie je po Panamě druhou nejvýznamnější zemí, poskytující svoji vlajku cizím lodím. V současné době se pod liberijskou vlajkou plaví 1683 lodí s tonáží 70 mil. tun. Poplatky za registraci jsou významným zdrojem vládních příjmů.

Infrastruktura

Země má kolem 10 600 km silnic, z toho je pouze 660 km asfaltovaných – ostatní jsou ve velmi špatném stavu. Železnice (490km) byla zničena válkou. Mezinárodní letiště v Monrovii má spojení s Bruselem (Brussels Air) a okolními západoafrickými státy (Bellview, Slokair). Námořní přístavy jsou ve státech Monrovia, Buchanan, Greensville, Harper a Robertsport.^[7]

Obyvatelstvo

Růst populace v Libérii během let 1961-2003

Libérie má asi 3 334 587 obyvatel (odhad z roku 2008). Populační tempo růstu je okolo 3,661%

Věková struktura

0-14 let: 44% (muži 734 375; ženy 731 287)
15-64 let: 53,3% (muži 879 848; ženy 896 319)
65 let a více: 2,8% (muži 45 175; ženy 47 583) odhad z roku 2008

Průměrná délka života

celková populace: 41,13 let
muži: 39,85 let
ženy: 42,46 let (odhad z roku 2008) ^[8]

Obyvatelstvo je etnicky neobyčejně pestré. Nejpočetnější skupinou jsou Kpellové tvoří 20 %, další etnika jsou ještě méně četná: Bassové (asi 14 %), Danové (8 %), Kruové (8 %) a desítky dalších. Amerikanoliberijci tvoří asi 5 %. Úředním jazykem je angličtina a dalšími hlavními užívanými jazyky jsou kpelština (kpelle), golla, mande, kru a jiné.^[9] V Libérii je také početná skupina Libanonců, Indů a dalších národů západní Afriky, kteří tvoří značnou část liberijské obchodní komunity. Díky občanské válce a s tím spojenými problémy s bezpečností, je počet obyvatel západních zemí v Libérii nízký, situovaný převážně do Monrovie a jejího bezprostředního okolí. Liberijská ústava omezuje udělování občanství pouze lidem s africkým původem.

Většina věřících se hlásí k domorodému náboženství 40%, křesťanství 40% (z toho 5,8% římskokatolické) a početnou minoritou jsou i muslimové (20 %). Židé tvoří asi jen 0,06%.^[10]

Související články

Reference

Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Libérie

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Libérie

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

[0] ttp://en.wikipedia.org/wiki/Liberia

[1] ttp://www.businessinfo.cz/cz/rubrika/liberie/1001449/

[2] ttp://en.wikipedia.org/wiki/Liberia

[3] ttp://www.businessinfo.cz/cz/rubrika/liberie/1001449/

[4] ttp://www.svetadily.cz/zeme-sveta/afrika/liberie.php

[5] ttp://en.wikipedia.org/wiki/Liberia

[6] ttp://www.businessinfo.cz/cz/rubrika/liberie/1001449/

[7] ttps://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/LI.html

[8] ttp://www.libri.cz/databaze/staty/podlist.php?id=95

[9] ttp://en.wikipedia.org/wiki/Liberia

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]