Šablona:Článek dne HL/2022/07

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Verze z 18. 3. 2022, 15:17

Tyrhénské moře je část Středozemního moře ležící západně od italské pevniny mezi ostrovy Sardinie, Korsika a Sicílie. Severně od něho se nachází Ligurské moře, na jihu otevřené Středozemní moře a na východě spojuje Tyrhénské moře Messinská úžina s Jónským mořem. Název moře vznikl z řeckého pojmenování etruských námořníků: Tyrrhenoi.

Moře se nachází na složitém systému zemských tektonických desek a je geologicky mladé. Současnou podobu ostrovů a pobřeží ovlivnil vulkanismus. Části příkopů a podmořských hor jsou tvořené oceánskou kůrou. Některé zdroje uvádí maximální hloubku až 3 840 metrů. Pobřeží Tyrhénského moře je od dob starověku osídleno vyspělými civilizacemi, vedly přes něj obchodní cesty a bylo dějištěm mnohých námořních bitev. Námořníky plavícími se dříve přes oblast moře byli Etruskové, Řekové, Římané, Vandalové, Normané, Janované, Španělé a Francouzi. Řím má díky Tyrhénskému moři spojení se zbytkem Středozemního moře, také námořní cesty z Marseille a z Janova na východ a k Suezskému průplavu vedou přes Tyrhénské moře. Nejdůležitějším přístavem v oblasti je Gioia Tauro v Kalábrii. V porovnáním se zbytkem Středozemního moře má Tyrhénské moře nízkou bioproduktivitu. Biologicky významné jsou skalnaté úseky pobřeží, kde se vyskytují červení koráli a langusty. Pobřeží Neapolského zálivu, Amalfinské pobřeží, pobřeží Sicílie a menší ostrovy Capri nebo Ischia patří od počátků moderní turistiky k nejoblíbenějším turistickým oblastem světa.

Moře má přibližně trojúhelníkový tvar. Maximální hloubka není přesně známa, většina pramenů udává hloubku kolem 3 600 metrů, ale je možné se setkat i s hloubkami od 3 400 až 3 840 metrů. Dno moře se dá rozdělit na části, které odděluje 41. rovnoběžka. Jižně od této linie je zemská kůra zřetelně slabší a silně ovlivněná vulkanickou činností. Kontinentální šelf je úzký, dosahuje šířky od 10 do 40 kilometrů. Z celkové rozlohy moře 231 000 km² připadá na kontinentální šelf 14 800 km², na kontinentální svah dalších 48 600 km². Zbytek rozlohy zaujímají hlubokomořské pánve.

Hlavní spojení mezi hlubokomořskými pánvemi Tyrhénského moře s hlubinou Ligurského moře tvoří Canale di Corsica. Hlubokomořský kanál je zhruba 100 km dlouhý a na nejužším místě mezi toskánským šelfem a ostrovem Capraia a Korsika jen 30 kilometrů široký. Kanál má hloubku 460 metrů. Sever Tyrhénského moře nedosahuje větších hloubek než 2 000 metrů. Západní část, tzn. Korsická hlubina, má rovinný povrch.

Na centrálním hřebeni leží ostrovy Elba, Montecristo, Capraia a Pianosa. Při pobřeží se nachází rovinný toskánský šelf. Podmořské hory Etruschi a Cialdi leží na přechodu k hlubšímu jižnímu Tyrhénskému moři.

Jižní část Tyrhénského moře se skládá pravděpodobně z čedičové oceánské kůry. Zemská kůra má na západě u Sardinie tloušťku 30 km a směrem na východ se zeslabuje na tloušťku pět až deset kilometrů. Velmi slabá je zemská kůra v centrální části moře, u podmořských hor Vavilov a Marsili, která se nachází na měkkém zemském plášti. Podobnou charakteristiku má zemská kůra u ostrova Ischia.
Tyrhénské moře má nejslabší zemskou kůru z celého Středozemního moře a největší tepelný tok z zemských hlubin.

@@ Řádka 13: / Řádka 13: @@
 Na centrálním hřebeni leží ostrovy [[Elba]], [[Montecristo]], [[Capraia Isola|Capraia]] a [[Pianosa]]. Při pobřeží se nachází rovinný toskánský šelf. Podmořské hory Etruschi a Cialdi leží na&nbsp;přechodu k&nbsp;hlubšímu jižnímu Tyrhénskému moři.
-Jižní část Tyrhénského moře se skládá pravděpodobně z&nbsp;čedičové oceánské kůry. Zemská kůra má na západě u&nbsp;Sardinie tloušťku 30&nbsp;km a směrem na východ se zeslabuje na tloušťku pět až deset kilometrů. Velmi slabá je zemská kůra v&nbsp;centrální části moře, u&nbsp;podmořských hor Vavilov a&nbsp;Marsili, která se nachází na měkkém [[zemský plášť|zemském plášti]]. Podobnou charakteristiku má zemská kůra u&nbsp;ostrova [[Ischia]].
+Jižní část Tyrhénského moře se skládá pravděpodobně z&nbsp;čedičové oceánské kůry. Zemská kůra má na západě u&nbsp;Sardinie tloušťku 30&nbsp;km a směrem na východ se zeslabuje na tloušťku pět až deset kilometrů. Velmi slabá je zemská kůra v&nbsp;centrální části moře, u&nbsp;podmořských hor Vavilov a&nbsp;Marsili, která se nachází na měkkém [[Zemský plášť|zemském plášti]]. Podobnou charakteristiku má zemská kůra u&nbsp;ostrova [[Ischia]].<br />Tyrhénské moře má nejslabší zemskou kůru z&nbsp;celého Středozemního moře a největší tepelný tok z&nbsp;zemských hlubin.
-Tyrhénské moře má nejslabší zemskou kůru z&nbsp;celého Středozemního moře a největší [[tepelný tok]] z&nbsp;zemských hlubin. Přenos tepla z&nbsp;nitra Země, stejně jako magnetické anomálie, je velice nepravidelný a variabilní. Mořské dno je zde velice členité, s&nbsp;četnými svahy a častými malými hlubinami. Hlubiny jsou obklopené podmořskými horami, které se také nachází uprostřed hlubin. K&nbsp;tomuto je nutno započítat členité pobřeží. Ze severního sicilského pobřeží padá mořské dno strmě v&nbsp;hlubinu, které patří k&nbsp;nejhlubším částem moře.
-V&nbsp;jižní části Tyrhénského moře se nachází četné [[magma]]tické útvary, z&nbsp;nichž některé dosahují výšky několika tisíc metrů. Patří k&nbsp;nim podmořské hory vulkanického původu, [[Vavilov]] a [[Marsili]]. Marsili dosahuje výšky 2&nbsp;600 [[metr]]ů od mořského dna a skládá se z&nbsp;nejstarších hornin v&nbsp;oblasti Tyrhénského moře. [[Liparské ostrovy]] na jihu Tyrhénského moře jsou mladší než samotné moře a jsou staré pouze milion let. Vznikly pohybem [[magma]]tu, který byl výsledkem sunutí jónské desky pod&nbsp;Tyrhénské moře. Ostrov [[Ustica]] leží na kontinentální kůře v&nbsp;přechodné oblasti mezi tyrhénskou oceánskou kůrou a okolními deskami a&nbsp;je&nbsp;vulkanického původu.
 <noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>