Tlak

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Aktuální verze z 14. 8. 2022, 14:53

Tlak

Tlak je fyzikální veličina, obvykle označovaná symbolem p (z anglického pressure), vyjadřující poměr velikosti síly F, působící kolmo na rovinnou plochu a rovnoměrně spojitě rozloženou po této ploše, a obsahu této plochy S, tedy

\(p = \frac{F}{S}\).

Pokud vnější síla působí pouze kolmo (neexistuje žádná tečná složka), je tlak označován jako prostý (čistý). Pokud není tato síla F rozložena na dané ploše rovnoměrně, pak veličinu p, danou předchozím vzorcem, nazýváme střední tlak. Místním tlakem, tj. tlakem působícím v nějakém bodě uvažované plochy rozumíme diferenciální podíl

\(p = \frac{\mathrm{d}F}{\mathrm{d}S}\).

Zobecněnou definici tlaku (pro síly působící libovolným směrem na obecně nerovinnou plochu) můžeme ve vektorovém tvaru zapsat rovnicí

\(\mathrm{d}\mathbf{F}_s = p \mathrm{d}\mathbf{S}\),

kde \(\mathrm{d}\mathbf{F}_s\) je složka vektoru síly a kolmá k elementu plochy \(\mathrm{d}\mathbf{S}\) na který působí, přičemž směr vektoru popisujícího element \(\mathrm{d}\mathbf{S}\) má směr normály k této plošce.

Rozměr této veličiny je

\((p) = L^{-1}MT^{-2}\).

Tah

Ve stlačitelných látkách způsobuje tlak deformaci. Při působení tlakové síly na pevné těleso se rozlišuje tah a tlak. Tahová síla způsobuje roztahování tělesa, tlaková jeho stlačování. Tahové a tlakové síly se odlišují pouze směrem působení, přičemž se předpokládá, že způsobené deformace jsou obdobné, avšak s opačnými znaménky.

Pokud je tlak v nějaké uzavřené nádobě větší než tlak v jejím okolí, je v nádobě přetlak. Pokud naopak je v ní tlak nižší, je v nádobě podtlak. Přetlaku a podtlaku lze dosáhnout přesunem části hmoty do nebo z uzavřené nádoby, změnou její vnitřní velikosti nebo teploty jejího obsahu. Pro přesun části obsahu se používají pumpy. Sací pumpa pro odčerpání plynů z uzavřené nádoby se nazývá vývěva.

Obsah

1 Fyzikální podstata tlaku
- 1.1 Tlaková síla
2 Parciální tlak
3 Jednotky
4 Měřidla tlaku
5 Související články
6 Externí odkazy

Fyzikální podstata tlaku

Tlak v plynech je vyvoláván tepelným pohybem částic plynu (atomů nebo molekul;) nárazy těchto částic na stěny nádoby se projevují tlakem na ně působícím. Podobně tomu je i v kapalinách. Tlak působí i v pevných tělesech, kde se přenáší interakcí mezi částicemi pevně vázanými v krystalové nebo pseudokrystalové struktuře látky.

Tlaková síla

Podrobnější informace naleznete na stránce: Tlaková síla

Podle třetího pohybového zákona působí kapalina proti působící síle stejně velkou reakcí. Kapalina tedy působí tlakovou silou kolmou k ploše, na niž síla působí. Tato síla má velikost

\(F=pS\)

Působení tlakové síly lze demonstrovat na principu hydraulického lisu.

Tlaková síla působí vždy kolmo na plochu. Na vodorovné dno působí svislá tlaková síla, na svislé stěny působí vodorovná tlaková síla, na šikmé stěny působí tlaková síla kolmá k této stěně.

Působení tlaku vyvolává v pevných tělesech deformace, přičemž vzájemnou souvislost mezi působícím tlakem a vzniklou deformací zkoumá pružnost. Při působení malého tlaku platí Hookův zákon.

Parciální tlak

Parciální tlak plynu ve směsi je tlak, který by tento plyn vykazoval, pokud by byl v celém objemu sám. Molární podíl jednotlivé složky ve směsi plynů (vychází ze stavové rovnice ideálního plynu) může být vyjádřen takto:

\(p_i=\frac{n_i \cdot RT}{V}\)

\(p_i=x_i \cdot p\)

\(x_i=\frac{n_i}{n}\)

kde p_i je parciální tlak, R je univerzální plynová konstanta (8,314 J/K.mol), x_i je molární zlomek.

Jednotky

Hlavní jednotkou tlaku v soustavě SI je pascal (Pa). Je to tlak, který vyvolává síla 1 newtonu (1 N), rovnoměrně a spojitě rozložená a působící kolmo na plochu o obsahu 1 čtverečního metru (1 m²). V technické praxi se používají zejména násobky kilopascal (kPa, tj 10³ Pa) a megapascal (MPa, tj. 10⁶ Pa), v oboru hlubinné geologie a geofyziky i gigapascal (GPa, tj. 10⁹ Pa). V meteorologii je obvyklé uvádět tlak vzduchu v jednotkách hektopascal (hPa, tj. 100 Pa), protože normální tlak atmosféry je blízký tisícinásobku této jednotky (přesně 1013,25 hPa). Ve vakuové technice se používají menší jednotka jako milipascal (mPa, tj. 10^-3 Pa) a mikropascal (μPa, tj. 10^-6 Pa).

V technické praxi se dříve používaly i jiné jednotky, zejména bar (bar) a technická atmosféra (at) rovná kilopondu na čtverečný centimetr (kp/cm²). Naproti tomu ve fyzice a termodynamice se užívala tzv. fyzikální atmosféra (atm), odvozená od normálního tlaku atmosféry. V meteorologii bylo v minulosti obvyklé používání jednotky torr (Torr), původně nazývané milimetr sloupce rtuti (mmHg). V anglosaské oblasti se běžně můžeme setkat s jednotkou libra síly na čtverečný palec (psi).

V připojené tabulce jsou převodní vztahy mezi nejběžnějšími jednotkami tlaku.

Převodní tabulka jednotek tlaku
Jednotky tlaku	pascal (Pa)	bar (bar)	kilopond na čtv. metr (kp/m²)	technická atmosféra (at)	fyzikální atmosféra (atm)	torr = mmHg (Torr)	libra na čtv. palec (psi)
1 Pa	≡ 1 Pa	≡ 10⁻⁵ bar	≈ 0,1019716 kp/m²	≈ 10,19716•10⁻⁶ at	≈ 9,869233•10⁻⁶ atm	≈ 7,500616•10⁻³ Torr	≈ 1,450377•10⁻⁴ psi
1 bar	≡ 10⁵ Pa	≡ 1 bar	≈ 10197,16213 kp/m²	≈ 1,019716 at	≈ 0,9869233 atm	≈ 750, 0616 Torr	≈ 14, 50377 psi
1 kp/m²	= 9,80665 Pa	= 98,0665•10⁻⁶ bar	≡ 1 kp/m²	≡ 10⁻⁴ at	≈ 0,9678411•10⁻⁴ atm	≈ 0,0735559 Torr	≈ 0,001422334 psi
1 at	≡ 98066,5 Pa	≡ 0,980665 bar	≡ 10000 kp/m²	≡ 1 at	≈ 0,9678411 atm	≈ 735,559 Torr	≈ 14,22334 psi
1 atm	≡ 101325 Pa	≡ 1,01325 bar	≈ 10332,27 kp/m²	≈ 1,033227 at	≡ 1 atm	= 760 Torr	≈ 14,696 psi
1 Torr	≈ 133,322 Pa	≈ 1,33322•10⁻³ bar	≈ 13,59510 kp/m²	≈ 1,359510•10⁻³ at	≈ 1,315789•10⁻³ atm	≡ 1 mm Hg	≈ 19,337•10⁻³ psi
1 psi	≈ 6894,757293 Pa	≈ 68,94757293•10⁻³ bar	≈ 703,0695796 kp/m²	≈ 70,30695796•10⁻³ at	≈ 68,046•10⁻³ atm	≈ 51,7149 Torr	≡ 1 lbf/in^2</sub>

Poznámka: Symboly, uvedené před převodními koeficienty znamenají: ≡ koeficient je takto definován a je tedy absolutně přesný; = koeficient je odvozen z definice fyzikální konstanty (zde hodnoty normálního atmosférického tlaku); ≈ koeficient je odvozen výpočtem a je zaokrouhlený.

Měřidla tlaku

Tlak se měří manometrem, což je jiný název pro tlakoměr.

Související články

Externí odkazy

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

@@ Řádka 1: / Řádka 1: @@
-[[Soubor:mechanika_tlak.png|thumb|Tlak]]
+[[Soubor:mechanika_tlak.png|thumb|220px|Tlak]]
-'''Tlak''' je [[fyzikální veličina]], obvykle označovaná symbolem ''p'' (z [[angličtina|anglického]] ''pressure''), vyjadřující poměr velikosti [[síla|síly]] ''F'', působící [[kolmost|kolmo]] na [[rovina|rovinnou plochu]] a rovnoměrně spojitě rozloženou po této ploše, a [[obsah]]u této plochy ''S'', tedy
+'''Tlak''' je [[fyzikální veličina]], obvykle označovaná symbolem ''p'' (z [[angličtina|anglického]] ''pressure''), vyjadřující poměr velikosti [[síla|síly]] ''F'', působící [[Ortogonalita|kolmo]] na [[rovina|rovinnou plochu]] a rovnoměrně spojitě rozloženou po této ploše, a [[obsah]]u této plochy ''S'', tedy
-:<math>p = \frac{F}{S}</math>.
+:<big>\(p = \frac{F}{S}\)</big>.
 Pokud [[vnější síla]] působí pouze kolmo (neexistuje žádná tečná složka), je tlak označován jako '''prostý (čistý)'''.
 Pokud není tato síla ''F'' rozložena na dané ploše rovnoměrně, pak veličinu ''p'', danou předchozím vzorcem, nazýváme '''střední tlak'''. '''Místním tlakem''', tj. tlakem působícím v nějakém bodě uvažované plochy rozumíme diferenciální podíl
-:<math>p = \frac{\mathrm{d}F}{\mathrm{d}S}</math>.
+:<big>\(p = \frac{\mathrm{d}F}{\mathrm{d}S}\)</big>.
 Zobecněnou definici tlaku (pro síly působící libovolným směrem na obecně nerovinnou plochu) můžeme ve [[vektor]]ovém tvaru zapsat rovnicí
-:<math>\mathrm{d}\mathbf{F}_s = p \mathrm{d}\mathbf{S}</math>,
+:<big>\(\mathrm{d}\mathbf{F}_s = p \mathrm{d}\mathbf{S}\)</big>,
-kde <math>\mathrm{d}\mathbf{F}_s</math> je složka vektoru síly a kolmá k elementu plochy <math>\mathrm{d}\mathbf{S}</math> na který působí, přičemž směr vektoru popisujícího element <math>\mathrm{d}\mathbf{S}</math> má směr [[normála|normály]] k této plošce.
+kde <big>\(\mathrm{d}\mathbf{F}_s\)</big> je složka vektoru síly a kolmá k elementu plochy <big>\(\mathrm{d}\mathbf{S}\)</big> na který působí, přičemž směr vektoru popisujícího element <big>\(\mathrm{d}\mathbf{S}\)</big> má směr [[normála|normály]] k této plošce.
 [[Fyzikální rozměr veličiny|Rozměr této veličiny]] je
-:<math>(p) = L^{-1}MT^{-2}</math>.
+:<big>\((p) = L^{-1}MT^{-2}\)</big>.
-[[Soubor:mechanika_tah.png|thumb|[[tah (pružnost)|Tah]]]]
+[[Soubor:mechanika_tah.png|thumb|220px|[[tah (pružnost)|Tah]]]]
 Ve [[stlačitelnost|stlačitelných]] látkách způsobuje tlak [[deformace|deformaci]]. Při působení tlakové síly na pevné těleso se rozlišuje '''[[tah (pružnost)|tah]] a tlak'''. [[Tahová síla]] způsobuje roztahování tělesa, tlaková jeho stlačování. Tahové a tlakové síly se odlišují pouze směrem působení, přičemž se předpokládá, že způsobené deformace jsou obdobné, avšak s opačnými znaménky.
@@ Řádka 26: / Řádka 26: @@
 {{Podrobně|Tlaková síla}}
 Podle [[3. Newtonův pohybový zákon|třetího pohybového zákona]] působí kapalina proti působící síle stejně velkou reakcí. Kapalina tedy působí '''[[tlaková síla|tlakovou silou]]''' kolmou k ploše, na niž síla působí. Tato síla má velikost
-:<math>F=pS</math>
+:<big>\(F=pS\)</big>
 Působení tlakové síly lze demonstrovat na principu [[hydraulický lis|hydraulického lisu]].
@@ Řádka 37: / Řádka 37: @@
 Parciální tlak plynu ve směsi je tlak, který by tento plyn vykazoval, pokud by byl v celém objemu sám. Molární podíl jednotlivé složky ve směsi plynů (vychází ze stavové [[rovnice ideálního plynu]]) může být vyjádřen takto:
-<math>p_i=\frac{n_i \cdot RT}{V}</math>
+<big>\(p_i=\frac{n_i \cdot RT}{V}\)</big>
-<math>p_i=x_i \cdot p</math>
+<big>\(p_i=x_i \cdot p\)</big>
-<math>x_i=\frac{n_i}{n}</math>
+<big>\(x_i=\frac{n_i}{n}\)</big>
 kde ''p<sub>i</sub>'' je parciální tlak, ''R'' je univerzální plynová konstanta (8,314&nbsp;J/K.mol), ''x<sub>i</sub>'' je molární zlomek.