Křižanov (Hořičky)

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 18. 6. 2015, 19:25

Křižanov je vesnice, místní část obce Hořičky v okrese Náchod, v kraji Královéhradeckém. Ke dni 1. 3. 2001 zde žilo 60 obyvatel.

Přírodní poměry

Poloha

Obec se nachází na pomezí okresů Náchod a Trutnov na katastrálním území Křižanov u Mezilečí, které je tvořeno ještě obcí Mečov. Toto území je jedním z posledních jižních výběžků Podkrkonošské pahorkatiny, což je znát na celém katastru obce, ale nejvíce v místních lesích, především v Barchovinách. Severní hranici Křižanova tvoří již zmíněný les Barchoviny, na východě obec sousedí s Posadovem, místní částí Mezilečí (s nímž je i stavebně propojena), na jihu se dotýká částí lesa Vejroviny mateřské obce a její osady Kalousov, od jihovýchodu přechází v Litoboř (místem zv. V Táboře) a na východě, např. v místech Barchovinská stráň, Olšina, Mečovská stráň a Pod olšinou, hraničí s Mečovem, s nímž tvoří jedno katastrální území.

Rozloha

Křižanov je od nepaměti spojen s Mečovem, a protože obě obce spolu tvoří jedno katastrální území, ve všech materiálech je dostupná rozloha celého katastrálního území, tudíž Křižanova a Mečova zároveň, která činí 220,65 ha.

Využití půdy v katastru Křižanov u Mezilečí (rok 2009)

Místní les

Pramen: Český úřad zeměměřický a katastrální

Klimatické poměry

Křižanov jako obec v podkrkonošském podhůří leží v mírně teplé klimatické oblasti, mírně vlhké podoblasti, v okrsku mírně teplém, mírně vlhkém, vrchovinném, což znamená, že má méně jak 50 letních dnů, průměrná červencová teplota převyšuje 15°C a průměrný roční úhrn srážek dosahuje 600 mm.

Geomorfologie a geologie

Území obce je jedním z jižních výběžků Podkrkonošské pahorkatiny. Geomorfologicky obec leží na jihovýchodě Krkonošského podhůří, resp. jeho části zvané Kocléřovský hřbet, přičemž od severozápadu až západu se ke Křižanovu táhne jeho dílčí celek - Hořičský hřbet, jehož nejvyšší vrchol, Liščí hora (609 m n. m.), se nachází nedaleko Hajnice. Stejně i další vrcholy tohoto předělu mezi zvlněným Podkrkonoším a rovinatou Českou tabulí - Kopna (582 m n. m.) a Smiřická stráň (569 m n. m.) se nacházejí mimo katastr obce. Východním směrem pak Hořičský hřbet přechází v Olešenskou pahorkatinu, kterou protíná řeka Úpa, což se také již děje vně území Křižanova. Rovinatý střed obce přechází všemi směry ve velmi zvlněnou krajinu, jejíž povrch se pohybuje ve výšce 458 - 470 m n. m. Směrem k Posadovu, Hořičkám, Libňatovu i Mečovu zvolna klesá, přičemž k mečovskému konci obce opětovně stoupá, aby po několika stech metrech klesl v malé údolíčko, kterým počíná již zmíněný Mečov. Nejvyššími body obce jsou bezejmenné kóty, ať již ve Vejrovinách (470,8 m n. m.), v polích nad místem zv. Na krutině (481,9 m n. m.) či na louce za lesem nedaleko Olšiny (477,8 m n. m.). Katastr obce patří geologicky do České křídové pánve, což znamená, že je součástí Českého masivu. Většina obce se chronostratigraficky řadí do svrchní křídy, přesněji do spodního a středního turonu. Proto zde ze zpevněných sedimentů marinní geneze nalezneme zejm. písčité slínovce a spongilitické jílovce, v nichž se nacházejí příměsi místy silicifikovaných opuk (např. území Na krutině). Severovýchodním směrem k lesu Barchoviny, v oblasti zvané K hliníkům, převažují relikty sladkovodního terciéru (písčité štěrky a písky, ojediněle i bloky křemenných pískovců a tradiční vložka jílů), naopak jihovýchodním směrem k Litoboři, od místa zvaného Na pádolině se vyskytují kvartérní kamenité až hlinito-kamenité sedimenty s pestrým minerálním složením. Radonový index podloží je převážně nízký, jen v místě Na pádolině a podél toku Slatinského potoka, kde se nacházejí kvartérní svahové sedimenty, je označován jako přechodný.

Soutok Slatinského potoka a Úpy

Hydrologie

V historii měla obec několik menších uměle vytvořených vodních ploch, z nichž dnes zůstal jen rybník ve středu obce o původní výměře 1235 m² (před několika lety zmenšen), ale podle rostlinné skladby se dá dodnes vytušit, kde se ostatní rybníky nacházely. Jediným tokem na katastru obce je bezejmenný potok, který vytéká z rybníka a teče směrem do Slatiny nad Úpou, vlastně se dá označit za počátek Slatinského potoka, i když jiné prameny označují za počátek této říčky potok, který pramení u Mečova. V poslední době stále klesá jeho vodnost a v některých letech je jen sezónním tokem. Podobně je na tom v současné době i výše zmíněný rybník, jehož hráz s odtokovým potrubím byla roku 2009 rekonstruována a již zbývá jen dodělat výpustné zařízení, aby mohl být rybník přes zimní období opětovně napuštěn. Podzemní vody jsou sice spíše průměrné kvality, ale jsou vydatné. Obyvatelé však ke své spotřebě využívají veřejný vodovod, který je napojen na vodojem Proruby a jehož základ tvoří úpský skupinový vodovod, jenž byl v České Skalice stavěn v letech 1923-1929 a s postupem času se na něj napojily všechny okolní obce. Nebezpečím pro podzemní i povrchové vody však zůstává neexistence kanalizačního systému, který zde bude sotva kdy postaven a ekologická zátěž v podobě několika černých skládek, jež se nacházejí v jednom z místních lesů.

Vodojem na Prorubech

Fauna a flóra

Místní fauna a flóra je typická podhorské oblasti středoevropského pásu, přesněji řečeno fytogeograficky patří do obvodu hercynskosudetského. Lesy jsou již od poloviny 16. století využívány komerčně, což znamená, že původní listnatý les nahradily dnešní převážně smrkové monokultury, jež se místně prolínají s borovicemi lesními, duby, buky a olšemi. Místní druhovou skladbu doplňují mnohé ivazivní keře, např. krušina olšová, bez hroznatý, bez černý, velké množství mechů (zejm. bělomechu sivého, rašeliníku kostrbatého, ploníku obecného a ploníku ztenčeného, krondlovky tisolisté, dvouhrotce čeřitého, kroucence šídlovitého a měříku tečkovaného), kapradin (zejm. hasivky orličí a papratky samičí) i známá plavuň vidlačka, i když v posledních letech z místních lesů skoro vymizela. Mykologicky je tato oblast relativně bohatá, neboť zde nalezneme většinu hub z čeledi hřibovitých (hřib nachovýtrusný, hřib žlučník, hřib smrkový, hřib borový, hřib královský, hřib kříšť, hřib plavý, hřib koloděj, hřib kovář, hřib nachový, hřib žlutomasý, hřib dutorohý, hřib peprný, klouzek obecný, klouzek sličný, klouzek bílý, křemenáč osikový, kozák březový a kozák habrový), z chorošovitých se vyskytuje např. troudnatec pásovaný, březovník obecný, choroš oříš, z kuřátkovitých kotrč kadeřavý, kuřátka Largentova, kuřátka žlutá, z břichatkovitých pýchavka obecná, pýchavka huňatá, pestřec obecný, hvězdovka brvitá, z hadovkovitých hadovka smrdutá, z terčoplodých slizovka práškovitá, smrž obecný, z lupenatých muchomůrka zelená, muchomůrka jízlivá, muchomůrka červená, muchomůrka růžovka, pošvatka obecná, bedla vysoká, žampion polní, žampion zápašný, závojenka lesklá, strmělka mlženka, václavka obecná, penízovka sametonohá, lakovka ametystová a mnoho dalších. Bohužel výkyvy počasí v posledních letech se projevují i ve výskytu hub. Jejich množství i druhová rozmanitost se zmenšují, začíná převažovat hořký hřib žlučník, který tvoří koberce i o několika desítkách plodnic, stále méně se dají najít václavky či kotrče, klesá i počet masáků a podobně dopadá i řada druhů nejedlých či jedovatých hub. Louky a pole jsou využívány především k zemědělské výrobě, i když mnohé pozemky leží ladem a zarůstají nepohodlnými plevely. Přesto na území obce nalezneme více než 1000 rostlinných druhů, z nichž nejvýznamnější byl výskyt upolínu evropského, který zcela vymizel. Podobně je na tom pupava bezlodyžná a postupně mizí i devětsil lékařský, dříve ve velkém množství se vyskytující blatouch bahenní, křivatec rolní a kozí brada luční. Pozvolna se rozšiřují i porosty přesličky rolní, naopak její příbuzná - přeslička lesní je v některých lokalitách na ústupu, což se netýká zejm. Vejrovin. Zde vedle dominance ostružiní, maliníků a náletových křovin můžeme ještě objevit kopytník evropský a šťavel kyselý, a to zejm. právě na křižanovském katastru, neboť směrem k Hořičkám vlivem půdní vlhkosti i minerálního složení postupně mizí. Za zmínku ještě stojí významný výskyt konvalinky vonné v lokalitě, která směřuje k místu zvanému Na Táboře. Velkou škodou byl i zánik malé tůňky v části bývalého písníku, která tam existovala od 80. let minulého století a byla známá nejen výskytem zevaru vzpřímeného či šípatky střelolisté, ale i několika druhů vážek. Bohužel lidská činnost dopomohla k zániku tohoto biotopu. Ale od lesů se vraťme zpět k výše zmíněným loukám a polím. Místní louky můžeme z většiny zařadit mezi tzv. mezofilní ovsíkové louky, jež jsou kromě ovsíku vyvýšeného, srhy říznačky, lipnice luční a medyňku vlnatého obohaceny ještě o mezofilní trávy nižšího vzrůstu (psineček obecný, kostřava červená, trojštět žlutavý, tomka vonná) a řadu dvouděložných bylin (bršlice kozí noha, čekanka obecná, čertkus luční, jitrocel kopinatý, jitrocel větší, kakost luční, kohoutek luční, kokoška pastuší tobolka, krvavec toten, kontryhel obecný, bolševník obecný, česnek medvědí, pastinák setý, jetel luční, škarda dvouletá, mateřídouška vejčitá, chrastavec rolní, popenec obecný, řebříček obecný). Bohužel část z nich zarůstá různorodým náletem, a tak postupně degraduje. Podobný osud sdílejí i byliny lemující pole a cesty (mochny, lnice květel, vlčí mák, prvosenka jarní), neboť jsou nahrazovány stejně jako na neobhospodařovaných pozemcích nejrůznějším nevzhledným plevelem. V posledních letech se na katastr obce začaly šířit i invazní druhy rostlin - křídlatka česká a netýkavka žláznatá, naopak zlatobýl a jiné rumištní rostliny, které se zde vyskytovaly v hojném množství v 70. a 80. letech, prakticky vymizely. Snad je to nejen díky drobným změnám klimatu, ale i díky péči některých málo jedinců, kterým není osud obce jedno.

Dům čp. 23

Živočišná skladba není příliš bohatá, i když se zde občas objeví i vzácnější druhy nížinné či horské, především se to týká hmyzu. Takže zde nalezneme např. lišaje pupalkového, mravence druhů Formica polyctena a Formica rufa (dnes místně již vzácný), pabourovce pampeliškového (od 50. let minulého století nezvěstný), střevlíka lesklého, vážku jasnoskvrnnou, babočku kopřivovou aj. Obojživelníky dříve zastupoval mlok skvrnitý a čolek horský, dnes však na ně narazíme jen sporadicky. Stejný osud potkal i řadu místních skokanů a ropuch, jejichž populace se zmenšila o více než dvě třetiny. Naopak populace některých místních plazů se zvětšuje, jde zejména o zmiji obecnou a užovku obojkovou. Dříve hojně se vyskytující slepýš křehký a oba druhy ještěrek z přírody Křižanova skoro vymizely, neboť naposled byl zaznamenán výskyt slepýše v loňském roce až u Brzic. Nejbohatší skupinou místní fauny tak jsou ptáci, ať již jde o káně lesní, jestřába lesního, poštolku obecnou, občas zaběhlou koroptev polní, od Rozkoše zalétajícího racka chechtavého, kukačku obecnou, strakapouda velkého, sporadicky viděného datla černého, v hejnech se objevujícího skřivana polního, konipase bílého, obtížného a přemnoženého vrabce domácího či sýkoru koňadru. Ze savců můžeme potkat oba druhy ježků, vzácné rejsky horské, veverku obecnou, plcha velkého, kunu lesní a lišku obecnou. Dříve hojní králík divoký i zajíc polní postupně mizejí a na katastru obce se jich vyskytuje jen několik kusů. Jediným druhem, který nemá problém s rozšiřováním své populace je srnec obecný a v poslední době i prase divoké.

Obyvatelstvo

V současné době má Křižanov 60 obyvatel a počet zde trvale žijících stále klesá, přičemž roste i jejich průměrné stáří, neboť mnozí zde narození odcházejí za prací, bydlením, školami a vůbec většinou služeb do měst, zejm. jde o Českou Skalici, Úpici a Náchod. Počet rekreantů postupně vzrůstá a dnes činí přes 40 osob. Podle sčítání lidu v r. 2001 bylo 52 % obyvatel v produktivním věku, mladších 15 let 20 % a v postproduktivním věku 28 % obyvatel. Postupně však klesá porodnost, např. v roce 2007 se zde narodily jen 2 děti, a úbytek obyvatel způsobený mortalitou nedokáže nahradit ani migrace ve formě přihlášení se k trvalému pobytu některých dosavadních rekreantů, neboť jde věkově většinou o občany kolem důchodového věku.

Vývoj počtu obyvatelstva

Pramen: Český statistický úřad

Počet obyvatel

(stav z r. 2001)

Pramen: Český statistický úřad

Náboženské vyznání obyvatelstva

Většina občanů se hlásí k římskokatolické církvi a obec spadá pod její farnost na Hořičkách.

Spolkový život

V 19. století byl místní spolkový život spojen s tím litobořským, i když mnozí vstupovali individuálně do různých spolků zejm. v okolních městech (TJ Sokol, Čtenářská beseda Boženy Němcové). Jeho větší rozvoj nastal až ve 20. století, kdy vznikli např. místní hasiči. V nedávné minulosti v obci působily v rámci Mezilečí např. místní sdružení Československého svazu žen či spolek Československého mysliveckého svazu. Jejich členové spolu s křižanovskými hasiči měli tehdy na starosti veškerý společenský a kulturní život v obci. Vyhlášené byly tehdy např. myslivecké, hasičské i dětské bály, které se konaly v místním hostinci. Mnoho zdejších občanů se účastnilo i ochotnického divadla na Hořičkách.

Dnes je nejvíce aktivním spolkem místní sbor dobrovolných hasičů. Pořádá řadu společenských akcí (1. března 2008 1. Českomoravský košt destilátů a likérů, 22. - 23. srpna 2008 Sraz rodáků a přátel Křižanova) i hasičských soutěží (15. června 2007 Okrskový přebor požárních družstev) a s mnoha úspěchy se i řady soutěží účastní. Zásluhu má na tom především Václav Vik, který nejen, že stojí v čele sboru, ale působil i jako místostarosta Hořiček. Jako dodatek je třeba uvést, že úspěšné je vedle mužů i družstvo žen (2. místo v soutěži O pohár starostky Slatiny nad Úpou 2008). Humanitární pomoc a dobročinné programy pro zahraničí jsou v rukou římskokatolické církve. Ta zde např. pravidelně koná své sbírky, např. v roce 2007 zde bylo při Tříkrálové sbírce vybráno 3 570 Kč. V obci žijí i dobrovolní dárci krve (7. prosince 2005 např. obdržela bronzovou Jánského plaketu Renata Vítová a 16. října 2007 se stal nositelem zlaté Jánského plakety Vladimír Morávek, což je na tak malou obec výrazný úspěch a zároveň to o ní cosi vypovídá). Křižanov nemá své sportovní družstvo, ale někteří jeho obyvatelé byli či jsou členy okolních sportovních klubů, např. FK Hořičky. Sport se jí však oklikou nevyhýbá, neboť přilehlý les Barchoviny se hodí k pořádání závodů v orientačním běhu (1999 CŽ - krátká trať, 2000 Oblastní žebříček, 2001 Druhá etapa Ceny východních Čech, 2008 Gigasport Cup, ŽA, ŽBČ - krátká trať), a silnicí třetí třídy do Mečova, která dříve neoplývala množstvím dopravy, jako je tomu dnes, vedla v 80. letech 20. století i trasa motocyklového závodu.

Struktura bytového fondu

V Křižanově je evidováno celkem 45 domů, z toho obydlených je 20 a 22 jich slouží k rekreaci. Bytových jednotek je v obci 47, z nichž jen 22 je trvale užíváno. Zástavba je převážně uspořádána podél místních komunikací, ať již k Posadovu či Mečovu.

Vývoj počtu domů

Pramen: Český statistický úřad

Historie

Zdejší katastr vystřídal řadu majitelů, patřil jak pod Vízmburské, tak Rýzmburské panství. Svého času ho ovládal i pán z litobořské tvrze.

Neoficiální znak Křižanova

První písemná zmínka o Křižanově je však až z roku 1527, kdy byla zpustlá tvrz litobořská s Hořičkami, Křižanovem, Chlístovem, Libňatovem a dalšími majetky zastavena Zdeňkovi Lvovi z Rožmitálu a Janu Krušinovi z Lichtemburka. Z toho je však patrné, že osídlení tohoto území je staršího data, neboť v křižování dvou významných zdejších cest by byl hřích nevystavět minimálně jednu usedlost a jméno nějaké bezvýznamné samoty by se také sotva v dokumentu objevilo. Oba společníci po sedmi letech vlády prodali rýzmburské panství, včetně Křižanova, Janovi z Pernštejna, který však nedokázal dobře spravovat svůj rozsáhlý majetek, a tak roku 1544 prodal Rýzmburk Bernartovi Žehušickému z Nestajova, který zde sídlil až do své smrti v roce 1563. Když tento purkrabí královéhradeckého kraje zemřel a nezanechal žádných potomků, přešlo rýzmburské panství na jeho strýce Jana Žehušického z Nestajova, ale období jeho vlády nebylo dlouhé. Po necelém roce zemřel a majetek přešel na jeho bratra Hertvíka. Ten až do své smrti v roce 1578 dokázal hrad opravit a přestavět do reprezentativního sídla. Jeho smrt dokázala vyvolat vážné rozpory, neboť o dědictví se hlásila nejen jeho druhá manželka Bohunka z Hustířan, ale i jeho sestry Mandaléna, manželka Adama Úlibského z Újezdce, Alžběta, choť Adama Bohdaneckého z Hodkova, Lidmila, žena Čertorejského z Čertorej, a v neposlední řadě také Jan Chuchelský z Nestajova. Problém s dědictvím byl vyřešen po necelém půlroce dohodou, podle níž rýzmburské panství zůstalo, včetně okolí Hořiček, sestrám zemřelého, resp. Mandaléně Úlibské z Nestajova. Roku 1582 od ní koupil dvůr poplužní Ratibořice s mlýnem novým nad týmž dvorem, řekou Úpou a lukami ode mlýna až k mezím náchodským, vsi Lhotu pod Hořičkami, Chlistov, Křižanov, Zábrodí a les Kramolnou Jaroslav ze Smiřic, a to za 8500 kop českých grošů, čímž se obec dostala k náchodskému panství, což ovlivnilo její budoucí vývoj. V rámci náchodského panství patřil nejprve rodu Smiřických ze Smiřic. Život v obci v té době probíhal ve stylu "jednou nahoře, jednou dole". Roky prosperity se střídaly s léty neúrody, ale i rozmíšek mezi šlechtou a poddanými. Prvním obdobím, které narušilo chod obce, že se z něho obec vzpamatovávala ještě dlouhé roky poté, byla třicetiletá válka, která pro Křižanov neznamenala jen úbytek obyvatel i usedlostí, ale i změnu majitele, neboť Smiřičtí byli oddáni králi Fridrichu Falckému, což znamenalo zabavení panství císařem, který ho roku 1623 prodal Trčkům z Lípy.

Dům čp. 13

Majitelkou panství se stala Magdaléna Trčková z Lípy, která ho posléze (1628) postoupila svému synovi Adamovi Erdmanovi Trčkovi. Po jeho zavraždění spolu s jeho švagrem Albrechtem z Valdštejna v Chebu roku 1634 byly tyto statky opět zabaveny a náchodské panství připadlo Ottaviovi knížeti Piccolomini de Arragona, vévodovi z Amalfi, jednomu z velitelů císařských vojsk v bitvě na Bílé hoře. Jeho rod (1656-1673 Aeneas Sylvius kníže Piccolomini, 1673-1712 Vavřinec kníže Piccolomini, 1712-1742 Jan Václav kníže Piccolomini, 1742-1757 Octavius II. kníže Piccolomini) přinesl i další neblahou věc - tvrdou rekatolizaci. Nejprve vymřel po meči rod Piccolomini de Arragona (1757), jehož příslušníci byli vyjmenováni výše a náchodské panství přešlo na Giovanniho Pompeia knížete Piccolominiho, hraběte z Cellana (jinak de Villa Nuova), který pocházel z příbuzné větve a majorát na ni přešel díky ustanovení knížete Ottavia. Nový vlastník zemřel již v roce 1765 a jeho syn Jose Parille kníže Piccolomini nebyl tehdy ještě plnoletým, proto ho zastupovala Markéta Kateřina, rozená kněžna Caracciolli, jež byla ustanovena jeho poručnicí. Koncem 18. století se začali bouřit sedláci po celých severovýchodních Čechách, přičemž nejdůležitějším pro tyto události byl rok 1775, kdy došlo k největšímu povstání poddaných v českých zemích. Hlavní postavou byl tehdy Antonín Nývlt, rychtář ze Rtyně v Podkrkonoší, jehož selské guberno zahrnovalo i několik sedláků z Křižanova a okolních obcí. Kolik jich doopravdy bylo, to se dnes již sotva dozvíme, mnoho pramenů bylo zničeno, některé si navzájem odporují a uvádějí rozdílná čísla, ale vzhledem k tehdejší velikosti obce, se mohlo jednat nanejvýš o dvě desítky místních občanů. V roce 1783 zemřel Jose Parille kníže Piccolomini a o panství probíhá tříletý soudní spor, který nakonec končí vítězstvím Josefa Vojtěcha hrabě Desfours, vnuka Vavřince knížete Piccolominiho. Jeho marnotratnost dohnala panství až k tomu, že na něj byla roku 1789 ustanovena nucená správa. A tyto dluhy nemohl zaplatit ani jeho nástupce - František Antonín hrabě Desfours, díky čemuž se panství dostalo do veřejné dražby. V ní ho roku 1792 získal Petr Biron vévoda Kuronský a Zaháňský, který však zemřel již roku 1800. Tak se majetek dostal do rukou jeho nezletilé dcery Kateřiny vévodkyně Zaháňské (známé kněžny z Babičky Boženy Němcové), jejímž opatrovníkem byl zprvu Josef hrabě Vratislav z Mitrovic. Jak napovídá dílo Boženy Němcové, kněžna byla svým panstvím uchvácena a dělala vše možné i nemožné pro jeho rozvoj. Bohužel roku 1839 umírá a panství se ujímá její sestra Marie Pavlína kněžna z Hohenzollern-Hechingen, jež ho obratem ruky prodává roku 1840 Karlovi Octaviovi hraběti z Lippe-Bisterfeldu, čímž se na náchodské majetky dostává rod Schamburg-Lippe. Roku 1842 se dostává do čela panství Jiří Vilém kníže Schaumburg-Lippe, ale polovina 19. století přináší pro většinu zdejších obcí osvobození z rukou panstva. Křižanov však nezažil dlouhou éru samostatnosti, vždy byl přičleněn k nějaké obci sousední, takže v minulosti byl součástí Litoboře (do roku 1961), poté Mezilečí (1961-1985) a dnes je jednou z místních částí Hořiček. Výrazným rokem v novodobé historii obce se stal rok 1923, kdy byl založen místní sbor dobrovolných hasičů, který následujícího roku dokončil vedle kapličky Panny Marie stavbu budovy hasičské zbrojnice a tento krok byl pro rozvoj obce rozhodující, neboť do té doby Křižanov trpěl častými požáry a neexistence vlastního hasičského sboru tak měla v životě obce neblahé účinky, neboť než mohli dojet hasiči litobořští či ti z Hořiček, nezbylo z domu prakticky nic (dodnes můžeme na katastru obce nalézt základy několika vyhořelých domů). Jak již bylo výše řečeno, Křižanov je od 1. července 1985 součástí Hořiček. A jak se stal zrovna jejich místní částí? Na svědomí to mělo zavedení střediskové sídelní soustavy, jež bylo uvedeno v život Usnesením vlády ČSR č. 283 z roku 1971. Tehdy se střediskovou obcí staly právě Hořičky, které pohltily celé své okolí, včetně Mezilečí a jeho tehdejší místní části - Křižanova. Po roce 1990 sice systém střediskových obcí zanikl, okolní vesnice obnovily svoji samosprávu, ale Křižanov již součástí Hořiček zůstal. Za zmínku stojí i orkán Kyrill, který v lednu 2007 napáchal v místních lesích značné škody, zejm. ve Vejrovinách a orkán Emma na přelomu února a března 2008 tyto škody prohloubil, i když naštěstí nebyly již tak značné jako u Kyrilla. Poslední významnou událostí v životě obce se stala rekonstrukce náchodské části stávající silnice druhé třídy, která spojuje Českou Skalici s Úpicí (2009, opravy financoval Královéhradecký kraj, většinu peněz však získal z evropských fondů), pokud nepočítáme uzavření místního kravína v témže roce.

Pískovcové ukřižování v Křižanově

Části obce

• Hořičky
• Chlístov
• Křižanov
• Mečov
• Nový Dvůr

Pamětihodnosti

• Kaplička Panny Marie z konce 19. století s automatickým zvoněním
• Hasičská zbrojnice z roku 1924
• Drobná sakrální architektura (tři pískovcová ukřižování s litinovým křížem z 19. století, přičemž to z roku 1886 nepochází z Křižanova, ale bylo zachráněno při bourání a vkusně zasazeno k čp. 20, a pískovcové ukřižování u čp. 31)
• Zbytky tradiční zděné lidové architektury 19. století (Dříve patřila obec na pomezí dvou typů lidové architektury - českého roubeného domu a roubeného domu ze slezského pohraničí, což se projevovalo tím, že se zde mohly najít oba tyto typy a zároveň i domy, které obsahovaly prvky obou typů. Bohužel polovina 19. století přinesla místo roubenek zděnou architekturu, která posléze vytlačila dřevěná obydlí na okraj zájmu a poslední místní roubenka, jež nebyla ještě moderními změnami příliš zasažena, nepřežila přelom 20. a 21. století, neboť byla předělána ve stavbu zděnou, i když můžeme říci, že docela vkusně ve stylu okolních zděných budov z 19. století).

Významní rodáci a osobnosti, jež významně ovlivnily život obce

V obci se nenarodila žádná celostátně známá ani regionální osobnost, ale za zmínku stojí, že z Křižanova pocházel Josef Sochor, příslušník četnické stanice v Úpici, který se účastnil protinacistického odboje.

Turistický ruch

Obcí vede cyklotrasa č. 4090 Slatinský Mlýn - Boušín - Křižanov - Maršov u Úpice - Úpice - Markoušovice - Paseka - Radvanice o délce 33 km a několik tras pro turisty pěší.

Průmysl, obchod a služby

Na území obce se v minulosti žádný průmysl nenacházel, pokud nepočítáme ruční tkalcovství, které v celém okolí vzkvétalo až do konce 19. století, a tak je tomu i dosud. Obchod se smíšeným zbožím zde zanikl počátkem 21. století. Podobný osud měl i místní hostinec, který dnes již znovu funguje, ale jeho osud je stále nejistý, i když pro jeho úspěšné setrvání by mohla posloužit i cyklostezka, která vede obcí. Malou satisfakcí pro obec je alespoň pojízdná prodejna Pekařství Medikus Dvůr Králové nad Labem, jinak musí obyvatelé navštěvovat prodejnu smíšeného zboží na Hořičkách (MIPA s.r.o. - obecní prodejna), v okolních obcích nebo dojíždět do blízkých měst.

Zemědělství

Křižanov patřil od svých prvopočátků mezi tradiční zemědělské obce a od raného středověku se zde pěstovaly zejm. obilniny, jež po zajetí obce náchodským panstvím musely být povinně semlety v ratibořickém mlýně a každý, kdo by chtěl nechat mlet jinde, byl rázně ze strany panstva potrestán. Volba plodin se nezměnila ani po zrušení poddanského poměru a s tím spojených robotních povinností, neboť zdejší sedláci dávali přednost právě obilninám, které střídali s okopaninami. Tehdy zde existovalo i velké množství pastvin, neboť každé hospodářství mělo alespoň několik kusů hovězího dobytka či jiných domácích býložravců. Rozvoj soukromého hospodaření však narušila po únoru 1948 komunistická totalita a to se již nikdy na území obce plně nevzpamatovalo. Dnes místnímu zemědělství dominuje ZD Dolany, které se zde vedle rostlinné výroby věnovalo až do počátku roku 2009 i chovu červenostrakatého a v posledních letech i holštýnského plemene skotu, zejm. pro mléko. Problémy s jeho cenou a vůbec krize české živočišné výroby ho však donutila tuto výrobu definitivně ukončit. Ale zánik zdejší vazné stáje nemají na svědomí jen výše uvedené problémy, ale i otevření moderní robotické stáje ve Slatině nad Úpou, kam od té doby směřuje veškerý chov hovězího dobytka ZD Dolany. Podobně na tom je i soukromý sektor, jehož místní zástupci skončili s tímto podnikáním již dříve a nyní své pozemky pronajímají jiným subjektům. Dnes tak zde nalezneme jen několik drobnochovatelů, ať již včel, drůbeže, koz a v malé míře i ovcí. Přestože obec patří k bramborářské zemědělské výrobní oblasti (podtyp B1), tak je rostlinná výroba zaměřena především na produkci obilnin (pšenice, žito, ječmen, kukuřice, oves), řepy cukrovky, pícnin, dnes protežované řepky olejky a brambory se zde pěstují jen občas. V minulosti zde však bylo rozšířené i pěstování lnu, což mělo spojitost do 19. století s místním tkalcovstvím a od 19. století s rozvojem textilních závodů v okolních městech (Červený Kostelec, Česká Skalice, Dvůr Králové nad Labem, Úpice atd.).

Doprava

Obec leží na hlavní spojnici mezi městy Česká Skalice a Úpice. Jedná se o silnici číslo 304. Nejbližší železniční stanice je až v České Skalici, proto je veřejná doprava plně závislá na autobusovém spojení. Přes obec vede linka společnosti OSNADO: č. 690312 (Trutnov-Úpice-Hořičky), která ještě v dobách ČSAD Trutnov (předchůdce této společnosti) zajížděla místo do Hořiček až do České Skalice k vlakovému nádraží.

Galerie

Dům čp. 21	Dům čp. 21	Dům čp. 38	Křižanovská část Barchovin
První z místních černých skládek	Druhá z místních černých skládek	Dům čp. 11	Domy čp. 27, 38, 42, 23 a 51
Pískovcové ukřižování s litinovým křížem u čp. 6	Pískovcové ukřižování s litinovým křížem u čp. 20	Pískovcové ukřižování s litinovým křížem u čp. 7	Křižanovská část Vejrovin

Literatura

• PALACKÝ, František: Popis Králowstwí českého čili, Podrobné poznamenání wšech dosawadních krajůw, panstwí, statkůw, měst, městeček a wesnic, někdejších hradůw a twrzí, též samot a zpustlých osad mnohých w zemi české, s udáním jejich obywatelstwa dle popisu r. MDCCCXLIII wykonaného w jazyku českém i německém, Praha 1848
• SEDLÁČEK, August: Hrady, zámky a tvrze Království českého. Díl pátý - Podkrkonoší, Praha 1933
• SZATHMÁRYOVÁ-VLČKOVÁ, Věra: Hořičky : z historie obce a školy : 100. výročí postavení nové školní budovy : 120. výročí sboru dobrovolných hasičů, Hořičky 2001
• Historický lexikon obcí České republiky 1869 - 2005, Praha 2006, ISBN 80-250-1277-8
• Náchodsko - Hradecko : turistický průvodce ČSSR, Praha 1986
• Orts-Repertorium für das Königreich Böhmen, Praha 1893