Návštěvnost naší encyklopedie dnes trhá všechny historické rekordy !!
Návštěvnost dne 8. března 2026 byla — 612 557 unikátních návštěvníků !
Návštěvnost dne 9. března 2026 byla — 590 729 unikátních návštěvníků !
Návštěvnost dne 10. března 2026 byla — 657 697 unikátních návštěvníků !

Křemenáč březový

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
m (1 revizi)
(+ FLICKR)
 
Řádka 14: Řádka 14:
  | binomické jméno = Leccinum versipelle
  | binomické jméno = Leccinum versipelle
  | druh popsal = ([[Elias Magnus Fries|Fr.]] & Hök) [[Walter Henry Snell|Snell.]], 1944
  | druh popsal = ([[Elias Magnus Fries|Fr.]] & Hök) [[Walter Henry Snell|Snell.]], 1944
-
}}
+
}}[[Soubor:Leccinum versipelle 3.jpg|thumb|250 px|Mladá plodnice Křemenáče březového]]
-
'''Křemenáč březový''' (''Leccinum versipelle'' ([[Elias Magnus Fries|Fr.]] & Hök) [[Walter Henry Snell|Snell]]) je jedlá houba z čeledi [[hřibovité|hřibovitých]]. Andreas Gminder<ref>Andreas Gminder, Tanja Böhningová: "Houby", str. 27. Euromedia Group, k.s, Praha, 2009. [http://cs.wikipedia.org/wiki/Speciální:Zdroje_knih/9788024223308 ISBN 978-80-242-2330-8]</ref> uvádí, že je stejně jako jiné křemenáče, za syrova jedovatý, ostatní autoři zmiňovaní níže v literatuře tuto skutečnost však neuvádějí.
+
'''Křemenáč březový''' (''Leccinum versipelle'' ([[Elias Magnus Fries|Fr.]] & Hök) [[Walter Henry Snell|Snell]]) je jedlá houba z čeledi [[hřibovité|hřibovitých]].  
 +
 
 +
Andreas Gminder<ref>Andreas Gminder, Tanja Böhningová: "Houby", str. 27. Euromedia Group, k.s, Praha, 2009. [http://cs.wikipedia.org/wiki/Speciální:Zdroje_knih/9788024223308 ISBN 978-80-242-2330-8]</ref> uvádí, že je stejně jako jiné křemenáče, za syrova jedovatý, ostatní autoři zmiňovaní níže v literatuře tuto skutečnost však neuvádějí.
== Synonyma ==
== Synonyma ==
Řádka 40: Řádka 42:
== Lidové názvy ==
== Lidové názvy ==
* ''janek'' (hlavně na moravě)<ref>František Kotlaba, František Procházka: "Naše houby", str. 304. Nakladatelství Albatros, Praha, 1982</ref>
* ''janek'' (hlavně na moravě)<ref>František Kotlaba, František Procházka: "Naše houby", str. 304. Nakladatelství Albatros, Praha, 1982</ref>
-
[[Soubor:Leccinum versipelle 3.jpg|thumb|250 px|''Mladá plodnice'']]
+
 
== Vzhled ==
== Vzhled ==
=== Makroskopický ===
=== Makroskopický ===
Řádka 53: Řádka 55:
=== Mikroskopický ===
=== Mikroskopický ===
[[Výtrus]]y jsou velké 13-17&nbsp;x&nbsp;4-6&nbsp;μm, vřetenovité, hladké, světle žlutohnědé až hnědé. [[Výtrusný prach]] hnědý.
[[Výtrus]]y jsou velké 13-17&nbsp;x&nbsp;4-6&nbsp;μm, vřetenovité, hladké, světle žlutohnědé až hnědé. [[Výtrusný prach]] hnědý.
-
[[Soubor:Birkenrotkappe, Heidenrotkappe - Koźlarz pomarańczowy, koźlarz pomarańczowożółty - Leccinum versipelle.jpg|thumb|left|250 px|''Křemenáč březový'']]
 
== Výskyt ==
== Výskyt ==
Křemenáč březový tvoří [[mykorhiza|mykrohizu]] s kořeny bříz, tedy ho můžeme najít nejčastěji pod břízami nebo v březových hájích, na půdách suchých i mokrých. S břízou stoupá vysoko do hor a na [[rašeliniště|rašeliništích]] se vyskytuje i pod [[bříza trpasličí|břízou trpasičí]]<ref>L. V. Garibovová, M. Svrček, J. Baier: "Houby poznáváme, sbíráme, upravujeme", str 152. Lidové nakladetství, Praha, 1985</ref>. Je rozšířen v celém mírném pásmu severní polokoule.
Křemenáč březový tvoří [[mykorhiza|mykrohizu]] s kořeny bříz, tedy ho můžeme najít nejčastěji pod břízami nebo v březových hájích, na půdách suchých i mokrých. S břízou stoupá vysoko do hor a na [[rašeliniště|rašeliništích]] se vyskytuje i pod [[bříza trpasličí|břízou trpasičí]]<ref>L. V. Garibovová, M. Svrček, J. Baier: "Houby poznáváme, sbíráme, upravujeme", str 152. Lidové nakladetství, Praha, 1985</ref>. Je rozšířen v celém mírném pásmu severní polokoule.
Řádka 61: Řádka 62:
=== Literatura ===
=== Literatura ===
-
[[Soubor:Leccinum versipelle 2.jpg|thumb|250 px|''Mladá plodnice'']]
 
* {{Citace monografie|příjmení=Smotlacha|jméno=Miroslav|příjmení2=Erhart|jméno2=Josef|příjmení3=Erhartová|jméno3=Marie|titul=Houbařský atlas : 180 druhů jedlých a nejjedovatějších hub : 100 osvědčených kuchařských receptů|místo=Brno|vydavatel=Trojan|rok=1999|isbn=80-85249-28-6|strany=20}}
* {{Citace monografie|příjmení=Smotlacha|jméno=Miroslav|příjmení2=Erhart|jméno2=Josef|příjmení3=Erhartová|jméno3=Marie|titul=Houbařský atlas : 180 druhů jedlých a nejjedovatějších hub : 100 osvědčených kuchařských receptů|místo=Brno|vydavatel=Trojan|rok=1999|isbn=80-85249-28-6|strany=20}}
* Josef a Marie Erhartovi: "Houbařský atlas", str. 24. Nakladatelství Finidr, Český Těšín. [http://cs.wikipedia.org/wiki/Speciální:Zdroje_knih/8086682188 ISBN 80-86682-18-8]
* Josef a Marie Erhartovi: "Houbařský atlas", str. 24. Nakladatelství Finidr, Český Těšín. [http://cs.wikipedia.org/wiki/Speciální:Zdroje_knih/8086682188 ISBN 80-86682-18-8]
Řádka 69: Řádka 69:
* František Kotlaba, František Procházka: "Naše houby", str. 304. Nakladatelství Albatros, Praha, 1982
* František Kotlaba, František Procházka: "Naše houby", str. 304. Nakladatelství Albatros, Praha, 1982
 +
== Galerie ==
 +
<gallery>
 +
Soubor:Koźlarz pomarańczowy 18.jpg|V lese
 +
Soubor:Leccinum versipelle, Kozlarz pomaranczowy.jpg|V mechu
 +
Soubor:Leccinum versipelle 2.jpg|Mladá&nbsp;plodnice
 +
</gallery>
== Reference ==
== Reference ==
<references/>
<references/>
Řádka 76: Řádka 82:
-
{{Commons|Leccinum versipelle}}{{Článek z Wikipedie}}
+
{{Flickr|Leccinum+versipelle}}{{Commonscat|Leccinum versipelle}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Hřibovité]]
[[Kategorie:Hřibovité]]
[[Kategorie:Jedlé houby]]
[[Kategorie:Jedlé houby]]

Aktuální verze z 13. 3. 2026, 14:03

Mladá plodnice Křemenáče březového

Křemenáč březový (Leccinum versipelle (Fr. & Hök) Snell) je jedlá houba z čeledi hřibovitých.

Andreas Gminder[1] uvádí, že je stejně jako jiné křemenáče, za syrova jedovatý, ostatní autoři zmiňovaní níže v literatuře tuto skutečnost však neuvádějí.

Obsah

Synonyma

Lidové názvy

  • janek (hlavně na moravě)[2]

Vzhled

Makroskopický

Klobouk má křemenáč březový má masitý, široký 5-15 centimetrů, šedý až hnědooranžový, nejdříve polokulovitý s blanitým okrajem přitisknutým na třen, později polštářovitý, hladký, sametový, matný, suchý.

Rourky jsou u třeně vykrojené, z počátku krátké, poté až 2,5 cm dlouhé. Od mládí šedavé, později šedookrové s jemným nafialovšlým nádechem. Jejich ústí jsou šedá, drobná, okrouhlá.

Třeň je 9-13 centimetrů dlouhý a 2-7 centimetrů široký, břichatý, později na bázi obyčejně ztlustělý, kyjovitý, již od mládí na šedavém podkladě význačně tmavě až černě třásnitě šupinatý. Šupiny bývají v dospělosti jakoby sestavené v řadách. Při rozkrojení naspodu živě zelenomodrá.

Dužnina je bělavá a na řezu se zbarvuje do růžovofialova, tuhá, jen v klobouku později houbovitě měkká. Chuť je příjemná, vůně nevýrazná. Dužnina při vaření černá, čemuž lze zabránit když ponoříme nakrájenou houbu do octa nebo citrónové šťávy[3].

Mikroskopický

Výtrusy jsou velké 13-17 x 4-6 μm, vřetenovité, hladké, světle žlutohnědé až hnědé. Výtrusný prach hnědý.

Výskyt

Křemenáč březový tvoří mykrohizu s kořeny bříz, tedy ho můžeme najít nejčastěji pod břízami nebo v březových hájích, na půdách suchých i mokrých. S břízou stoupá vysoko do hor a na rašeliništích se vyskytuje i pod břízou trpasičí[4]. Je rozšířen v celém mírném pásmu severní polokoule.

Nejčastější záměny

Velmi podobný je též jedlý, křemenáč osikový, který se liší tmavěji červenohnědým kloboukem, v mládí bělavými, později červenohnědými šupinami na třeni, šedě růžovějící dužninou na řezu a hlavně tím, že roste výhradně pod osikami nebo v jejich blízkosti.

Literatura

  • SMOTLACHA, Miroslav; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Houbařský atlas : 180 druhů jedlých a nejjedovatějších hub : 100 osvědčených kuchařských receptů. Brno : Trojan, 1999. ISBN 80-85249-28-6. S. 20.  
  • Josef a Marie Erhartovi: "Houbařský atlas", str. 24. Nakladatelství Finidr, Český Těšín. ISBN 80-86682-18-8
  • Rudolf Novotný, František Kotlaba, Zdeněk Pouzar: "Přehled československých hub", str. 335. Nakladatelství Academia, Praha, 1972.
  • Andreas Gminder, Tanja Böhningová: "Houby", str. 37. Euromedia Group, k.s, Praha, 2009. ISBN 978-80-242-2330-8
  • L. V. Garibovová, M. Svrček, J. Baier: "Houby poznáváme, sbíráme, upravujeme", str 152. Lidové nakladetství, Praha, 1985
  • František Kotlaba, František Procházka: "Naše houby", str. 304. Nakladatelství Albatros, Praha, 1982

Galerie

V lese

V mechu

Mladá plodnice

Reference

  1. ↑ Andreas Gminder, Tanja Böhningová: "Houby", str. 27. Euromedia Group, k.s, Praha, 2009. ISBN 978-80-242-2330-8
  2. ↑ František Kotlaba, František Procházka: "Naše houby", str. 304. Nakladatelství Albatros, Praha, 1982
  3. ↑ Andreas Gminder, Tanja Böhningová: "Houby", str. 27. Euromedia Group, k.s, Praha, 2009. ISBN 978-80-242-2330-8
  4. ↑ L. V. Garibovová, M. Svrček, J. Baier: "Houby poznáváme, sbíráme, upravujeme", str 152. Lidové nakladetství, Praha, 1985

Externí odkazy


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Křemenáč březový
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Křemenáč březový
Citováno z „http://www1fdc.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/K%C5%99emen%C3%A1%C4%8D_b%C5%99ezov%C3%BD“