Zemské jádro

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Aktuální verze z 14. 3. 2025, 14:27

Řez Zemí od jádra k exosféře. Levá část obrázku není ve správném měřítku.

Zemské jádro je geosféra nacházející se ve středu Země. Začíná zhruba v hloubce 2900 km pod povrchem a zahrnuje zhruba 31 % hmotnosti Země, nejvyšší podíl v něm asi mají železo a nikl. Jádro je 2× těžší než zemský plášť. Dělí se na pravděpodobně polotekuté vnější jádro (2900–5000 km pod povrchem) a pevné vnitřní jádro (též jadérko). Mezi vnějším a vnitřním jádrem se v hloubce 5000 km pod povrchem země nachází jakási přechodná vrstva o tloušťce 160–500 km. Na hranici mezi jádrem a pláštěm se nachází tzv. Gutenbergova diskontinuita. Průměrné složení jádra je 86,2% železa 7,25% niklu 0,40% kobaltu, 5,96% síry a ostatní siderofilní prvky mají 0,04%.

Vnější jádro

Polotekuté jádro je vyjma železa a niklu tvořeno nejspíše ještě kobaltem, sírou, křemíkem a kyslíkem, což mu dává polotekutou strukturu (silito-likvidní substrát). Jelikož je obal jádra tekutý, zabraňuje pronikání zemětřesných s-vln (sekundární vlny – příčné vlny) skrz tuto část, neboť tyto vlny nejsou schopny procházet skrz kapalinu. Vnější jádro musí obsahovat alespoň 10 % lehkých prvků, jak bylo zjištěno z měření. Působící vysoké tlaky na rozhraní plášť-jádro nedovolují kyslíku, aby mohl vstoupit do jádra a proto se předpokládá, že hlavním lehkým prvkem v zemském jádře je síra, která se zde bude vyskytovat ve formě troilitu (FeS).

Vnitřní jádro

Pevné vnitřní jádro zvané též jadérko je tvořeno pevným skupenstvím zmiňovaného železa a niklu. Jeho vznik je vysvětlován gravitační krystalizací původní taveniny. Do dnešního dne není přesně známo, zda-li bylo jádro roztaveno zcela a nebo jenom jeho část, ale v současnosti se spíše předpokládá, že bylo roztaveno v období planetisimál celé. Jeho tvar neodpovídá kulovému, ale je zploštělé, odpovídá tedy spíše elipse. Pevné jádro se každoročně otočí o 1–3 stupně více než polotekutý obal a zbytek Země, což je nejspíše důvod, proč vzniká magnetické pole planety Země. Díky obrovským tlakům (odhadovány na 1,4 miliónu atmosfér) je jádro velice žhavé a má velikou hustotu (teploty do cca 5 800 °C a hustota v rozmezí 11,3–17,3 g/cm³, což bylo spočteno pomocí setrvačného momentu).

Související články

Planetární jádro

Externí odkazy

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

@@ Řádka 1: / Řádka 1: @@
-[[Soubor:Průřez_Zemí.png|thumb|Řez Zemí od jádra k exosféře. Levá část obrázku není ve správném měřítku.]]
+[[Soubor:Earth-crust-cutaway-cs.png|thumb|250px|Řez Zemí od jádra k exosféře. Levá část obrázku není ve správném měřítku.]]
 '''Zemské jádro''' je [[geosféra]] nacházející se ve středu [[Země]]. Začíná zhruba v hloubce 2900&nbsp;km pod povrchem a zahrnuje zhruba 31 % [[hmotnost]]i [[Země]], nejvyšší podíl v&nbsp;něm asi mají [[železo]] a [[nikl]]. Jádro je 2× těžší než [[zemský plášť]]. Dělí se na pravděpodobně polotekuté '''vnější jádro''' (2900–5000&nbsp;km pod povrchem) a pevné '''vnitřní jádro''' (též jadérko). Mezi vnějším a vnitřním jádrem se v&nbsp;hloubce 5000&nbsp;km pod povrchem země nachází jakási přechodná vrstva o&nbsp;tloušťce 160–500&nbsp;km. Na hranici mezi jádrem a pláštěm se nachází tzv. [[Gutenbergova diskontinuita]].
 Průměrné složení jádra je 86,2% [[Fe|železa]] 7,25% [[nikl]]u 0,40% [[kobalt]]u, 5,96% [[síra|síry]] a ostatní [[siderofilní prvky]] mají 0,04%.