Šablona:Článek dne/2023/16

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Aktuální verze z 5. 10. 2023, 12:20

Callisto je významný měsíc Jupiteru. Náleží k tzv. Galileovým měsícům, objevil ho Galileo Galilei v roce 1610. Callisto je druhým největším z Jupiterových měsíců a třetím největším měsícem ve sluneční soustavě po Jupiterově Ganymedu a Saturnově Titanu. Callisto má průměr 4 820 km, takže dosahuje přibližně 99 % velikosti planety Merkur, ale pouze asi třetiny jeho hmotnosti. Obíhá jako čtvrtý nejvzdálenější měsíc z Galileových měsíců se střední vzdáleností asi 1 880 000 km. Oproti Io, Europě a Ganymedu se nepodílí na orbitální rezonanci zmiňovaných měsíců a slapové působení Jupitera je už tak slabé, že nezpůsobuje významný ohřev měsíce. Měsíc má s Jupiterem vázanou rotaci, takže neustále směřuje k planetě stejnou stranou. Jelikož obíhá daleko od Jupiteru, je jeho povrch méně ovlivňován působením jeho magnetosféry než v případě vnitřních měsíců.

Těleso je tvořeno horninami a ledem v přibližně stejném množství. Průměrná hustota měsíce dosahuje 1,83 g/cm³. Spektroskopická měření naznačují, že se na povrchu nachází vodní led, oxid uhličitý, křemičitany a organické látky. Jeho kůra je silná až 150 km. Pod ledovou kůrou měsíce se nachází v hloubce okolo 100 km zřejmě relativně mělký oceán slané vody a pod ním již jen nediferencované jádro.

Povrch Callisto je silně rozryt impaktními krátery a je tudíž velice starý. Nevykazuje žádné stopy podpovrchových procesů jako je desková tektonika či vulkanismus a tak se předpokládá, že jeho povrch byl zcela zformován pouze dopady jiných těles. Výrazné povrchové útvary tvoří četné prstencové struktury, impaktní krátery různých tvarů a pásy sekundárních kráterů a jizev, hřebenů a uloženin. Při pohledu na měsíc z menší vzdálenosti je rozeznatelný členitý povrch tvořený malými světlými zmrzlými depozity nacházejícími se na vrcholcích vyvýšenin. Tyto vyvýšeniny jsou obklopeny hladkou vrstvou tmavého materiálu. Předpokládá se, že je to výsledek degradace malých útvarů vlivem sublimace, což podporuje absence malých impaktních kráterů a přítomnost množství malých pahorků, které pravděpodobně představují jejich zbytky. Absolutní stáří povrchu není známo.

Kolem Callisto se nachází velice slabá atmosféra tvořená oxidem uhličitým a pravděpodobně také molekulárním kyslíkem a nad ní pak poměrně intenzivní ionosféra. Předpokládá se, že měsíc vznikl pomalou akrecí z disku prachu a plynu, který obklopoval Jupiter po jeho vzniku. Protože akrece probíhala pomalu a rovněž slapové ohřívání bylo velmi malé, neměl Callisto dostatek tepla, aby mohla proběhnout jeho vnitřní diferenciace. Pomalá konvekce uvnitř Callisto, která započala krátce po vzniku měsíce, vedla k částečné diferenciaci a pravděpodobně i ke zformování podpovrchového oceánu v hloubce okolo 100–150 km a malého kamenitého jádra.

Pravděpodobná přítomnost podpovrchového oceánu nechává otevřenou možnost, že by Callisto mohl hostit potenciální mimozemský život. Nicméně podmínky pro jeho vznik jsou méně přívětivé než v případě sousední Europy. Měsíc zkoumaly sondy Pioneer 10, Pioneer 11, Galileo a Cassini. Kvůli nízké míře radiace na povrchu měsíce se dlouho uvažovalo o Callisto jako o nejvhodnějším místě pro případnou lidskou základnu pro výzkum Jupiterovy soustavy. Teplota na jeho povrchu se pohybuje od -190 °C do -130 °C.

Callisto je nejvzdálenější měsíc ze čtyř Galileových měsíců obíhajících kolem Jupiteru. Jupiter obíhá přibližně ve vzdálenosti 1 880 000 km (odpovídá 26,3 poloměrům Jupiteru), což je značně více než u třetího Galileova měsíce Ganymedu, který obíhá ve vzdálenosti 1 070 000 km. Důsledkem této vzdálenosti je to, že se Callisto nepodílí na orbitální rezonanci se třemi dalšími Galileovými měsíci a pravděpodobně se na ní nepodílel ani dříve.

Jako u většiny dalších pravidelných planetárních měsíců je i rotace Callisto vázaná. Délka dne je tak na povrchu Callisto stejně dlouhá jako doba oběhu, tedy přibližně 16,7 pozemského dne. Jeho oběžná dráha je mírně excentrická a ukloněná k Jupiterovu rovníku s orbitální excentricitou a inklinací měnící se kvazi-periodicky vlivem slunečních a planetárních gravitačních perturbací v řádu století. Rozsah změn je mezi 0,0072–0,0076 respektive 0,20–0,60°. Tyto orbitální variace způsobuji sklony v rotační ose (úhel mezi rotační a oběžnou osou) mezi 0,4 až 1,6°.

@@ Řádka 1: / Řádka 1: @@
 <!-- Zde bude umístěn článek platný pro daný rok a den. Každému dni náleží jiný článek. -->
-[[Soubor:SUN-Ultra40-2014-002.jpg|right|160px|Dvojice konektorů IEEE 1394a na předním panelu serveru SUN Ultra 40 M2.]]
+[[Soubor:Callisto - July 8 1979 (38926064465).jpg|right|160px|Taken by the Voyager 2 spacecraft on July 8, 1979.]]
-'''[[FireWire]]''' ('''IEEE 1394''') je standardní sériová [[sběrnice]] pro připojení periférií k [[počítač]]i. Díky své technické jednoduchosti a pořizovací ceně nahrazuje dříve používané způsoby připojení, především [[SCSI]].
+'''<big>[[Callisto (měsíc)|Callisto]]</big>''' je významný [[Měsíc (satelit)|měsíc]] [[Jupiter (planeta)|Jupiteru]]. Náleží k tzv. [[Galileovy měsíce|Galileovým měsícům]], objevil ho Galileo Galilei v&nbsp;roce 1610. Callisto je druhým největším z&nbsp;Jupiterových měsíců a třetím největším měsícem ve [[Sluneční soustava|sluneční soustavě]] po Jupiterově [[Ganymed (měsíc)|Ganymedu]] a Saturnově [[Titan (měsíc)|Titanu]]. Callisto má průměr 4&nbsp;820&nbsp;km, takže dosahuje přibližně 99&nbsp;% velikosti planety [[Merkur (planeta)|Merkur]], ale pouze asi třetiny jeho hmotnosti. Obíhá jako čtvrtý nejvzdálenější měsíc z&nbsp;Galileových měsíců se&nbsp;střední vzdáleností asi 1&nbsp;880&nbsp;000&nbsp;km. Oproti [[Io]], [[Europa (měsíc)|Europě]] a&nbsp;Ganymedu se nepodílí na [[dráhová rezonance|orbitální rezonanci]] zmiňovaných měsíců a slapové působení Jupitera je už tak slabé, že nezpůsobuje významný ohřev&nbsp;měsíce. Měsíc má s&nbsp;Jupiterem [[vázaná rotace|vázanou rotaci]], takže neustále směřuje k&nbsp;planetě stejnou stranou. Jelikož&nbsp;obíhá daleko od Jupiteru, je jeho povrch méně ovlivňován působením jeho [[magnetosféra|magnetosféry]] než v&nbsp;případě vnitřních měsíců.
-V současné době jsou k dispozici dvě verze FireWire: původní s šestipinovým kabelem označovaná dnes jako FireWire 400 neboli IEEE&nbsp;1394a s rychlostí 400 Mbit/s a FireWire 800 neboli IEEE&nbsp;1394b s rychlostí až 800&nbsp;Mbit/s a devítipinovým kabelem. Nyní se schvaluje nový&nbsp;standard IEEE 1394c s rychlostí až 3&nbsp;200&nbsp;Mbit/s. FireWire na rozdíl od USB není ale prozatím tak rozšířen a patrně už nikdy nebude. Dnes se používání tohoto rozhraní pro běžné uživatele zúžilo zejména k připojení digitálních videokamer, v profesionální sféře se používá k rychlému připojení externích disků a optických mechanik.
+Těleso je tvořeno horninami a ledem v&nbsp;přibližně stejném množství. Průměrná hustota měsíce dosahuje 1,83&nbsp;g/cm<sup>3</sup>. [[Spektroskopie|Spektroskopická]] měření naznačují, že se na povrchu nachází [[Led|vodní led]], [[oxid uhličitý]], [[křemičitany]] a [[organická látka|organické látky]]. Jeho kůra je silná až&nbsp;150&nbsp;km. Pod ledovou kůrou měsíce se nachází v&nbsp;hloubce okolo 100&nbsp;km zřejmě relativně mělký [[oceán]] slané [[voda|vody]] a pod ním již jen [[Planetární diferenciace|nediferencované]]&nbsp;[[Planetární jádro|jádro]].
-FireWire může spojit až 63 zařízení ve stromové nebo daisy chain topologii (na rozdíl od sběrnicové topologie paralelního SCSI). To umožňuje komunikaci zařízení na principu [[peer-to-peer]], například mezi [[Scanner|skenerem]] a [[Počítačová tiskárna|tiskárnou]], bez potřeby využití systémové paměti nebo [[Procesor|procesoru]] počítače. FireWire také podporuje více hostitelských zařízení na jedné sběrnici. USB potřebuje na stejnou funkci speciální čipset, což v praxi znamená, že potřebuje speciální drahý kabel, přičemž FireWire postačuje běžný kabel se správným počtem pinů (standardně šest). FireWire podporuje technologie [[plug-and-play]] a hot swapping. Měděný kabel, který je použit nejčastěji, může mít délku až 4,5 metru a je flexibilnější než většina kabelů pro paralelní SCSI. Kabel se šesti nebo devíti piny dokáže napájet port až 45 [[watt]]y a 30&nbsp;[[volt]]y, což umožňuje energeticky středně náročným zařízením pracovat bez samostatného napájecího zdroje.
+Povrch Callisto je silně rozryt [[Impaktní kráter|impaktními krátery]] a je tudíž velice [[geologický čas|starý]]. Nevykazuje žádné stopy [[endogenní pochody|podpovrchových procesů]] jako je [[desková tektonika]] či [[vulkanismus]] a tak se předpokládá, že jeho povrch byl zcela zformován pouze dopady jiných těles. Výrazné povrchové útvary tvoří četné prstencové struktury, impaktní krátery různých tvarů a pásy sekundárních kráterů a jizev, hřebenů a uloženin. Při pohledu na měsíc z&nbsp;menší vzdálenosti je rozeznatelný členitý povrch tvořený malými světlými zmrzlými depozity nacházejícími se na vrcholcích vyvýšenin. Tyto vyvýšeniny jsou obklopeny hladkou vrstvou tmavého materiálu. Předpokládá se, že je to výsledek degradace malých útvarů vlivem [[sublimace]], což podporuje absence malých impaktních kráterů a přítomnost množství malých pahorků, které pravděpodobně představují jejich zbytky. Absolutní stáří povrchu není známo.
-Dodatek IEEE 1394a, vydaný v roce 2000, upřesnil a vylepšil původní specifikaci. Přidal podporu pro asynchronní&nbsp;streaming, rychlejší rekonfiguraci sběrnice, spojování paketů a úsporný režim spánku. IEEE 1394a nabízí několik výhod oproti IEEE 1394. 1394a je schopen rozhodčích zrychlení, což sběrnici umožňuje urychlit rozhodčí řízení cyklů, což vede ke zlepšení efektivity. To také umožňuje řídit krátký restart sběrnice, při kterém mohou být přidány nebo odebrány uzly, aniž by došlo k&nbsp;velkému poklesu v isochronním přenosu.
+Kolem Callisto se nachází velice slabá [[atmosféra]] tvořená [[oxid uhličitý|oxidem uhličitým]] a pravděpodobně také molekulárním kyslíkem a nad ní pak poměrně intenzivní [[ionosféra]]. Předpokládá se, že měsíc vznikl pomalou [[akrece|akrecí]] z&nbsp;disku [[prach]]u a [[plyn]]u, který obklopoval Jupiter po jeho vzniku. Protože akrece probíhala pomalu a rovněž slapové ohřívání bylo velmi malé, neměl Callisto dostatek tepla, aby mohla proběhnout jeho vnitřní diferenciace. Pomalá konvekce uvnitř Callisto, která započala krátce po vzniku měsíce, vedla k&nbsp;částečné diferenciaci a pravděpodobně i ke zformování podpovrchového oceánu v hloubce okolo 100–150&nbsp;km a malého kamenitého jádra.
+Pravděpodobná přítomnost podpovrchového oceánu nechává otevřenou možnost, že by Callisto mohl hostit potenciální [[mimozemský život]]. Nicméně podmínky pro jeho vznik jsou méně přívětivé než v&nbsp;případě sousední Europy. Měsíc zkoumaly sondy [[Pioneer 10]], [[Pioneer 11]], [[Sonda Galileo|Galileo]] a&nbsp;[[Sonda Cassini|Cassini]]. Kvůli nízké míře radiace na povrchu měsíce se dlouho uvažovalo o Callisto jako o nejvhodnějším místě pro případnou lidskou základnu pro výzkum Jupiterovy soustavy.
+Teplota na jeho povrchu se pohybuje od -190&nbsp;°C do -130&nbsp;°C.
+Callisto je nejvzdálenější měsíc ze čtyř Galileových měsíců obíhajících kolem Jupiteru. Jupiter obíhá přibližně ve vzdálenosti 1&nbsp;880&nbsp;000&nbsp;km (odpovídá 26,3&nbsp;poloměrům Jupiteru), což&nbsp;je značně více než u třetího Galileova měsíce Ganymedu, který obíhá ve vzdálenosti 1&nbsp;070&nbsp;000&nbsp;km. Důsledkem této vzdálenosti je to, že se Callisto nepodílí na orbitální rezonanci se třemi dalšími Galileovými měsíci a pravděpodobně se na ní nepodílel ani dříve.
+Jako u většiny dalších pravidelných planetárních měsíců je i rotace Callisto [[vázaná rotace|vázaná]]. Délka dne je tak na povrchu Callisto stejně dlouhá jako doba oběhu, tedy přibližně 16,7&nbsp;pozemského dne. Jeho oběžná dráha je mírně excentrická a ukloněná k&nbsp;Jupiterovu rovníku s&nbsp;[[excentricita dráhy|orbitální excentricitou]] a [[sklon dráhy|inklinací]] měnící se kvazi-periodicky vlivem slunečních a planetárních gravitačních perturbací v&nbsp;řádu století. Rozsah změn je mezi 0,0072–0,0076 respektive 0,20–0,60°. Tyto&nbsp;orbitální variace způsobuji [[Sklon rotační osy|sklony v&nbsp;rotační ose]] (úhel mezi rotační a oběžnou osou) mezi&nbsp;0,4&nbsp;až&nbsp;1,6°.
 <noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>