The English encyclopedia Allmultimedia.org will be launched in two phases.
The final launch of the Allmultimedia.org will take place on February 24, 2026
(shortly after the 2026 Winter Olympics).

Steve McCurry

Z Multimediaexpo.cz

Steve McCurry (* 1950 Philadelphia, Pensylvánie) je americký dokumentární fotograf v oboru reportáže magazínového typu.

Život a kariéra

Vystudoval pensylvánskou státní univerzitu umění a architektury, obor kinematografie a historie umění. Po uspěšném dokončení studia pracoval jako fotograf. Po dvou letech opustil stabilní práci a poháněn vrozenou zvědavostí, udělal první zásadní krok své kariéry reportéra a odjel do Indie. McCurry se poprvé proslavil, když převlečený za domorodce, překročil pákistánksou hranici do rebely kontrolované části Afghánistánu, krátce před tím než proběhla ruská vojenská invaze. V Afghánistánu fotografoval běžný život lidí na pozadí okolností. V uprchlických táborech se mu podařilo zachytit, mimo jiné, tvář Afghánské dívky, která přišla o rodiče a její bezejmennost, barva očí a především zvláštní výraz vzdorovitosti, McCurryho proslavil po celém světě. Uznání od odborníků však dosáhl již po návratu z Afghánistánu, kdy přešel zpět hranice se svitky filmů ukrytých v oblečení. Jeho fotografie se tak staly jedny z prvních, které byly otisknuty a mohly vypovídat o událostech v této válkou zmítané zemi. Celkem pochopitelně mu za tuto práci byla udělena cena zlaté medaile Roberta Capa za nejlepší zahraniční fotoreportáž, a ocenění a uznání za jeho vyjimečnou odvahu a důvtip. Ne vždy se mu však daří. Během svých cest se dostal velice blízko smrti. V Pákistánu byl ve vězení připoután, ve Slovinsku se málem utopil při havárii letadla, v Indii nábožensky zfanatizovaný dav McCurryho zmlátil a málem utopil, nebo byl málem zabit sektou Mudžahedínů. Dvakrát byl během své kariéry prohlášen za mrtvého. Při své dvacetileté praxi navštívil a zdokumentoval události v mnoha zemích postižených konflikty, jak mezinárodními, tak občanskými. Jako byla válka mezi Íránem a Irákem v osmdesátých letech, v Kambodži, Bejrůtu, na Filipínách. Dokumentoval rozpad Jugoslávie, válku v Perském zálivu a opakovaně se vrátil do Afghánistánu. Pomyslným uzavřením kruhu bylo hledání bezejmené „Afghan Girl“ z počátků jeho kariéry. Fotografie byla mezi tím mnohokrát prezentována v časopisech jako National Geographic Magazin, použita do kalendářů a na plagáty. Stala se nejznámější fotografií dnešní doby. Bezpochyby zvědavost vyprovokovala NGM k pátrací výpravě, jejíž cílem bylo znovunalezení Afghánské dívky. McCurry samozřejmě nemohl chybět. Tato již o sedmnáct let starší žena byla nalezena a její fotografie byla, spolu s jejím příběhem, otisknuta opět v Nationa Geographic. Díky jejímu nalezení dnes již známe její jméno, Shargat Gula. McCurryho barevnost fotograií se postupně stala jeho rozpoznávacím znakem. Nejedna z jeho nezapomenutelných fotografií se stala symbolem. Jeho práce otiskly ve všech nejslavnějších magazínech světa, ale nejvíce publikuje v NGM. Svůj "styl" uplatňuje také v reklamní fotografii. Při zpětném ohodnocení vlastních zážitků McCurry příznává, že teprve odjezd do Indie v něm otevřel nejcenější vlastnost. "Umět se dívat na život a umět si počkat na život". Svými fotografiemi citlivě dokumentuje lidské osudy na pozadí okolností, na pozadí válek. Uchvacuje ho smysl krásy a celém světě a v každém z nás. Má fantastickou schopnost zachytit lidskost a zkušenosi dokreslující tváře lidí, které fotografuje, bez ohledu na hranice jazyků a kultur. Přes to všechno se nereprezentuje jako válečný fotograf. Svými pracemi se zaměřuje na lidi žijící v realitě válek. Poukazuje na její dopady v krajině a na to jak se otiskuje v tvářích lidí, kteří ji prožívají. Navštívil Bombay, Barmu, Srí Lanku, zdokumentoval padesáté výročí nezávislosti Indie a konflikt v Kašmíru. Jeho fotografická štěstěna mu umožnila návrat domů z prodloužené cesty po Číně dne 10. září 2001 a díky tomu být o den později přímým světkem útoku na WTC v New Yorku. Fotografie dokumentující následné události kolem trosek budov a okolí opět nazaměnitelným způsobem předvádí hrdinství a ušlechtilost obyvatel postiženého města. Přestože se proslavil fotografiemi lidí, říká že portréty nejsou jeho hlavním objektem zájmu. Vždy je v jeho pracích patrna přítomnost hlubokého příběhu, který vypráví prostřednictvím tváře, prostředí nebo krajiny. Pracuje jak s digitální, tak filmovou fotografií. Jak sám přiznává, nejlépe se mu pracuje s diapozitivem.

Ocenění

V New Yorku, kde žije pořádá kurzy pro fotografy, kteří mají zájem projít školením zkušeného fotografa. Za svou práci získal mhoho ocenění. V roce 1984 byl asociací fotografů oceněn fotografem roku. Ve stejném roce získal první ceny ve World Press Photo. V roce 1986 se stal členem Magnum Photos, a časopisem Live Magazin byl zvolen za vítěze v soutěži World Photo v roce 1998. Je držitelem mnoha vysokých novinářských ocenění pro fotografy, zahrnující dvě přijatá ocenění Oliver Rebbot Memorial. Během své kariéry vydal několi fotografických publikací se svými fotografiemi.

  • 1985 The memorial Way
  • 1988 Monsoon
  • 1999 Portraits (souhrnná kniha jeho nezaměnitelných portrétů)
  • 2000 South SouthEast
  • 2002 Sanctuary-Temples of Angkor
  • 2003 The Path To Budha: A Tibetan Pilgrimate
  • 2005 Steve McCurry
  • 2006 Looking East a 55 Series

Externí odkazy

Citováno z „http://www1fdc.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Steve_McCurry“