Socioekonomická geografie

Z Multimediaexpo.cz

Socioekonomická geografie, v anglosaském světě známá jako humánní geografie (anglicky: Human geography), v německy mluvících zemích jako antropogeografie (německy: Anthropogeographie), někdy též kulturní geografie,^{[pozn 1]} je součást geografie zabývající se studiem aktivit lidské společnosti v územním průmětu a jejich vzájemné interakce s přírodním prostředím. Zabývá se systematickým zkoumáním vzorců a procesů, které tuto interakci utváří a obzvláště klade důraz na zkoumání příčin a důsledků rozmístění lidské aktivity na zemském povrchu, jenž studuje ze sociální, kulturní, politické a ekonomické perspektivy.

Socioekonomická geografie se nezabývá fyzickým hlediskem zemského charakteru, ale není možné socioekonomickou geografii hodnotit bez přihlédnutí k fyzickému prostředí, v němž lidská činnost probíhá.

Obsah 1 Zaměření 2 Disciplíny 2.1 Filosofické přístupy 3 Metody výzkumu 3.1 Literatura 4 Externí odkazy

Zaměření

Podle Otakara Čerby ze Západočeské univerzity se socioekonomická geografie věnuje pěti základním druhům problémů. Jde o:^[1]

1. Antropologické problémy, které se především týkají člověka samotného, např. populační vývoj.
2. Sociální problémy, které se zaměřují především na interakci člověka a společnosti, např. osídlení, rozmístění volebních obvodů.
3. Ekonomické problémy, např. lokalizační problémy průmyslu, zemědělství, služeb, cestovního ruchu, atp.
4. Komunikační problémy, např. dopravní obslužnost.
5. Komplexní problémy, které studují determinaci člověka prostředím a naopak, např. problémy trvale udržitelného rozvoje, ochrany životního prostředí, konflikt severu a jihu, globalizace.

Disciplíny

Mezi hlavní disciplíny socioekonomické geografie patří:

• Geografie cestovního ruchu studuje cestovní ruch jako průmysl a společensko-kulturní aktivitu. Zabývá se obecnými zákonitostmi, lokalizaci cestovního ruchu, vlivem cestovního ruchu na životní prostředí, atp.
• Ekonomická geografie se zabývá lokalizací, distribucí a prostorovou organizací ekonomických aktivit. Zkoumá problémy jako jsou lokalizace průmyslu, zemědělství či služeb. Zabývá se také dopravou, světovým obchodem či prostorovou organizací obchodních aktivit.
• Historická geografie studuje proměny geografického prostoru v čase. Stojí na pomezí geografie a historie, případně archeologie osídlení.
• Geografie obyvatelstva zkoumá základní znaky a zákonitosti vývoje velikosti, rozmístění, složení (struktury) a dynamiky obyvatelstva.
• Politická geografie „analyzuje politické fenomény (jevy) v prostorovém kontextu.“^[2] Zkoumá, jak moc modeluje prostor a jak geografické faktory ovlivňují míru a podobu politické moci. Na rozdíl od geopolitiky pracuje na více analytických úrovních (od globální až k jedinci).
• Geografie rozvoje se zabývá geografií v souvislosti s ekonomickým (hlavně regionálními) rozvojem, strukturálními změnami v jednotlivém regioně. Úzce souvisí s ekonomickou geografií. Studuje zejména rozdělení zdrojů, spotřebu, demografii, kvalitu půdy, topografii, podnebí a přírodními katastrofami.
• Geografie sídel se zabývá studiem historie městského osídlení, vývojem měst, prostorovou strukturou měst či problémy měst. Studuje rovněž polohu měst, jejich funkce, hierarchii (urbánní a sídelní systém).
• Geografie zdraví je aplikací geografických informací, perspektiv a metod na studium zdraví, nemocí a zdravotnictví.

Existují však i další disciplíny socioekonomické geografie.

Filosofické přístupy

V rámci každé disciplíny existují různé filosofické přístupy, které mohou být použity při výzkumu. Geograf specializující se na geografii sídel tak může být feministický nebo marxistický geograf, atd.

Mezi tyto přístupy patří:

• Behaviorální geografie
• Kritická geografie
• Feministická geografie
• Marxistická geografie
• Poststrukturalistická geografie
• Psychoanalytická geografie

Metody výzkumu

1. Pozorování – Předpokládá přípravu a zjištění si základních informací o subjektu zkoumání.
2. Rozhovor – Vyžaduje přípravu tazatele. Výhodou je možnost dovysvětlit otázku v případě nepochopení ze strany respondenta.
3. Dotazník – Kladem je možnost zeptat se hodně lidí na mnoho věcí, negativem je nízká návratnost.
4. Statistická metoda – Zahrnuje statistické operace a výsledky; porovnává období a oblasti.
5. Srovnávací metoda – Porovnání srovnatelných ukazatelů (HDP na obyvatele/rok, HDI, apod.).
6. Historická metoda – Zkoumá kde se co nacházelo.
7. Morfologické analýza – Zkoumá členění geografických objektů v prostoru (např. poloha sídel).
8. Interpretace leteckých snímků
9. Modelování – Na základě originálu se vytvoří model, na němž se následně zkoumají vlastnosti originálu.
10. Terénní výzkum – Vyžaduje výzkumníka spojeného s krajinou.

Literatura

• DEBIE, Franck. Géographie économique et humaine. Paříž : Presses Universitaires de France, 1995. 816 s. ISBN 978-2130496670. (francouzsky) 
• ŠOTKOVSKÝ, Ivan. Socioekonomická geografie v obecném přehledu. Ostrava : Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava, 1999. 196 s. ISBN 80-7078-623-X.  
• WERLEN, Benno. Sozialgeographie. Eine Einführung. Stuttgart : UTB, 2004. 400 s. ISBN 978-3825219116. (německy) 

Externí odkazy

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

Chybná citace Nalezena značka <ref> pro skupinu „pozn“ bez příslušné značky <references group="pozn"/>.
Chybná citace Nalezena značka <ref> bez příslušné značky <references/>.