The final launch of the Allmultimedia.org will take place on February 24, 2026
(shortly after the 2026 Winter Olympics).
Sergej Koroljov
Z Multimediaexpo.cz
Sergej Pavlovič Koroljov (rusky: Серге́й Па́влович Королёв) (12. ledna 1907, Žytomyr, Ruské impérium, dnes Ukrajina – 14. ledna 1966, Moskva) byl tvůrcem sovětského raketového programu v civilní i vojenské oblasti. Zasloužil se jak o vybudování arzenálu strategických raket, tak o první výrazné úspěchy při dobývání kosmu.
Obsah |
Životopis
Mládí
Narodil se v ukrajinském městě Žitomir, resp. Žytomyr, asi 120 km od Kyjeva. Žil zde s rodiči do svých 9 let až do doby úmrtí otce, pak se spolu s matkou a otčímem odstěhoval do Oděsy. Na tamní letecké základně jako kluk vypomáhal pilotům hydroplánů a za odměnu jej občas svezli. Stavba a studium kluzáků se stala jeho velikou zálibou, v 17 letech dokázal sám první kluzák sestrojit. Po základní škole se vyučil zedníkem - pokrývačem. V září 1924, tedy ve svých 17 letech, začal se studiem letectví na Polytechnickém institutu v Kyjevě, odtud přešel na Fakultu mechaniky Baumanovy vysoké školy technické v Moskvě a zároveň pracoval v tamním leteckém průmyslu. V únoru 1931 byl promován na leteckého inženýra.
První pracovní úspěchy
V letech 1931-1933 byl zakladatelem a vedoucím moskevské skupiny GIRD, která se zaměřila na výzkum reaktivního pohybu. Roku 1931 byl GIRD sloučen s leningradskou skupinou GDL, která byla zaměřena na výzkum dynamiky plynů. Z těchto dvou skupin byl vytvořen Reaktivní výzkumný ústav, kde se stal Koroljov jedním z vedoucích pracovníků. I když byl vyškolený jako letecký konstruktér, jeho nejsilnější stránkou byly organizační schopnosti a schopnost strategicky plánovat.
Stalinské čistky
V roce 1938 se stal obětí stalinských čistek a na 10 let byl odeslán do sibiřského gulagu. Na poloostrově Kolym dobýval zlato a zde si zničil zdraví. Po půlroce byl odvezen do speciálního vězení pro odborníky v Moskvě. Pracoval pod dohledem v konstrukční kanceláři CKB-29, kde pod vedením Andreje Tupoleva vyvíjel bombardér Tu-2. V roce 1942 jej jako vězně převezli do Kazaně do kanceláře OKB-16, vedenou Valentinem Gluškem. Zde se podílel mj. na vývoji malých raketových motorů. V roce 1944 byl podmínečně propuštěn spolu s řadou dalších inženýrů. Přesto zde zůstal ještě rok. V roce 1945 byl v uniformě podplukovníka ve východním Německu, aby tam spolu s dalšími kolegy zkoumal nalezené německé rakety.[1]
Hlavní raketový projektant
V únoru 1947 byl jmenován hlavním inženýrem dálkových raket, využil znalosti zabavených německých raket a začal konstruovat nové. Jeho zásluhou byla vyrobena první mezikontinentální raketa na světě – R-7.[1] V letech 1950 až 1960, v období vesmírných závodů mezi USA a SSSR, byl vedoucím konstruktérem sovětského raketového výzkumu. Na rozdíl od svého amerického protějšku, Wernhera von Brauna byla jeho klíčová úloha v sovětském vesmírném programu přísně utajena až do jeho smrti v roce 1966 na následky věznění. V období práce na vesmírných projektech byl znám jen pod označením „hlavní projektant“. Pod jeho dohledem se uskutečnily rané úspěchy vesmírných programů Sputnik, Vostok, Voschod. Stal se akademikem v Akademii věd SSSR. Pod jeho vedením začal, v rámci vesmírných závodů s USA, Sovětský svaz pracovat na pilotovaném letu k Měsíci. Ten se však již v SSSR neuskutečnil. V roce 1966 Koroljov nečekaně zemřel na rakovinu při chirurgickém zákroku v nemocnici pro prominenty.[1] Urna s jeho popelem byla uložena u Kremelské zdi na Rudém náměstí v Moskvě.
Pocty
Ještě za doby trvání SSSR byl dvakrát vyznamenán titulem Hrdina socialistické práce, stal se laureátem Leninovy ceny.[2]. V roce 1996 bylo jako pocta slavnému konstruktérovi přejmenováno město Kaliningrad (původně Podlipky) v Moskevské oblasti na město Koroljov V jeho rodném městě dnes funguje museum kosmonautiky s jeho jménem a proti museu je zrenovovaný rodný dům Koroljova.
Odkazy
Reference
- ↑ 1,0 1,1 1,2 PACNER, Karel; VÍTEK, Antonín. Půlstoletí kosmonautiky. Praha : Paráda, 2008. ISBN 978-80-87027-74-4. Kapitola Životopisy hlavních účastníků, s. 438.
- ↑ Pavol Hajla. Žitomirské múzeum Imeni Koroľova. Letectví a kosmonautika, 2006, roč. 82, čís. 9, s. 86-87. ISSN 0024-1156.
Související články
Externí odkazy
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |