The English encyclopedia Allmultimedia.org will be launched in two phases.
The final launch of the Allmultimedia.org will take place on February 24, 2026
(shortly after the 2026 Winter Olympics).

Poysdorf (Dolní Rakousy)

Z Multimediaexpo.cz

Broom icon.png Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Multimediaexpo.cz pomoci tím, že ho vylepšíte.
Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl a Encyklopedický styl.
Broom icon.png

Poysdorf je město s 5531 obyvateli v okrese Mistelbach na severu Dolních Rakous.

Obsah

Geografie

Poysdorf leží v pahorkatině na severu Weinviertelu (vinné čtvrti) na brněnské silnici. Dodnes zůstal přesný název místa neobjasněný. Avšak zdá se spojitost mezi místním jménem a potokem jménem "Poybach", protože název potoka býl starší.

Katastrální území

K Poysdorfu přísluší katastrální území:

Sousedící obce na Poysdorfské hranici:

Historie

Historie Poysdorfu se vyvíjela v různých dobách. První rolníci se zde usadili již před 7 tisíci lety. Dokazují to četné nálezy z mladší doby kamenné a doby bronzové. První popsaná poprava v Poysdorfu byla provedena v roce 1194/1196 jak je uvedeno ve dvorní knize v Klosterneuburgu. Tam je zapsáno, že Rapoto von Liechtenstein (†1196) při přijetí jeho dcery do ženského kláštera v Klosterneuburgu předal léno k Poistorfu. Protože Poysdorf leží v pohraničí, dotýkala se obyvatel každá válečnická zápletka a nepřátelské vpády. Když šel tudy do Uher povolaný vévoda Heinrich II. Jasomirgott (†1156), nebo když procházel vévoda Friedrich II. Bojovný (1210-1246), když Mongolové přešly hranice Dolních Rakous, nebo když chtěli opět dostat ztracené hraniční pevnosti v Burgenlandu. Poysdorf ležel v jádru dění po celý středověk. Neustále se také čeští králové pokoušeli získat rakouská území.

Dne 4. května 1582 císař Rudolf II. (1552-1612) pozvedl ves, která tehdy měla 200 stavěných domů a dvorů a asi 1500 obyvatel, na městys, protože prodejem vína by se měl dosáhnout určitý blahobyt. Zřízený vnější symbol privilegií "trhových práv" byl oranžový. V roce 1631 se v obci ubytoval celý pluk Valdštejnovy armády.

V roce 1639 při požáru shořelo 170 ze 250 domů.

V roce 1645 v palmovou neděli (šestá neděle po půstu) přišel od Mistelbachu přes Kleinhadersdorf do Poysdorfu přední voj Švédů, kterému velel Torstenson a budoval opevnění z kostela teprve v roce 1640 vysvěceného. V západní části kostela postavili své koně. Tato řada sedadel je ještě dnes nazývaná "jezdeckou školou". Před drancováním se Poysdorf uchránil, když dodal 1000 věder vína, obilí, oves, potraviny, vozy, koně a jateční dobytek. Za to obec obdržela ochranný list "salva quardia", čímž byli obyvatelé ušetřeni hrozných hanebností. Teprve v srpnu 1646 se mohlo odvrátit přímé ohrožení Vídně a Dolních Rakous od Švédů. Během zimy 1645 propukl mor. Celkem na 5000 lidí z Poysdorfu i běženců podlehlo nákaze. Díky občanům Poysdorfu byla postavena městská nemocnice (1657), kaple svaté Barbory (1663), nová střelnice (1672) a u Vídeňské brány vznikl (1673) kapucínský klášter.

Veřejná správa i soudní pravomoc, byla nyní upravena novým řádem. Proto byl 17. března 1848 byl vyhlášen nový provizorní zákon, podle kterého se pamatovalo na katastrální obce a jejich obecní politická sdružení. Čili několik katastrálních územím mělo tvořit obec. Na základě tohoto provizorního obecního zákona došlo k vytvoření nově ustanovené obce Poysdorf, která v roce 1850 měla 2327 obyvatel a 382 domů a měla rozlohu 11,85 km2.

Dne 10. července 1850 byly provedeny první obecní volby starosty.

Roku 1849 byl městys Poysdorf sídlem okresního hejtmanství a okresního soudu pro Laa, Mistelbach, Valtice a Zistersdorf. V roce 1852 přesídlilo okresní hejtmanství do nové radnice. Novým sídlem pro úřad byl Mistelbach. V roce 1866 připochodovalo k ubytování rakousko-uherské vojsko, 3. července - ubytovatelé. 16. července - přišlo prvních 70 Hulánů. 17. července - se v Poysdorfu utábořilo 6000 pruských Hulánů. 22. července - uzavřeno příměří mezi Rakouskem a Pruskem a Poysdorf byl odškodněn 200 zlatými pro chudé. Cizí vojáci přinesli tyfus a úplavici, někteří nakažlivou choleru. 136 pruských vojáků a 180 obyvatel, téměř všichni místní, podlehlo nemocem.

Dne 14. října 1895 byl v Poysdorfu zřízen okresní soud a v roce 2002 byl zrušen. Dne 16. října 1910 zazářilo v Poysdorfu první umělé světlo. Ovšem instalace [[elektrifikace[[]]elektřiny]] do všech domácností v městysu byla dokončena teprve v roce 1940.

Do první světové války bylo povoláno 600 občanů z Poysdorfu a zpět své domovy již neuvidělo z nich 100.

V roce 1925 zaplavil potok Poysbach město a obydlí v jeho blízkosti byla v krátkém čase téměř dva metry pod vodou, proto v roce 1927 bylo koryto potoka v zastavěném území města upraveno vybetonováním a vyzděním břehů. V druhé světové válce byl Poysdorf několikrát bombardován, dne 15. dubna 1945 bylo přes 40 domů těžce poškozeno nebo zničeno. Dne 15. května 1945 přišli do Poysdorfu první vysídlenci z jižní Moravy, během dvou týdnů jich byly stovky. V dubnu 1945 město bylo obsazeno ruskou posádkou. V záři téhož roku se vojáci stáhli, ale většina Rusů se vrátila, pokud se situace obyvatelstva nezlepšila. Dne 19. září 1955 opustil dolnorakouskou zemi poslední ruský okupační voják.

Městský znak a pečeť

Obec měla schváleno několik tržních dnů a další privilegia. V roce 1667 vybral městys Poysdorf návrh městského znaku a městská pečeť. Teprve v roce 1923 se realizovalo vyznamenání z roku 1859, když byl městysu povýšen na město. Pro nedostatek peněz muselo být povýšení odmítnuto. Nejdříve se musela provést stavba silnic a dláždění. V letech 1926 a 1927 byla v některých ulicích zřízena kanalizace. Pak teprve mohl být převzat titul povýšení na město. Současně došlo také ke schválení městského znaku a pečeti. Popis znaku: "Rozpolcené pole modro červené nad zeleným obloukem dole na tom dva v modrém kabátku, s bílými límci, krátkými žlutými kalhotami, bílými punčochami a s černými botami oblečenými chlapci, na svých pravých ramenech nesoucích položenou dřevěnou tyčí s velkým vinným hroznem a listím, nad tím dvouhlavý černý orel."

Vinařství

Pěstování vinné révy mělo vždy velký význam v hospodářském a kulturním životě ve Weinviertelu. Podvody při prodeji vína jsou již dokumentovány v roce 1338. Je to nejstarší dokument o víně v Rakousku. V roce 1952 byla založena „Vinařská společnost Poysdorf a okolí“. Dne 13. dubna 2007 byla otevřena akce "Vino Versum" ve sklepích. Proto je také Poysdorf nazýván hlavním městem vína a sektů v Rakousku. Nejznámějším vínem je Veltlínské zelené. Poysdorf je také znám jako metropole Rakouska svými sekty. Produkce sektů v oblasti Poysdorfu činí ročně asi 25 milionu litrů - spotřeba celého Rakouska v roce 2005 byla odhadována na 20 milionů lahví.

Zajímavosti místa

  • Nejstarší stavbou je "Eisenhuthaus" ze začátkem 16. století
  • Nejznámějším je z daleka viditelný kostel svatého Jana Křtitele postavený v letech 1629-1635 na kostelní hoře v Poysdorfu
  • Barokní poutní a svatební kostel Marie z Bründlu, který postavil v letech 1740-1751 Donato Felice d´Allio (1677-1761)
  • Městské muzeum vinařství obsahuje sbírky z Weinviertelu a je zřízeno v bývalé veřejné nemocnici
  • Muzeum historických vozidel
  • Galerie v domě ponocného se věnuje celoživotnímu dílu významné místní malířky Marie Ohmeyer (1896-1983)
  • Muzeum 1. mléčné komory v Rakousku
  • Nově zřízené 18 jamkové golfové hřiště s "Driwing Range", se 4 jamkovým veřejným dvorkem a hotelem Veltlin * Vinařský svět "Vino Versum"
  • Dalším výletním místem je Vogelsangův mlýn a zámek v Poysbrunnu.
  • Zvláště oblíbenou je prohlídka ulice vinných sklepů, kde mezi Velikonocemi a polovinou listopadu je v každé úterý a sobotu od 17 hodin otevřená prohlídka s výkladem vinařských odborníků.

Turistika

Dne 1. října 1984 byl v Poysdorfu založen Spolek pro cizinecký ruch, roku 1988 se připojil k regionální kanceláři cizineckého ruchu ve Weinviertelu.

Významní rodáci

Železnice

Dne 8. září 1887 byl otevřen provoz na lokálce Poysdorf - Enzersdorf. V roce 1907 je otevřena Zemská dráha Dobermannsdorf - Poysdorf. Se všeobecnou motorizací se snižuje rentabilita železnice a v roce 1987 je nádraží v Poysdorfu uzavřeno.

Externí odkazy