Pavel Vinogradov

Z Multimediaexpo.cz

Pavel Vladimirovič Vinogradov (rusky Павел Владимирович Виноградов, * 31. srpna 1953 v Magadanu, Magadanské oblasti, RSFSR, SSSR) je od července 1997 ruský kosmonaut, člen oddílu kosmonautů RKK Eněrgija. Poprvé vzlétl do vesmíru v srpnu 1997 jako palubní inženýr 24. základní expedice na stanici Mir, v kosmu strávil šest měsíců. Podruhé se opět na půl roku vydal do vesmíru jako velitel Expedice 13 na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS). Celkem strávil ve vesmíru 380 dní, 16 hodin a 18 minut.

Život

Mládí

Pavel Vinogradov se narodil v Magadanu na Dálném východě, dětství strávil v Anadyru na Čukotce, je ruské národnosti.^[1] Po ukončení střední školy v Anadyru roku 1970 nebyl přijat na Moskevský letecký institut (MAI), našel si práci soustružníka a roku 1971 na na MAI dostal. Absolvoval roku 1977, v oboru produkce letadel. Do roku 1983 zůstal v MAI, zabýval se zpracováním programů používaných k projektování mnohonásobně použitelných kosmických lodí. Roku 1980 získal druhý diplom na MAI v oboru systémová analýza a velké počítačové systémy. Současně externě spolupracoval s Institutem lékařsko-biologických problémů na programu Buran. Roku 1983 nastoupil v RKK Eněrgija, zde se zabýval přípravou programů posádek Sojuzů a palubních inženýrů Buranu.^[2]

Kosmonaut

Žádost o vstup do oddílu kosmonautů NPO Eněrgija zaslal ještě jako pracovník MAI generálnímu konstruktérovi Eněrgije už roku 1981. Na jaře 1983 získal souhlas lékařské komise IMBP. Poté teprve začal pracovat v Eněrgiji. Roku 1984 složil technické zkoušky nutné pro vstup mezi kosmonauty, ale nenaplnil požadovanou tříletou dobu zaměstnání ve firmě. Proto se mohl zúčastnit až dalšího náboru roku 1987, opět prošel technickými i lékařskými testy, 21. října 1988 získal souhlas Hlavní lékařské komise k přípravě. Ale na zasedání Státní mezirezortní komise 29. prosince 1988 neměl podporu zástupců Eněrgije a nebyl doporučen k zařazení mezi kosmonauty. Nevzdal se, přihlásil se i do následujícího náboru a tentokrát na Státní komisi prošel (3. března 1992). Poté byl 13. května 1992 v Eněrgiji zařazen na pozici kandidáta na kosmonauta. Dvouletá všeobecná kosmickou příprava v Středisku přípravy kosmonautů J. A. Gagarina se pro zdravotní problémy protáhla, ukončil ji v únoru 1995, poté získal kvalifikaci zkušební kosmonaut.^[2] Od února 1995 byl určen palubním inženýrem záložní posádky 20. základní expedice na Mir. Od října 1995 postoupil do hlavní posádky 22. základní expedice, ale v srpnu 1996 onemocněl velitel posádky Gennadij Manakov a hlavní posádku nahradila záložní.^[2]

Posádka Sojuzu 13 Vinogradov, Pontes a Williams na Bajkonuru před raketou Sojuz. 29. března 2006.

Od srpna 1996 se připravoval v hlavní posádce 24. základní expedice, s Jurijem Gidzenkem (od října nahrazeným Anatolijem Solovjovem). Do vesmíru odstartovali z Bajkonuru 5. srpna 1997 na palubě Sojuzu TM-26. Na Miru vystřídali Vasilije Ciblijeva a Alexandra Lazutkina a strávili na stanici šest měsíců s postupně se vystřídavšími americkými astronauty Michaelem Foalem, Davidem Wolfem (přivezeným raketoplánem Atlantis) a Andrewem Thomasem (přivezeným raketoplánem Endeavour). Na Zem se Solovjov a Vinogradov vrátili po 197 dnech, 17 hodinách a 34 minutách letu.^[3] Už v červenci 1997 byl vybrán do záložní posádky Expedice 3 na ISS ve funci palubního inženýra, v únoru 1998 byl současně jmenován palubním inženýrem hlavní posádky Expedice 5. Ale v únoru 1999 byl v obou posádkách nahrazen Naděždou Kuželnou a převeden do programu Mir. Vytvořil s Saližanem Šaripovem záložní posádku 28. základní expedice (letěla v dubnu – červnu 2000) a hlavní posádku 29. základní expedice, jejíž let byl nakonec v prosinci 2000 zrušen. Do zániku Miru v březnu 2001 byla dvojice Šaripov, Vinogradov udržována jako záložní pro případ mimořádné situace na Miru.^[2] V listopadu 2002 byl zařazen do záložní posádky 5. návštěvní expedice a hlavní posádky 6. návštěvní expedice na ISS. Už v lednu následujícího roku byl odstraněn od přípravy ze zdravotních důvodů. V únoru 2003 se stal náčelníkem oddílu kosmonautů RKK Eněrgija.^[2] V lednu 2004 byl určen velitelem Expedice 13. Ke svému druhému letu vzlétl 30. března 2006 v Sojuzu TMA-13 s americkým palubním inženýrem Jeffrey Williamsem a brazilským kosmonautem Marcosem Pontesem. Členové Expedice 13 – Vinogradov a Williams převzali stanici od dvojice William McArthur, Valerij Tokarev z Expedice 12, kteří po týdnu s Pontesem přistáli se Sojuzem TMA-7. V září 2006 Vinogradov s Williamsem předali stanici následníkům z Expedice 14 a 28. září přistáli na Zemi po 182 dnech, 22 hodinách a 43 minutách pobytu v kosmu.^[4] V říjnu 2007 byl odvolán z funkce náčelníka oddílu kosmonautů a jmenován zástupcem náčelníka Zkušebního leteckého střediska RKK Eněrgija, při zachování statusu kosmonauta.^[2]

Reference