Nedohub zlatovýtrusný

Z Multimediaexpo.cz

Nedohub zlatovýtrusný (Hypomyces chrysospermus), též nedohub zlatovýtrusý či prašnička zlatožlutá^[1] je parazitická vřeckovýtrusná houba rostoucí na hřibech, kde vytváří bělavý, zlatožlutý nebo žlutohnědý povlak. Je rozšířený v Evropě a Severní Americe, ale také v západní Austrálii. Na rozdíl od příbuzné houby Hypomyces lactifluorum je nejedlý.

Obsah 1 Taxonomie 2 Popis 3 Rozšíření a výskyt 4 Jedlost 5 Reference

Taxonomie

Nedohub zlatovýtrusný byl poprvé popsán francouzskými mykology bratry Louisem René a Charlese Tulasnem v roce 1860. Druhové jméno je odvozeno ze starořeckého chryse- "zlatý", a sperma "semeno".^[2]

Nedohub zlatovýtrusný patří do rodu parazitických vřeckovýtrusných hub, jejichž druhy infikují různé druhy hub. Například H. lactifluorum napadá houby z čeledi holubinkovitých (Russulaceae), H. copletus a H. transformans klouzky (Suillus), H. melanocarpus především hřib žlučník, jiné nedohuby postihují širší škálu hub.^[3]

Popis

Nedohub zlatovýtrusný infikuje hřiby, zpočátku tvoří tenkou bělavou vrstvu, která poté zezlátně a nakonec nabývá červenohnědý puchýřkovitý vzhled. Maso hřibu měkne a ve třetí fázi napadení hnije. Tento nedohub může napadat jeden nebo více druhů hřibů, ale také čechratky a kořenovce.^[4]

Výtrusy jsou oválné a v bílé fázi mají hladký povrch. Měří 10-30 μm na délku a mají průměr 5–12 μm. Ve žluté fázi mají strupovitou, tlustští stěnu a kulatý tvar s průměrem 10–25 μm. Tyto dvě fáze jsou asexuální, sexuální je až fáze třetí, konečná. Tehdy jsou výtrusy válcovité, mají délku 25–30 μm a průměr 5–6 μm.^[4]

Rozšíření a výskyt

Hypomyces chrysospermus je rozšířen v Severní Americe^[4] a v Evropě, ke je hojný.^[5] Běžně je rozšířen také v jihozápadní části západní Austrálie, kde se objevuje v lesích a pobřežní vegetaci.^[6]

Jedlost

Nehodub zlatovýtrusný není jedlý a může být jedovatý.^[4][5]

Reference

1. ↑ BioLib - Hypomyces chrysospermus (nedohub zlatovýtrusný)
2. ↑ Liddell, Henry George and Robert Scott. A Greek-English Lexicon (Abridged Edition). United Kingdom: Oxford University Press, 1980. ISBN 0-19-910207-4.
3. ↑ Douhan GW, Rizzo DM. Host-parasite relationships among bolete infecting Hypomyces species. Mycological Research. 2003, roč. 107, čís. Pt 11, s. 1342–49. PMID 15000236.
4. ↑ ^{4,0 4,1 4,2 4,3} ARORA, David. Mushrooms demystified: a comprehensive guide to the fleshy fungi. 2nd. vyd. Berkeley: Ten Speed Press, 1986.
   ISBN 0-89815-169-4. S. 883.
5. ↑ ^{5,0 5,1} Roger Phillips. Mushrooms. [s.l.]: Pan MacMillan, 2006. ISBN 0-330-44237-6. S. 352.
6. ↑ ROBINSON, Richard. Fungi of the South-West Forests. Perth, Western Australia: Department of Conservation and land Management, 2003.
   ISBN 0-730-75528-2. S. 68–69.

Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu Nedohub zlatovýtrusný

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu Nedohub zlatovýtrusný

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii