Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
Archiv pro Článek dne 2011
Z Multimediaexpo.cz
Zde je archiv článků DNE pro rok 2011, které již byly zveřejněné na naší hlavní stránce (aby nedocházelo k častému opakování).
Všechny články se vkládají pomocí šablon.
- Další staré články pro rok 2022 najdete v archivu : Archiv pro Článek dne 2022
- Další staré články pro rok 2021 najdete v archivu : Archiv pro Článek dne 2021
- Další staré články pro rok 2020 najdete v archivu : Archiv pro Článek dne 2020
- Další staré články pro rok 2019 najdete v archivu : Archiv pro Článek dne 2019
- Další staré články pro rok 2018 najdete v archivu : Archiv pro Článek dne 2018
- Další staré články pro rok 2017 najdete v archivu : Archiv pro Článek dne 2017
- Další staré články pro rok 2016 najdete v archivu : Archiv pro Článek dne 2016
- Další staré články pro rok 2015 najdete v archivu : Archiv pro Článek dne 2015
- Další staré články pro rok 2014 najdete v archivu : Archiv pro Článek dne 2014
- Další staré články pro rok 2013 najdete v archivu : Archiv pro Článek dne 2013
- Další staré články pro rok 2012 najdete v archivu : Archiv pro Článek dne 2012
- Další staré články pro rok 2010 najdete v archivu : Archiv pro Článek dne 2010
- Další staré články pro rok 2009 najdete v archivu : Archiv pro Článek dne 2009
- Další staré články pro rok 2008 najdete v archivu : Archiv pro Článek dne 2008
Paul Leonard Newman (* 26. ledna 1925, † 26. září 2008) byl slavný americký herec a režisér. Byl oceněný Oscarem, Zlatým glóbem, Emmy a cenou v Cannes.
Po návratu z druhé světové války se začal věnovat herectví. Studoval ve Slavném Actors Studiu. Hrál na divadle a v televizi. Svůj první film Stříbrný kalich (1954) ale sám označil za propadák. Proslavil se hned svým druhým filmem Někdo tam nahoře mě má rád (1956), kde si zahrál roli boxera Rockyho Graziana. V dramatu Dlouhé, horké léto (1958) si zahrál hlavní úlohu žháře Bena Quicka a seznámil se se svou budoucí manželkou Joanne Woodwardovou. V téže době natočil i slavné drama Kočka na rozpálené plechové střeše. V 60. letech byl na vrcholu, natočil filmy jako Frajer Luke, The Hustler, Hud, Hombre či Sladký pták mládí. Mezi další slavné filmy patří např. Butch Cassidy a Sundance Kid, Podraz, v obou si zahrál s přítelem Robertem Redfordem. V 2. polovině 70. letech prožil úpadek, ale vrátil se filmy Pevnost Apačů v Bronxu (1981), Rozsudek (1982) a Barva peněz (1986), za kterou si konečně odnest oscara. Od 90. let točil už jen málo, ale vytvořil zajímavé filmy jako Záskok, Pan a paní Bridgeovi, Nejsem blázen, Road to Perdition či poslední Empire Falls.
Věnoval se i kariéře režiséra. Paul Newman byl úspěšný i jako podnikatel a automobilový závodník. Jeho podnik, který vyráběl dresinky podle jeho vlastních receptů velmi prosperoval, a Newman věnoval desítky milionů na charitu...
1. článek dne...(do 14. února 2011)
Šanghaj je s 19 210 000 obyvateli (2009) nejlidnatější město Číny a významné hospodářské centrum této země. Rozkládá se při ústí řeky Jang-c'-ťiang do Východočínského moře a od roku 2004 vystřídala s ročním obratem nákladu 380 milionů tun Rotterdam na pozici největšího přístavu světa. Šanghaj náleží mezi čtveřici měst se zvláštním statutem, která jsou v rámci ČLR postavena na úroveň provinciím.
Klima je subtropické se zimními teplotami v rozmezí -1° až 8°, v létě pak teploty dosahují 28° až 35° a vlhkost vzduchu nepříjemně stoupá přes 80%. Průměrná roční teplota činí 15,3 °C; roční úhrn srážek 1 135 mm, z čehož největší část spadne od května do září. Za rok se v průměru vyskytne 110 dnů s deštěm. Nejvhodnější období k návštěvě nastává na sklonku jara a počátkem podzimu.
Šanghaj na rozdíl od mnoha čínských měst neoplývá středověkými památkami. Dominantu města v samém centru, čtvrti Chuang-pchu, tvoří tzv. Bund – nábřeží lemované výstavnými výškovými budovami bank, obchodních společností a hotelů z počátku 20. století. Bund je dnes památkově chráněn a výstavba vyšších mrakodrapů v této oblasti není povolena. Na protějším břehu se ve čtvrti Pchu-tung vypíná 468 m vysoká věž Perla Orientu z roku 1995, panorama této moderní čtvrti dotváří od roku 1998 mrakodrap Ťin Mao s 88 podlažími, nejvyšší budova ČLR a čtvrtá nejvyšší budova světa. Náměstí Lidu v Chuang-pchu dominuje od roku 1996 nová budova Šanghajského muzea, s unikátní kombinací kruhového a čtvercového půdorysu, vyjadřující dávnou čínskou představu kruhového nebe a čtvercové země.
U Šanghaje se nachází automobilový okruh pro závody Formule 1. Je dlouhý 5,5 km a má tvar připomínající znak „šang“ (上) z názvu města. 26. září 2004 se na něm poprvé jela Velká cena Číny. V roce 2010 se v Šanghaji konala velmi úspěšná světová výstava Expo.
2. článek dne...(do 20. února 2011)
Cynthia Ann Crawford (* 20. února 1966) je americká supermodelka, televizní osobnost, celebrita a herečka.
Náhodou byla objevena fotografem pro noviny, který sponzoroval tehdy 16-letou Cindy při práci během léta a zachytil jí na obrázku. Tato fotografie a pozitivní zpětná vazba, kterou dostala, stačila na přesvědčení, aby přijala nabídku modelky. Zúčastnila se soutěže Johna Casablanca Look of the Year a skončila na druhém místě.
Mezi lety 1980 až 1990, Cindy patřila mezi nejpopulárnější supermodelky, byla všudypřítomná na titulních stránkách časopisů, na molech a v módních kampaních. Byla první moderní supermodelkou, která pózovala nahá pro časopis Playboy.
Od roku 1989 do 1995 byla Crawford hostitelem v programu House of Style televize MTV. V polovině 90-tých let zazářila v slavné reklamě Pepsi and Pepsi Stuff. V roce 1995 Crawford vzala svojí první filmovou roli ve filmu Jako štvaná zvěř. Kritika její výkon jednoznačně odmítla a film byl finančním selháním s nákladem 50 miliónů dolarů a tržbou jen 11,5 miliónů v pokladnách. Od té doby měla mnoho menších hereckých rolí, ale žádná nebyla úspěšná ani komerčně, ani z pohledu kritiky.
Až do dneška se objevuje na titulních stránkach více než 600 časopisů na celém světě, včetně Vogue, W, People, Harper's Bazaar, ELLE, Cosmopolitan a Allure. Cindy se během své kariéry objevila v mnoha módních kampaních, jako pro Gianni Versace, Escadu a další. Slavný návrhář Karl Lagerfeld o ní prohlásil: „Je klasickou kráskou a děvčetem amerických snů.“
Časopis Playboy jí označil číslem 5 ve svém seznamu obsahujícím 100 nejvíce sexy hvězd 20. století. Ve svém výzkumu v roce 1997 jí časopis Shape vybral ze skupiny 4000 žen jako druhou nejkrásnější ženu na světě (po Demi Moore). V roce 2002 byla Crawford jmenovaná jako jedna z 50 nejkrásnějších lidí časopisem People...
3. článek dne...(do 24. února 2011)
NGC 2264 nebo Hvězdokupa Vánoční stromek je otevřená hvězdokupa v souhvězdí Jednorožce, kterou objevil William Herschel 18. ledna 1784.
Leží na severu souhvězdí, blízko rozhraní se souhvězdím Blíženců. V její blízkosti je mlhovina, která se nazývá Kónus. Hvězdokupa má celkovou magnitudu až 3,9, ale je značně složitá a roztroušená. Má průměr 50 světelných let a tvoří ji nejméně 250 hvězd. V malém dalekohledu uvidíme 20 jasnějších, ve větším přes 100 dalších, méně jasných hvězd. Tři hvězdy mají magnitudu v rozsahu 7-8, osm hvězd má 8. až 9. magnitudu a dalších osm je má jasnost v rozsahu 9 až 10 magnitud.
Hvězdokupa NGC 2264 patří do hvězdné asociace Monoceros II. Její stáří se odhaduje na 1 až 2 miliony let, čímž se řadí mezi mladší otevřené hvězdokupy. Nachází se ve vzdálenosti přibližně 2 400 světelných let a patří do našeho galaktického ramene, ramene Orionu. Celá hvězdokupa je obklopena slabými mlhovinami, které lze vidět pouze na fotografických snímcích. Pojmenování Vánoční stromek dostala hvězdokupa díky svému tvaru, který skutečně připomíná obrácený vánoční strom...
Název Kónus jí přinesl tmavý kuželovitý mlhovinový útvar zasahující do jižní části (vrcholu stromku) hvězdokupy NGC 2264. Tento kužel je zužující se prachoplynová oblast, která se nachází na okraji bouřlivé hvězdotvorné oblasti. Objevil ji v roce 1785 William Herschel. Kuželovitý prachoplynový sloup má délku přes 7 světelných let. Jeho vrchol má průměr 2,5 světelného roku. V jeho špici je shluk slabých novorozených hvězd, které nejsou viditelné v světle, ale pouze v infračervené oblasti. V blízkosti vrcholu je do prachu a plynu ponořená velmi hmotná hvězda známá jako NGC 2264 IRS, která je obklopena šesti menšími hvězdami podobnými Slunci. Předpokládá se, že tvorbu těchto šesti hvězd spustil hvězdný materiál vytékající z masivní hvězdy během raného období jejího života. Podle jiné teorie byla mlhovina Kónus formovaná hvězdným větrem v horní části kužele z energetických zdrojů v blízkosti bokové globule. Infračervené pozorování v ní odhalily další zárodky hvězd. Jen světlo novorozených hvězd v NGC 2264 umožňuje vidět siluetu této tmavé mlhoviny.
4. článek dne...(do 26. února 2011)
Lenka Olbertová (* 27. února 1984) je česká modelka.
Lenka Olbertová se narodila a téměř celé své dětství prožila na malém českém městě Bruntál. V roce 1991 začala dělat moderní gymnastiku. V roce 1993 se začala věnovat závodnímu tanci a podařilo se jí, se svou taneční skupinou, několikrát vyhrát mistrovství České republiky v Show dance. Navíc se několikrát zúčastnila mistrovství světa v Show dance. Již už od svých patnácti let se začala účastnit řady soutěží krásy, zvítězila již na soutěži Miss Poupě v roce 1999. Rychle získala řadu dalších ocenění – zvítězila v soutěži Miss Kočka, zvítězila na Miss Moravia Junior, 1. vicemiss Europe, 2. vicemiss na Junior ČR 2001, byla finalistkou na Miss Léto a Miss Praha Open v listopadu 2003.
V květnu 2004 se v Třinci stala 2. vicemiss na Miss Steel a získala cenu Moravskoslezského deníku. Ve stejném roce 2004 se stala 1. vicemiss na prestižní soutěži Miss Europe sport. V roce 2005 s převahou vyhrála Miss Praděd v Karlově Studánce V dubnu 2006 pak snadno získala titul 2. vicemiss Miss Brno.
Na konci října 2007 se podílela na přípravách Soutěže Superkrás 2007 a během finálního večera, který se konal 27. října 2007 v Městském divadle v Bruntále, byla jedním z porotců soutěže.
Přesně 29. července 2008 svou krásou obohatila luxusní Kalendář Skins.cz.
V roce 2008 se zúčastnila jednoho podniku seriálu MotoGP jako Paddock Girl. Přesně 29. května 2010 získala na mezinárodní soutěži Miss Bikini International 2010 v Číně titul 1. vicemiss Talent.
5. článek dne...(do 3. března 2011)
Jessica Biel (* 3. března 1982) je americká herečka a bývalá modelka.
Jessica se narodila v malém městě Ely. Tam se její rodina přestěhovala ještě, když byla velmi malá. Zpočátku cvičila, aby se mohla stát vokalistkou a vystupovat v hudebních divadlech, což se jí téměř hned podařilo. Účinkovala v mnoha muzikálech.
Její profesionální růst začal v roce 1994, když se Biel zúčastnila jedné akce v Los Angeles a začínala pracovat jako modelka. Jej velký skok přišel když ve 14 letech získala roli Mary Camden v televizním seriálu z produkce WB TV Series 7th Heaven (V sedmém nebi). Rodinné drama z dílny Aarona Spellinga a Brendy Hampton se stala nejpopulárnějším (a zároveň nejdéle trvajícím) seriálem na začínající stanici. Filmová kariéra Jessicy začala, když měla 15 roků. Tehdy se objevila po boku Petera Fondy ve filmu Ulee's Gold (1997), za který získal tento herec Zlatý Glóbus a nominaci na Oscara. V roce 2002 se stala vedoucí modelkou firmy L'Oreal cosmetics.
V roce 2000 Biel pózovala "nahoře bez" pro šokující fotografie časopisu Gear. Série s názvem Padlý Anděl byla o to kontroverznější, že modelka měla v té době pouze 17 let. Herečka byla dlouho prezentována v roli poslušné Pastorovy dcery a její pocit frustrace a hněvu způsobil rozhodnutí nafotit takové snímky. Rovněž vinila svůj "nevinný" obraz ze seriálu z toho, že brzdí její filmovou kariéru, včetně ztráty hlavní role ve filmu Americká krása. Později řekla, že pózování pro časopis už lituje, vzala to jako poučnou lekci a zkušenost. Jessica se do seriálu vrátila v sezóně 2001–2002 a pak na minimum omezila své účinkování v televizi. Rozhodla se zcela soustředit na filmovou kariéru.
Po odchodu ze Sedmého nebe přijala účinkování v projektech, které byly primárně určeny teenagerům a mladým lidem včetně jejího prvního významnějšího filmu Summer Catch (2001). Romantická komedie z baseballového prostředí, v níž se po boku Freddieho Prinze jr.. vláčela v bikinách, se ale stala propadákem. Pak dostala roli promiskuitní studentky vysoké školy v dramatu The Rules of Attraction (2002) a snímek byl i přes malé tržby přijat celkem pozitivně. Mladá rebelantka si získala pozornost režisérů. Jejím dalším filmem byl The Texas Chainsaw Massacre (Texaský masakr motorovou pilou, 2003). Tento hororový remake o skupině teenagerů, byl pro Jessicu velkým úspěchem. V USA padaly rekordy návštěvnosti. Pro Jessicu to znamenalo vstup mezi hereckou elitu...
6. článek dne...(do 6. března 2011)
Quito je hlavní město Ekvádoru. Leží v severním Ekvádoru asi 22 km jižně od rovníku a je druhým nejvýše položeným hlavním městem na světě (2 850 metrů nad mořem). Město leží na východním svahu aktivního stratovulkánu Pichincha (4 794 m), rozkládá se v hlubokém údolí. Podle posledního sčítání lidu mělo v roce 2001 1 399 378 obyvatel, současný počet se odhaduje na více než 1 800 000 obyvatel, což jej činí druhým největším městem státu, hned po Guayaquilu. Koloniální centrum bylo vyhlášeno památkovou rezervací UNESCO.
Historie města spadá do předkolumbovské éry. První obyvatelé byli lidé kmene Quitu sjednocení s domorodou indiánskou dynastií Shyris. Kolem roku 1300 se dynastie Shyris spojila s dynastií Puruhás a jejich potomci bojovali proti Inkům v druhé polovině 15. století. Do roku 1526 bylo Quito hlavním městem Incké říše. Po španělské invazi bylo město zničeno a znovu vystaveno španělským vyslancem Sebastiánem de Benalcázar. Mnoho koloniálních budov se zachovalo do dnešní doby.
Centrum je část starého města s bílými domy, koloniální architekturou a spoustou katolických kostelů a katedrál. Na sever od centra se nachází nové město, v této části sídlí většina firem, leteckých společností, velvyslanectví, nákupních center, hotelů a restaurací. Nejznámější a nejnavštěvovanější je oblast Mariscal Sucre a navazující třída Amazonas. Na severním konci Quitu naleznete letiště a resorty pro bohatší vrstvy. V hlavním městě je také několik parků pro aktivní odpočinek obyvatel.
V samém centru města se nachází Náměstí nezávislosti na kterém stojí např. Prezidentský palác, katedrála nebo Arcibiskupský palác. Nedaleko náměstí naleznete Klášter sv. Augustína,ve kterém je pohřbeno mnoho hrdinů padlých v bojích o ekvádorskou nezávislost a byla zde také podepsána deklarace nezávislosti (10. srpna 1809). Dále je zajímavé divadlo Teatro Sucre vystavěné v roce 1878. Kostel La Compaňía de Jesús z roku 1605 je nejvíce vyzdobeným ekvádorským kostelem se zlato zelenou kopulí. Dalším zajímavým náměstím je Náměstí svatého Františka se stejnojmenným kostelem a klášterem, jehož výstavba začala jen pár týdnů po obnovení Quito v roce 1534...
7. článek dne...(do 10. března 2011)
Mount Everest (nepálsky: Sagarmatha) je s nadmořskou výškou 8 850 m nejvyšší horou Země. Je jednou ze 14 osmitisícovek a jako nejvyšší hora Asie je jedním ze Seven Summits. Mount Everest vznikl spolu se zbytkem Himalájí kolizí indické a euroasijské kontinentální desky. Hora je pojmenována po britském geodetovi George Everestovi.
Mount Everest se nachází v Mahalangur Himal v nepálském regionu Khumbu na hranici s Čínou (s Tibetskou autonomní oblastí; západní a jihovýchodní vrchol tvoří hranici. Na nepálské straně je součástí národního parku Sagarmatha, který je součástí světového dědictví UNESCO. Na severní straně se nachází „Qomolangma National Nature Reserve“.
Edmund Hillary a Tenzing Norgay uskutečnili 29. května 1953 prvovýstup na horu. Dne 5. května 1978 vystoupil Reinhold Messner a Peter Habeler na vrchol hory poprvé bez kyslíkových přístrojů.
Radhanath Sikdar, indický matematik a zeměměřič z Bengálska, byl v roce 1852 prvním, kdo určil Everest jako nejvyšší horu světa pomocí trigonometrických výpočtů na základě měření teodolitem z 240 km vzdálené Indie. Před průzkumným měřením byl vrchol zeměměřiči nazýván pod jménem Peak XV. V padesátých letech 20. století indičtí zeměměřiči učinili přesnější měření, které se přiblížilo dnešním měřením a výpočtům výšky Everestu 8 848 m. Dnes je obecně přijímána hodnota 8 850 m zjištěná pomocí přístroje GPS umístěném na vrcholu hory v roce 1999. Everest stále roste díky pohybům tektonických desek, předpokládaný růst je 3 až 5 mm do výšky a 27 mm k severovýchodu za rok.
Je důležité zdůraznit, že Everest je horou, jejíž vrcholek je nejvýše nad mořskou hladinou. Za nejvyšší horu světa může být pokládána také Mauna Loa na Havaji, která je nejvyšší horou od základny, jež je ukryta pod mořskou hladinou na oceánském dně. Mauna Loa takto přesahuje 9 km, ale nad moře ční pouhými 4 170 metry.
Mount Everest má dlouhou historii pokusů o překonání, kterým dlouho odolával. V kontextu s dnešními komerčními výpravami je třeba si uvědomit, že dnešní návštěvníci mají oproti těm z první poloviny 20. století obrovské výhody: vyzkoušené cesty, pevně instalovaná lana a žebříky, lepší vybavení a mnohem důvěryhodnější předpovědi počasí. I tak ale Everest zůstává nebezpečnou horou...
8. článek dne...(do 13. března 2011)
Vila Tugendhat v Brně je ojedinělým dílem německého architekta Ludwiga Miese van der Rohe, který vypracoval v roce 1928, na žádost manželů Grete a Fritze Tugendhatových, návrh stavby.
V roce 2001 byla vila Tugendhat zapsána do listiny UNESCO.
Samotný prostor vily je tvořen třemi patry, přesto že z pohledu z ulice vila působí jako přízemní jednopodlažní budova. Horní patro obsahuje přijímací halu, oddělené ložnice manželů Tugendhatových (se sociálním zařízením), dva dětské pokoje a pokoj vychovatelky (druhé sociální zařízení). K hornímu patru přiléhá také byt správce a garáž pro dvě auta.
Prostřední patro sloužilo jako obytná a reprezentativní část. Obsahuje volný prostor náznakově dělený závěsy, jednou dřevěnou půlkruhovou stěnou (oddělující jídelní prostor) a jednou onyxovou stěnou (oddělující pracovní prostor od obývacího). Onyxová stěna má tu jedinečnou vlastnost, že pod určitým úhlem propouští sluneční paprsky a mění se tak její barva; její pořízení bylo velice nákladné – stálo 200 000 korun.
V prostoru, kde se nacházela kuchyň, jsou dnes vystaveny fotografie Fritze Tugendhata dokumentující stavbu a zařízení domu. Právě jeho záliba ve fotografování je důležitým zdrojem původního vzhledu domu, podle kterého má rekonstrukce proběhnout.
Spodní patro, které v současné době není veřejnosti přístupné, bylo vyhrazeno služebnictvu a technickému zázemí. Vytápění prostředního patra bylo na tehdejší dobu pokrokovým – na rozdíl od horního a spodního patra, kde byly normální radiátory, se prostřední patro vytápělo horkým vzduchem, který se do něj dostával právě ze spodního technického zázemí průduchy v podlaze a ve stěnách.
Celá stavba domu včetně vybavení a zahrady přišla na 5 milionů korun, přičemž cena průměrného domu tehdy činila 50 000 korun !
9. článek dne...(do 18. března 2011)
Nadja Auermann (* 19. března 1971) je německá supermodelka a herečka. Je všeobecně známá pro své rekordně dlouhé nohy.
Nadjini rodiče byli oba bankéři, kteří se však rozvedli ještě když byla maličká. Přesto měla šťastné dětství. V roce 1984 ji její starší sestra přesvědčila, aby začala uvažovat o modelingu a zúročila tak své nohy, které byly na 13-letou dívku neuvěřitelně dlouhé. V roce 1989 ukončila střední školu zkouškou podobné maturitě a chtěla pracovat jako servírka, dokud se nerozhodne co bude v životě dělat.
Dostala však doporučení aby se stala modelkou. Následně nato odešla do Paříže, kde však uzavřela nepříliš úspěšnou smlouvu s modelingovou agenturou Karins. Zachránil ji rok 1991 kdy podepsala další smlouvu tentokrát s Elite Model. Kariéra Nadji tedy mohla začít, ale skutečně se nastartovala až ve chvíli, kdy si obarvila vlasy na platinovou blond pro kolekci prêt-à-porter. Mezitím se začaly ozývat všichni od Harper's Bazaar až po Vogue, časopisy uváděly obálky s tváří "té" dívky z modelingu. Od roku 1994 (nyní už ale s krátkým střihem vlasů) je Nadja pravou modelkou na předváděcích molech a uměleckých fotografiích. Bylo ji vidět zejména v 26 stránkové sérii fotek Marcuse Neimana v časopise Harper's Bazaar a následně v sérii foto snímků pro časopis Vogue v roce 1994. Také se objevila ve francouzské edici Vogue, v reklamě na oblečení pro společnost Benetton. Nadja také předváděla pro Versace a byla součástí jejich klasických reklamních fotografií v minisukni spolu s Christy Turlington, Claudia Schiffer, Cindy Crawford a Stephanie Seymour. V roce 1995 se dostala do slavného kalendáře Pirelli. V následujících letech ji fotografoval špičkový Ellen ven Unwerth a opět se objevila na obálkách četných časopisů.
V roce 1997 porodila své první dítě, dcerku Cosimu. V posledních letech Nadja spustila kampaň na svůj vlastní parfém, Nadja Auermann a začala s hereckou kariérou: účinkovala ve dvou německých filmech – Letztes Kapitel (2005) a Dornroschens leiser tod (2004). Stále je však mnohem více známá jako rekordmanka v délce nohou – měří 114 cm !
10. článek dne...(do 20. března 2011)
San Marino je malý jihoevropský stát ze všech stran obklopený Itálií. Leží v italském vnitrozemí, nedaleko turistického centra Rimini. Platidlem je Euro. Nejvýznamnějším odvětvím ekonomiky je turistický ruch. Přes obecně rozšířený názor země není daňovým rájem.
San Marino je pravděpodobně nejstarší stále existující republikou na světě ! Bylo údajně založeno v roce 301 zkušeným budovatelem označovaným jako St. Marinus. Stalo se legální součástí Římské říše.
Jeho psaná ústava však byla přijatá až 8. října 1600. S malým národem navázala oficiální styky nejdřív Francie za vlády Napoleona roku 1797, další evropské národy se připojily v roce 1815. San Marino sice bylo svrchovaným státem, ale se silnou závislostí na Itálii, kterou bylo úplně obklopeno od celkového sjednocení v 19. století.
Giuseppe Garibaldi, který začal sjednocovat Itálii kolem roku 1860, musel na čas najít útočiště v San Marinu před svými nepřáteli. Zde získal významnou pomoc, peníze a dodávky od občanů a vůdců San Marina, což umožnilo pokračování jeho kampaně za sjednocení. Na oplátku údajně Garibaldi garantoval, že San Marino bude vždy nezávislým svrchovaným státem.
Přestože není San Marino oficiálním členem Evropské unie, používá jako měnu euro. Turistika tvoří v San Marinu 60% HDP. V roce 1997 navštívilo San Marino více než 3.3 miliony turistů. Zemědělství má jen nepatrný význam. San Marinské poštovní známky, používané pouze pro vnitrozemskou poštu jsou velmi hodnotné a mají často velkou cenu.
11. článek dne...(do 24. března 2011)
Alena Šeredová (* 21. března 1978) je česká supermodelka a herečka, v současnosti žijící převážně v Itálii.
Alenka Šeredová se narodila a téměř celé své dětství prožila na pražských Vinohradech. Do modelingu nastoupila ještě jako dítě, už v patnácti fotila s Jadranem Šetlíkem. O rok později odletěla za prací do Řecka. V sedmnácti letech přijela Alena poprvé do Milána, italského centra módy.
V roce 1998 se stala první vicemiss České republiky, na soutěži Miss World, na kterou tak postoupila, skončila na čtvrtém místě. Tento úspěch zatím nedokázala žádná česká modelka překonat. Její umělecká kariéra začala v divadle v roce 1999. Tehdy v Praze hrála ve významné komedii poměrně důležitou postavu. Pokračovala alternováním módy a televize, přičemž dosahovala stále větších úspěchů, které vyvrcholily velice sledovaným pořadem italské RAI televize autora Panariella Torno Sabato - La Lotteria (Vrátím se v sobotu - Loterie), což byl prakticky vítězný pořad soutěže Telegatto. Díky němu se dostala do povědomí široké veřejnosti a stala se jedním z nejprestižnějších hostů televizních pořadů.
V roce 2002 získala několik cen a byla mimo jiné označena za objev italské televize. V roli "testimonial" patří mezi stálé protagonisty módy a reklamy nejvěhlasnějších módních domů Made in Italy. Protože výborně ovládla znalost italského jazyka a mohla tak ukázat i komickou a ironickou stránku své osobnosti, si v letech 2002–2003 vyzkoušela také účinkování v italském divadle.
V roce 2004 se Alenka objevuje jako hlavní hrdinka v mnoha uměleckých oblastech. Pózuje pro nejžádanější kalendář měsíčníku MAX, je protagonistkou divadelní hry La Signora in rosso (Dáma v červeném) a hraje v nejočekávanějším vánočním filmu Christmas In Love (Zamilované Vánoce).
Alena je (zvláště v Itálii) centrem pozornosti bulvárního tisku, který často píše také o jejích partnerech, mezi kterými se objevuje mnoho známých jmen.
Alena Šeredová se často zapojuje do charitativních a sociálních aktivit a zúčastňuje se mnoha benefičních akcí v Itálii i dalších zemích EU.
12. článek dne...(do 27. března 2011)
.jpg)
Špilberk je starý hrad tvořící dominantu města Brna na vrcholu stejnojmenného kopce.
Hrad byl založen ve druhé polovině 13. století českým králem Přemyslem Otakarem II. a během staletí procházel mnoha výraznými proměnami. Z čistě gotického hradu českých králů se ve druhé polovině 17. století proměnil v mohutnou barokní pevnost. Jeho nedílnou součástí se stala obávaná věznice – kasematy. V roce 1962 byl hrad prohlášen národní kulturní památkou, v současnosti patří k objektům Muzea města Brna.
Sídelním hradem moravských markrabat se Špilberk stal v polovině 14. století za vlády Jana Jindřicha (1350–1375) a jeho syna Jošta (1375–1411) – bratra a synovce Karla IV. Už po 60 letech, za vlády posledního Lucemburka, uherského, římského a později i českého krále Zikmunda Lucemburského a za jeho zetě Albrechta Rakouského však ztrácí natrvalo svou rezidenční funkci a zvyšuje se jeho význam vojenský.
Na Špilberku sídlil ve funkci zemského hejtmana syn Jiřího z Poděbrad – Viktorín z Poděbrad, uváděný i jako „hejtman na Špilberce“. V roce 1469 však Matyáš Korvín obsadil Špilberk a následně získal i vládu na Moravě. Od konce 15. století nastával celkový úpadek a postupné chátrání hradu. Moravští stavové proto v roce 1560 Špilberk i s celým panstvím koupili a vzápětí vlastní hrad prodali městu Brnu. Ve vlastnictví města zůstal Špilberk pouhých 60 let.
Významný okamžik hradu nastal během třicetileté války spolu s částečnou vojenskou okupací Moravy švédským vojskem a s dvojím přímým ohrožením Brna v letech 1643–1645. Opevnění hradu i města se rychle opravovalo a zdokonalovalo. V roce 1645 pak Brno se Špilberkem pod velením plukovníka Raduita de Souches odolalo tříměsíčnímu dobývání mnohonásobnou švédskou přesilou. Hrad byl pak postupně – do poloviny 18. století – přebudován na nejmohutnější a také nejvýznamnější barokní pevnost na Moravě, tvořící jako citadela s městem jednu pevnostní soustavu. V roce 1742 tak odolal i vojskům pruského krále Fridricha III. Pruského...
13. článek dne...(do 3. dubna 2011)
Gregory Peck (* 5. dubna 1916, † 12. června 2003) byl americký filmový herec a nositel Oscara.
V deseti letech studoval na římsko-katolické vojenské škole v Los Angeles. Potom zkoušel univerzity v San Diegu a Berkeley, nakonec přešel do New Yorku na Neighborhood Playhouse.
Od roku 1942 také hrál na Broadwayi, ve filmu účinkoval od roku 1944. Díky jeho vysoké postavě (191 cm) a ušlechtilému osobnímu výzoru se výborně hodil pro role kladných hrdinů, často hrával různé zastánce práva a pořádku, vojáky-hrdiny, šerify apod.
V letech 1967–1970 vykonával funkci prezidenta americké akademie filmového umění a věd a stal se i zakládajícím členem a později i předsedou Amerického filmového institutu (zkráceně AFI). Američtí Demokraté mu hned dvakrát oficiálně nabízeli možnost kadidatury do Senátu Kongresu USA, obě tyto nabídky ale odmítl.
Navždy zůstane jednou z největších hvězd stříbrného plátna, hercem, který se ve svém soukromém životě choval jako pravý gentleman a který se obešel bez skandálů. V roce 1942 se poprvé oženil s divadelní kostymérky a kadeřnicí Gretou Konenovou. Měl s ní tři syny (Jonathan, Stephen, Carey). Po rozvodu v roce 1954 se následující rok znovu oženil s francouzskou novinářkou Veronique Passani, s níž měl další dvě děti (Anthony, Cecilia). V civilním životě byl velmi aktivní. Působil jako předseda Společnosti pro výzkum rakoviny.
Své vzpomínky a zkušenosti shrnul v roce 1978 v autobiografické knize Hercův život (An Actor's Life). O jeho životě a práci natočila režisérka Barbara Koppler v roce 1999 celovečerní dokument Rozhovor s Gregory Peckem (A Conversation with Gregory Peck).
Gregory Peck zemřel ve věku 87 let doma v Los Angeles. V rozhovoru několik let před smrtí řekl, že v vzpomínkách lidí chce zůstat jako dobrý člověk, otec a vypravěč.
14. článek dne...(do 12. dubna 2011)
Vladimír Remek (* 26. září 1948) je prvním a dosud jediným českým kosmonautem. Zároveň je 87. kosmonautem světa a prvním cizincem, který se zúčastnil mezinárodních pilotovaných vesmírných letů programu Interkosmos v bývalém Sovětském svazu.
V roce 1975 dostal vyznamenání Za službu vlasti. Po absolvování akademie se v roce 1976 vrátil nakrátko k mateřskému leteckému útvaru. Na podzim 1976 prošel výběrem kandidátů na kosmický let a byl povýšen na kapitána. Od prosince 1976 se ve Středisku přípravy kosmonautů v Hvězdném městečku u Moskvy začal připravovat spolu s Oldřichem Pelčákem a dalšími kandidáty z Polska a NDR.
Vladimír Remek byl v hodnosti kapitána členem posádky kosmické lodi Sojuz 28 ve funkci kosmonaut-výzkumník. Byla to první mezinárodní posádka v rámci programu Interkosmos. Velitelem letu byl sovětský kosmonaut plukovník Alexej Gubarev. Let se uskutečnil od 2. do 10. března 1978. Posádka pracovala na palubě orbitálního komplexu Saljut 6 spolu s jeho základní posádkou. Celková délka Remkova letu činila 190 hodin a 18 minut.
Společně s dalšími sovětskými kosmonauty obdržel 27. dubna 1978 státní vyznamenání Hrdina ČSSR. Po návratu do vlasti působil v letech 1978 - 1985 Vladimír Remek jako vedoucí pracovník ve výzkumném vojenském pracovišti v Praze-Kbelích. Absolvoval Vojenskou akademii Generálního štábu SSSR v Moskvě v letech 1985–1988. Do roku 1990 byl zaměstnán jako vojenský pilot.
V červnu 2004 byl zvolen do Evropského parlamentu na kandidátce KSČM jako nestraník.
V rámci velkých oslav 50. výročí startu prvního kosmonauta na světě Jurije Gagarina převzal, 12. dubna 2011, od ruského prezidenta Dmitrije Medveděva medaili – Za zásluhy o dobývání kosmu !
15. článek dne...(do 16. dubna 2011)
Jan Kaplický (* 18. dubna 1937, † 14. ledna 2009) byl slavný český architekt.
Vystudoval VŠUP v Praze. V roce 1979 založil společně s Davidem Nixonem architektonické studio Future Systems, ve kterém působil až do své smrti.
Je představitelem high-tech architektury, v posledních letech experimentuje s organickou architekturou, která se inspiruje přírodními tvary. Spolupracoval s předními světovými architekty, například Richardem Rogersem či Normanem Fosterem. Společně s Amandou Levete, která se stala jeho profesní partnerkou na sklonku 80. let, byli jedinou britskou společností, která pracovala pro NASA. Zde si mohl osvojit práci s moderními materiály a technologiemi. Tato zkušenost ovlivňuje praxi ateliéru dodnes.
V poslední době zaujal architekt světovou veřejnost především stavbou obchodního domu Selfridges building v Birminghamu, za kterou získal mnoho významných ocenění a došel všeobecného uznání.
Kromě působení v oblasti architektury a designu se Kaplický podílí i na výuce na univerzitách ve Velké Británii, Francii a Německu. V Česku bylo vydáno několik jeho knih (Album, Česká inspirace, Sketches).
Mezi poslední Kaplického návrhy patří — Národní knihovna na Letné v Praze, Naples Subway Universita 2003, Project Zed London či Green Bird. Realizace vítězného projektu Future systems na muzeum Maserati v Modeně je plánována na rok 2009.
V Čechách vešel v širší známost svým návrhem na novou budovu Národní knihovny na Letenské pláni v Praze, novináři přezdívané chobotnice nebo blob. Důvodem diskuse bylo nejen modernistické pojetí budovy, ale především vyhodnocení architektonické soutěže, které bylo později opakovaně zkreslováno.
Byl držitelem mnoha světových prestižních ocenění...
16. článek dne...(do 21. dubna 2011)
Karl Jochen Rindt (* 18. dubna 1942, † 5. září 1970) byl slavný rakouský pilot Formule 1 a vůbec jediný, který získal titul mistra světa Formule 1 „in memoriam“.
Jeho rodiče zahynuli při bombardování, o jeho výchovu se starali babička s dědečkem z matčiny strany, většinu dětství strávil v rakouském Gratzu, později závodil s licencí rakouského autoklubu. Do konce života si ovšem ponechal německé občanství.
Jochen přišel do formule 1 v roce 1964 z Formule 2. V F1 odjel celkem 61 Velkých cen, šest jich dokázal vyhrát, poprvé v roce 1969 v USA. Desetkrát startoval z pole position a třináctkrát se umístil do třetího místa.
V roce 1970 vyhrál Jochen Rindt 5 velkých Cen. Konkrétně velkou cenu Monaka, Holandska, Francie, Velké Británie, a Německa.
Tím si získal před Velkou Cenou Itálie, která se jela 6. září 1970, velký bodový náskok. Při kvalifikaci však havaroval a následně zemřel. Jediný kdo mohl jeho náskok teoreticky smazat byl legendární Jackie Ickx, který však italskou Grand Prix nedokončil...
17. článek dne...(do 25. dubna 2011)
Letícia Birkheuer (* 25. duben 1978) je brazilská supermodelka a herečka.
Letícia je momentálně sedmou nejlépe placenou modelkou Brazílie. Zařadila se mezi ně, když podepsala kontrakt na více než milión dolarů se značkou Helena Rubenstein a odhaduje se, že má zabezpečený výdělek přes tři milióny dolárů během jednoho roku práce.
Ve městě Porto Alegre jí objevil profesor Paul Caputo (vychovatel mladých začínajícich modelek), když hrála volejbal. Od svých 28 roků žije v New Yorku ve Spojených státech amerických. Uzavřela kontrakty s některými z nejslavnějších světových značek módy jako – Dior, Armani, Helena Rubenstein a Chanel. Italský prezident o ní prohlásil, že je to nejkrásnější žena jakou za celý svůj život poznal.
Letícia Birkheuer, která je podporovaná Giorgio Armanim, reprezentuje tvář nové kolekce parfémů této společnosti nazvané Armani Mania. Sám Giorgio Armani, král módy, o ní mluví, že je nejkrásnější modelkou této planety.
Letícia ztvárnila roli v brazilské telenovele Belíssima (Nádherná). Kvůli této roli se přestěhovala zpět do Brazílie, do města Sao Paula.
Po skončení natáčení Nádherné se Letícia plánuje opět vrátit do New Yorku, aby pokračovala ve svém životě modelky a také kvůli studiu herectví. Ale už nyní je jisté, že si zahraje v další telenovele, která nahradí Páginas de Vida (Stránky života). Tato telenovela se bude nazývat Paraíso Tropical (Tropický ráj).
Je vysoká 181 cm. Má hnědé vlasy a zelené oči.
18. článek dne...(do 1. května 2011)
Dominika Cibulková (* 6. května 1989) je mladá a úspěšná slovenská profesionální tenistka.
Její matka Katarína Cibulková je slovenská politička a poslankyně Národní rady Slovenské republiky.
V roce 2006 vyhrála svůj první titul na turnaji Ritro Slovak Open v Bratislavě. V anketě o nejlepší tenistku Slovenska skončila na druhém místě, aktuálně je 2. hráčkou v slovenském Fed Cupovém týmu.
Mezi juniorkami byla jednou z pěti nejlepších na světě. Cibulková vyhrála ITF turnaj v portugalském Amarantu, na silně obsazeném turnaji WTA v Istambulu se dostala do 2. kola, v Charlottesville se dostala až do finále, ale musela ho vzdát pro zranění. V tomto turnaji porazila zkušenou Japonku Morigamiovou. Cibulková byla členkou slovenského družstva v Poháru federace v letech 2005, 2006 a 2007. Jejím oblíbeným turnajem je US Open.
Na počátku ledna 2009 dokázala vyhrát Hopmanův pohár v australském Perthu (se slovenským tenistou Dominikem Hrbatým), což dále upevnilo její výbornou pozici ve světovém žebříčku WTA.
V polovině ledna 2011 dokázala na australském turnaji Medibank International Sydney 2011 ve druhém kole poprvé porazit aktuální světovou jedničku, dánskou tenistku Carolinu Wozniackou, ve dvou setech (6-3, 6-3) ! Následně však byla v dalším kole poražena ruskou tenistkou Alisou Klejbanovovou.
19. článek dne...(do 8. května 2011)
Iva Kubelková (* 8. května 1977) je česká modelka, moderátorka a herečka, která nyní žije převážně ve Lhotce na Labem u Litoměřic.
Většinu dětství prožila v Písku. Ve čtrnácti letech se s matkou odstěhovala do Prahy, kde dokončila soukromou střední ekonomickou školu. Poté pokračovala na vyšší odborné škole ekonomické v německém jazyce. Ve druhém ročníku této se přihlásila do soutěže Miss ČR a stala se první ViceMiss roku 1996. Během dalších měsíců dokončila studium a začala se věnovat povinnostem vyplývajícím z vítězství v soutěži. Po dvou letech, kdy pohybovala na přehlídkách a pózovala fotografům, dostala nabídku hrát divadlo. Koncem roku 2002 ztvárnila hlavní roli ve hře Jaroslava Dobiáše Noc s modelkou.
Iva Kubelková je vícenásobná vítězka soutěže o nekrásnější česká ňadra, bývalá přítelkyně hokejisty Jaromíra Jágra. Od počátku roku 2005 se stále častěji objevuje v televizi a v bulvárním tisku. Několik týdnů se podílela na moderování populární reality show VyVolení na Prima TV, kde také v seriálu Velmi křehké vztahy ztvárnila postavu Daniely Hartlové. V České televizi aktuálně moderuje pořad Sama doma.
V polovině roku 2006 nafotila sexy kalendář v italských Benátkách pro českou firmu STOCK Plzeň. Tento pátý ročník kalendáře – Stock 2007, získal cenu Golden Prisma Award 2007, která se každoročně v italském městě Pordenone uděluje těm nejlepším evropským firemním kalendářům.
V pondělí 1. listopadu 2004 se jí v pražské porodnici narodila dcera Natálka; otce tají. Druhá dcera Karolína se jí narodila 16. února 2009. Otcem je její partner Ladislav Doležal.
20. článek dne...(do 22. května 2011)
OS/2 je výborný operační systém firmy IBM. Jeho vývoj byl sice již zastaven, ale stále má výjimečnou pozici v bankovním světě. Používá ho řada firem a velké množství jednotlivců, kteří mají zásadní zásluhu na skutečnosti, že jeho obliba opět stoupá... Nejlepším důkazem je nejnovějšího verze jeho přímého nástupce: eComStation verze 2.1, která se objevila na trhu před týdnem !
Úplně první verze systému OS/2 vznikla v roce 1987. V roce 1990 se firmy IBM a Microsoft rozešly. Zisky plynoucí Microsoftu z prodeje Windows 3.0 začaly být pro něj mnohem lákavější než případná spolupráce. IBM pokračovala ve vývoji OS/2 2.0 a udržování OS/2 řady 1.x. Microsoft se plně věnoval svým Windows a ponechal si rozpracovaný OS/2 3.0, který posloužil jako základ pro novou řadu – Windows NT.
V roce 1991 uvedla IBM OS/2 verze 1.30 s kódovým označením Cutter. Většina systému byla přepracována tak, aby neobsahovala kód od Microsoftu. Zajímavé je, že tato verze byla po odebrání kódu Microsoftu menší, stabilnější a také rychlejší než předchozí. Navíc se výrazným způsobem zjednodušila instalace ovladačů, byl přidán programovací jazyk REXX, přibyla podpora fontů Adobe Type 1 a cache pro souborový systém HPFS. Ovladače pro zobrazovací zařízení již podporovaly rozlišení 1024 × 768.
Začátkem roku 1992 vyšel systém OS/2 2.0 (Cruiser). Dvaatřicetibitový systém umožňoval díky virtuálnímu stroji spouštění mnoha programů určených původně jak pro DOS, tak pro Windows. IBM také zakoupila licenci na Windows 3.0, které pak prodávala pod názvem Win-OS/2.
Počátkem roku 1993 se objevila i verze 2.10 (Borg). V ní byl 32bitový grafický subsystém, Multimedia Presentation Manager, který podporoval video a zvuk. Zlepšila se podpora aplikací z Windows 3.x, přibyla podpora karet PCMCIA na přenosných počítačích a podpora vylepšeného řízení spotřeby.
V roce 1994 se objevila nová OS/2 Warp verze 3.0, která přinesla pronikavě lepší práci s multimédii, tiskárnami a PCMCIA zařízeními. Objevila se podpora protokolu TCP/IP a kvalitní aplikace, zdarma, pro práci s internetem. Nabízela mnohem větší komfort a stabilitu než Windows 95.
Na podzim 1996 přišel OS/2 Merlin verze 4.0, který opravdu obsahoval mnoho kouzelných vlastností. A některé z nich, třeba rozpoznávání hlasového vstupu, nedokázal Microsoft nabídnout svým uživatelům ani o 10 let později...
21. článek dne...(do 19. června 2011)
Venus Williamsová (* 17. června 1980) je slavná americká tenistka. Se svou mladší sestrou Serenou patří mezi nejlepší hráčky současnosti (i přes roční přestavku), vyhrála 14 grandslamových titulů, z toho šest ve dvouhře a byla světovou jedničkou. Zvítězila také v obou tenisových turnajích na letních olympijských hrách v Sydney.
Do profesionálního tenisu nahlédla Williamsová v roce 1994 a hned se málem postarala o překvapení, když na turnaji v Oaklandu měla set a break k dobru proti nasazené jedničce Sanchezové Vicariové, ale výhodu neproměnila. V roce 1997 ale vstoupila razantně mezi nejlepší hráčky světa, když hned při své první účasti na US Open postoupila až do finále, kde ale prohrála s Martinou Hingisovou 0:6 a 4:6.
Rok 1998 přinesl tzv. „Williams Family Mixed Doubles Grand Slam“. Sestry Williamsovy byly členkami vítězného páru v soutěži smíšené čtyřhry na všech čtyřech grandslamových turnajích. Venus se na tomto zvláštním úspěchu podílela vítězstvími s partnerem Justinem Gimelstobem na Australian Open a na French Open. Ve dvouhře na všech grandslamech postoupila až do čtvrtfinále, na US Open vyhrála ještě jeden zápas navíc, zvítězila v již zaniklém Grand Slam Cupu a v turnajích v Miami, tehdy známější pod místem čtvrti Key Biscayne, a v Oklahoma City a na konci roku byla světovou pětkou.
O rok později její seznam vítězství čítal dokonce pět turnajů a dva grandslamové tituly ve čtyřhře se sestrou Serenou. Stále ale čekala na grandslamový průlom ve dvouhře, i její sestra se dočkala dřív – vyhrála podzimní US Open.
V roce 2000 se Williamsová dočkala. Zvítězila ve Wimbledonu i na US Open, kromě toho získala další tři tituly v WTA Tour. Její účast a účast její sestry zvýšila enormně zájem o tenisový turnaj na olympijských hrách v Sydney. Venus vyhrála obě zlaté medaile, ve dvouhře i se sestrou ve čtyřhře.
S výjimkou Paříže 2003 sestry Williamsovy ovládly grandslamové turnaje – od French Open 2002 do Wimbledonu 2003 hrály pětkrát ze šesti turnajů spolu ve finále, Venus pokaždé prohrála.
22. článek dne...(do 26. června 2011)
Nico Rosberg (* 27. června 1985) je německý pilot formule 1. Závodí za Německo, v dřívější době ale reprezentoval Finsko, rodnou zemi svého otce. Nico má státní příslušnost obou států.
Nico je synem mistra světa Formule 1 z roku 1982, Kekeho Rosberga a jeho ženy Siny. Narodil se v německém městě Wiesbaden. Povětšinou ale vyrůstal se svou rodinou v Monaku, kde také dodnes žije. Rosberg mluví plynně německy, anglicky, italsky a francouzsky; finsky umí jen trochu, přesto se finštinu dále snaží naučit. Za svou kariéru už reprezentoval jak Německo, tak Finsko. Ve Formuli 1, stejně jako v ostatních šampionátech FIA, reprezentuje Německo, jelikož jezdcova národnost musí být ta, kterou zdědil po matce.
Na konci roku 2005 byl Rosberg oficiálně potvrzen jako jezdec Williams pro sezónu 2006. V prvním závodě ve Formuli 1, v Bahrajnu, neměl Rosberg vůz schopný konkurovat těm nejlepším. I tak ale nakonec skončil na 7. místě a dokonce zajel nejrychlejší kolo závodu. Stal se tak nejmladším jezdcem v historii F1, který to dokázal. Ihned se začalo spekulovat, že by v budoucnu mohl jezdit třeba za McLaren.
V Malajsii se kvalifikoval na výborném 3. místě, ale motor Cosworth, použitý kvůli pravidlům již v Bahrajnu, vydržel jen 7 kol. Své další body si Nico vyjel až při Grand Prix Evropy, když vytěžil hlavně z poruchy hydrauliky svého stájového kolegy. Zbytek sezóny nebyl příliš vydařený; Rosberg odstoupil z 4 ze 7 závodů a ani v jednom nedokázal bodovat.
Williams přišel v roce 2007 s motory Toyota a také s novým jezdcem, Alexandrem Wurzem. Na začátku testování vypadal motor Toyoty FW29 velice dobře. Rosberg ale zůstával při zemi. V sezóně 2007 dokončil Rosberg 7 závodů na bodech. Svůj nejlepší výsledek v kariéře si vyjel v posledním závodě, v Brazílii, kde dojel na 4. místě. Rosberg nedokončil pouhé 3 závody. Během první půle sezóny 2007 měl více bodů na kontě Wurz, v druhé polovině ho ale Nico v poháru jezdců přeskočil...
23. článek dne...(do 10. července 2011)
Space Shuttle je americký pilotovaný kosmický raketoplán provozovaný pro lety do vesmíru vládní organizací NASA.
Raketoplán vyprojektovala a postavila pět plně provozuschopných exemplářů firma Rockwell International, Space Systems Group (nyní Boeing North American), Palmdale, CA (USA). Celková délka sestavy raketoplánu Space Shuttle při vzletu je 56,14 m. Vzletová hmotnost se u jednotlivých exemplářů i jejich misí liší a pohybuje se přibližně kolem 2 050 tun. Přistávací hmotností také kolísá a závisí zejména na množství nákladu, dopravovaného zpět na Zemi; obvykle se pohybuje od 90 do 115 tun.
Okřídlený družicový stupeň vyvinul hlavní dodavatel celého raketoplánu. Jedná se o jednoplošník s deltovitým křídlem s dvojí šípovitostí o celkové délce 37,24 m, výšce 17,25 m a rozpětí 23,79 m. Jeho prázdná hmotnost je různá u jednotlivých exemplářů (Columbia byla nejtěžší) a pohybuje se kolem 90 tun.
Prostor pro posádku (7 osob, v nouzových případech až 10 osob) má objem 71,5 m3 a v jeho prostorách je atmosféra normálního vzduchu o tlaku 1014 hPa. V jeho horní části se nachází letová paluba, vybavená 10 okny, na níž jsou soustředěny prvky řízení, v dolní části je obytná paluba s bočním průlezem pro nástup a výstup osádky a s průlezem do nákladového prostoru, sanitárním zařízením, kuchyňkou a místy pro odpočinek. Za přepážkou v přední části obytné paluby je umístěna většina řídicí elektroniky včetně pěti palubních počítačů. Pod podlahou obytné paluby se nachází klimatizační zařízení.
Řízení systémů raketoplánu zajišťuje pět hlavních palubních počítačů typu IBM AP–101S (původně AP-101) s výkonem přes 1 milion operací za sekundu a s operační pamětí 256K 32bitových slov. Během kritických fází letu jako je vzlet a přistání, jsou všechny čtyři počítače propojeny a vzájemně se kontrolují. Pátý, vybavený jednodušším programovým vybavením, slouží jako záloha. Vlastní pilotáž letu zajišťuje prostřednictvím hlavních počítačů autopilot, který může také přebírat příkazy pilotů...
24. článek dne...(do 20. července 2011)
Petra Kvitová (* 8. března 1990) je slavná česká tenistka a vítězka Wimbledonu 2011.
Jejím prvním větším úspěchem mezi profesionály bylo vítězství nad Venus Williamsovou na turnaji v Memphisu nebo nad Šachar Peerovou ve Fed Cupu v roce 2008. Ve 3. kole US Open 2009 porazila úřadující světovou jedničku Rusku Dinaru Safinovou
Na Australian Open 2011 porazila ve 3. kole šestou hráčku světa Australanku Samanthu Stosurovou 7–6, 6–3 a probojovala se až do čtvrtfinále, kde podlehla třetí hráčce světa Rusce Věře Zvonarevové 2–6, 4–6. Po tomto úspěchu se posunula poprvé mezi prvních dvacet tenistek světa na 18. místo. O dva týdny později, v únoru, vyhrála první turnaj kategorie Premier v Paříži a na žebříčku WTA postoupila na své dosavadní maximum, když byla klasifikována na 14. místě (14. února 2011). Finálovou soupeřkou jí byla nová šampiónka z Australian Open Kim Clijstersová.
Druhý titul sezóny v kategorii Premier si připsala na turnaji v Madridu, kde postupně přehrála světovou trojku Zvonarevovou, šestku Na Liovou a ve finále pak pětku Azarenkovou, čímž se posunula na 10. příčku žebříčku.
Následující květnový týden si zahrála finále turnaje série ITF Sparta Prague Open 2011, kde ve finále podlehla Slovence Rybárikové 6–3, 6–4. Poté, co Jelena Jankovićová neobhájila body na římském mezinárodním mistrovství Itálie, ji v žebříčku přeskočila na 9. místo.
Poté se na Roland Garros dostala do 4. kola, kde se utkala s Na Liovou. Tento zápas začala dobře, ale Na Liová ještě dokázala utkání otočit na stav 2-6, 6-1, 6-3. V následujícím týdnu se posunula na 8. místo v žebříčku WTA. Na červnovém turnaji v Eastbourne kategorie Premier došla až do finále. Tam podlehla francouzské hráčce Bartoliové ve třech setech 1-6, 6-4, 5-7.
Ve finále Wimbledonu 2011 porazila Rusku Marii Šarapovovou 6:3, 6:4 (za hodinu a dvacet pět minut) a získala první grandslamový titul.
25. článek dne...(do 25. července 2011)
Pantheon je chrám v Římě, původně zasvěcený všem bohům, později katolizován a zasvěcen Panně Marii mučedníků. Patří k nejvýznamnějším a nejzachovalejším antickým chrámům. Stojí ve čtvrti Pigna.
Chrám nechal postavit Marcus Vipsanius Agrippa (zeť a nejbližší spolupracovník císaře Augusta) v době svého třetího konzulátu roku 27 př. n. l. Dnešní podoba Pantheonu pochází z doby Hadriana, který jej dal po požáru v roce 123 přestavět. Centrem chrámu je ohromná aula o stejném průměru a výšce 43 m zakrytá polokulovitou klenbou, v jejímž středu je otvor (opaion) o průměru 9 m. Na stavbu kupole byl pravděpodobně vůbec poprvé použit beton. Autor přestavby není znám. Kupole a strop předsíně byly pokryty bronzovými pozlacenými střešními taškami s reliéfy, které nechal odstranit papež Urban VIII. Gian Lorenzo Bernini je použil pro ohromný baldachýn v bazilice sv. Petra.
Vstup do chrámu tvoří mohutný portikus s 16 žulovými sloupy s korintskými hlavicemi, který je jedinou dochovanou částí původní stavby z roku 27 př. n. l. (kromě tří sloupů vlevo, které jsou replikou ze 17. století). Sloupy jsou seřazeny do tří řad, přičemž v první je 8 sloupů, ve zbývajících dvou vždy po 4 sloupech. Na tympanonu je nápis zvěčňující zakladatele chrámu: M AGRIPPA L F COS TERTIVM FECIT (česky: Postavil Marcus Agrippa, syn Lucia, potřetí zvolený konzulem). Původní mramorová výzdoba se zachovala zhruba z padesáti procent. Zbylé mramory (včetně podlahy) jsou věrnou replikou.
Do doby, než byl Pantheon postaven, byla největší stavbou zaklenutou kupolí na světě Atreova pokladnice v Mykénách. Pantheon si pak toto prvenství podržel až do 15. století, kdy byla postavena kupole katedrály Santa Maria del Fiore ve Florencii. Původně byl chrám zasvěcen všem bohům, dnes je zde národní mauzoleum. Jsou zde pohřbeni, mimo jiné – Rafael, italští králové Viktor Emanuel II. a Umbert I., architekti Baldassare Peruzzi a Jacopo Barozzi da Vignola.
26. článek dne...(do 31. července 2011)
Santiago Calatrava Valls (* 28. července 1951) je slavný španělský architekt, inženýr a umělec.
Calatrava se narodil nedaleko Valencie. Od roku 1959 studoval na Escola d'Art i superior de disseny de Valencia kresbu a malbu. Po krátkém studiu v Paříži na École des Beaux-Arts, odkud byl donucen vrátit se zpět do Valencie kvůli studentským nepokojům roku 1968, začal studovat architekturu. V letech 1975–1979 Calatrava studoval statiku konstrukcí na ETH v Curychu.
Po studiu se Santiago Calatrava věnuje sochařství, avšak jeho architekturu připomínající styl soch se setkává s lehkým nepochopením, proto se později věnuje hlavně architektuře a svůj neochabující zájem o umění pokládá za zdroj nápadů pro architekturu. Jeho styl je velmi osobitý a vyplývá z mnoha studií lidského těla a přírody.
Roku 1989 Calatrava otevřel pobočku své kanceláře v Paříži, když pracoval na projektu letiště v Lyonu (1989–94). O dva roky později, zprovoznil třetí kancelář ve Valencii pro práci na zakázce rozsáhlého kulturního komplexu City of Arts and Sciences.
Projekt City of Arts and Sciences (Město umění a věd) je výsledkem dlouholetých snah městského úřadu Valencie o rehabilitaci území na východním okraji města mezi dálnicí a vyschlým korytem řeky Turia. Calatrava vyhrál roku 1991 soutěž o realizaci celého projektu včetně telekomunikační věže o výšce 327 metrů, která měla být nejviditelnějším prvkem celého komplexu.
Planetárium navržené ve tvaru oka a hemisférický objekt ve tvaru kupole s žebrovaným pláštěm byly postaveny mezi lety 1996 a 1998 na ploše téměř 2 561 m2. Museum of Science (Muzeum věd) dlouhé 241 m a vybudované na ploše 41 530 m2 je založeno na asymetrickém opakování stromečkových a žebrovaných tvarů vyplněných skly, aby byl uvnitř objektu dostatek denního světla.
27. článek dne...(do 8. srpen 2011)
Carlos Santana (* 20. července 1947), je hudebníkem, kytaristou a zpěvákem, který rozhodujícím způsobem ovlivnil rockovou hudbu svým svérázným stylem. Je pokládán za jednoho z nejlepších kytaristů světa. Santana si udělal jméno v hudebním světě nejen jako virtuozní kytarista, spolu se svou skupinou ovlivnil i mnoho dalších hudebníků v pozdějších letech. Odhaduje se, že celosvětově prodal kolem 80 milionů alb.
Již jako pětiletý přichází do styku s hudbou. Po přistěhování do San Franciska zakládá roku 1966 skupinu Santana Blues Band. Významný pro jeho kariéru je rok 1969: v srpnu vystupuje na festivalu ve Woodstocku a slaví tam úspěchy (legendární je jeho jedenáctiminutová instrumentální skladba Soul Sacrifice), v téže době pak vydává své první album Santana, která dva celé roky patří mezi pět nejprodávanějších desek.
V roce 1999 se Santanovi podařil jeden z nejvýznamnějších comebacků hudebních dějin: jeho album Supernatural slaví úspěch na celém světě a při udělování ceny Grammy roku 2000 zaznamenává s celkem devíti vyznamenáními nový rekord !
Carlos Santana a jeho žena Deborah se již dlouhou dobu angažují v různých dobročinných projektech v sociální oblasti. K takovým akcím patří třeba koncerty ve prospěch různých událostí. V roce 2003 věnoval Santana výtěžek svého turné Shaman tour (3 miliony dolarů) boji proti AIDS.
28. článek dne...(do 18. srpen 2011)
Flickr je komunitní web pro sdílení fotografií a nyní absolutně největší fotobanka na světě. Od 4. srpna 2011 obsahuje více než 6 miliard fotografií, obrázků a video souborů.
Původně byl Flickr zamýšlen jako mnohouživatelský chat s možností vzájemných současných výměn fotografií mezi registrovanými uživateli. Na počátku zcela chyběla možnost přiřazování klíčových slov u jednotlivých fotografií, zařazování do tématických skupin a další prvky, které mají aktuální uživatelé Flickru tak rádi.
Fotografie se často doplňují klíčovými slovy pro jejich snadné vyhledávání. U každé fotografie se také doporučuje zanechat popis upřesňující osoby a celkovou povahu fotografie. Navíc je možné organizovat fotografie do chytrých sad, které tvoří důležitou podmnožinu jediného komplexního fotoalba uživatele. Flickr umožňuje přidávání jiných uživatelů mezi vaše kontakty. Tyto kontakty můžete následně zařadit do kategorie rodina či přátelé. U každé fotografie lze jednotlivě omezit její oprávnění k zobrazení na vybranou kategorii nebo jí dokonce označit příznakem "soukromá". Potom jí uvidí pouze její vlastník. Jednou z mnoha nabízených funkcí je také otáčení fotografií.
Od 2. července 2010 ho mohou využívat také uživatelé Multimediaexpo.cz, přes šablonu Flickr a editační pole Edittools.
Flickr nabízí dva typy účtů: Free (základní, zdarma) a Pro (profesionální, placený).
Uživatelé základního účtu zdarma mohou nahrát maximálně 300 MB fotografií za měsíc a 2 videa. Kromě toho mohou, ve svém profilu, vidět maximálně 200 svých nejnovějších fotografií. Na starší fotografie se mohou dívat jen přes odkazy a internetové adresy. Uživatelé základního účtu také nemají přístup ke svým originálním souborům (v původní velikosti) a musí se spokojit s "ořezanou" variantou (typicky 1024 x 768 pixelů). Pokud je bezplatný účet neaktivní více než 90 po sobě jdoucích dnů, Flickr si vyhrazuje právo ho smazat.
29. článek dne...(do 29. srpna 2011)
Trenčínský hrad je velký starý hrad, který se tyčí přímo nad slovenským městem Trenčín. Proto je charakteristickou dominantou nejen samotného města, ale také středního Pováží. Dnes je národní kulturní památkou Slovenska.
Historie místa, na kterém později vznikl hrad začíná už v období Římského impéria, což dokazuje nápis na hradní skále hlásající vítězství II. římské legie nad Germány u Laugarície v roce 179 n.l. Dnešní hrad vznikl pravděpodobně na místě hradiště. První prokazatelnou stavbou na návrší byla kamenná obytná věž a rotunda z 11. století, kdy hrad sloužil na ochranu Uherského království a západního pohraničí. Koncem 13. století se dostal do majetku rytíře Matúše Čáka Trenčanského, významného oligarchu, který ovládal velké území a stal se legendárním „pánem Váhu a Tater“. Jeho stavební činnost můžeme vysledovat hlavně na rozšíření a rozsáhlé úpravě blokové obytné věže z 11. století, ke které přistavěl i mohutně opevněný obytný palác. Věž, dodnes nazývaná Matúšova, je dominantním prvkem celé široké siluety hradu.
Po Matúšově smrti patřil hrad až do konce 15. století panovníkovi. Takzvaný horní hrad rozšířil král Ludvíka z Anjou o nový palác a opevnění. Zikmund Lucemburský daroval hrad svojí manželce Barboře, pro kterou nechal v první třetině 15. století vybudovat nový palác a kapli. Všechny tyto stavby byly částečně renovovány a dnes se využívají pro muzejní účely. Polovina 15. století byla ve znamení opevňování hradu zejména z důvodu husitských výprav, které tehdy směřovali také na Slovensko. Koncem 15. století získal hrad společně s městem Štefan Zápolský a začal s rozsáhlými přestavbami.
Areálu hradu dominuje Matúšova věž, ke které přiléhají reprezentativní gotické paláce – Matúšův, Ľudovítův, Barbořin, a kaplička. Na nádvoří se zachovali základy předrománské architektury a pozůstatky rotundy, která zanikla pravděpodobně začátkem 15. století. Budovy v dolní části hradu odráží především jeho obranné a hospodářské funkce. Dominuje zde zejména dělová bašta. Jsou zde i stopy po hospodářských budovách a mlýnech. Na nádvoří se zachovala pověstná Studna lásky, kterou navzdory pověsti údajně začali hloubit Katzianerovi vojáci kolem roku 1557 a dokončili ji v letech 1564–1570.
30. článek dne...(do 1. září 2011)
Tereza Maxová (* 31. srpna 1971) je česká supermodelka s mnoha mezinárodními kontakty, která žije střídavě v Praze a Monaku.
V roce 1975 se s rodinou přestěhovala do Ústí nad Labem, kde v roce 1985 ukončila základní školu se sportovně-atletickým zaměřením. Po úspěšných přijímacích zkouškách nastoupila na Gymnázium Budějovická v Praze. Po maturitě v roce 1989 byla přijata ke studiu na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Tu se rozhodla po 2 letech individuálního studia ukončit.
S vidinou cestování a nových zkušeností se zúčastnila ve svých sedmnácti letech, v době stále panujícího komunismu, konkurzu francouzské modelingové agentury. Její profesionální kariéra začala v roce 1989, kdy krátce po Sametové revoluci odjela do Paříže.
Během své kariéry už spolupracovala s téměř všemi velkými fotografy od Patrika Demarcheliera, až po Maria Testina a Petera Lindberga. Její tvář byla titulní straně britského Vogue, stejně jako na předních stranách Elle, Marie Claire a Glamouru. Prošla po všech významných přehlídkových molech – Dior, Chanel, Prada, Gucci, YSL, Ralph Lauren a byla tváří pro reklamní kampaně takových značek jako jsou Karl Lagerfeld, Donna Karan, Hermés, La Perla, Vichy a L´Oreal.
18. března 2000 se v Dánsku provdala za tamního předního tenistu, Frederika Fetterleina. 9. září 2000 se jim narodil syn, Tobias Joshua Fetterlein.
Aktuálně žije především v Monaku, s tureckým partnerem Burakem Oymenem, který je úspěšným podnikatelem a developerem. Má ním dceru Mínu (červen 2009) a nyní s ním čeká další dítě.
22. ledna 1997 založila Nadaci Terezy Maxové, která pomáhá všem opuštěným dětem ve více než 200 dětských domovech, kojeneckých ústavech a dětských centrech.
31. článek dne...(do 6. září 2011)
Lucie Křížková (* 4. září 1984) je česká modelka a vítězka Miss České republiky v roce 2003.
O účasti na Miss ČR Váchová snila již od dětství, poprvé víc sledovala soutěž v roce 1995, kdy ho vyhrála pozdější Miss Europe Monika Žídková, tedy v jedenácti letech. Váchovou ale přihlásili do soutěže Miss ČR 2003 její přátelé z gymnastického oddílu. Do finále postoupila jako vítězka semifinálového kola Miss Západní Čechy.
Finále soutěže Miss ČR 2003 proběhlo 12. dubna v Brně. Největší sympatie veřejnosti patřily Kláře Medkové, která získala titul Miss sympatie a Miss televizních diváků, ale u poroty ji porazila jedna soupeřka – Lucie Váchová, která se tak stala patnáctou Miss České republiky.
Váchová měřila podle oficiálních údajů při soutěži 178 cm, vážila 59 kg a její míry byly 90-60-90.
Váchová dostala příležitost zúčastnit se jako zástupkyně České republiky soutěže Miss World v Číně a stala se První vicemiss World Sports, což je sportovní soutěž účastnic Miss World. Vítězka této soutěže získává právo postupu do semifinále hlavního konkursu, Kanaďanka íránského původu Afsinová-Jamová toto právo proměnila v titul První vicemiss World, zatímco Váchová se mezi patnáct semifinalistek nedostala. Po návratu z Číny se ale Váchová svěřila s pocitem, že byla soutěž Miss World Sports zmanipulována v její neprospěch. Krátce před maturitou odcestovala Váchová také do ekvádorského Quita na soutěž Miss Universe 2004.
Titul miss otevřel Váchové cestu k modelingu. Mimo jiné se stala tváří kosmetické značky Vivien.
Váchová se v roce 2004 zúčastnila konkurzu na post moderátorky počasí v TV Nova, kde byla vybrána spolu s Radkou Kocurovou, už v únoru 2005 ale z osobních důvodů spolupráci ukončila a dál se věnuje hlavně modelingu a studiu.
Pokračuje také v trénování mladých příbramských gymnastek. Její oddíl Sokol Příbram získal prémii sto tisíc korun pro patrony, kteří ji do soutěže Miss ČR přihlásili - za ně koupil nové gymnastické nářadi. Mezi její charitativní projekty patří patronství dětských domovů v Tuchlově a Krupce.
Lucie Váchová se v srpnu 2009 vdala za jachtaře Davida Křížka.
32. článek dne...(do 21. září 2011)
Stephen King (* 21. září 1947) je americký spisovatel hororů, jeden z nejproduktivnějších a čtenářsky nejúspěšnějších autorů současnosti. Řada jeho knih a povídek byla zfilmována.
Jeho kariéra spisovatele začala prakticky už v roce 1959, kdy se svým starším adoptovaným bratrem Davidem vydali místí noviny Dave's rag (5 centů za výtisk). Od roku 1962 studoval na Lisbon High School (Lisbon, Maine), kde se svým přítelem Chrisem Chesleyim vydali v roce 1963 sbírku 18 povídek s názvem People, Places and Things - volume I.
O rok později publikoval dvoudílnou knihu The Star Invaders. První dílo, které bylo veřejně publikováno, byla povídka I was a Teenage Grave Robber (Byl jsem mladistvým vykradačem hrobů) a vyšla v časopise Comics Review v roce 1965. V roce 1966 ukončil úspěšně studium na střední škole a dostal stipendium na univerzitu.
Roku 1970 absolvoval univerzitu v Oronu, obory angličtina a tvůrčí psaní se zaměřením na učitelství. Rok nemohl najít práci učitele, a tak pracoval v prádelně a psal povídky, které prodával do pánských časopisů. V lednu 1971 se oženil s Tabithou Spruce. Seznámili se v univerzitní knihovně v Maine – Orono, kde oba pracovali během studia. První povídku Skleněná podlaha, mu vydali v časopise Startling Mystery Stories. Povídky, které napsal zpočátku tvorby, byly časem vydány v knize Night Shift “Noční směna”.
Na podzim 1971 začal učit na střední škole v Hampdenu. Na jaře 1973 prodal svůj první román Carrie, který mu brzy vynesl velký honorář za prodej paperbackových práv a stal se bestsellerem. Po tomto románu se začal psaním živit. Přestěhoval se na jih Maine poblíž matky, která onemocněla. Do její smrti napsal knihy Second Coming a Prokletí Salemu.
Po smrti matky žil v Boulder (Colorado) kam umístil děj další knihy The Shining (Osvícení). V roce 1975 se vrátil do Maine, kde se usadil v oblasti jezer v západním Maine. Na tomto místě dokončil knihu Svědectví (The Stand) a Mrtvou zónu (Dead Zone). Po několika stěhováních po Maine si roku 1980 pořídil druhý dům v blízkosti Bangoru, kam se nastěhoval, aby mohl vyučovat tvůrčí psaní na univerzitě Maine
33. článek dne...(do 30. září 2011)
Košice (Cassovia) jsou druhým největším městem Slovenska a přirozenou metropolí východního Slovenska. Jsou sídlem Ústavního soudu Slovenské republiky a Košického samosprávního kraje. Mají 234 969 obyvatel (2006) a staly se Evropským hlavním městem kultury pro rok 2013.
Centrum města se nachází v nadmořské výšce 208 metrů. Podnebí je mírně teplé s průměrnými teplotami 19 °C v červenci a -3 °C v lednu. Již v minulosti udělala výhodná poloha z Košic důležitou křižovatku obchodních cest. V současnosti je zde mezinárodní letiště Košice-Barca a důležitý železniční uzel. Nejvýznamnějšími menšinami jsou maďarská, pro jejíž potřeby zde byl otevřen konzulát Maďarské republiky, a romská, která je zastoupena jediným profesionálním romským divadlem na Slovensku – divadlo Romathan. Česká kultura je prezentována v Českém centru.
Nejvýznamnějším zaměstnavatelem je U. S. Steel Košice (bývalé Východoslovenské železárny), prodané v roce 2000 americkým investorům. Nacházejí se zde tři univerzity: Univerzita Pavla Jozefa Šafárika, Technická univerzita a Univerzita veterinárskeho lekárstva. Turistickou památkou je historické centrum města s čočkovito protáhlou Hlavní ulicí, která je pěším korzem s kavárnami, butiky a parčíky. Lemují ji gotické a barokní kostely, především Dóm svaté Alžběty, Kaple svatého Michala a Urbanova věž. Na Hlavní ulici se také nachází "zpívající" fontána, která neodmyslitelně patří ke Košicím.
Město se nachází na východě Slovenska 20 km od hranic s Maďarskem, 80 km od hranic s Ukrajinou a 90 km od Polska. Od hlavního města Bratislavy jsou vzdálené asi 400 km, od města Prešov 36 km. Leží v Košické kotlině na řece Hornád. Na západě a severozápadě je ohraničují výběžky pohoří Slovenské rudohorie.
34. článek dne...(do 3. října 2011)
BeOS byl operační systém pro osobní počítače, který vyvinula firma Be Incorporated v roce 1991
BeOS byl napsán nejprve pro speciální počítač BeBox. Na rozdíl od jiných operačních systémů té doby, BeOS byl napsán, aby sloužil jako operační systém s vestavěným grafickým uživatelským rozhraním (GUI). Byl optimalizován pro práci s multimédii. Dokázal plně využít předností systém se symetrickým multiprocessingem. GUI bylo vyvinuto na principech jednoduchosti a čistoty. Rozhraní (API) bylo napsáno v C++. Bylo kompatibilní s POSIXem a do příkazové řádky se uživatel mohl dostat skrz shell Bash.
První velký zlom ve vývoji systému BeOS se stal v polovině července 1997. Tehdy mateřská firma uvedla na trh novou verzi systému s názvem BeOS Preview Release (BeOS PR). Hlavním a asi nejdůležitějším rysem této verze byla schopnost plně fungovat na mírně odlišných PowerPC počítačích PowerMac s konkurenčním systémem Mac OS firmy Apple.
Bohužel pro BeOS, firma Apple Computer se rozhodla pro další vývoj využít NeXTSTEP. Pro další svůj počítač G3 dokonce odmítla odkrýt detaily jeho architektury, a BeOS tak zůstal bez výkonného počítače, na kterém by mohl běžet. BeOS byl proto přepsán znovu.
Druhý velký zlom - přechod do světa PC počítačů se uskutečnil ve dvou krocích během roku 1998. V první polovině tohoto roku se k nadšencům dostala první vývojářská verze pro Intel – BeOS verze 3.0, který však trpěl hardwarovými problémy. Proto ho za několik měsíců nahradil BeOS verze 3.2 (druhá vývojářská verze), který nabízel mnohem širší podporu HW komponent a lepší stabilitu.
Slavnostní okamžik nastal v lednu 1999 vypuštěním finálního uživatelského BeOS verze 4.0 pro Intel. Následně se v červnu 1999 objevil systém BeOS verze 4.5, který byl za 3 měsíce vylepšen velkým opravným balíčkem na verzi 4.5.2. V březnu 2000 uveřejnila firma na internetu svůj zcela nový systém BeOS verze 5.0 PRO a současně dala k dispozici freeware variantu známou jako – BeOS 5.0 Personal Edition (BeOS PE).
35. článek dne...(do 16. října 2011)
Tokio je hlavním městem Japonska a sídlem japonského císaře. Název znamená Východní hlavní město.
Na území prefektury Tokio se pouze nachází vládní budovy, císařský palác a hospodářské, kulturní a dopravní centrum oblasti megalopole označované v Japonsku jako Kanto, v zahraničí jako Tokio. Naopak 1/3 prefektury je pokryta horami a lesy. Samotné Tokio nemá jedno městské centrum, ale řadu menších či větších. Ta jsou rozmístěna po obvodě kruhové městské železnice v centru Tokia.
Nachází se na ostrově Honšú v regionu Kantó. Žije v něm více než 12 milionů obyvatel (s předměstími okolo 40 milionů), což je asi 10 % (resp. 25 %) japonské populace, a je největším městem Japonska. Až do roku 1868 se město jmenovalo Edo. Tokio může mít dnes problémy kvůli tomu, že leží v seismicky aktivní oblasti.
Město má bez aglomerace kolem 12 527 115 obyvatel, ale s aglomerací je největší město na světě (38 miliónů obyvatel). K tokijské aglomeraci patří Kawasaki, Jokohama a mnoho dalších okolních měst. Podle prognóz se počet obyvatel Tokia nadále zvyšuje a zvyšovat se bude.
Extrémní množství aut v Tokiu působí značné problémy, toto město bývalo jedno z nejznečištěnějších na světě, ve městě jsou rozmístěny tabule s údaji o znečištění. Město bylo známo svým celoročním smogovým příkrovem, avšak v posledních letech se situace podstatně mění k lepšímu, za jasných dnů lze dokonce z některých míst spatřit horu Fudži. V Tokiu se ale nedá koupat, ještě kilometry od Tokia je znečištění pláží patrné.
Tokio je hlavním japonským dopravním uzlem pro vnitrostátní i mezinárodní dopravu. Páteř dopravního systému v metropoli tvoří velmi rozsáhlá síť železnic a metra, která je vhodně doplňována autobusy. Rozsáhlá síť vlaků (povrchového metra) byla vybudována v rámci modernizací před Olympiádou v Tokiu jako náhrada tramvají. Tramvajová linka byla ponechána pouze jedna jako zajímavost...
36. článek dne...(do 23. října 2011)
Hillary Clintonová (* 26. října 1947) je současná 67. ministryně zahraničních věcí Spojených států amerických, povoláním právnička.
Před tím působila v roli mladší senátorky za stát New York. Byla kandidátkou na demokratickou nominaci v prezidentských volbách roku 2008. Je manželkou Billa Clintona, 42. prezidenta USA, a z titulu jeho funkce byla v letech 1993–2001 první dámou USA.
Rodačka z předměstí Chicaga Hillary Rodhamová poprvé přitáhla širší pozornost v roce 1969 za absolventský projev na Wellesley College, který pronesla jako první tamní studentka. V roce 1973 absolvovala právnickou fakultu Yaleovy univerzity. Po krátkém zaměstnání právní poradkyně v Kongresu se v roce 1974 přestěhovala s Billem Clintonem do Arkansasu a v říjnu 1975 se vzali. Roku 1979 byla jako první žena jmenována partnerem v právnické kanceláři Rose Law Firm; dvakrát byla uvedena v seznamu sta nejvlivnějších amerických právníků. V letech 1979–1981 a opět 1983–1992 byla arkansaskou první dámou a působila v řadě organizací zabývajících se dobročinností pro děti, zasedala ve správní radě Wal-Martu a několika dalších korporací.
Když byla první dámou USA, její hlavní iniciativa, Clintonův plán zdravotní péče, v roce 1994 neprošel Kongresem. V letech 1997 a 1999 Clintonová hrála roli v prosazení státního programu dětského zdravotního pojištění, zákona o adopci a bezpečných rodinách a zákona o nezávislosti pěstounské péče. Stala se jedinou první dámou, která byla předvolána svědčit před federální velkou porotu v důsledku aféry Whitewater roku 1996. Při této ani žádné z několika dalších vyšetřování během manželovy vlády nebyla obviněna z nepřípustného jednání.
20. ledna 2009 se Hillary Clintonová stala ministryní zahraničí USA ve vládě nového prezidenta Baracka Obamy, jehož byla největší soupeřkou v primárních volbách.
37. článek dne...(do 1. září 2011)
Aishwarya Rai (* 1. listopadu 1973) je oceněními ovenčená indická herečka a slavná modelka, která v roce 1994 vyhrála prestižní titul Miss World.
Rai začala s modelingem během studia architektury, aby si něco vydělala. V roce 1994 na soutěži Miss India kontroverzně obsadila druhé místo za Sushmitou Sen a šla na Miss World. Ještě v tom samém roce získala titul a navíc cenu Miss Photogenic. V současnosti se považuje za jednu z nejpopulárnějších a nejznámnějších indických hereček na světě. Kromě toho patří ve své zemi k jedním z nejlépe placených umělcům.
Do Bollywoodu vstoupila snímkem Aur Pyaar Ho Gaya, nebyl to však žádný kasovní trhák a nepřinesl očekávané zisky. Přesto její třetí projekt, opět tamilský film Jeans (1998) od Shankara získal uznání nejen u kritiků, ale i diváků, což znamenalo jasný komerční úspěch. Film jí také vynesl ocenění na Filmfare pro Nejlepší Herečku Jihu. Aishwarya se potom objevila v dalších bollywoodských filmech, z nichž některé byli velkými trháky, zejména Hum Dil De Chuke Sanam (1999) a Taal (1999). Její role v prvním z nich byla dokonce, podle kritiků, jedním z nejlepších výkonů v kariéře.
Rok 2002 byl pro Rai mimořádně úspěšný. Po boku indických super-hvězd Shah Rukh Khan a Madhuri Dixit účinkovala v štědře dotovaném projektu Devdas, který se po uvedení do kin stal jedním z nejziskovějších titulů sezóny, diváckým úspěchem a vynesl herečce další z početných ocenění na Filmfare, tentokrát za nejlepší herečku v hlavní roli. Film kromě toho zaujal pozornost i odborné veřejnosti do takové míry, že získal speciální cenu na významném Filmovém festivalu v Cannes. Díky tomuto snímku si západní režiséři navíc všimli talentu mladé Indky a od toho okamžiku hrála ve více jak čtyřiceti filmech hindské, tamilské, bengálské a anglické produkce.
38. článek dne...(do 6. září 2011)
Steve Jobs (* 24. února 1955, † 5. října 2011) byl legendárním zakladatelem a výkonným ředitelem firmy Apple, jedna z nejvýraznějších osob počítačového průmyslu posledních dvaceti let !
V roce 1976 spolu se Stevem Wozniakem založil firmu Apple, která svými výrobky odstartovala éru osobních počítačů. Byl jedním z prvních lidí, kteří rozpoznali potenciál myší ovládaného grafického uživatelského rozhraní vyvíjeného v laboratořích Palo Alto Research Center firmy Xerox. V roce 1985 byl vyhozen ze společnosti Apple a založil technologicky vyspělou, ale komerčně nepříliš úspěšnou společnost NeXT Computer. Tu v roce 1996 odkoupil stagnující Apple Computer a Jobs se vrátil do jeho vedení. Operační systém NeXTSTEP firmy NeXT Computer se stal základem nového operačního systému Mac OS X.
Jobs byl také většinovým majitelem animačního studia Pixar, které v roce 1986 koupil od George Lucase za necelých 10 miliónů dolarů a které bylo po dlouhá léta dvorním dodavatelem animovaných filmů pro společnost Disney. V lednu 2006 Disney odkoupil Pixar za 7,4 miliardy dolarů. Jobs získal 7 % akcií Disney a místo v představenstvu společnosti.
Byl znám pro svůj manažerský styl a výborné řečnické schopnosti a pro to, že dokázal mít vizi a přesvědčit o ní mnoho lidí. Úspěch obchodní strategie Steva Jobse stál na tom, že dokázal vycítit aktuální potřeby trhu, klást důraz na jednoduchost použití a nepodceňovat design, za který si zájemci rádi byli ochotni připlatit, neboť jim dával pocit výjimečnosti. Za jeho vedení získala struktura Applu podobu kola, kdy Jobs byl jeho centrem a jednotlivá oddělení a manažeři paprsky tohoto kola. Steve Jobs se chtěl podílet na všem, mít kontrolu nad každým procesem, díky čemuž měl roli nesrovnatelnou s jinými CEO, a analytici proto poukazovali na provázanost jeho osobnosti s Applem samotným.
Jeho plat prý činil pouhý jeden dolar za rok, ale díky akciím společností Apple a Disney, které vlastní, patřil mezi nejbohatší Američany. Forbes odhadoval jeho jmění na 8,3 miliardy dolarů. Díky úspěchu modelů počítače iMac, přehrávače iPod, mobilního telefonu iPhone a tabletu iPad se firma Apple stala největší světovou firmou...
Dne 25. srpna 2011 oznámil rezignaci na postu šéfa společnosti Apple. Nahradil jej Tim Cook.
Zemřel 5. října 2011, kdy podlehl rakovině slinivky, ze které se sice úspěšně vyléčil, ale jeho tělo se již nedokázalo vypořádat s jejími následky.
39. článek dne...(do 21. září 2011)
Německo je středoevropský stát. Na severu sousedí s Dánskem, omývá jej Severní moře a Baltské moře, na východě sousedí s Polskem a Českem, na jihu s Rakouskem a Švýcarskem a na západě s Francií, Lucemburskem, Belgií a Nizozemskem. Rozloha Německa je 357 021 km2, přičemž území státu se nachází v mírném podnebném pásu. Německo má přes 82 milionů obyvatel, což z něj činí nejlidnatější stát Evropské unie. Německo je zároveň domovem třetí největší populace imigrantů na světě.
V roce 1939 rozpoutalo Německo 2. světovou válku, která trvala do roku 1945 a byla nejhorší válkou historie. V roce 1949 bylo Německo rozděleno na dva státy, Německou demokratickou republiku a Německou spolkovou republiku. K jejich sjednocení došlo v roce 1990. Západní Německo bylo v roce 1952 zakládajícím členem Evropského společenství uhlí a oceli a v roce 1957 zakládajícím státem EHS. V současnosti je Německo součástí Schengenského prostoru. Německou měnou je euro, které v roce 2002 nahradilo německou marku.
Německo je federativní demokratickou parlamentní republikou tvořenou šestnácti spolkovými zeměmi (Bundesländer). Hlavním a zároveň i největším městem je Berlín. Německo je členským státem OSN, NATO, G8 a signatářem Kjótského protokolu. Na základě nominální hodnoty HDP je německá ekonomika třetí největší na světě a v roce 2007 byla největším světovým exportérem. Německo je druhým největším světovým poskytovatelem rozvojové pomoci a jeho výdaje na obranu jsou šesté největší na světě. Životní úroveň je v Německu vysoká a funguje tam velice rozvinutý systém sociální pomoci. Německo je jedním z klíčových aktérů evropské i celosvětové politiky. V mnoha vědeckých a technologických oborech je Německo považováno za světového vůdce.
40. článek dne...(do 30. září 2011)
Vykoupení z věznice Shawshank je americký film z roku 1994 napsaný a režírovaný Frankem Darabontem na motivy novely Stephena Kinga. Hlavními hrdiny filmu jsou Andy Dufresne (hraje Tim Robbins) a Ellis „Red“ Redding (Morgan Freeman).
Děj filmu je především o životě Andyho Dufresna ve vězení Shawshank, do nějž se dostal po nespravedlivém odsouzení za vraždu své manželky a jejího milence, které však nespáchal.
Vykoupení z věznice Shawshank je podle mnoha anket a žebříčků jedním z nejlepších filmů všech dob. Na IMDb je hodnocen jako nejlepší film všech dob, stejně tak v Česko-Slovenské filmové databázi.
V roce 1994 byl film nominován v sedmi kategoriích na Oscara (nejlepší film, nejlepší herec v hlavní roli – Morgan Freeman, nejlepší adaptovaný scénář, nejlepší kamera, nejlepší střih, nejlepší originální hudba a nejlepší zvuk), přesto ani jednu cenu nezískal.
Film začíná soudním procesem s Andy Dufresnem (Tim Robbins), který je souzen za vraždu manželky a jejího milence. Je odsouzen k dvěma doživotním trestům, které si má odpykat v Shawshanku, fiktivní věznici ve státě Maine. Ve vězení se posléze spřátelí s Redem (Morgan Freeman) a dalšími vězni.
Andyho předvězeňská kariéra bankéře a jeho znalosti v oblasti účetnictví a placení daní upoutají pozornost kapitána stráží Byrona Hadleyho a později také ředitele věznice Sama Nortona. Andymu jeho znalosti přinesou větší svobodu a úlevu od šikanování strážců, ale také ho zatáhnou do Nortonova nelegálního praní špinavých peněz. Čas běží dál a život mužů ve vězení s ním.
V šedesátých letech dvacátého století nastoupí nový vězeň Tommy a řekne Andymu, že má informaci, která by mohla Andyho osvobodit. Andy požádá ředitele o pomoc s obnovením procesu, ale ten nechce přijít o jeho finanční služby a pošle Andyho na měsíc do samovazby. Pak ředitel nechá Tommyho zabít.
41. článek dne...(do 3. října 2011)
Oxana Fedorova (* 17. prosince 1977) je ruská supermodelka, bývalá vítězka Miss Universe, policejní důstojník, televizní moderátorka, herečka a reprezentantka UNICEFu.
Oxana Fedorova se narodila v městě Pskov v západním Rusku, kde žila až do svých 18. let. Oxana je jedináčkem a vychovávala jí matka a staří rodiče ze strany matky. Přitom právě staří rodiče byli vůči Oxaně velmi nároční. Její rodiče se rozvedli, když měla jen tři roky. Jej otec byl jaderný fyzik a matka pracovala jako zdravotní sestra na oddělení psychiatrie v nemocnici (v současnosti je v důchodu). Během školy hrála Fedorova volejbal a její tým vyhrál městský šampionát v roce 1995. Na policejní akademii hrála na saxofoně jako členka dechovky.
Potom co ukončila Policejní akademii s červeným diplomem Fedorova pracovala 6 měsíců jako inspektor pro milici v rodném Pskově. Po určitém čase odešla do Sankt Petersburgu a přihlásila se na studium na Univerzitu Ministerstva vnitra a současně pracovala jako vyšetřovatelka na Transportní policii v Pulkově. Fedorova začala také pracovat jako modelka a vychutnávala si různé soutěže krásy. Vyhrála Miss St. Petersburg 1999, Miss Kalokagathia 1999, Miss Fitness, Miss Fortune a Miss Russia 2001. Fedorova v roce 2002 úspěšně ukončila studium na uvedené univerzitě a dostala zlatou medaili. Potom Fedorova absolvovala na stejné univerzitě jeden z dalších studijních kurzů. Během psaní dizertační práce o řídících a bezpečnostních opatřeních, vyučovala mladší žáky základy soukromého práva. Není proto divu, že největšími fanoušky Fedorové byli právě policejní kolegové.
V soutěži Miss Universe 2002, která se konala ve městě San Juan na ostrově Portoriko, Federova vyhrála dvě nejdůležitější disciplíny: promenádu v plavkách i večerní šaty s vysokým náskokem před ostatními devíti semifinalistkami. Faktem zůstává, že skóre 9,88 v plavkové soutěži bylo nejvyšším televizním hodnocením v historii Miss Universe !
42. článek dne...(do 16. října 2011)
Václav Havel (* 5. října 1936, † 18. prosince 2011) byl slavný český spisovatel a dramatik, jeden z prvních mluvčích Charty 77, vůdčí osobnost politických změn v listopadu 1989, celosvětově respektovaná osobnost, poslední prezident Československa a první prezident České republiky.
Václav Havel se narodil v Praze ve známé pražské podnikatelsko-intelektuálské rodině. Jeho dědeček postavil pražský Palác Lucerna, jeho strýc založil Filmové studio Barrandov. Byl členem Junáka v letech 1947–1949. Po komunistickém puči v roce 1948 nebylo umožněno Václavu Havlovi po ukončení základní školy dále řádně studovat. Proto nastoupil v roce 1951 do učebního oboru jako chemický laborant a večerně studoval gymnázium. Z kádrových důvodů nebyl přijat na žádnou vysokou školu humanitního zaměření, a proto krátce studoval na ekonomické fakultě Českého vysokého učení technického. Po skončení základní vojenské služby (1957–1959) pracoval jako jevištní technik (nejprve v Divadle ABC a od roku 1960 v Divadle Na zábradlí) a dálkově studoval dramaturgii na Divadelní fakultě Akademie múzických umění (DAMU). V roce 1964 byla uvedena jeho první hra Zahradní slavnost. V roce 1964 se Václav Havel po osmileté známosti oženil se svou první ženou Olgou Šplíchalovou, která jej provázela těžkými životními zkouškami.
Během Pražského jara 1968 působil v Klubu nezávislých spisovatelů a Klubu angažovaných nestraníků. S nástupem tzv. normalizace, která následovala po potlačení Pražského jara 1968 vojsky Varšavské smlouvy, musel opustit divadlo. V roce 1975 založil samizdatovou strojopisnou ediční řadu pro nezávislou literaturu Edice Expedice. Soustavně vystupoval proti politické represi. V roce 1975 napsal otevřený dopis prezidentu Gustavu Husákovi a vyvrcholením této činnosti bylo publikování Charty 77 v lednu roku 1977. Tyto politické aktivity jej stály 5 let života strávených ve vězení. Mezinárodní lidskoprávní organizací Amnesty International byl adoptován jako vězeň svědomí.
43. článek dne...(do 10. ledna 2012)