The English encyclopedia Allmultimedia.org will be launched in two phases.
The final launch of the Allmultimedia.org will take place on February 24, 2026
(shortly after the 2026 Winter Olympics).

Miroslav Zikmund

Z Multimediaexpo.cz

Miroslav Zikmund v roce 2009 ve Zlíně

Miroslav Zikmund (* 14. února 1919 Plzeň, † 1. prosince 2021, Praha) byl český cestovatel a spisovatel.

Procestoval 112 zemí světa a s Jiřím Hanzelkou natočili 4 celovečerní, 147 dokumentárních filmů a napsali kolem 20 knih.[1]

Životopis

Narodil se do rodiny strojvůdce Antonína Zikmunda a jeho manželky Magdaleny, rozené Voráčkové, v domě č. 31 v Úslavské ulici v Plzni, kde žili do roku 1927. Jeho dědeček Josef Zikmund byl řezník a hospodský ve Volduchách na Rokycansku.[2] Svou první delší cestu podnikl asi v šestnácti letech s mladším bratrem Josefem a kamarádem Václavem na Podkarpatskou Rus, která byla v období první republiky součástí Československa.[3] Po maturitě v roce 1938 začal studovat Vysokou obchodní školu. Protože na počátku druhé světové války němečtí okupanti uzavřeli české vysoké školy, mohl ji ukončit až v roce 1946. Na škole studoval s Jiřím Hanzelkou, který byl jeho partnerem na cestách i spoluautorem jejich knih.

V letech 1947–1950 podnikl spolu s Jiřím Hanzelkou cestu do Afriky a Jižní Ameriky.[4] Celou tuto výpravu absolvovali společně vozem Tatra 87. Z této cesty bylo rozhlasem odvysíláno přes 700 reportáží. Na této cestě udělali velké množství fotografií a natočili množství filmového materiálu, jehož dokumentární cena je značná. Afrika byla tehdy pod nadvládou evropských koloniálních mocností. O komunistickém puči v Československu v únoru 1948 se dozvěděli v Belgickém Kongu, kde místní tisk věnoval události ve střední Evropě jen malou pozornost.[3] V libyjské Syrtě měla po sabotáži jejich tatrovka havárii,[5] v Egyptě přenocovali na vrcholu Cheopsovy pyramidy, v Tanganice vystoupali na vrchol Kilimandžára, v konžském pralese se setkali s Pygmeji, z Kapského Města se přeplavili lodí do Buenos Aires, v Riu de Janeiru na pláži Copacabana se Zikmund málem utopil při koupání v moři,[6] v Ekvádoru, kde uvažovali o emigraci z Československa, se setkali s lovci lebek z kmene Šuárů.[3]

Podle Zikmunda byl svět v době jejich cesty do Afriky a Jižní Ameriky bezpečnější. Během africké cesty navštívili například Itálií ovládané Somálsko, které je na počátku 21. století zhrouceným státem nebezpečným pro cizince.[3] Nejnebezpečnější situaci v Africe zažili Zikmund a Hanzelka v Habeši, kde je přepadli lupiči.[6]

V roce 1953 se oženil s operní pěvkyní a sólistkou Národního divadla Evou Maškovou (1932–2020),[7] se kterou měl syna Miroslava (* 1955).[8][9][10] Toto manželství skončilo rozvodem v průběhu druhé cesty.[11]

Druhou cestu podnikli již s doprovodem ve dvou upravených nákladních vozech Tatra 805 v letech 1959–1964. Při této výpravě projeli Asii a Oceánii. Také na této cestě shromáždili velké množství dokumentárního materiálu. Při druhé cestě navštívili například Turecko, Sýrii, Pákistán, Indii, Cejlon, Barmu, Kambodžu, Indonésii, Japonsko nebo Irák. Zikmund později uvedl: „V málokteré zemi jsme se cítili tak dobře a tak bezpečně jako v Iráku.“[12] Během cesty po indonéských ostrovech se dostali až na Západní Novou Guineu, kterou Indonésie získala krátce předtím od Nizozemí a později anektovala. Při plavbě ze Sumatry do Japonska zažil Zikmund rovníkový „Neptunův křest“.[6]

V letech 1963–1964 procestovali velkou část Sovětského svazu od východu k západu, od Tiksi na severu Jakutska až po Pamír na jihu v Tádžikistánu.[13] Zikmund později uvedl, že běžní Rusové jsou zřejmě nejhodnější lidé na světě.[14] Dále projeli cesty Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Uzbekistánu, Tádžikistánu, Turkménie, Ukrajiny a Polska. Přivítáni byli na zaplněném Staroměstském náměstí v 11. listopadu 1964. Nemohli navštívit Čínu, protože v 60. letech za vlády Mao Ce-tunga vypukla mezi Čínou a sovětským blokem roztržka.[15]

V roce 1968 se postavil na stranu tzv. „reformních komunistů“, proto mu bylo v roce 1969 znemožněno dále publikovat a účastnit se veřejného života.

Po roce 1989 začal znovu cestovat do zahraničí. V roce 1991 se vydal do Japonska, v roce 1992 do Austrálie a v roce 1994 na Nový Zéland. V roce 1996 se účastnil s dokumentaristou Milanem Maryškou expedice „Sibiř – peklo, nebo ráj“, ze které vznikl stejnojmenný čtyřdílný dokumentární cyklus. V roce 2000 podnikl cestu na Srí Lanku a Maledivy a také do USA.

V roce 1993 byla Zikmundovi a Hanzelkovi udělena za celoživotní dílo Cena E. E. Kische, v roce 1999 převzali z rukou českého prezidenta Václava Havla Medaili Za zásluhy II. stupně. Již dlouhou dobu žije ve Zlíně a v roce 2014 mu byl udělen čestný doktorát Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. V témže roce dne 28. října mu český prezident Miloš Zeman udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy.

Na konci června 2021 patřil mezi 13 nejstarších mužů České republiky.[16] Zemřel v Praze dne 1. prosince 2021.[17][18]

Dílo

Celé dílo je napsáno společně s J. Hanzelkou a týká se výhradně jejich cest. Cestám je věnována také stálá expozice v Muzeu jihovýchodní Moravy ve zlínském zámku S inženýry Hanzelkou a Zikmundem pěti světadíly, otevřená 30. listopadu 1996.

Film

  • Afrika I.
  • Afrika II.
  • Z Argentiny do Mexika
  • Je-li kde ne světě ráj

Kromě těchto celovečerních filmů natočili 147 dokumentárních, krátkometrážních či televizních filmů.

Literatura

Obsah

  • Afrika snů a skutečnosti 1. [s.l.] : Orbis, 1952.  
  • Afrika snů a skutečnosti 2. [s.l.] : Orbis, 1952.  
  • Afrika snů a skutečnosti 3. [s.l.] : Orbis, 1952.  
  • S československou vlajkou na Kilimandžáro. [s.l.] : SNDK – Státní nakladatelství dětské knihy, 1954.  
  • Tam za řekou je Argentina. [s.l.] : Naše vojsko, 1958.  
  • Přes Kordillery. [s.l.] : Naše vojsko, 1957.  
  • Za lovci lebek. [s.l.] : Orbis, 1958.  
  • Mezi dvěma oceány. [s.l.] : Orbis, 1959.  
  • Jižní Amerikou. [s.l.] : SNDK – Státní nakladatelství dětské knihy, 1959.  
  • Obrácený půlměsíc. [s.l.] : SNPL – Státní nakladatelství politické literatury, 1961.  
  • Světadíl pod Himálajem. [s.l.] : Svoboda, 1969.  
  • Zvláštní zpráva č. 4. [s.l.] : Lidové nakladatelství, 1990. ISBN 80-7022-061-9.  
  • Cejlon – ráj bez andělů. [s.l.] : Svoboda, 1991. ISBN 80-205-0164-9.  
  • Život snů a skutečnosti. [s.l.] : Primus, 1997. ISBN 80-85625-78-4.  
  • Modrý Mauritius... a přece Austrálie!. [s.l.] : Primus, 1999. ISBN 80-86207-00-5.  
  • Sloni žijí do sta let. [s.l.] : Euromedia, 2002. ISBN 80-242-0797-4.  
  • Afrika kolem Tatry. [s.l.] : Carpe diem, 2002. ISBN 80-86362-17-5.  
  • Přemožení pouště. [s.l.] : Carpe diem, 2006. ISBN 80-86362-71-X.  
  • Past na rovníku. [s.l.] : Livingstone, 2008. ISBN 978-80-904021-1-9.  
  • Tamtamy času: Nová Guinea – svět, o kterém jste si mysleli, že už neexistuje. [s.l.] : Livingstone, 2002. ISBN 978-80-7217-724-0.  
  • Velké vody Iguazú. [s.l.] : Carpe diem, 2010. ISBN 80-86362-07-8.  
  • Legenda H+Z První cesta. [s.l.] : Jota, 2010.  
  • Legenda H + Z. [s.l.] : Jota, 2010. ISBN 978-80-7217-798-1.  
  • Turecko. [s.l.] : Carpe diem, 2010. ISBN 978-80-87195-16-1.  
  • Století Miroslava Zikmunda. [s.l.] : Jota, 2017. ISBN 978-80-7462-754-5.  

YouTube

My jsme v podstatě strašně smutný národ,
říká cestovatel Miroslav Zikmund
Tatra T87 ing. Zikmund a ing. Hanzelka


Reference

  1. ↑ SKÁCEL, Petr. Zikmundova abeceda: Život slavného cestovatele od A do Z. iDNES.cz [online]. . Dostupné online.  
  2. ↑ Miroslav Zikmund: Je mi jen pětadevadesát!. lideazeme.reflex.cz [online]. . Dostupné online.  
  3. ↑ 3,0 3,1 3,2 3,3 HRON, Lukáš. Miroslav Zikmund: Na stýskání nebyl čas, ale několikrát jsem se fakt bál. iDNES.cz [online]. 2014-09-14 [cit. 2018-01-09]. Dostupné online.  
  4. ↑ KOBERA, Pavel. Hanzelka a Zikmund vyrazili před 70 lety. Archiv rozhlasu [online]. 21.4.2017 [cit. 21.4.2017]. Dostupné online.  
  5. ↑ KOBERA, Pavel. Osudná Libye Hanzelky a Zikmunda. Český rozhlas, 2017-05-26. Dostupné online [cit. 2018-01-09]. (cs) 
  6. ↑ 6,0 6,1 6,2 VODIČKA, Milan. Miroslav Zikmund: Na své narozeniny jsem se málem utopil v Riu. iDNES.cz [online]. 2016-02-16 [cit. 2018-01-09]. Dostupné online.  
  7. ↑ Netrhat zelená jablka jako zralá. Sopranistka Eva Zikmundová slaví 85. narozeniny. Opera Plus [online]. . Dostupné online. ISSN 1805-0433.  
  8. ↑ JAROŠ, Jan. Jaký je film Století Miroslava Zikmunda?. Kultura21.cz [online].  [cit. 2018-01-09]. Dostupné online.  ( ) 
  9. ↑ Zemřela sólistka Národního divadla Eva Zikmundová. Manželce známého cestovatele bylo 88 let. iROZHLAS [online]. . Dostupné online.  
  10. ↑ Tátovu nepřítomnost jsem nebral jako újmu, říká Miroslav Zikmund mladší. iDNES.cz [online]. . Dostupné online.  
  11. ↑ Jakub D. Kočí: Naši cestovatelé: Miroslav Zikmund
  12. ↑ "Hanzelka a Zikmund v Iráku". Česká televize. 9. dubna 2011.
  13. ↑ "Miroslav Zikmund (* 14. 2. 1919 Plzeň) – český novinář a cestovatel". Hedvabnastezka.cz..  [cit. 2017-07-08]. Dostupné online.
     
  14. ↑ Běžní Rusové jsou zřejmě nejhodnější lidé na světě, tvrdil Miroslav Zikmund. Zoom magazin [online]. . Dostupné online.  
  15. ↑ Ponorkovou nemoc jsme nikdy neměli, vzpomíná cestovatel Zikmund. Lidovky.cz [online]. 2014-09-04 [cit. 2018-01-09]. Dostupné online. ISSN 1213-1385.  
  16. ↑ ČSSZ: Století a starší důchodci dle věku, krajů a pohlaví za výplatní měsíc červen 2021
  17. ↑ Zemřel Miroslav Zikmund. Slavnému českému cestovateli bylo 102 let. iROZHLAS [online]. 2021-12-02 [cit. 2021-12-02]. Dostupné online.  
  18. ↑ Zemřel Miroslav Zikmund. Slavnému cestovateli bylo 102 let. ČT24 [online]. . Dostupné online.  

Externí odkazy


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Miroslav Zikmund
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Miroslav Zikmund
Citováno z „http://www1fdc.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Miroslav_Zikmund“