The English encyclopedia Allmultimedia.org will be launched in two phases.
The final launch of the Allmultimedia.org will take place on February 24, 2026
(shortly after the 2026 Winter Olympics).

Miloslav Vlk

Z Multimediaexpo.cz


Soubor:Kard Vlk Miloslav.jpg
znak Kardinála M. Vlka

PhDr. Miloslav kardinál Vlk (* 17. května 1932 Líšnice u Milevska) je český katolický duchovní a teolog, od roku 1991 35. arcibiskup pražský a primas český, v letech 1990–1991 byl krátce 10. biskupem českobudějovickým. Jeho biskupské heslo zní: „Aby všichni byli jedno“. Byl předsedou nejprve Československé (1991 až 1993) a později České biskupské konference (1993 až 2000),[1] v letech 1993 až 2001 prezidentem Rady biskupských evropských konferencí.[2] Od roku 1994 je moderátorem Hnutí Fokoláre.[3] Je považován za vůdčí osobnost liberálního křídla české římskokatolické církve. Teoreticky je jako primas český formální hlavou celé římskokatolické církve v Česku a veřejností je tak jednoznačně vnímán, nicméně jeho skutečný vliv uvnitř církve je mnohem menší a lze říci, že minimálně stejně silné postavení má vůdčí osobnost jejího konzervativního křídla, olomoucký arcibiskup Jan Graubner, který je předsedou České biskupské konference. V dobách pronásledování katolické církve v Československu komunistickým režimem působil částečně v oficiální, státem kontrolované části církve a částečně v neoficiální „skryté církvi“. Jako biskup, kterým se stal po pádu komunistického režimu, pracuje na obnově zdevastovaných církevních struktur a vede zatím neúspěšný boj za navrácení církevního majetku, o který totalitní režim církev připravil.

Obsah

Životopis

Rožmitál pod Třemšínem, kde Miloslav Vlk působil v letech 1972 až 1978

Mládí

Po maturitě na Jirsíkově gymnáziu v roce 1952 pracoval krátce jako dělník, následně nastoupil na základní vojenskou službu.[4] 1955–1960 studoval na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy obor archivnictví. Poté nějakou dobu pracoval jako archivář, v roce 1964 odešel studovat na CMBF do Litoměřic.

Kněz

23. června 1968 byl vysvěcen na kněze[5] a jmenován sekretářem českobudějovického biskupa Josefa Hloucha. V roce 1971 však musel toto místo z rozhodnutí komunistických úřadů opustit a odejít spravovat malé farnosti (Lažiště a Záblatí, posléze Rožmitál pod Třemšínem). V roce 1978 mu byl odebrán státní souhlas. V letech 1978–1988 pracoval jako myč oken a posléze archivář v Praze, kde zároveň tajně vykonával své kněžské povolání. 1. ledna 1989 obdržel státní souhlas zpět a působil nejprve na Klatovsku, později na Šumavě.

Biskup českobudějovický

Biskupský znak Miloslava Vlka jako biskupa českobudějovického

14. února 1990 byl jmenován biskupem českobudějovickým (vysvěcen a intronizován 31. března 1990). Pustil se do obnovy diecézních struktur zdevastovaných komunistickou diktaturou a 18 let dlouhou sedisvakancí, snažil se o obnovu církevního školství a řeholního života v diecézi. Mimo jiné v roce 1990 založil Biskupské gymnázium J. N. Neumanna a zahájil přípravy na zřízení Jihočeské univerzity s katolickou Teologickou fakultou (k čemuž došlo až za jeho nástupce). Založil farnost sv. Vojtěcha a její správu svěřil salesiánům. Řadu jím zahájených projektů dokončil až jeho nástupce, Antonín Liška.

Arcibiskup pražský

27. března 1991 byl jmenován pražským arcibiskupem. I zde se pustil do obnovy komunistickou diktaturou zdevastované diecéze. Snažil se o obnovu církevního školství (založil mimo jiné Arcibiskupské gymnázium v Praze, CSZŠ Jana Pavla II. a VOŠP Svatojánská kolej, založil Křesťanskou pedagogicko-psychologickou poradnu a vrátil do Prahy Arcibiskupský kněžský seminář), charitativní činnosti (v roce 1993 založil Arcidiecézní charitu) i řeholního života v diecézi. 26. listopadu 1994 byl jmenován kardinálem titulu Santa Croce in Gerusalemme.

Soubor:Kardinal Vlk.jpg
Kardinál Miloslav Vlk.

Z titulu svého úřadu musel řešit dlouhodobou a stále sílící krizi na Katolické teologické fakultě, na níž se dostal do tvrdého sporu s jejím děkanem Václavem Wolfem. Konflikt nakonec vygradoval na přelomu 20. a 21. století: v roce 2000 kardinál Vlk vetoval Wolfovo třetí zvolení děkanem a v roce 2002 mu odebral kanonickou misi pro vyučování katolické teologie. V dubnu 2005 se jako jediný Čech účastnil v Římě konkláve, které zvolilo papeže Benedikta XVI. Pozval do své diecéze trapistky.[6] V lednu 2007 si založil osobní webové stránky.[7][8] V témže roce podal u příležitosti svých 75. narozenin rezignaci na arcibiskupský úřad, papež Benedikt XVI. ji ale nepřijal a požádal ho, aby v úřadu setrval ještě dva roky.[9] Jako formální hlava katolické církve usiloval o majetkové narovnání mezi církví a státem, nicméně tato otázka je dodnes neuzavřena. Obzvláště bolestný pak je dlouhodobý spor mezi církví a státem o katedrálu sv. Víta.

Vzdělání

Podpis Miloslava Vlka.

Aktivně hovoří německy a italsky, pasivně ovládá ruštinu, francouzštinu, latinu a esperanto. Je nositelem řady čestných teologických doktorátů v Illinois, Minnesotě (USA), Pasově (Německo), Krakově, Opolí (Polsko) a také řady čestných občanství v zahraničí. V mládí byl členem Mezinárodního sdružení katolických esperantistů, v roce 1995 přijal záštitu nad světovým kongresem katolických esperantistů v Olomouci, kde také v esperantu sloužil slavnostní mši; v roce 2009 přijal čestné členství v České esperantské mládeži a záštitu nad Mezinárodním kongresem esperantské mládeže v Liberci, v jehož rámci také v neděli 19. července o 10. hodině dopolední v libereckém arciděkanském chrámě sv. Antonína Velikého sloužil mši svatou v esperantu.[10][11][12][13][14][15]

Vyznamenání

10. biskup českobudějovický
Předchůdce:
Josef Hlouch 		1990–1991
Miloslav Vlk 		Nástupce:
Antonín Liška
35. arcibiskup pražský
Předchůdce:
František Tomášek 		od 1991
Miloslav Vlk 		Nástupce:
dosud ve funkci
1. předseda České biskupské konference
Předchůdce:
--- 		1993-2000
Miloslav Vlk 		Nástupce:
Jan Graubner
4. prezident Rady evropských biskupských konferencí
Předchůdce:
Carlo Maria Martini 		1993-2001
Miloslav Vlk 		Nástupce:
Amédée Grab

Publikační činnost

Knihy

  • (polsky) Czas dojrzewania. Dietlinde Assmus rozmawia z arcybiskupem Pragi, Warszawa, Verbinum, 1995
  • (německy) Reifezeit. Dietlinde Assmus im Gespräch mit dem Erzbischof von Prag, München, Neue Stadt Verlag, 1996
  • Ve službě evangelia, Praha, Zvon, 1997
  • Rozhovory s kardinálem Miloslavem Vlkem (Otázky kladl a knižně zpracoval Jiří Zajíc, 1997)[17]
  • (německy) Also Avanti! Dietlidne Assmus im Gespräch mit dem Erzbischof von Prag, Leipzig, St. Benno Verlag, 1999
  • Kardinál Vlk odpovídá na otázky hledajících a pochybujících / ptala se Blanka Pirnosová, Praha, Portál, 1999
  • (německy) Wird Europa heidnisch? Miloslav Kardinal Vlk im Gespräch mit Rudolf Kučera, Augsburg, St. Ulrich Verlag, 1999
  • Vítězství Krista, Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství, 2003

Audiokazety

  • Křížová cesta akad. sochaře Karla Stádníka s textem kardinála Miloslava Vlka (Karmelitánské nakladatelství 1996)
  • Narodil se Kristus Pán. Třebechovický betlém s vánoční meditaci kardinála Miloslava Vlka (Karmelitánské nakladatelství 1996)
  • Vzkříšení. Velikonoční meditace kardinála Miloslava Vlka (Karmelitánské nakladatelství 1999)
  • Seslání Ducha svatého, meditace kardinála Miloslava Vlka (Karmelitánské nakladatelství 2000)
  • Slavnost Všech svatých. Meditace kardinála Miloslava Vlka (Karmelitánské nakladatelství 2001)

Odkazy

Externí odkazy

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Miloslav Vlk
Filmové záznamy

Literatura

  • (francouzsky) Alain Boudre: Laveur de vitres et archeveque. Biographie de Mgr Miloslav Vlk, Paris, Nouvelle Cité, 1994
  • (italsky) Alain Boudre: Miloslav Vlk a Praga un lavavetri diventa arcivescovo, Roma, Cittá Nuova, Roma, 1994
  • (italsky) Sara Regina: Miloslav Vlk: Da lavavetri a Cardinale, Milano, Ed. San Paolo, 1998
  • Blanka Pirnosová: Koho má za zády? Čtyřicet dramatických let kardinála Miloslava Vlka, Praha, Nové město, 2002

Reference


Chybná citace Nalezena značka <ref> bez příslušné značky <references/>.
Citováno z „http://www1fdc.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Miloslav_Vlk“