MiG-31

Z Multimediaexpo.cz

MIG-31BM na ruské letecké výstavě (2009)

MiG-31 (rusky: МиГ-31, v kódu NATO: Foxhound) je moderní ruské dvoumístné, nadzvukové stíhací letadlo vytvořené pro získání a udržení nadvlády ve vzduchu.

Ačkoliv MiG-31 nemůže nabídnout vynikající obratnost ani stoupavost MiGu-29, jeho modernizovaná verze MiG-31M je považována za jedno z absolutně nejlepších stíhacích letadel na světě.

Vývoj

MiG-31 byl vyvinutý počátkem 70. let 20. století konstrukčním týmem OKB Mikojana a Gurjeviče. Navzdory tehdy zavedené praxi v sovětském letectvu byl MiG-31 od prvního okamžiku považován za specializovaný přepadový stíhací letoun, kterým zůstal víceméně až dodnes. Postupně se stal výrazným nástupcem úspěšného letounu MiG-25 v době, kdy hlavní soupeř – Spojené státy americké – zavedl do služby výkonný nadzvukový strategický bombardér B-1 Lancer, který byl optimalizován pro nesení a vypouštění řízených střel s plochou dráhou letu.

Konstrukce

MiG-31 (1989)

MiG-31M je těžký, dvoumístný, dvoumotorový hornoplošník celokovové konstrukce s výrazným zastoupením hliníkových a titanových slitin. Osádku tvoří pilot a operátor. Oba jsou tandemově za sebou v hermeticky uzavřených kabinách a sedí na vystřelovacích sedadlech Zvezda K-36DM s bezpečnostními parametry „zero-zero“ (umí opustit letadlo při nulové rychlosti i nulové výšce).

Konstrukce draku na první pohled přípomíná letoun MiG-25, ale při detailnějším pohledu je jasné, že byla kompletně předělána. Z původních 80 procent ocelových prvků bylo do MiGu-31 použito pouze 50 procent oceli, 33 procent speciálních hliníkových slitin a 16 procent speciálních titanových komponentů. Trup je v přední části oválný. Za sekcí s oběma pilotními kabinami přechází do širokých bočních krabicových nasávacích otvorů. V zadní části jsou výtokové trysky, které mají na bocích nainstalovaný plovoucí stabilizátor o rozpětí 8,74 metru. Stabilizátory se přitom mohou vychylovat souhlasně i diferencovaně a úhel jejich výchylek plně závisí na rychlosti a charakteru letu. Nad výtokovými tryskami jsou umístěny dvě svislé ocasní plochy (SOP). Od podélné osy letounu jsou vychýleny o 8 stupňů směrem ven. Celková plocha každé SOP je – 15,6 m². Plocha pohyblivého kormidla, která je – 2,12 m², se může vychylovat na obě strany do úrovně 25 stupňů. Pro dokonalou podélnou stabilizaci byly pod pohonné jednotky zabudované dvě pevné spodní kýlové plochy o ploše 3,0 m² s úhlem vyosení 12 stupňů vůči podélné rovině.

Hlavní křídla mají relativně malé rozpětí 13,464 m a celkovou nosnou plochu – 61,6 m². Na každé straně jsou vztlakové klapky o délce 2,68 m a na koncích křídel jsou odtokové hrany tvořeny balančními křidélky, jež se vychylují až o +/- 20°. Horní strana křídla je u staršího MiGu-31 ještě opatřena aerodynamickým plůtkem. U kořene křídla je umístěn velký vírový přechod, který byl u staršího MiGu-31 výrazně menší. Na spodní straně nosných ploch jsou celkem čtyři úchytné body pro zbraňové pylony. Konce křídel jsou u MiGu-31M přizpůsobeny pro rychlou montáž aerodynamických vřeten opatřených stabilizačními plůtky. V těchto vřetenech je umístěna další důležitá elektronika, především pasivní obranné systémy.

Podvozek je tvořen velice originální konstrukcí. Přední podvozková noha je víceméně standardní, plně řiditelná, s dvojicí kol o průměru 600 x 220 mm. Po startu se podvozek zasouvá směrem dozadu, do trupu. Hlavní podvozkové nohy jsou vybaveny dvounápravovým vozíkem, kde každou nápravu tvoří jen jedno kolo o rozměru 950 x 300 mm. Celý vozík je nezávisle odpružen hydraulickým tlumičem od vlastní odpružené podvozkové nohy. Kola však nejsou v jedné stopě ale navzájem jsou proti sobě osazena. Konstruktéry k tomuto pojetí vedly dva faktory – rozložení hmotnosti na podloží je o něco výhodnější a navíc se kola lépe schovají do limitovaného prostoru podvozkové šachty. Před každou podvozkovou šachtou je hydraulický výklopný aerodynamické štít o ploše 1,4 m², který se vyklápí dolů pod úhlem 44 stupňů. Kromě toho slouží i jako část krytů podvozku.

Palubní elektronika

Zbraňové systémy

Verze

Izdělije 99 (I-99) : První prototyp. Speciálně upravený MiG-25 s prvními motory Solovjov D-30F.
Je-155MP : Několik různých prototypů se základními rysy současné podoby MiG-31. První dva prototypy byly vyrobeny v konstrukční kanceláři OKB MiG v Moskvě. Třetí byl vyroben v roce 1976 v Nižném Novgorodu.
MiG-31A : První sériová verze, která byla v operační službě od roku 1982. Později se u ní objevila možnost tankovat za letu.
MiG-31B :
MiG-31BS :
MiG-31M :
MiG-31E :
MiG-31EF :
MiG-31D :
MiG-31BM:

Specifikace (MiG-31M)

Technické údaje

Posádka: 2
Délka: 22,69 m
Rozpětí: 13,46 m
Výška: 6,15 m
Plocha křídel: 61,6 m²
Hmotnost (prázdný): 21 820 kg
Hmotnost (naložen): 41 000 kg
Maximální vzletová hmotnost: 52 000 kg
Pohonná jednotka: 2 × dvouproudový motor Solovjov D-30F8, s přídavným spalováním, každý o tahu 93,16 kN / 171,61 kN (maximálně)

Výkony

Maximální rychlost: 3 000 km/h (Mach 2,83) ve výšce 17 500 metrů, u hladiny moře – 1 500 km/h
Akční rádius: 720 km v nadzvukovém režimu (1 200 km v podzvukovém režimu)
Přeletový dolet: 3 300 km (2 500 km v nadzvukovém režimu)
Dostup: 20 600 m (se 4 raketami R-33)
Stoupavost: 208 m/s
Zátěž křídel: 666 kg/m²
Tah/Hmotnost: 0,85 kW/kg
Délka startu: 1 200 m
Délka přistání: 800 m (s padákem)

Výzbroj

Starší MiG-31 má jeden 23 mm kanón GŠ-6-23 se 260 náboji, který má kadenci 8000 ran za minutu. Je umístěn na pravém boku trupu, se zakrytovaným závěrem těsně za koncem pravé podvozkové šachty. Aktuální MiG-31M nemá kanón ani jinou hlavňovou výzbroj.
Aktuální MiG-31M může nést až 10 nejnovějších řízených střel. MiG-31 může nést až 8 starších řízených střel.
- MiG-31 – 4 protiletadlové rakety Vympel R-33 na spodku trupu.
- MiG-31M – 6 univerzálních raket Vympel R-37 na spodku trupu.