Kongó (bitevní loď)

	Kongó v době první světové války
Typ:	bitevní křižník (od roku 1931 bitevní loď)
Třída:	třída Kongó
Číslo trupu:
Jméno podle:
Objednána:	ve finančním roce 1911; v loděnicích firmy Vickers v Británii
Zahájení stavby:	17. ledna 1911
Spuštěna na vodu:	18. května 1912
Uvedena do služby:	16. srpna 1913
Osud:	potopena v Tchajwanském průlivu 21. listopadu 1944
Poloha vraku:
Cena:
Předchůdce:
Následovník:
Poznámka:
Takticko-technická data
Výtlak:	36 600 t
Délka:	222 m
Šířka:	31 m
Ponor:	9,7 m
Pohon:	parní turbíny, 4 hřídele; 136 000 shp
Palivo:
Rychlost:	30 uzlů
Dosah:	10 000 námořních mil při 14 uzlech
Posádka:	1360
Pancíř:
Výzbroj:	8 × 356 mm (14 palců); 16 × 152 mm (6 palce); 8 × 127 mm (5 palců) DP; až 118 × 25 mm L/60 Typ 96
Elektronika:
Letadla:
Ostatní:

Z Multimediaexpo.cz

Kongó (japonsky: 金剛) byla bitevní loď japonského Císařského námořnictva. Původně byla postavena jako první ze čtyř bitevních křižníků třídy Kongó. Jejími sesterskými loděmi byly Haruna, Hiei a Kirišima. Během 30. let byla přestavěna a zařazena mezi bitevní lodě. Za druhé světové války se účastnila několika velkých námořních operací, ale nakonec byla v roce 1944 potopena americkými ponorkami.

Název

Loď byla pojmenována podle hory Kongó ležící poblíž města Ósaka, přičemž kongó je japonský výraz pro buddhistickou vadžru (česky: nezničitelný předmět, někdy překládáno i jako diamant).

Historie

Kongó byla poslední velkou válečnou lodí, které si Japonsko objednalo u anglických loděnic. Její návrh vycházel z tureckého bitevního křižníku Reshadieh, zrekvírovaného britskou admiralitou a zařazeného do Královského námořnictva jako HMS Erin. Japonská objednávka byla podepsána v listopadu 1910 s loděnicí Vickers. Ostatní lodě této třídy byly už stavěny v japonských loděnicích. Pancíř Konga měl loď chránit před děly ráže 356 mm na vzdálenost mezi 20 a 25 km. Hlavní výzbroj osmi 356mm děl se nacházela v překrývajících se dělových věžích, na nichž byla namontována 12liberní rychlopalná děla.

Loď byla dokončena v srpnu 1913 a při zkušebních plavbách o tři měsíce dříve dosáhla rychlosti 27,54 uzlů při výkonu 58 362 kW a výtlaku 27 580 tun.

Za 1. světové války prožila klidnou službu, neboť po odplutí německé Východoasijské eskadry admirála Maximiliána von Spee se v Pacifiku nenacházela žádná nepřátelská loď. V září 1917 se na palubě Konga testoval prototyp vzletové plošiny pro letadla. Po skončení války podstoupilo Kongó modernizaci. Získalo vylepšený systém kontroly řízení palby a odsávače kouře předního komínu. Poté prošlo dvěma rekonstrukcemi (v Jokosuce od září 1929 do března 1931), přičemž v první se zvedl výtlak o 3 915 tun a snížila rychlost na 26 uzlů. Také se snížil počet kotlů z 36 na 16 (6 kotlů vytápěných naftou a 10 se smíšeným vytápěním). Díky tomu mohl být odstraněn přední komín a jeho místo zaujal věžovitý můstek. Přidaly se boční protitorpédové výdutě a palubní pancíř. Odstranila se polovina torpédometů a úhel zdvihu děl ráže 356 mm vzrostl z 33 na 43 stupňů, čímž se zvýšil dostřel na 25 km. Loď získala další tři 78mm protiletadlové kanóny (k původním čtyřem) a mezi třetí a čtvrtou věží byla instalována 3 hydroplánová letadla.

Za 2. světové války bylo Kongó intenzívně využíváno. Zúčastnilo se vylodění v Malajsii a Holandské východní Indii, podporovalo letadlové lodě při útocích na Cejlon a Darwin, zapojilo se do bitev o Midway, Guadalcanal, Santa Cruz, ve Filipínském moři a v zálivu Leyte. Loď byla potopena ponorkou 21. listopadu 1944 v Tchajwanském průlivu.

Externí odkazy

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
HIJMS Kongo

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii