Kim Ir-sen

Z Multimediaexpo.cz

Kim Il-sŏng, rusky počeštěně Kim Ir-sen, původním jménem Kim Sŏng-džu (15. dubna 1912 − 8. července 1994) byl politický vůdce Severní Koreje od jejího vzniku v roce 1948 do své smrti v roce 1994 (nejprve jako premiér, od roku 1972 již jako prezident). Byl představitel korejského komunistického totalitního režimu a předsedou Korejské strany práce, strany s prvky klanového uspořádání a s dynastickými principy. Vytvořil vládnoucí režim, který v některých ohledech připomíná SSSR za vlády Stalina, či ČLR za vlády Mao Ce-tunga. Severokorejská propaganda vytvořila neobvykle silný kult osobnosti Kim Il-sŏnga i celé jeho rodiny. Dny jeho narození a úmrtí jsou oslavovány jako severokorejské státní svátky. Kim Il-sŏng je údajně "stále s korejským lidem", a je jeho "věčným prezidentem".

Život

Kim Il-sŏng se narodil v dubnu roku 1912 ve vesnici Mangjŏngde poblíž Pchjongjangu. Od roku 1924 pobýval v Mandžusku, kde se poprvé seznámil s myšlenkami marxismu a komunismu. Byl členem Komunistické strany Číny a v rámci její armády podporované Kominternou se od poloviny 30. let účastnil protijaponského boje. V roce1935 se stal politickým komisařem (politrukem) skupiny čítající 100 až 200 mužů. Ve stejném roce přijal jméno Kim Il-sŏng (tj. Kim "dosáhnout slunce"). Po několika letech těžkého partyzánského života zanechal a zřejmě v roce 1940 se uchýlil do bezpečí Sovětského svazu. Jeho první žena Kim Čŏng-suk mu v Chabarovském kraji porodila nejstaršího syna Kim Čŏng-ila] (* 16. února 1941, podle severokorejských zdrojů 16. února 1942).

Kim Il-sŏng stál v čele Severní Koreje od roku 1946 až do své smrti. Po vzniku Strany práce Severní Koreje(Čosŏn) v roce 1946 se stal jejím místopředsedou. V únoru 1946 byl vybrán za předsedu Prozatímního lidového výboru, fakticky fungujícího jako severokorejská vláda, a roku 1949 se stal také předsedou Korejské strany práce, která vznikla sloučením s jihokorejským protějškem.

V roce 1947 Valné shromáždění OSN zřídilo Dočasnou komisi OSN pro Koreu (UNTCOK) a pověřilo ji dohledem nad průběhem svobodných, demokratických voleb. Sovětský svaz však komisi označil za ilegální a sovětská okupační správa odmítla její členy vpustit na severokorejské území. Demokratické volby pod dohledem mezinárodního společenství se tedy 10. května 1948 uskutečnily pouze na jihu poloostrova, kde žily dvě třetiny populace. Legitimně zvolení poslanci přijali ústavu Korejské republiky, zvolili prezidenta I Sŭng-mana a u příležitosti třetího výročí osvobození Koreje 15. srpna oficiálně Korejskou republiku vyhlásili. V prosinci 1945 uznalo Valné shromáždění OSN její vládu za jedinou legitimní vládu v Koreji. Mezitím sovětské a severokorejské orgány oznámily, že se v zemi 25. srpna uskutečnily volby, v nichž 99% obyvatel hlasovalo pro jednotnou kandidátku tzv. demokratické fronty, a 9. září 1948 byla vyhlášena Korejská lidově demokratická republika v čele s Kim Il-sŏngem jako předsedou vlády. Hlavním cílem nelegitimního státu bylo sjednocení Koreje pod komunistickou vládou.

Okamžitě po založení státu začal Kim Il-sŏng vyjednávat s hlavními komunistickými vůdci své doby, Stalinem a Mao Ce-tungem, o napadení Jižní Koreje. Byl tedy přímým iniciátorem korejské války v letech 1950−1953 a nese hlavní odpovědnost za několik milionů obětí.

V průběhu korejské války a v dekádě po jejím skončení Kim Il-sŏng a jeho skupina zlikvidovali všechny oponenty, zakázali náboženství a kampaní čchŏllima od roku 1958 začali decimovat hodnotový systém severokorejského obyvatelstva. V období let 1945−1958 nechal zavraždit, popravit nebo uvěznit všechny významné osobnosti, včetně představitelů náboženských obcí v zemi a proti všem věřícím zavedl tvrdé represe. Došlo k nejhoršímu tažení proti křesťanům ve 20. století. Do té doby tvořili křesťané 13 % z celkového počtu obyvatel a Pchjongjang byl kdysi nazýván Jeruzalém Východu. V duchovním vakuu, které nastalo, zavedl monolitický myšlenkový systém Cucche.

Roku 1972 byla vydána nová ústava, a Kim Il-sŏng usedl do nově zřízené funkce prezidenta. Jeho mandát měl pětileté cykly − každých 5 let byl opětovně volen. Po své smrti mu byl přiznán titul věčný prezident a tato funkce byla fakticky zrušena. Zemi nyní řídí předseda Výboru národní obrany KLDR.

Svá poslední léta dožíval Kim Il-sŏng v atomovém krytu, protože se v době rozpadu komunistického bloku ve střední a východní Evropě obával o svoje postavení. Dnes je jeho tělo uloženo v mauzoleu.

Současná situace

Kim Il-sŏng zavedl v KLDR jeden z nejkrutějších komunistických totalitních systémů vůbec. Veškerou moc třímá v rukou Korejská lidová armáda, zatímco Korejská strana práce od roku 1980 neuspořádala celostátní sjezd. Noviny, rozhlas a televizní vysílání podléhají Korejské zpravodajské agentuře. Hranice jsou neprodyšně uzavřeny. Nezodpovědné vedení, komunistický systém centrálně řízeného hospodářství a mezinárodní izolace měly za následek výrazný úpadek ekonomiky, který vyvrcholil během rozsáhlých hladomorů v polovině 90. let. Země je závislá na dodávkách potravin od mezinárodních charitativních organizací. Některé skupiny obyvatel jsou diskriminovány, terorizovány i fyzicky likvidovány v koncentračních táborech, země vyvinula atomovou bombu, provádí testování jaderných zbraní a raketových systémů.

Po smrti Kim Il-sŏnga stojí v čele státu jeho syn Kim Čŏng-il, který pokračuje v politice svého otce, naprosto upřednostňující potřeby armády.

Korejská lidově demokratická republika se považuje za jediný legitimní stát na území Korejského poloostrova a dodnes neuznává existenci jižního souseda, se kterým je de jure ve válečném stavu (v roce 1953 bylo podepsáno pouze příměří). Hranici mezi Severní a Jižní Koreou tvoří demilitarizovaná zóna ležící zhruba v oblasti 38. rovnoběžky.

Externí odkazy

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii