The English encyclopedia Allmultimedia.org will be launched in two phases.
The final launch of the Allmultimedia.org will take place on February 24, 2026
(shortly after the 2026 Winter Olympics).

Jan Berwid-Buquoy

Z Multimediaexpo.cz

Jan Nepomuk Albert Berwid-Buquoy z Ellgutu (narozen jako Jan Kopecký; * 26. března 1946 Praha) je českým a německým politologem, historikem, publicistou a překladatelem. Od roku 2000 je prezidentem Českého Institutu Mezinárodního setkání (ČIMS), sídlícím v barokním zámku v Táboře-Měšicích. Do roku 1975 používal jméno Kopecký.

  • Otec: Jan Kopecký (1924 - 1971), výtvarník, Praha. V letech 1941-44 politickým vězněm koncentračního tábora Hradišťko-Krhanice.
  • Matka: Věra Marie Fleurentine Berwidová-Buquoyová, *1926 - (křtěná 13.01.1926 v Liberci: Bervida von Buquoy - Bervidová z Buquoyů), provozní vedoucí v hotelové gastronomii (škola společného stravování, Praha - Záp. Berlín - Londýn - Paříž).


Obsah

Životopis

Dětství

Dětství do svých deseti let trávil převážně v Rozkoši u Kutné Hory u svého dědečka, Adolfa Bervidy z Buquoyů. V nedalekém Miletíně chodil do místní jednotřídky. Po komunistickém převratu se musel totiž Adolf vystěhovat se svojí sudetoněmeckou manželkou (rozenou Grimmovou) z Prahy, coby „nežádoucí reakcionář“, a ani malý Jan nesměl v Praze chodit do školy. Důvodem nebyl ani tak feudální původ a německá národnost manželky, nýbrž emigrace Adolfova bratra, leteckého odborníka Ing. Jana Bervidy, do USA. Teprve po odsouzení stalinismu v roce 1956 se desetiletý Jan vrátil do Prahy, a nastoupil do páté třídy na Starém Městě v Masné ulici 13. Povinnou školní docházku ukončil roku 1960. Již v té době za podpory třídního učitele, Jiřího Zahradníčka, psal samizdatové rodokapsy. Za tisk a rozšiřování brakové literatury byli i s třídním učitelem posléze zatčeni a předvedeni na okrsek VB. Protože nešlo o politickou literaturu, aféra skončila pouze nadáváním a vyhrůžkami. Jednalo se o tři sešity: „V ráji bubinčáků“, „Když se rozplynul kouř“ a „Volání prérie“. V době komunismu byla cenzura všudypřítomná a byla podporována pouze literatura vyhovující oficiálním parametrům budovatelského socialistického realismu.

Mládí

Protože jako „feudál“ nebyl přijat na lesní průmyslovku (s dodatkem: „mimo jiné je autorem méněcenné brakové literatury“), začal se roku 1960 učit v podniku Lucerna-Barrandov kuchařem. V té době se stal volným spolupracovníkem satirického časopisu Dikobraz a pod vedením redaktora Dr. Eduarda Littmana napsal řadu aforismů, anekdot a mikropovídek. V roce 1961 byl vyznamenán („čestné uznání“) vedením Dikobrazu jako nejmladší spolupracovník časopisu (bylo mu teprve 14 let) od jeho založení v roce 1945. V roce 1963 získal „čestné uznání“ od náměstka Ministerstva vnitřního obchodu jako 2. nejlepší učeň kuchař v Praze. V té době se stal současně korespondentem zahraničního vysílání československého rozhlasu (pod vedením Dr. Jarmily Pippichové). Jeho „Pražské mikroreportáže“ jsou překládány a vysílány ve francouzštině a italštině. V letech 1963 – 1968 napsal celkem 22 mikroreportáží. V letech 1963 – 1966 studoval večerně na Střední škole pro pracující v Praze – Libni, kde byl jeho třídním učitelem a vzorem odvážný básník Zdeněk Janík. V roce 1966 odmaturoval. V letech 1966 – 1968 studoval práva na Karlově univerzitě v Praze. V roce 1967 byl několik týdnů v Severním Irsku. Po návratu do ČSSR předložil redakci „Mladá Fronta“ 60 stránek reportáží pod názvem Severoirské zápisky. Rukopis byl zkonfiskován a zakázán. Hlavním důvodem bylo, že autor označil republikánskou ilegální armádu IRA za zločineckou organizaci (nikoli za „revoluční pokrokovou sílu“, jak bylo tehdy v ČSSR zvykem), která v širokých vrstvách obyvatelstva Severního Irska nemá takřka žádnou podporu. Dále tvrdil, že tzv. Irští revolucionáři byli pouze nezodpovědní dobrodruzi, kteří odtržením Irska od Velké Británie a vytvořením Irské republiky uvrhli obyvatelstvo do nepředstavitelné bídy a zastavili pokrok v této zemi na několik desítek let. Taková tvrzení byla v tehdejší ČSSR nepřípustné.

V emigraci

Po srpnu 1968 (konec Pražského jara, okupace silami Varšavské smlouvy) emigruje do Vídně. V říjnu téhož roku začíná se studiem sociologie a ekonomie na Univerzitě ve Vídni. Současně se stává volným spolupracovníkem vysílače Svobodná Evropa (RFE), pobočka Vídeň, pod vedením redaktora Tibora Zlochy. Mimo jiné přispívá i do emigrantského týdeníku Vídeňské svobodné listy pod vedením šéfredaktora Josefa Jonáše. Z vyplacených honorářů si financuje studium a pobyt ve Vídni. 1970 odchází ke svým příbuzným do Západního Berlína, kde studuje na Berlínské Svobodné univerzitě (německy Freie Universität Berlin) politické vědy. V roce 1973 píše svojí diplomovou práci „Die Aufgabe der Arbeiterschaft in den Krisen des kommunistischen Systems in der DDR 1953 und Polen 1956“ (Úloha dělnictva v krizích komunistických systémů - NDR 1953 a Polsko 1956). Poté práci obhajuje a získává akademický titul „Diplom-Politologe“ (Dipl-Pol.), obdoba českého magistr. V letech 1970 – 1975 je volným spolupracovníkem a překladatelem západoberlínského amerického vysílače Radio In American Sector (RIAS), ale v roce 1975, pro neshody ve vyplácení výše honorářů, odchází do západoberlínského vysílače SFB (Radio Svobodný Berlín) a pod vedením redaktora Erharda Jacoba se stává volným dopisovatelem redakce Ost-West-Journal. V SFB zůstává až do března 1990, kdy je redakce po pádu Berlínské zdi rozpuštěna. Erhard Jacob odchází do penze a Jan Berwid-Buquoy se stává docentem politických věd. Přednáší externě na univerzitách a vysokých školách v Německu, Rakousku, Švýcarsku a Lucembursku. Hostuje krátce i v Londýně, Paříži, Praze a Bratislavě.

Návrat do vlasti

V roce 1997 získal za 1 Kč barokní zámek Tábor-Měšice po svých předcích. Zámek byl ve velmi zuboženém stavu. Vložil 10 milionů korun do základní rekonstrukce (střecha, okna, omítka) a v roce 2000 založil s osmi nadšenci Český Institut Mezinárodního Setkání (ČIMS). Institut spolupracuje s Konrad-Adenauer-Stiftung (Nadace Konrada Adenauera) v Praze a Berlíně. S Nadací Ludwiga Erharda v Bonnu a Evropským parlamentem v Bruselu. Je členem ODS[1].

Literární dílo

Coby autor se zabývá výhradně literaturou faktu a doposud publikoval převážně v němčině. Názvy německých děl jsou v závorkách uváděny v češtině:

  • Das Attentat auf den Stellvertretenden Reichsprotektor, Reinhard Heydrich, in den Publikationen der tschechischen Autoren. Offene Fragen (Atentát na zastupujícícho protektora, Reinharda Heydricha, v publikacích českých autorů. Otevřené otázky),

, vydavatelství Bohemia, Mnichov 1981.

  • Eishockey für jederman. Eine Sportart zwischen Vorurteilen und Wirklichkeit (Lední hokej pro každého. Sportovní odvětví mezi předsudky a skutečností). Stručné dějiny německého hokeje. Spoluautor, reprezentant SRN Lorenz Funk, ISBN 3-924933-00-6 BI-HI Verlag, Západní Berlín 1984.
  • Berliner Eishockey-Nachrichten"' (Dokumentační sbírka o západoberlínském hokejovém dění), vydáno na žádost Západoberlínského senátu pro tělovýchovu a sport, ISBN 3-924933-03-0, BI-HI Verlag, Západní Berlín 1985.
  • Das unbekannte Land Tschechoslowakei. Politische Feuilletons für jedemann (Neznámá země Československo. Politické fejetony pro každého), ISBN 3-924933-01-4, BI-HI Verlag, Západní Berlín 1986.
  • Schloss Rosenberg. Eine historisch-politische Betrachtung (Zámek Rožmberk. Historicko-politický náhled), spoluautor Eduard Bažant, ISBN 3-924933-04-9, BI-HI Verlag, Západní Berlín 1987.
  • Die Abenteuer des gar nicht so braven Humoristen Jaroslav Hašek (Osudy vůbec ne hodného humoristy Jaroslav Haška), 4. vydání, ISBN 80-238-9401-3, nakladatelství Herbia s.r.o., České Budějovice 2002. 4. vydání této knihy vyšlo za podpory Česko-německého fondu budoucnosti.
  • Otec německého hospodářského zázraku Ludwig Erhard, ISBN 80-238-8885-4, nakladatelství HERBIA s.r.o, České Budějovice 2002, 1. vydání této knihy vyšlo za podpory nadace Ludwiga Erharda.
  • Der Vater des deutschen Wirtschaftswunders - Ludwig Erhard, ISBN 3-924933-06-5, BI-HI Verlag, Berlín - České Budějovice 2004. Jedná se o překlad a vydání v němčině výše uvedeného titulu.
  • Integration und Separation der Sudetendeutschen in der ČSR (1918 - 1920). Theorien der Nationalismen (Integrace a separace sudetských Němců v ČSR (1918 - 1920). Teorie nacionalizmů), ISBN 3-924933-08-1 (SRN) a ISBN 80-239-4433-9 (ČR), nakladatelství Herbia s.r.o., České Budějovice 2005. Disertace. Získává akademický titul Dr.rer.pol. (Doktor politických věd) na FU Berlin (lektoři: Prof.Dr. Bernd Rabehl a Prof.Dr. Helmut Wagner).
  • Otec německého hospodářského zázraku Ludwig Erhard, nakladatelství Professional Publishing, 2. rozšířené vydání, ISBN 80-86946-13-4, vyšlo za podpory Nadace Konrada Adenauera (Konrad-Adenauer-Stiftung), Praha 2006.
  • Konrad Adenauer - Člověk a politik, dvojjazyčná publikace (čeština, němčina) v jednom svazku, spoluautor Paul B. Wink, ISBN 3-937731-97-0, Konrad-Adenauer-Stiftung e.V., Berlín 2005.

Díla, jejichž tématem je Jan Berwid-Buquoy

  • Dunajevskij, Alexander: „Idu za Gašekom“ (Po stopách Haška), kapitoly „Bomba Bervida-Bukvoja“ a „Podlinnik ili falšivka“ (Podvrh aneb falzifikát), nakladatelství Sovetskaja Rossija, Moskva 1983
  • Zdeněk Herl-Stolt: „Český Institut Mezinárodního Setkání (ČIMS) a jeho prezident Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy“ (Dokumentace. Sbírka cca 200 novinových článků o Berwidovi-Buquoyovi a ČIMSu v letech 2000 - 2005 v masmédiích - Česko, Rakousko a Německo), ISBN 978-80-239-8967-0, nakladatelství HERBIA s.r.o., České Budějovice 2007.

Další zmínky o Janu Berwid-Buquoy

  • Académie de la Paix: „Compte rendu des travaux“ (Seznam činných účastníků), heslo Jan Berwid-Buquoy, Nice, Francie 1995.
  • Deutsche Nationalbibliothek: „Deutsche Bibliographie“ (Německá národní knihovna. Seznamy autorů a jejich děl, na celém světě, vycházejících v němčině), heslo Jan Berwid-Buquoy, Frankfurt nad Mohanem 1985/86, 1987/88, 1989/90, 2005/06.
  • Herolds-Ausschuß: „Deutsche Wappenrole“ (Německá erbovní rula), Band 51, ISBN 3-7686-8047-9, seznamy erbovních rodů a popis jejich znaků, viz heslo Jan Berwid, číslo erbovní ruly: 9086/89, Neustadt an der Aisch 1989.
  • New page 300: „Who is Who v České republice“, Google (Service online 2006), heslo doc. dr. Jan Berwid-Buquoy.
  • Pejskar, Jožka: „Poslední pocta“, heslo Jan Bervida a Jan Berwid-Buquoy, US Congres Library, Maryland, USA 1989.
  • Schellmann, Brigitte: „Who's Who In German“ (Kdo je kdo v němčině), ISBN 3-931230-09-0, heslo Jan Nepomuk Albert BERWID-BUQUOY, Berlín 2000.
  • Schellmann, Hans-Joachim: „Who's Who In Germany“ (Kdo je kdo v Německu), ISBN 3-85413-005-8, heslo Jan Nepomuk BERWID-BUQUOY, nakladatelství IBP Intercontinental Book and Publishing, 5. vydání, Vídeň-Paříž-Montreal 1986.

Reference

  1. ↑ http://aktualne.centrum.cz/domaci/politika/clanek.phtml?id=519834

Externí odkazy


Citováno z „http://www1fdc.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Jan_Berwid-Buquoy“