Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
Fairey Fulmar
Z Multimediaexpo.cz
| Fairey Fulmar | ||
| Soubor:Fairey Fulmar Mk I (M4062).jpg | ||
| Základní charakteristika | ||
|---|---|---|
| Určení | stíhací letoun | |
| Výrobce | Fairey Aviation Co. Ltd. | |
| Konstruktér | Marcel Lobelle | |
| První let | 13. ledna 1937 | |
| Zařazen | 10. května 1940 | |
| Vyřazen | 1945 | |
| Výroba | 1940 – únor 1943 | |
| Vyrobeno | 600 | |
| Varianty | Fulmar Mk.I, Mk.II | |
| Uživatel | Velká Británie (Fleet Air Arm) | |
Fairey Fulmar byl britský dvoumístný stíhací, stíhací-bombardovací a průzkumný letoun, používaný v první polovině druhé světové války britským námořním letectvem (FAA — Fleet Air Arm).
Obsah |
Vývoj
Vývoj letounu začal roku 1937. Koncepce letounu vycházela z neúspěšného prototypu Fairey P.4/34, který byl vyvíjen jako nástupce lehkého bombardéru Fairey Battle. Fulmar byl jeho navalizovanou verzí, která odpovídala specifikacím 0.8/38 na dvoumístný námořní stíhač. Jelikož se neočekávalo, že by Fulmar bojoval proti nepřátelským stíhačům, byla při jeho vývoji upřednostněna těžká výzbroj a dlouhý dolet před výkony a obratností. Naopak byla vyžadována přítomnost druhého člena posádky. Tím byl radista - navigátor, který byl považován za nutného pro dlouhé operace nad mořem.
Výzbroj tvořilo osm kulometů ráže 7,7 mm a letadlo mohlo nést pod trupem i bombu o hmotnosti 113 či 227 kg. Celkem bylo postaveno 600 ks těchto letounů, z toho 250 kusů verze Mk.I a 350 ks verze Mk.II.
Prototyp Fulmaru, upravený z druhého prototypu P.4/34, poprvé vzlétl v lednu 1940 a první sériové stroje byly uvedeny do služby již v létě téhož roku, kdy se dostaly na letadlovou loď HMS Illustrious.
Fulmar Mk.I se od verze Fulmar Mk.II lišil silnější verzí vynikajícího motoru Rolls-Royce Merlin 30, který však vzhledem k vysoké hmotnosti letounu stále nestačil, Fulmar byl stále poněkud podmotorován. Novější verze se vizuálně lišila jen širší vanou motoru a zvětšenou čelní plochou chladiče. V letech 1942 – 1944 bylo 100 kusů upraveno na noční stíhače Fulmar NF Mk.I a Fulmar NF Mk.II. Úprava spočívala především v instalaci radaru. Polovina z nich byla ihned použita k výcviku.
Bojové použití
První jednotkou používající Fulmary byla 806. peruť, operující ještě před naloděním na HMS Illustrious z pozemních základen při obraně Norska a evakuaci z Dunkerque. Rozměrný Fulmar nebyl svými výkony srovnatelný s pozemními stíhači klasické jednomístné koncepce, ale jako užitečný se ukázal jeho velký dolet, vhodný pro průzkumné mise a ceněna byla i jeho příjemná pilotáž.
Letouny byly využívány zejména ve Středomoří. Fulmary sloužily také na Dálném východě a na palubách obchodních lodí, vybavených katapultem. Uplatnily se zejména proti starším typům italského letectva.
První akcí Fulmarů ve Středomoří byl doprovod konvoje plujícího na Maltu v září 1940. Zde stroje ukázaly, že mohou být úspěšné i proti svým výkonnějším italským a německým protějškům. Během akce sestřelily 10 bombardérů a 6 stíhačů. Podílely se na stíhacím krytí letounů Fairey Swordfish, útočících na italské námořnictvo v Tarantu.
Během roku 1942 byl Fulmar ve službě nahrazován typy Supermarine Seafire a Grumman Martlet. Stále však sloužil jako noční stíhač, ochrana konvojů a také stroj pro výcvik posádek střemhlavých bombardérů Fairey Barracuda. Fulmary byly ze stíhacích perutí vyřazovány v roce 1943. Poslední kusy sloužily ještě v letech 1944 a 1945 na ochranu severních námořních cest do Sovětského svazu.
Typ používalo celkem 20 britských perutí. Operovaly z palub osmi letadlových lodí a pěti eskortních letadlových lodí. Jeho pilotům bylo uznáno 112 sestřelů a přes 80 poškozených letadel. To bylo nejvíce ze všech stíhacích letadel Fleet Air Arm. Ztraceno bylo nejméně 40 kusů.
Vichistická Francie během války ukořistila několik Fulmarů a použila je pro propagandu a testy. Později je předala Německu.
Jediným dochovaným Fulmarem je první prototyp (Mk.I N1854), vystavený v muzeu Fleet Air Arm v Yeoviltonu.
Hlavní technické údaje
Fulmar Mk II
- Osádka: 2
- Rozpětí: 14,14 m
- Délka: 12,24 m
- Výška: 3,25 m
- Nosná plocha: 31,77 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 3923 kg
- Vzletová hmotnost: 4944 kg (s přídavnou nádrží 373 l)
- Pohonná jednotka: 1 × čtyřdobý zážehový kapalinou chlazený přeplňovaný vidlicový dvanáctiválec Rolls-Royce Merlin 30
- Výkon pohonné jednotky: 1300 hp (969 kW)
Výkony
- Maximální rychlost: 417 km/h ve výšce 2740 m
- Dostup: 7284 m
- Dolet: 1255 km
- Vytrvalost: 5 hod. 30 min. (s přídavnou nádrží 373 l)
Výzbroj
- 8 × kulomet ráže 7,7 mm (1000 nábojů na zbraň, existovala i varianta se 4 kulomety ráže 12,7 mm a 370 náboji na zbraň)
- až 8 pum o hmotnosti 20/25 liber pod křídlem, anebo jedna puma o hmotnosti 113 či 227 kg pod trupem
Literatura
- VÁLKA, Zbyněk. Stíhací letadla: 1939-45/ Velká Británie - Německo. Olomouc : Votobia, 1996. 110 s. ISBN 80-7198-260-1.
- Jaroslav Schmid, Stíhací a bombardovací letadla Velké Británie
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |