V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!

Džaisalmér

Z Multimediaexpo.cz


Džaisalmér (Jaisalmer, Hindština:जैसलमेर) označovaný také jako „zlaté město“ se nachází v indickém státu Rádžasthán. Staré město je vlastně pevnost s mohutnými hradbami stojící na vyvýšenině ze žlutého pískovce. Uvnitř je palác, bohatě zdobené vily obchodníků a také několik džinistických chrámů. Město leží v samém srdci Thárské poušti, žije v něm necelých 70 000 obyvatel a je administrativním centrem distriktu Džaisalmér.

Své jméno město získalo po svém zakladateli Rao Džaisovi, „Džaisalmér“ znamená „pevnost na vrchu Džaisalu“. Přezdívka „zlaté město“ neodkazuje ani tak na naleziště zlata (která v oblasti nejsou), jako spíše na písek, který svou žluto-zlatou barvou ve spojení se žhnoucím sluncem dává městu i okolí zlatou barvu.

Historie

Část obyvatel Džaisalméru patří k slavnému rádžputskému klanu Bhatí, který původně pobýval v Paňdžábu. Později byli ale nuceni přesunout se na jih, kde nalezli útočiště v poušti, která se stala jejich domovem. Toto území bylo do 11. století součástí Gurdžar – Pratiharské říše. Deorádž, slavný princ z rodu Bhatí je považován za zakladatele džaisalmérské dynastie a s ním je také spojen začátek používání titulu Raval.

Pevnost v Džaisalméru

Roku 1156 Raval Džaisal, Deorádžův šestý následovník, založil pevnost a město Džaisalmér. Ihned z něj učinil své sídlo a přesunul tam z Lodhruvy (leží asi 15 km severozápadně od Džaisalméru) hlavní město. Džaisalmér těžil ze své strategické polohy na obchodní stezce, po které procházely karavany indických i dalších asijských obchodníků do Persie, a odtud pak do Egypta, Arábie a Evropy. Roku 1293 se Bhatíové dostali do prudkého sporu se sousedním panovníkem jménem Ala-ud-din Khildží a jeho armáda dobyla a zpustošila město i pevnost takovým způsobem, že obojí bylo následně dlouhou dobu opuštěno. Rodiny bojovníků se před neodvratným dobytím města uchýlily k tzv. džauharu. Někteří Bhatíové uprchli do Talwandi (nynější Nankana Sahib, Paňdžáb v Pákistánu), jiní přesídlili do Larkany (Sindh, Pákistán). Džaisalmér byl poté ještě několikrát oblehnut dalšími muslimskými vládci. Sabala Simha dostal Džaisalmér v léno od mughalského vládce Šáh Džahána. Moc džaisalmérkých králů byla omezena a moc státu výrazně klesla a většina provincií byla ztracena až do nástupu Raval Mulrádže (1762). Roku 1818 navázal Mulrádž politické styky s Brity a stejným směrem pokračoval jeho nástupce Maháraval Salivahan (začal vládnout roku 1891). Džaisalmér byl jedním z posledních indických států, které podepsali dohodu s Velkou Británií a připojili se k tzv. Britské Indii. Současným přímým následovníkem tehdejších panovníků je Bridžrádž Singh. Ačkoli je nyní město pod správou indické vlády, většina tamního majetku je stále ve vlastnictví jeho rodiny.

Doprava

Džaisalmér je konečnou stanicí široko kolejnicové železnice s nejbližším napojením do národní železniční sítě v Džódhpuru. Železniční stanice není napojena na národní počítačový systém a jízdenky tedy není možné zakoupit s předstihem z jiného města. Rezervace do Džódhpuru bývají často i na týden dopředu vyprodané. Z Džaisalmeru do Džódhpuru je možné dojet i autobusem (tzv. sleeper bus), kde je třeba při cestě do jiných měst vždy přestoupit.

Cestovní ruch

Džaisalmér vždy byl a stále je poněkud odříznuté město, navzdory tomu je v současné době populární turistickou destinací. Ve
Hrobky v Thárské poušti nedaleko Džaisalméru
městě i v přilehlém okolí je k vidění několik zajímavých historických památek, přímo ve městě pak velká pevnost. Hlavním zdrojem turistického ruchu však nejsou architektonické památky, ale poušť samotná. Pro mnoho turistů je několik dnů strávených v Thárské poušti, obvykle spojených s výletem na velbloudech, příjemnou změnou a oddychem od hektického života v indických velkoměstech.

Ubytování je dostupné i přímo uvnitř pevnosti, která ovšem náporem turistů značně trpí. Její zastaralý odpadní systém není koncipován na množství lidí, kteří do Džaisalméru každodenně přijíždějí. Následkem toho se již 3 z 99 strážních věží zřítily – odpadní voda podemlela jejich základy. Doporučuje se tedy vyhledat ubytování vně pevnosti.