Dórský řád

Z Multimediaexpo.cz

Dórský řád (tzv. mužský řád) je nejstarší antický stavební řád, vyznačující se monumentální střízlivostí a jednoduchostí. Užíval se na pevninské části Řecka – na poloostrově Peloponnés – i v Itálii (Paestum) a na Sicílii (Agrigento aj.) od 7. století př. n. l. do 5. století př. n. l. a i později často napodoboval. Je součástí klasické řádové architektury.

Historie

Dórský řád vznikl již v 7. století př. n. l. na základě mykénského megara a nese zřetelné stopy dřívější dřevěné architektury. Běžně byl používán od 6. století př. n. l. K jeho zdokonalení v detailech došlo v 5. století př. n. l. I když každý dórský chrám je jiný, všechny znaky dórského řádu se dodržovaly s překvapující přesností a důsledností.

Znaky

Dórský stavební řád:
1 – tympanon, 2 – akrotér, 3 – šikmá římsa (sima), 4 – vodorovná římsa (geison), 5 – mutulus, 7 – vlys, 8 – triglyf, 9 – metópa, 10 – regula, 11 – kapky, 12 – taenia, 13 – architráv, 14 – hlavice, 15 – abakus, 16 – echinus, 17 – sloup, 18 – kanelování, 19 - stylobat

U římského dórském slohu si všimněte jiného umístění triglyfů.

Sloupy, architráv, konstrukce štítu i triglyfy (vyčnělé konce stropních trámů) odpovídají dřevěné architektuře. Dórský řád vyniká monumentální prostotou až strohostí, kterou vyvažují jen plastické výzdoby tympanonu a metóp. Proporčně jsou dórské sloupy nejmohutnější ze všech antických sloupů, proto se tento styl – na rozdíl od iónského – nazývá také mužským. Dórské chrámy byly původně barevné, zejména červené a modré, i když jeden ze zakladatelů dějin umění, Johann Joachim Winckelmann prosazoval představu, že byly jen v barvě kamene.

Části

Štít

Průčelí antického chrámu vrcholí trojúhelníkovým štítem se šikmou (sima) a vodorovnou (geison) římsou. Jeho výplň čili tympanon mohl být zdoben reliéfem a osazen na vrcholku a na rozích akroterii, která měla tvar palmety, zvířecí a lidské postavy nebo gryfa – lva s orlí hlavou a křídly. Tašky byly obvykle z pálené hlíny, někdy i z mramoru.

Kladí

Pod štítem se nachází římsa s kapkami – guttae, která je spojena s vlysem. Ten je složen ze střídavě položených obdélných desek – triglyfů se žlábkovým ornamentem a reliéfně zdobenými metopami. Nejspodnější částí kladí je hladký architráv tvořený souvislými kvádry kamene.

sloupy

Abakus (čtvercová deska) a okrouhlý echinus (poduška) tvoří prostou dvoudílnou hlavici podle mykénského vzoru a napojuje architráv na sloup. Masivní mírně kónické sloupy mají dřík kanelovaný 16–22 svislými žlábky, které se stýkají v ostré hraně. Tyto žlábky mohou být k vrcholu dříku přerušeny několika prstenci. Sloup se směrem vzhůru zužuje a je navíc mírně vydutý do soudku (entase), aby se vzhled stavby odlehčil. Dórský sloup nemá patku a spočívá přímo na podstavě - stylobatu.

Stylobates

Kamenná podstava celé stavby čili stylobates je složen ze tří vysokých stupňů. Podstavou se konstrukce chrámu začínala a na její vyhlazený povrch si kameníci rýsovali tvary sloupů a dalších detailů.

Srovnání s iónským řádem

Estetika a optické klamy

Vrcholy krajních sloupů Parthenónu jsou mírně odkloněny ven, aby při pohledu zdola působily svisle.

Ideální proporce, vyváženost horizontál a vertikál spojených šikmými liniemi štítů je udivující dodnes. Dosáhli jí geometrizací architektury, jejíž estetický kánon vycházel z filosofické představy o ideálních geometrických tvarech a proporcích. Na základě takového kánonu byl stanoven modul jako poměrný princip používaný při stavbě antických chrámů. Například dórský sloup byl z 11 takových modulů. Zejména dórské chrámy záměrně využívají různé optické klamy, které kladly nesmírné nároky na přesnost kamenické práce. O nepatrně soudkovitém vydutí sloupů jsme se už zmínili, podlaha chrámu byla nepatrně vypuklá, aby prosotor vypadal větší. Rohové sloupy nebyly postaveny kolmo ale lehce šikmo, neboť teprve pak je zrak v důsledku optického klamu dokáže vnímat jako svislé (Platón).

Umělci

Nejznámější komplex dórských budov, Akropoli v Athénách, dal vybudovat i přes odpor svých nepřátel Periklés. Práce byla zahájena roku 447 př. n. l. výstavbou Parthenónu a dokončena roku 438 př. n. l.^[1] Jeho architekty byli Iktínos a Kallikrates, sochařskou výzdobu provedl Feidiás – včetně dávno zničené sochy Athény, která dominovala uprostřed Parthenónu. Mnésiklés postavil Propylaje.

Nejznámější stavby

• Héřin chrám v Olympii (600 př. n. l.)
• Diův chrám v Olympii (470 – 457 př. n. l.)
• Apollónův chrám v Korintu (asi 560 př. n. l.) – je harmonicky zasazen v krajině, dochovaly se jen fragmenty.
• Paestum (Pestum) u Neapole, dříve Poseidonia:
  • Héřin chrám s devíti sloupy v průčelí (kolem 550 př. n. l.)
  • Athénin chrám se šesti sloupy (kolem 500 př. n. l.), (původně Cereřin)
  • Poseidónův či Apollónův chrám, nejlépe zachovaný, se šesti sloupy v průčelí (hexastylos, kolem 450 př. n. l.) stál původně na pobřeží a vítal mořeplavce.
• Athény:
  • Parthenón na Akropoli, púvodně chrám bohyně Athény, největší dórský chrám. V tureckých dobách sloužil jako prachárna a roku 1687 spolu s celou Akropolí vyhořel, když Benátčané zasáhli Parthenón granátem. Později byl rekonstruován.
  • Propylaje jsou vstupem na Akropolis.
  • Héfaistův chrám na agoře pod Akropolí.

Odkazy

Související články

• Starověká řecká architektura
• Klasická řádová architektura
• Iónský řád
• Korintský řád

Literatura

• M. Černá, Dějiny výtvarného umění. Idea servis, 2005, ISBN 80-85970-48-1.
• Řecko. Lonely Planet. Praha: Svojtka 2003. ISBN 80-7237-628-4

Reference

1. ↑ Řecko. Lonely Planet. Praha: Svojtka 2003. ISBN 80-7237-628-4, str. 100.