Blanka Vítková

Z Multimediaexpo.cz

Blanka Vítková (* 14. listopadu 1948, Praha) je česká sólová operní pěvkyně, mezzosopranistka.

Obsah 1 Umělecká dráha 2 Hlavní role 3 Koncertní činnost 4 Televizní tvorba

Umělecká dráha

Studovala na pražské konzervatoři u prof. Miloslavy Fidlerové. Její první scénou, kam byla angažována, bylo Hudební divadlo v Karlíně (1971). Angažmá se uskutečnilo již během čtvrtého ročníku studia na konzervatoři. Pěvecké i herecké ztvárnění přidělených rolí brzy prozradilo veliký talent a stalo se odrazovým můstkem pro přechod na naši první operní scénu - operu Národního divadla v Praze (od roku 1972). Ještě jako studentka dostala významnou koncertní příležitost účinkovat v Requiem Ivana Jirků, které bylo provedeno na XXVIII. mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaro 1973. Jako sólistka opery Národního divadla v Praze působila v letech 1973 - 1992 a v letech 1992 - 1994 jako sólistka ve Státní opeře Praha. Natočila rovněž řadu snímků pro Československý rozhlas a Československou televizi (mimo jiné v operách W.A. Mozarta, O. Jeremiáše, I. Jirků a dalších). Již za dob svého studia se úspěšně prosazovala na řadě domácích i mezinárodních pěveckých soutěží (např. vítězka VII. pěvecké souteže Antonína Dvořáka, Karlovy Vary, červen 1973, XI. Festival Internazionale Brescia e Bergamo, Italiano, 1974). Zpívala v doprovodu předních hudebních těles, jako je Symfonický orchestr Hlavního města Prahy FOK, Symfonický orchestr Československého rozhlasu, Česká filharmonie, Německá filharmonie (pod vedením sira Charlese Mackerrase) a dalších. Držitelka ceny Československého rozhlasu a ceny Supraphonu (mimo jiné za provedení písňového cyklu Jana Hanuše na církevní texty). Účinkovala v řadě zahraničních divadel ve Spolkové republice Německo, Rakousku, Švýcarsku, Itálii, Slovensku, Rusku a dalších). V letech 1990 - 1994 se věnovala také pedagogické dráze. Jako sólistka zpívala také s Vysokoškolským uměleckým souborem Univerzity Karlovy v Praze. Uvedena v encyklopedii Who is who. Inspiraci pro svoji uměleckou tvorbu vždy čerpala především v kraji Bedřicha Smetany - na Loučeňsku a Svatojiřsku. V současnosti žije střídavě v Praze a v městysu Loučeň.

Hlavní role

• Čipra (Cikánský baron)
• Veřejné mínění (Orfeus v Podsvětí)
• Minerva (Orfeus v Podsvětí)
• Hugetta (Král tuláků)
• Katěrina Ivanovna (Bratři Karamazoví)
• Panna Róza (Tajemství)
• Ježibaba (Rusalka)
• Třetí žínka (Rusalka)
• Káča (Čert a Káča)
• Varvara (Káťa Kabanová)
• Azucena (Trubadúr)
• Quickly (Falstaff)
• Olga (Evžen Oněgin)
• Suzuki (Madame Butterfly)
• Hostinská (Mistr Jeroným)
• Anna Schillingová (Copernicus)
• Marta (Faust a Markétka)
• Háta (Prodaná nevěsta) - v této opeře účinkovala společně se svým synem Richardem, který vystupoval v dětské roli
• Ludmila Krušinová (Prodaná nevěsta)
• Carlotta (Mlčenlivá žena)
• Babička Zuzčina (Zuzana Vojířová)
• Paní Quickly (Falstaff)
• Martinka (Hubička)
• Panna Pošetilá (Hry o Marii)
• Ulrika (Maškarní ples)
• Radka (Šárka)
• Zpěvačka madrigalu (Manon Lescaut)
• Pásková, Datel (Příhody lišky Bystroušky)
• Kameny (Kamenný kvítek)
• Věštkyně (Ohnivý anděl)
• Babička (Její pastorkyňa)
• Pastuchyně (Její pastorkyňa)
• Marcellina (Figarova svatba)
• Erda (Zlato Rýna)
• Ježibaba (Perníková chaloupka)
• Žnec (Libuše)
• Zuzka (Eva)
• Dáma (Kouzelná flétna)
• Maddalena (Rigoletto)
• Hostinská (Boris Godunov)
• Dryjáda (Ariadna na Naxu)
• Šenkýřka (Zbojnická balada)
• Matka (Silnice)
• Hraběnka (Piková dáma)
• Lotynka (Jakobín)
• Věštkyně (Ohnivý anděl)
• Děva (Šárka)
• Mladá zpěvačka (Viva la Mamma)
• Komorná (Věc Makropulos)
• madrigal k baletu Šeherezáda
• Stařenka Buryjovka (Její pastorkyňa)
• Bohatá vdova (Tvrdé palice)
• Viola (Viola) - také televizní zpracování
• Iokasté (Oidipus Rex)
• Soňa (Vojna a mír)
• Dívka (Polovecké tance)
• Glaša (Káťa Kabanová)
• Mladá žena (Coriolanus)
• Mladá zpěvačka (Viva la Mamma)
• Mrs. Sedley (Peter Grimes)
• Frosja (Semjon Kotko)
• Hlas matky (Hoffmanovy povídky)
• Magdaléna (Mistři pěvci norimberští)

Koncertní činnost

• Stabat Mater - oratorium
• Beethovenova 9. symfonie s Ódou na radost

Televizní tvorba

• Giroflé - Giroflá - (Charles Lecoq) - Československá televize Praha, 1991, režie: Ladislav Váňa, scénář: Ladislav Váňa, kamera: Jiří Kadaňka, chorteografie: Otto Šanda, výroba: 5. tvůrčí skupina ČST

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii