The final launch of the Allmultimedia.org will take place on February 24, 2026
(shortly after the 2026 Winter Olympics).
Aralské jezero
Z Multimediaexpo.cz
Aralské jezero dříve též zvané Aralské moře (kazašsky Арал теңізі, karakalpacky Aral ten'izi, uzbecky Orol dengizi, rusky Аральское Море nebo Арал, z turkického aral - ostrov – tak se původně jmenovalo místo při ústí Amudarji a posléze celé jezero) je vysychající bezodtoké slané jezero na hranici kazašských oblastí Akťubinské a Kyzylordské a Karakalpacké republiky v Uzbekistánu ve střední Asii. Propadlina Aralského jezera vznikla v důsledku prohybu zemské kůry v pozdním pliocénu.
Obsah |
Pobřeží
Severní břeh je místy vysoký, místy nízký a je členěn hlubokými zálivy. Východní břeh je nížinný, písčitý, s velkým množstvím mělkých zálivů a pobřežních ostrovů. Jižní břeh je tvořen vysychající deltou Amudarji. Západní břeh je málo členitý tvořený strmým svahem Ustjurtu (výška až 250 m).
Dno a Ostrovy
Reliéf dna je rovný.
V Aralském moři se nacházelo více než 300 ostrovů, které zaujímaly 3,5 % rozlohy (1960). Největší byly Kokaral, Barsakelmes a Vozrožděnija.
V současné době se ostrovy postupně změnily v poloostrovy a spojují se zcela s pevninou. Některé tyto polostrovy již zcela vymizely a staly se součástí pevniny.
Vodní režim
Do Aralského jezera ústí nebo spíše ústily dvě velké středoasijské řeky Amudarja a Syrdarja. V povodí Aralského jezera leží 3000 jezer. Klima je kontinentální. Průměrná teplota vzduchu v létě 24 až 26 °C, v zimě -7 až -13 °C. Průměrné srážky jsou 100 mm za rok. Vodní bilance se v 70. letech 20. století skládala z 5,9 km³ srážek, 54,8 km³ přítok řek a 60,7 km³ odpařování. Sezóní kolísání hladiny bylo 25 cm a dlouhodobé do 3 m. Bylo tehdy čtvrté největší na světě. Na konci 50. let 20. století začala hladina klesat v souvislosti se širokým využíváním vody Amudarji a Syrdarji na zavlažování zemědělských ploch vytvořených v poušti a v 90. letech se tento pokles zrychlil. Přítok řek klesal postupně ze 63 km³/rok v roce 1960 na 12,5 km³/rok v r 1990 a pouhých 3,2 km³/rok v roce 2003. Spolu se snižujícím se přítokem klesala nadmořská výška hladiny (z 53,4 m v r 1960, přes 38,2 m v r 1990 na 31 m v r 2003) objem vody (z 1 083 km³ v r 1960, přes 323 km³ v r 1990 na 112,8 km³ v r 2003) a rozloha (z 68 900 km² v r 1960, přes 36 800 km² v r 1990 na 18 240 km² v r 2003). Do roku 2003 tak ztratilo 80 % objemu, ⅔ rozlohy a 22 m nadmořské výšky. Slanost vzrostla 6 až 12 krát. Břehy postoupily o 150 km a nechaly za sebou 45 000 km² mořského dna, z jehož povrchu je každoročně rozfoukáno 100 Mt prachu. Při malém stavu vody už řeky nedotékají k současnému pobřeží, ale i tak zůstává Aral největším jezerem v oblasti.
Vlastnosti vody
Teplota vody na povrchu je v létě 26 až 30 °C, v zimě méně než 0 °C. Ledy je v průběhy zimy možno vidět na celém jezeru. Slanost vody v ústí řek byla 10 až 11 ‰ a u jihovýchodního břehu do 14 ‰. V souvislosti s vysycháním jezera stoupla slanost vody z 10 ‰ v r 1960 na 29 ‰ v r 1990 a 78 ‰ v r 2003. Průzračnost vody byla do 25 m. Voda v jezeře proudila dokola po směru hodinových ručiček. Kvalita jeho vody je dnes velmi špatná, kromě vysoké mineralizace obsahuje značné množství hnojiv a pesticidů, které její přítoky nabírají cestou přes zemědělskou krajinu.
Fauna a flóra
Z ryb žily v Aralském moři jeseteři, kapři, usači, plotice, jelci a boleni. Znečištění připadá na vrub testování biologických zbraní. Aralské moře je dnes spolu s Černobylem bráno jako synonymum pro ekologickou katastrofu úděsných rozměrů. Ústup jezera a jeho veliké znečištění zcela zničilo kdysi bohatý rybářský průmysl, a navíc vedlo ke vzniku a rozšíření solných pouští a bažin v okolí.
Lodní doprava
Na jezeře byla rozvinutá místní lodní doprava. Byla v provozu zhruba 7 měsíců do roka. Hlavní přístavy byly Aralsk a Mujnak. Dnes zbyly jen vraky lodí v poušti, které domorodci rozebírají do sběru.
Historie
Poprvé bylo jezero zkoumáno a mapováno A. I. Butakovým v letech 1848–1849.
Osídlení pobřeží
Břehy jezera byly vždy poměrně málo obydlené. Místní obyvatelstvo se zabývalo především rybářstvím, v menší míře chovem skotu, ondatry a pěstováním zeleniny. Aralská rybozpracující oblast zabírala povodí Aralského jezera a do něj ústících řek. Základními ekonomickými centry byly Aralsk a Mujnak. Rybářské závody byly v deltě Amudarji, v obcích Avan (ostrov Kokaral), Buguň (východní pobřeží) a na ostrovech Ujaly a Uzynkair.
Vznik ekologické katastrofy
Když byly uvedeny do provozu první zavlažovací kanály a první zemědělské plochy v pouštních oblastech, začalo jezero pomalu vysychat; šlo však o pomalý proces, větší problém než vysychání představovalo znečištění přítoků hnojivy. Dnes už Aralské moře v podobě, v níž je stále zobrazeno ve většině atlasů, neexistuje. Původní rozloha jezera se zmenšila na méně než třetinu a objem vody klesl na jednu desetinu. Tato radikální změna je následkem monstrózního projektu zavlažování pouští pro účely pěstování bavlny, který v roce 1954 zahájil SSSR. Řeky Amudarja a Syrdarja, které přiváděly vodu z pohoří Pamír a Ťan-šan a Aralské moře napájely tisíce let, byly svedeny do soustavy zavodňovacích kanálů. Výsledkem projektu byla ekologická katastrofa, kterou lze v historii SSSR srovnat snad jen s explozí černobylského reaktoru. V období let 1966 až 2003 poklesla hladina vnitrozemského moře o 22 metrů. Pobřeží ustoupilo v průměru o 80 km a jezero se momentálně rozpadlo na několik částí. Díky zvýšenému obsahu soli (8x vyšší koncentrace než v oceánu) začaly vymírat ryby. Kolem jezera vznikla solná poušť, z níž vítr roznáší slaný prach dál do okolí a ničí tak přilehlé bavlníkové plantáže. Voda v jezeře je již v podstatě jedovatá, neboť přísun hnojiv, pesticidů a dalších látek přinášených v obrovské míře řekami je znásoben tím, že jezero nemá odtok a jeho objem stále klesá (tudíž dochází ke koncentrování rozpuštěných látek).
Zánik
1987
V roce 1987 se jezero rozpadlo na dvě oddělená jezera Severní (Malé) a Jižní (Velké) Aralské jezero.
1995
V roce 1995 byly obě části propojeny kanálem, který měl zajišťovat výměnu vody, avšak vysychání je příliš rychlé na to, aby se vyplatilo udržovat tento kanál v provozu. Jižní část jezera se dále rozpadla na východní a západní, přičemž západní zřejmě čeká úplný zánik, jelikož nemá žádný přítok.
1996
V roce 2006 je tedy Aralské jezero rozděleno na tři části: Severní Aralské jezero, Východní mělká část a Západní hluboká část. Jezero resp. jeho dvě popř. tři části mají rozlohu 17 160 km². Oblast vysychajícího jezera je 428 km dlouhá a maximálně 235 km široká.
2003
Jezero dosahuje maximální hloubky 45 m (2003). Rozloha povodí je 690 000 km² a objem vody 112,8 km³ (2003). Leží v nadmořské výšce 31 m (2003).
Snahy o záchranu
V roce 2003 rozhodla vláda Kazachstánu o pokusu pro záchranu Severního Aralského jezera, kde se pokouší zvýšit hladinu – jižní část byla vzata jako ztracená. Očekává se, že zánik obou jižních částí (východní i západní) by mohl nastat během dvaceti let. Stav jezera monitorují meteorologické stanice Mujnak a Aralsk a od roku 1999 také Akumsyk a od roku 2002 ještě Tostubek.
2009
Došlo k úplnému vyschnutí východní části,protože do ní nepřitéká dostatek vody a převažuje výrazně výpar nad přítokem. Zbyli jen vyschlé oblasti plné soli, kterou větrné bouře unáší stovky kilometrů daleko a způsobují problémy a zasolení půdy. [1]
 Aralské jezero v roce 1853 |
 Zachycení okamžiku, kdy se vinou klesající hladiny moře stal ostrov Vozrožděnija poloostrovem |
 Aralské moře v roce 2003; černá čára naznačuje jeho plochu v roce 1850 |
Související články
Literatura
- V tomto článku jsou použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Аральское море“.
Reference
Externí odkazy
- (anglicky) Satelitní snímky
- (rusky) Stav jezer Uzbekistánu
|
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |