The English encyclopedia Allmultimedia.org will be launched in two phases.
The final launch of the Allmultimedia.org will take place on February 24, 2026
(shortly after the 2026 Winter Olympics).

Anna Letenská

Z Multimediaexpo.cz

Anna Letenská, rozená Svobodová, provdaná Čalounová (* 29.srpna 1904, Nýřany u Plzně – 24.října 1942, koncentrační tábor Mauthausen) byla česká divadelní a filmová herečka.

Obsah

Život a divadlo

Narodila se v herecké rodině, jako jedno ze šesti dětí. Otec Oldřich (1872–1939) byl hercem a režisérem (naposledy v Jihočeském divadle), matka Marie (1871–1960) byla herečkou (členka divadelní kočovné společnosti). Její sestra Růžena Nováková (1899–1984) se stala také herečkou.

Začínala jako dítě v kočovné div. společnosti u Tuttrů, první angažmá v roce 1919 získala u div.společnosti Suková-Kramuelová, kterou její otec po návratu z první světové války vedl. Následovalo působení v Jihočeském národním divadle v Českých Budějovicích a pokračovala v div.společnosti Alferiho. V roce 1925 se v Třeboni na jedné štaci vdala za člena souboru, mladokomika Ludvíka Hrdličku, užívajícího oficiálně pseudonym „Letenský“. Ještě v roce 1925 se jim narodil syn Jiří, pozdější režisér Beskydského divadla. [1]

Následovalo působení v divadlech v Košicích, Olomouci a Bratislavě (zde vytvořila dokonce Dulcineu v Dykově Zmoudření dona Quijota).

Krátce působila také v Osvobozeném divadle a spolupracovala s Československým rozhlasem.[2]

V roce 1939 [3] nastoupila do Vinohradského divadla, kde působila do roku 1942. [4] Tehdejší nově jmenovaný vrchní režisér činohry František Salzer [5] ji obsadil do několika zajímavých rolí, kde mohla uplatnit svůj nesporný talent. Byla hodnocena jako nejvýraznější komická herečka mezi svými vrstevnicemi. [6]

Po rozchodu s manželem v roce1941 se znovu vdala. Její druhý manžel architekt Vladislav Čaloun byl zatčen 17.7.1942 za pomoc při ukrývání pachatelů atentátu na R.Heydricha. Poté odešla A.Letenská z Divadla na Vinohradech (30.8.1942) a nastoupila do divadla Uranie, kde ještě začala studovat roli Vojnarky ve hře A.Jiráska. [7]

Gestapem měla povolené každodenní návštěvy manžela v Petchkově paláci a zde byla 3.9.1942 zatčena. Bylo to těsně po dokončení posledního jejího filmu „Přijdu hned“. Dne 5.9.1942 byla převezena do Malé pevnosti v Terezíně a následně do Mauthausenu, kde byla 24.10.1942 popravena. Její manžel byl popraven o tři měsíce později, v lednu 1943.

Anna Letenská byla po válce vyznamenána in memoriam Československým válečným křížem. V Divadle na Vinohradech ji byla dne 30.11.1947 [8] odhalena busta, umístěná na 1.divadelním balkóně.

V roce 1948 byla po A.Letenské pojmenována dřívější ulice „V Pštrosovce“, spojující náměstíčko za Vinohradským divadlem s Vinohradskou ulicí a Riegrovými sady. [9]

Osud A.Letenské se stal námětem pro povídku Norberta Frýda, nazvanou „Kat nečeká“, podle níž natočil režisér František Filip v roce 1971 stejnojmenný film s Jiřinou Bohdalovou v hlavní roli.


Vybrané divadelní role (Vinohradské divadlo)

  • 1938 E.Rice: Postranní ulice, role: žena Jonnesova, režie František Salzer
  • 1939 H.v.Kleist: Rozbitý džbán, Marta Rullová, režie František Salzer
  • 1939 W.Shakespeare: Veselé ženy windsdorské, Paní Vodičková, režie Bohuš Stejskal
  • 1939 A.Pacovská: Chudí lidé vaří z vody, Marie, režie Jiří Plachý
  • 1940 J.K.Tyl: Strakonický dudák, Kordula, režie Gabriel Hart
  • 1940 K.R.Krpata: Mistr ostrého meče, Katovka-Rosina, režie František Salzer
  • 1940 G.Hauptmann: Bobří kožich, Wolfová, režie František Salzer
  • 1941 A.N.Ostrovskij: Bouře, Varvara, režie František Salzer
  • 1941 A.Pacovská: Vdovin groš, Pelikánová, režie Jiří Plachý

Film

V letech 1937–1942 vystupovala v menších rolích ve 25 českých filmech. Debutovala v roce 1937 ve filmu Kříž u potoka, v roli děvečky (režie M.Jareš). Jejím posledním dokončeným filmem byl v roce 1942 v režii Otakara Vávry film Přijdu hned, kde měla roli domovnice Koubkové. Film se dostal do kin až dva měsíce po její smrti.

Vybrané filmové role

Herci o Anně Letenské

"Anna Letenská umřela v koncentračním táboře. Spoluvězeňkyně, které se po válce vrátily, vyprávěly, že kolem ní panovala i v nejtěžších chvílích dobrá, uklidňující nálada. I v lágru rozdávala svou veselost. Dokonce prý z hadříků ušila panáčky, jakési loutky, karikující táborové panstvo. Vymýšlela si k nim humorné průpovídky a bavila své přátele. Až do poslední chvíle potvrzovala, že byla bohem nadaným komikem."[10]


"Anka, jak si přála, abychom ji říkali, se projevila záhy jako vynikající talent. Anna byla přátelská, milá, čestná povaha, neschopná komukoliv odepřít pomoc. A to bylo osudné." [11]


"Jaká to byla znamenitá herečka! V samém rozkvětu jejího umění tak tragický konec!" [12]

Literatura

Reference

  1. ↑ J.M.Kvapil: Podoba Anny Letenské. In: Divadelní zápisník, roč. 1948, č.1, str. 18
  2. ↑ Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, Novinář, 1982, str. 188
  3. ↑ František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 268
  4. ↑ Z.Sílová, R.Hrdinová, A.Kožíková, V.Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 - Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 53, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  5. ↑ Vladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, Melantrich, Praha, 1984, str. 157
  6. ↑ František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 268
  7. ↑ J.M.Kvapil: Podoba Anny Letenské. In: Divadelní zápisník, roč. 1948, č.1, str. 19
  8. ↑ J.M.Kvapil: Podoba Anny Letenské. In: Divadelní zápisník, roč. 1948, č.1, str. 22
  9. ↑ Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907 - 2007 - Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 189, ISBN 978-80-239-9603-6
  10. ↑ Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, Novinář, 1982, str. 190
  11. ↑ Vladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, Melantrich, Praha, 1984, str. 157-8
  12. ↑ Z.Štěpánek: Herec, Mladá fronta, Praha, 1964, str. 245-6

Externí odkazy


Citováno z „http://www1fdc.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Anna_Letensk%C3%A1“