Adresant, adresát a referens

Z Multimediaexpo.cz

Adresant, adresát a referens je trojice pojmů, jež označují tři různé role v řeči a rozhovoru.

adresant neboli mluvčí je ten, kdo mluví; vyjadřuje se první gramatickou osobou;
adresát neboli oslovený je ten, ke komu mluví; vyjadřuje se druhou gramatickou osobou;
referens neboli předmět je to, o čem mluví; vyjadřuje se třetí gramatickou osobou.

Tuto klasifikaci vytvořili už antičtí jazykovědci a vystihuje skutečnost lépe než běžné čistě formální rozlišení na první, druhou a třetí osobu. Mimo jiné i proto, že třetí osoba se rozhovoru účastní pouze pasivně, jako "předmět řeči" a velmi často žádnou osobou není.^[1] Adresant, adresát a referens je základní rozlišení pragmatiky či pragmatické lingvistiky, vědy o fungování jazyka v řeči.^[2]

Literatura

M. Hirschová, Pragmatika v češtině. Olomouc: Univerzita Palackého, 2006 - 243 s. ISBN 80-244-1283-7
S. Machová - M. Švehlová, Sémantika & pragmatická lingvistika. Praha: Pedagogická fakulta UK 2001 - 159 s. ISBN 80-7290-061-7
J. Sokol, Člověk jako osoba. Praha: Portál 2004. Kap. I. 7. Řeč a jazyk
P. Watzlawick et al., Pragmatika lidské komunikace: interakční vzorce, patologie a paradoxy. Hradec Králové: Konfrontace 1999 - 243 s. ISBN 80-86088-04-9
L. Wittgenstein, Filosofická zkoumání. Praha: Filosofia 1998

Reference

↑ Sokol, Člověk jako osoba. Praha: Portál 2004. Kap. I. 7.
↑ Machová - Švehlová, Sémantika & pragmatická lingvistika. Praha: Pedagogická fakulta UK 2001

Související články

Externí odkazy

SIL glossary of linguistic terms - What is an addressee?

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

[0] Sokol, Člověk jako osoba. Praha: Portál 2004. Kap. I. 7.

[1] Machová - Švehlová, Sémantika & pragmatická lingvistika. Praha: Pedagogická fakulta UK 2001

[1]

[2]