The English encyclopedia Allmultimedia.org will be launched in two phases.
The final launch of the Allmultimedia.org will take place on February 27, 2026
(shortly after the 2026 Winter Olympics).

Česká strana národně sociální

Z Multimediaexpo.cz


Česká strana národně sociální (zkratkou ČSNS) je česká politická strana, v současnosti mimoparlamentní a nalézající se v konkurzním řízení, v minulosti však (pod různými názvy) významná.

Obsah

Historie

Do druhé světové války

Rakousko-Uhersko

Strana byla založena roku 1897 jako Česká strana národně sociální odštěpením vlastenecky orientované části od dosud převážně jednotného dělnického hnutí. Bezprostředním impulsem k založení strany se stalo protistátoprávní prohlášení českých sociálnědemokratických poslanců v říšské radě.

První republika

Po vzniku Československa na svém 8. sjezdu (30. 3 – 1. 4. 1918) přijala název Československá strana socialistická. V prvních letech republiky úzce spolupracovala s Československou sociální demokracií a uvažovala o opětovném sloučení s ní. Díky vnitřním problémům sociální demokracie a programovým rozdílům však ke sloučení nedošlo.

Národní socialisté byli oporou demokratické republiky a náleželi k tzv. stranám Hradu, podporujícím prezidenta Masaryka, a také ke stranám sdruženým v tzv. Pětce, která měla zásluhu na stabilizaci politického systému první republiky. Podíleli se na vládě v letech 1918–1926 a 1929–1938. Mezi významné představitele ČSNS patřili Václav Klofáč, Emil Franke, Jiří Stříbrný a od roku 1923, kdy vstoupil do strany, i Edvard Beneš a jiní další politici.

Roku 1926 sjezd strany přijal nový název – Československá strana národně socialistická, tento sjezd také rozhodl spor mezi předsedou Klofáčem (demokratický proud) a J. Stříbrným (fašistický proud) ve prospěch předsedy Klofáče a jeho spojenců, zejména E. Beneše. Stříbrný a jeho stoupenci byli ze strany vyloučeni.

Po odchodu prezidenta Masaryka z úřadu byl na jeho doporučení, a s podporou demokratických stran, zvolen novým prezidentem právě národní socialista Edvard Beneš. ČSNS se zasazovala o obranu republiky a po zániku demokratického rozdělení stran se přidala k pravicové Straně národní jednoty (1938), část jejích příznivců přešla do Národní strany práce (ve spojení se sociálními demokraty).

Druhá světová válka a po válce

2. světová válka, po válce

Během války mnoho národních socialistů trpělo v nacistických koncentračních táborech, jednou z vězněných byla i Dr. Milada Horáková, dlouholetá členka ČSNS.

V roce 1945 byla strana obnovena (předsedou se stal Petr Zenkl); tiskovým orgánem strany se stalo Svobodné slovo. V rámci Národní fronty představovala spolu s Československou stranou lidovou nejvýraznější vnitrokoaliční opozici proti narůstající hegemonii KSČ. Podařilo se jí však na svou stranu přetáhnout jen malou část voličů nepovolených stran (např. agrárníků) a ve volbách v roce 1946 získala 18,37 % hlasů, čímž se stala po KSČ druhou nejsilnější parlamentí stranou.

Strana je spojena i s počátky politologie u nás, a to díky Vítězslavu Chalupovi, který v roce 1945 založil v Brně Oddělení pro vědeckou politiku Zemské kulturní rady Československé strany národně socialistické, které vydávalo Přehledy a dokumenty k československé politice, jež pod názvem Tři roky vydal MPÚ v Nakladatelství Melantrich Praha 1991 a tato činnost pokračovala v rámci třetího odboje, kdy členové oddělení Chalupa (později místopředseda Československé národní rady americké), Mojmír Povolný (později předseda Rady svobodného Československa) a Ivan Gaďourek emigrovali a další členové Jaroslav Bohanes s Dušanem Novákem byli součástí domácí skupiny zasílající do zahraničí politické přehledy o domácí situaci, za což byli dlouhodobě vězněni. Tyto zprávy vyšly pod názvem Prameny k dějinám III. odboje v Centru pro studium československé exilové politiky Univerzity Palackého v Olomouci 1995 v 5 svazcích. Nakonec spoluzaložili 1991 Mezinárodní politologický ústav v Brně.

Poúnorový vývoj

V únoru 1948 ČSNS iniciovala demisi demokratických ministrů, po únorovém převratu byla tzv. obrozena (zbavena protikomunisticky orientovaných představitelů) a jako Československá strana socialistická sehrávala až do roku 1989 úlohu loutkové strany komunistů jako součást Národní fronty se všemi negativy i částečnými pozitivy. Přestože komunisté nepřikládali přívržencům ČSNS/ČSS takový význam, jako například stoupencům lidovců, v systému Národní fronty připadla obrozené straně úloha působit a "zpracovávat" hlavně maloburžoazní vrstvy a zastánce masarykovsko-benešovské republiky.

Souběžně od roku 1948 existovala exilová Československá národně socialistická strana, jejím předsedou byl až do své smrti Petr Zenkl. Exilová ČSNS se také výrazně podílela na vzniku a fungování Rady svobodného Československa, jejímž prvním předsedou byl zvolen právě Zenkl. Dalšími významnými politiky ČSNS, kteří působili v poúnorovém exilu byli např. Vladimír Krajina nebo bývalí ministři Hubert Ripka a Jaroslav Stránský.

Polistopadový vývoj

Již v létě roku 1989 otiskl vnitrostranický časopis Demokrat prohlášení tzv. obrodného proudu, ve kterém se poprvé otevřeně hovořilo o politickém pluralismu, svobodných volbách a přihlášení se k osobnostem typu T. G. Masaryka, Edvarda Beneše nebo Milady Horákové. Významnou pozitivní roli sehrála strana v počátcích Sametové revoluce. Její ústřední deník Svobodné slovo začalo otiskovat první necenzurované informace. V době, kdy Československá televize hlásala, že v Praze došlo k drobným nepokojům, na Svobodné slovo stály fronty lidí už před otevřením trafik. Stranické vydavatelství Melantrich, které mělo sídlo na Václavském náměstí, nezištně nabídlo svůj balkón Občanskému fóru. Právě z balkonu Melantrichu Václav Havel poprvé promluvil k desetitisícům shromážděných lidí. Vše nasvědčovalo tomu, že Socialistická strana bude hrát významnou úlohu v polistopadovém vývoji, díky vnitrostranickým půtkám se toto však nakonec nestalo.

V roce 1990 se tehdejší Československá strana socialistická sloučila s Čs. stranou národně sociální v exilu, nedošlo však k očekávanému přejmenování strany. Rozčarovaní představitelé obrodného proudu založili vlastní platformu Národně sociální sněm (NSS) a po jejich vyloučení ze strany založili vlastní Národně sociální stranu, která se marně pokoušela prosadit v politice. Ve volbách v roce 1992 byla ČSS jednou ze 3 stran levicového uskupení Liberálně sociální unie (LSU) a byla zastoupena v Poslanecké sněmovně, po složitém vývoji uvnitř tohoto uskupení i strany se však v roce 1996 do Poslanecké sněmovny znova nedostala. V roce 1993 pod vedením předsedy Pavla Hirše došlo k návratu představitelů NSS, posunu politické orientace více doprava a strana se přejmenovala na název Liberální strana národně sociální (LSNS). V roce 1996 se LSNS sloučila se stranou Svobodní demokraté (nástupce Občanského hnutí) na stranu Svobodní demokraté – Liberální strana národně sociální (SD-LSNS), toto spojení však nebylo příliš úspěšné vzhledem k výrazně odlišným prioritám obou zakládajících subjektů. V roce 1997 oslavila strana pod vedením předsedy JUDr. Tomáše Sokola 100. výročí založení jako nejstarší původní česká politická strana. Krátce poté bývalí Svobodní demokraté stranu většinou opustili a strana se vrátila k historickému názvu Česká strana národně sociální. Nikdy se však již nevrátila do velké politiky.

Charakteristika a současnost

Velkou výhodou strany byl po roce 1989 velký majetek (mj. nemovistosti, např. budova na náměstí Republiky v Praze, vypracovaná organizační struktura (pokrytí státu pobočkami a sekretariáty) i početná členská základna (ovšem s relativně vysokým věkovým průměrem). Straně se však tyto výhody nepodařilo využít k získání respektive udržení slušných volebních výsledků a špatnou ekonomickou politikou postupně přišla o veškerý svůj majetek. V současné době je ekonomická situace strany velmi špatná (strana je od roku 2003 v konkurzu). Rovněž volební výsledky velmi slabé. Posledním předsedou strany je od roku 2003 podnikatel Jaroslav Rovný. Strana se zúčastňuje politického života zejména na regionální úrovni a rovněž voleb do Evropského parlamentu.

Strana se profiluje jako strana národní a sociální, jako strana středová a strana pro střední stav. Těžištěm programu a zaměřením strany je zdravý nacionalismus a eurorealismus, strana ostře vystupuje především proti požadavkům sudetských Němců. Strana se však distancuje od všech projevů extrémismu, ať již levicového (komunismus) nebo pravicového (fašismus, nacismus). Odmítá být spojována s ultrapravicovými seskupeními typu Národní strana, Dělnická strana nebo Národní odpor.

Poté, co se strana dostala do konkurzu, rozhodla Ústřední rada o založení nové strany, to se uskutečnilo v prosinci 2005. Strana byla založena jako Česká strana národně sociální 2005 a 4. března 2006 přejmenována na Česká strana národně socialistická (zkratka zůstala stejná ČSNS 2005). Formálně však tato strana nemůže být právním nástupcem ČSNS, která nadále existuje, byť je stále v konkurzním řízení.

Předsedové strany

Přehled názvů strany

  • Strana národních dělníků (1897–1898)
  • Česká strana národně sociální (1898–1914), v prvních letech strany se používal také název Národně-sociální strana českoslovanská
  • Česká strana socialistická (1918)
  • Československá strana socialistická (1918–1926)
  • Československá strana národně socialistická (1926–1938, 1945–1948)
  • Československá strana socialistická (1948–1993)
  • Liberální strana národně sociální (1993–1996)
  • Svobodní demokraté – Liberální strana národně sociální (1996–1997)
  • Česká strana národně sociální (od 1997)

V přehledu není zahrnuto sloučení do Strany národní jednoty v roce 1938, členství v Národní frontě po roce 1948 a koalice Liberálně sociální unie v roce 1992.

V roce 2005 byla založena nová strana Česká strana národně sociální 2005 (ČSNS (2005)), nesoucí dnes název Česká strana národně socialistická.

Volební výsledky ČSNS

  • 1920 - 8,1 %
  • 1925 - 8,5 %
  • 1929 - 10,4 %
  • 1935 - 9,2 %
  • 1946 - 18,37 %
  • 1992 - 6,25 % (v rámci Liberálně sociální unie)
  • 1996 - 2,04 %
  • 1998 - 0,29 %
  • 2002 - 0,81 %

Voleb 2006 se strana nezúčastnila, zúčastnila se jich však sesterská Česká strana národně socialistická (zisk 0,02 % hlasů)

Literatura

  • KOCIAN, Jiří. Československá strana národně socialistická v letech 1945–1948. Brno : Doplněk, 2002. ISBN 80-7239-138-0. s. 262. (česky)
  • SKOPAL, Jaroslav. Konec jedné velké strany?; vzpomínky a analýza 1967-2006. Krásná Lípa : Marek Belza, 2007. ISBN 978-80-903360-9-4. (česky)
  • Historie 2003; Celostátní studentská vědecká konference Pardubice 4.-5. prosince 2003. Pardubice : Univerzita Pardubice, 2004. ISBN 80-7194-697-4. Kapitola Jaromír PETERA - Československá strana socialistická a rok 1968, s. 269-293. (česky)

Související články

Externí odkazy


Citováno z „http://www1fdc.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/%C4%8Cesk%C3%A1_strana_n%C3%A1rodn%C4%9B_soci%C3%A1ln%C3%AD“