Vought F7U Cutlass

Z Multimediaexpo.cz

F7U Cutlass
Vought F7U-3 Cutlass
Základní charakteristika
Určení	Stíhací letoun
Výrobce	Vought
Konstruktér	Rex Beisel
První let	29. září 1948
Zařazen	Červenec 1951
Vyřazen	2. březen 1959
Výroba	1948–1955
Vyrobeno	320
Varianty
Uživatel	United States Navy

Vought F7U Cutlass byl palubní stíhací letoun amerického námořnictva z počátku studené války. Letoun měl neobvyklou bezocasou koncepci, která byla založena na datech, získaných na konci války u německé firmy Arado. V době vzniku letounu však američtí konstruktéři letounu odmítali jakoukoliv inspiraci německými projekty.

Typ F7U byl posledním letounem, který projektoval Rex Beisel, jenž navrhl už typ TS-1 z roku 1922, který byl prvním stíhacím letounem vyvíjeným speciálně pro americké námořnictvo.

Radikální a doposud nevyzkoušená aerodynamická koncepce letounu způsobovala při jeho provozu časté technické a provozní potíže, spojené s vysokou nehodovostí. Během vývoje typu zahynuly čtyři zkušební piloti a dalších 21 jich zemřelo při nehodách během operační služby. Více než čtvrtina vyrobených letounů byla v provozu zničena při nehodách.

Obsah 1 Konstrukce 2 Vývoj 3 Varianty 4 Hlavní technické údaje 4.1 F7U-3M 4.2 Výkony 4.3 Výzbroj 4.4 Pohon 5 Externí odkazy

Konstrukce

Cutlass byl Voughtem vyvinut na základě specifikací amerického námořnictva z 1. června 1945. Námořnictvo požadovalo letoun, dosahující rychlosti 966 km/h ve výšce 12 192 m. Projekt zahrnoval použití šípového křídla s velkou hloubku a nízkou štíhlostí. Svislé ocasní plochy byly zdvojené a uchycené v odtokové hraně křídel. Kokpit byl umístěný co nejvíce vpředu, aby měl pilot dostatečný výhled. Tovární označení letounu bylo V-346.

Ovládání leounu zajišťovaly elevony. Na celé šířce náběžné hrany křídla byly umístěny sloty. Ovládání letounu probíhalo hydraulicky. Přední podvozková noha byla velice vysoká, aby měla křídla letoun velký úhel náběhu při startu. Vysoká konstrukce podvozkové ovšem byla velice choulostivá a její případný kolaps vždy znamenal vážnou nehodu. Stejně tak vlastnosti letounu při startu a přistání byly velice špatné.

Problémy přinášely také použité motory Westinghouse J46, které měly nedostatečný tah a v dešti měly tendenci zhasínat (odtržení plamene).

Vývoj

V roce 1946 byly objednány tři prototypy. První let prototypu proběhl na letecké základně Patuxent River dne 29. září 1948 a letoun tehdy pilotoval ho zkušební pilot Voughtu Robert J. Baker. Už první let neproběhl bez problémů a o několik týdnů později Robert Baker při jiném letu prvního prototypu ztratil konstrolu nad letounem a zahynul v jeho troskách.

Námořnictvo nejprve objednalo výrobu verze F7U-1, jenž se příliš nelišila od prototypů a poté pokročilejších verí F7U-2 a F7U-3 s výkonnějšími motory. Pro opoždění vývoje motorů se verze F7U-2 nerealizovala a vyráběna byla rovnou verze F7U-3 u které došlo na základě zkušeností z provozu první varianty k řadě konstrukčních změn.

Prvních 16 kusů poháněly proudové motory Allison J35-29 bez přídavného spalovácí a zbytek měl definitivně motory Westinghouse J46-WE-8B, jež mělo i 288 následujících kusů. Z verze F7U-3 byly odvozeny dvě další subverze. První byla fotoprůzkumná varianta s prodlouženou přídí F7U-3P, která ale nebyla operačně nasazena a všechny kusy sloužily jen pro testy. Druhou byly letouny F7U-3M vyzbrojené kromě kanónů řízenými střelami AIM-7 Sparrow. Bylo vyrobeno 98 kusů a dalších 48 přestavěno z verze F7U-3. Objednávka na dalších 202 kusů byla nakonec zrušena.

Další verze letounu už nevznikly, protože Vought mezitím vyvinul mnohem výkonnější a perspektivnější typ Vought F-8 Crusader.

Varianty

• XF7U-1 – tři prototypy. Všechny byly ztraceny při nehodách.
• F7U-1 – první sériová varianta. 14 kusů.
• F7U-2 – plánovaná verze s motory Westinghouse J34-WE-42,
• XF7U-3 – první prototyp verze F7U-3. Poprvé vzlétl 20. prosince 1951.
• F7U-3 – hlavní výrobní verze. 192 kusů.
• F7U-3P – fotoprůzkumná varianta. 12 kusů.
• F7U-3M – verze nesoucí řízené střely AIM-7 Sparrow. 98 kusů.
• A2U-1 – označení přidělené nerealizované objednávce 250 kusů Cutlassů, upravených na útočné letouny.

Hlavní technické údaje

F7U-3M

• Posádka: 1 muž (pilot)
• Rozpětí: 11,786 m
• Délka: 13,487 m
• Výška: 4,267 m
• Nosná plocha: 46,08 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 8 260 kg
• Max. vzletová hmotnost: 14 353 kg

Výkony

• Maximální rychlost:
  • 1094 km/h
  • 1043 km/h (s podvěsy — raketami)
• Dostup: 12 192 m
• Počáteční stoupavost: 13,000 fpm (3962 m ÷ 1 min.)
• Dolet: 1 062 km

Výzbroj

• 4 × 20 mm kanón M3 (180 nábojů na hlaveň)
• 4 závěsníky s celkovou únosností 2 495 kg (5 500 lb)
  • různé varianty řízených střel AIM-7 Sparrow typu „vzduch-vzduch“

Pohon

• 2 × proudový motor Westinghouse J46-WE-8A
  • Tah motoru: 4 600 lbf (2 086 kp, 20,462 kN)

Externí odkazy

• Fotogalerie F7U (anglicky)

Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu Vought F7U Cutlass

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu F7U Cutlass

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii