Telefonní ústředna

Z Multimediaexpo.cz

Telefonní ústředna je zařízení, ke kterému jsou připojeny telefony nebo další ústředny. Primárním účelem ústředny je spojování hovorů.

Obsah [skrýt] 1 Historický vývoj 2 Druhy a generace telefonních ústředen 3 Analogové telefonní ústředny 4 Digitální telefonní ústředny 5 Zdroje

Historický vývoj

První telefonní ústředna byla uvedena do provozu ve státě Connecticut (USA) v roce 1878. Princip prvních ústředen spočíval v manuálním spojování příslušných vodičů spojovatelkou. Almon Strowger, povoláním hrobník, neměl rád nespolehlivou lidskou obsluhu, která prý záměrně přepojovala hovory na jeho konkurenta a tak vymyslel v roce 1891 automatický volič (nazývaný Strowgerův). První Strowogerova automatická telefonní ústředna byla uvedena do provozu roku 1892 v městě La Porte v Indianě. Princip Strowgerova voliče spočívá v počítání pulsů vysílaných z telefonu s kruhovou číselnicí - s každým pulsem se volič přesune do další polohy. Kaskádním řazením voličů se zpracovává více čísel.

Druhy a generace telefonních ústředen

Telefonní ústředny během svého vývoje prošly několika vývojovými stádii od prvních synchronních systémů, kdy bylo spojení vytvářeno v době, kdy se vracela natažená rotační číselnice na účastnickém telefonním přístroji, přes systémy asynchronní, které vytáčené číslo nejprve uložily v registru a teprve po jeho analýze zahájily výstavbu spojení, až po systémy plně digitální a IP telefonie.
Proto zhruba dělíme telefonní ústředny na analogové a digitální, a podrobněji na systémy 1.až 3. generace, které jsou ve své podstatě systémy analogovými a systémy generace 4. a (zatím poslední), 5.generace, které považujeme za systémy digitální.

Analogové telefonní ústředny

1. generace - synchronní systémy s krokovými voliči (ústředna P51)
2. generace - křížové spínače s asynchronními voliči, registry pro záznam čísel (ústředny řady PK (PK201, PK202) vyráběné v Tesle, MK 611, ARM 201/4)
na území ČR nasazovány od roku 1970
3. generace - centrální programové řízení (procesor), elektromechanickým či elektronickým spojováním, analogové systémy (ústředna PK202 s elektronickým řízením, pražská mezinárodní tranzitní ústředna AKE 13 od firmy Ericsson)

Digitální telefonní ústředny

4. generace - rozprostřené programové řízení, digitální spojování (v ČR se od roku 1992 používají ústředny EWSD od firmy Siemens a S12 od Alcatelu. Jak mobilní tak ústředny pro pevnou síť dále vyrábí firmy Ericsson, Nokia, Lucent Technologies
5. generace - původní idea byla vytvořit systém s elektrinickým řízením a optickým spojováním (optické spojovévé pole a přenos po optických kabelech). To však nebylo nikdy realizováno (vysoká cena), proto se za 5. generaci začali považovat systémy na bázi VoIP (Voice Over IP), viz 5.1.
5.1 generace - paketový princip komutace hovorového signálu tzv. „soft switch“, spojovací pole je realizováno softwarově např. pomocí VoIP nebo ATM (např. Cisco, Cirpack, PhoNet nebo různé klony Asterisku).

Zdroje

• SVOBODA, Jaroslav, et al. Telekomunikační technika, Díl 2. : Přenos dat, spojovací a přenosové systémy. 1. vyd. Praha : Hüthig&Beneš, 1999. 142 s. ISBN 80-901936-4-1

[zobrazit] Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii