V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.

Tank číslo 23

Z Multimediaexpo.cz

Tank číslo 23, nazývaný též Smíchovský tank, byl od července 1945 umístěn jako památník osvobození Prahy Rudou armádou (někde zmiňován jako památník sovětských tankistů) a konce druhé světové války na 5 metrů vysokém kamenném podstavci na smíchovském Štefánikově náměstí (od roku 1951 náměstí Sovětských tankistů, od roku 1990 náměstí Kinských). Tank byl v 50. letech prohlášen národní kulturní památkou.

V dubnu 1991 ho výtvarník David Černý přetřel narůžovo, za což byl krátce stíhán, a po uvedení do původního stavu tank znovu přetřela narůžovo skupina poslanců. Od té doby je monument známý pod názvem Růžový tank. Následně přišel o status národní kulturní památky, 13. června 1991 byl z náměstí odstraněn a je vystaven ve Vojenském technickém muzeu v Lešanech.

Růžový tank ve Vojenském technickém muzeu v Lešanech

Obsah

Památník

Tank věnovala městu Praze prostřednictvím Rudé armády vláda SSSR. Památník byl na Štefánikově náměstí slavnostně odhalen 29. července 1945 za přítomnosti maršála Ivana Koněva, primátora Vacka a mnoha dalších činitelů.

Připomínal příjezd Koněvova 1. ukrajinského frontu a speciálně 4. gardové tankové armády, kterou vedl Dmitrij Leljušenko, přes Krušné hory do Prahy časně ráno 9. května 1945. Vystavený tank měl symbolizovat první sovětský tank, který vjel v květnu 1945 na území Prahy, což byl tank typu T-34/85 č. I-24 z 63. gardové tankové brigády, 10. tankového praporu (?).[1] Na malostranském Klárově se 9. května tři sovětské tanky č. 24, 23 a 25 utkaly se čtyřmi německými stíhači tanků Hetzer, přičemž velitel prvního tanku gardový poručík Ivan Grigorijevič Gončarenko padl.[2]

Jako pomník byl však použit tank jiného typu (těžký pěchotní tank IS-2m místo středního bitevního tanku T-34/85) označený 23 místo I-24. Podle legendy generál Leljušenko o ohořelém vraku původního tanku č. I-24 řekl: „Přece nebudeme Čechům dávat takové harampádí.“[3] Oficiální výklad však podporoval víru, že je vystaven původní tank, který jako první vjel do Prahy. Podle jedné z teorií, proč byl vystavený tank označen právě číslem 23, skutečný tank č. 23 vjel jako první na Staroměstské náměstí.[4]

Tank mířil hlavní přečnívající z podstavce k západu, do otevřeného prostoru náměstí; na podstavci obdélníkového půdorysu byly ze všech stran bronzové desky s nápisem: „VĚČNÁ SLÁVA HRDINŮM gardovým tankistům generála Leljušenka, padlým v bojích za svobodu a nezávislost naší veliké sovětské vlasti. 9. května 1945“[5]

Na Dědině na severovýchodě Prahy (v Evropské ulici u autobusové zastávky Dědina směrem do centra) rovněž stojí obelisk připomínající, že tudy Rudá armáda vjela do Prahy. Po roce 1989 značně sešel; nápis z něho byl odstraněn (stopy písmen zůstávají na kameni patrné) a byl i zhanoben posprejováním.[6]

Ohlasy v komunistické propagandě a kultuře

Památník se stal součástí propagandy komunistického režimu, která měla i popřít roli Ruské osvobozenecké armády pod vedením Andreje Vlasova, která po zahájení povstání ovládla západní část Prahy včetně Smíchova[3] a její jednání s vedením povstání probíhala právě v dnešním Justičním paláci na náměstí Kinských, tehdy Štefánikových kasárnách.[4] Vlasovci pomohli povstání v kritické fázi, ale po rozporech s komunisty v ČNR a vyjasnění, že Praha spadne do sovětské sféry vlivu, 8. května odešli do amerického zajetí; byli vydáni Sovětskému svazu a popraveni nebo vězněni v gulagu. Po roce 1989 byla zdůrazňována nejen neautentičnost tanku č. 23, ale i to, že jako první vjely do Prahy již 6. května 1945 tanky ROA.

V roce 1950 Pavel Kohout ve své první knize O černém a bílém, souboru povídek pro děti, věnoval tanku text O srdci uralského chlapce.

Po srpnu 1968 byl tank lidově vykládán i jako připomínka invaze do Československa vojsky Varšavské smlouvy, která ukončila Pražské jaro, čemuž napomáhala symbolika 1945+23=1968.[7]

Režisér Otakar Vávra zahrnul příběh o tanku do poslední části své válečné trilogie Osvobození Prahy (1976). Příjezd sovětských tanků do Prahy je zobrazen také v čs.-sovětském filmu Májové hvězdy (1959) režiséra Stanislava Rostockého, televizním seriálu Byl jednou jeden dům (1974) a snímku Píseň o stromu a růži (1978) Ladislava Rychmana.

V čítance pro třetí ročník základních škol z roku 1978, používané do začátku 90. let, byla zařazena povídka, v níž tank promlouval: „Zůstal jsem se svým velitelem a s našimi padlými navždy ve vaší zlaté Praze. Postavili jste mě na vysoký žulový podstavec. Jsem zvláštní pomník, a já to vím. Lidé mě mají rádi…“[8]

V roce 1983 Svobodné slovo zmínilo, že vystavený tank není původní.[3]

Růžový tank

V únoru 1991 historik Pavel Bělina napsal, že nejsou historické ani morální důvody, aby tank na Smíchově zůstal.[3]

V noci z 27. na 28. dubna 1991 výtvarník David Černý, tehdy 23letý student VŠUP, se svými přáteli přetřel tank z původní zelené barvy balakrylem[9] narůžovo. To vyvolalo bouřlivé veřejné diskuse i oficiální protest sovětské vlády.[3] Černý byl zatčen pro výtržnictví (§ 202 trestního zákona). Úřady nechaly tři dny poté tank přetřít zpět nazeleno, i s ohledem na blížící se květnové výročí osvobození. Skupina 15 poslanců Federálního shromáždění za Občanské fórum v čele s Janem Rumlem za účasti novináře Jiřího Rumla využila své trestní imunity a 12. května 1991 tank opět přetřela narůžovo. Přitom lidé spontánně rozebrali obrubník kolem záhonu rudých květin ve tvaru pěticípé hvězdy před památníkem a z jeho částí vytvořili improvizovaný pomník generála Vlasova.[3] Čin poslanců odsoudil prezident Václav Havel.[3] Událost se stala předmětem interpelace poslance ČNR Vladimíra Čecha (OF) na ministra spravedlnosti ČR Leona Richtera ve věci stíhání pro poškozováni národní kulturní památky: Čech označil stíhání Černého za nespravedlivé, dokud nejsou stíháni činitelé bývalého režimu přímo odpovědní za mnohem závažnější devastaci významnějších památek.[9]

David Černý byl propuštěn, tanku byl odňat status národní kulturní památky a v rámci přestavby náměstí bylo rozhodnuto tank odstranit. 13. června 1991 byl tank snesen,[3] umístěn nejprve ve Vojenském muzeu Kbely[10] a později se stal součástí expozice Vojenského technického muzea v Lešanech, vybudované v letech 1996–9; podstavec byl zlikvidován. Snahy některých představitelů KSČM o obnovení památníku (pražský zastupitel František Hoffman v květnu 2005 navrhoval jeho umístění na Vítkov[11]) byly neúspěšné.

Protože původní vrstvy spěšně nanášených nátěrů (růžová, zelená, růžová) odpadávaly, v roce 2000 muzeum tyto nátěry odstranilo a tank natřelo narůžovo potřetí.[12]

Další události a odvozená díla

Kráva Romeo 23 z levé, málo poškozené strany

Píseň skupiny Tři sestry „Pačemu garíla“ z alba Zlatí hoši (1996), zpívaná parodickou ruštinou, začíná: „Pjérvyj tank nóměr dvadcať tri uvezli s mogíly, U Golubů milícia zapreščíla ýžin…“[13]

17. října 2002 byla na místě památníku zprovozněna fontána „Propadliště času“.[14]

V rámci akce CowParade byla od května do září 2004 na Kinského náměstí umístěna sklolaminátová kráva Romana Týce „Romeo 23“ v khaki barvě s rudou pěticípou hvězdou a číslem 23, napodobující označení tanku na památníku. Byla kritizována jako neuctivá k památce padlých osvoboditelů Československa.[15] 8. června, den před plánovaným happeningem, kdy měla být přemalována narůžovo, dvojice studentů a absolvent FA ČVUT na protest vysekala lešenářskou trubkou[16][17] z jejího pravého boku hvězdu a většinu čísla.[18] Později na ni vylepili své vysvětlující prohlášení a oslovili dopisem také prezidenta Klause, který jim v odpovědi vyjádřil pochopení.[19] Na dobročinné dražbě po skončení projektu krávu koupili poslanci Jan Mládek (ČSSD) a Jiří Dolejš (KSČM),[20] díky čemuž pořádající agentura stáhla svůj požadavek na náhradu škody.[21]

Torzo Deset deka tanku na Kinského náměstí, 21. srpna 2008

V roce 2001 David Černý navrhl umístit na Kinského náměstí torzo růžového tanku, jakoby se nořícího pod zem. Radní Jaroslava Kroupová návrh předložila obvodní radě,[22] která ho odsouhlasila.[23] Proti umístění díla protestovali český premiér Miloš Zeman, ruský velvyslanec Vasil Jakovlev a další, Praha 5 změnila své původní rozhodnutí a projekt zamítla.[22] V květnu 2001 byl takový objekt pod názvem Deset deka tanku odhalen v Lázních Bohdaneč u příležitosti desátého výročí odchodu Sovětské armády z města.[24] V rámci performance 21. srpna 2008, s poukazem na čtyřicáté výročí invaze do Československa a aktuální rusko-gruzínský konflikt, David Černý dílo na náklady sponzora v noci tajně převezl a bez schválení umístil na Kinského náměstí, doplněné o bílý invazní pruh, jaký používala obrněná vozidla Varšavské smlouvy v srpnu 1968.[25] Torzo je podle iDNES[25] stejně jako růžový tank majetkem Vojenského historického muzea, Černý však uvádí, že vlastníkem torza je on.[26]

Literatura

  • Patrick Wright: Tank: The Progress of a Monstrous War Machine, str. 379. Viking Adult, 2001. ISBN 0-670-03070-8.
  • Steven J. Zaloga, Jim Kinnear (1996 [reedice 2002]): T-34-85 Medium Tank 1944–94, str. 42-43 (ze 48). Oxford: Osprey Publishing. ISBN 1-85532-535-7. V náhledu ve službě Google Books není dvoustránka dostupná, podle služby Amazon Search Inside je tank stručně zmíněn: „This is the tank of Lt. I. G. Goncharenko, the first tank to enter Prague during the fighting in May 1945. (...) and it was decided to honour his valour in suitable fashion. Unfortunately, the tank selected as Goncharenko's memorial was an IS-2m heavy tank, and his tank's numbers were mistakenly depicted as 23, not 1-24. The memorial was the subject of a popular local legend, that the `23' on the tank was a prophecy: `1945+23=1968' – the year that Red Army tanks appeared again, this time to crush the Prague Spring.“ Brožura je v prodeji i v ČR.

Reference

  1. ↑ Steven J. Zaloga, Jim Kinnear, Andrey Aksenov & Aleksandr Koshchavtsev (1997). Soviet Tanks in Combat 1941-45: The T-28, T-34, T-34-85, and T-44 Medium Tanks, Hong Kong: Concord Publication. ISBN 962-361-615-5, str. 67
  2. ↑ Otto Růžička, Stanislav Vobořil: Pražský květen: 1945-1965. Orbis 1966
  3. ↑ 3,0 3,1 3,2 3,3 3,4 3,5 3,6 3,7 Marie Koldinská, Ivan Šedivý: Smíchovský tank. Jsem zvláštní pomník, a já to vím, Dějiny a současnost 1/2005
  4. ↑ 4,0 4,1 Pavel Frýda: Praha – památník tanku č. 23, web Zaniklé obce
  5. ↑ http://www.nezvedavec.org/clanky/clanky.html#tank – obsahuje fotografie z května 1991 včetně detailu desky
  6. ↑ Zápis z Komise pro bezpečnostní a dopravní problematiku Rady MČ Praha 6, 13. 9. 2007
  7. ↑ Pavla Horáková: The complicated history of Prague's Tank No. 23, web Radio Praha 8. 5. 2005 (anglicky)
  8. ↑ Tank č. 23: „Vyrobili mě na Uralu z tvrdé sibiřské oceli…“, Čítanka pro 3. ročník základní školy, sestavila Vladimíra Gebhartová, Zdeněk Vykopal; Státní pedagogické nakladatelství, 10 vydání 1978–1990
  9. ↑ 9,0 9,1 Stenozáznam, Ústní interpelace přednesené na 19. schůzi České národní rady konané ve dnech 21. až 23. května 1991, tisk č. 288, VI. volební období
  10. ↑ Jiří Přibáň: Vyšetřování nekončí. Zapomeneme?, Právo 4. 11. 2004, kapitola „Paměť a památníky“
  11. ↑ Tomáš Hromádka: Místa, která mám rád (4) aneb 60 let tanku č. 23, Noviny Prahy 16, 29. 7. 2005
  12. ↑ Památka na „Růžový tank“, web Brigadyr, internetový skanzen bojové techniky, Petr Kos, Jan Brůžek
  13. ↑ Lou Fanánek Hagen: Pačemu garíla, Zlatí hoši (1996)
  14. ↑ http://www.prazskekasny.net/kasna.php?strana_id=59
  15. ↑ Dominik Herzán: Kráva č. 23, informace a dezinformace, e-architekt, 23. 6. 2004
  16. ↑ Dominik Herzán, Tomáš Petrášek, Ing. arch. Luděk Šamšula: Prohlášení tří mimopražských vandalů, e-architekt 17. 6. 2004
  17. ↑ Právo, apb: Za poškození plastové krávy mohou dostat tři roky, Novinky.cz 16. 6. 2004
  18. ↑ ton:Vandalové zničili desítky výstavních krav, iDNES 10. 6. 2004
  19. ↑ Dominik Herzán: Kráva č. 23 – prezident, poslanci, občané a JXD, e-architekt 23. 10. 2004
  20. ↑ lja: Poslanci koupili poškozenou krávu, iDNES 20. 9. 2004
  21. ↑ Jan Mládek, Jiří Dolejš: Koupili jsme krávu č. 23, Ing. Jan Mládek, CSc., osobní web, 16. 9. 2004 (kopie na Web Archive)
  22. ↑ 22,0 22,1 ton, rak, Rusové začali sbírat podpisy proti tanku, iDNES, 23.3.2001
  23. ↑ Radek Kedroň, Růžový tank se vrací, iDNES, 14.3.2001
  24. ↑ Vilém Faltýnek: Kontroverzní růžový tank se v Bohdanči noří do země, Radio Praha 30. 5. 2001
  25. ↑ 25,0 25,1 Jana Záhorková: Černý vrátil Praze růžový tank, tentokrát s okupačním pruhem, iDnes 21. 8. 2008
  26. ↑ 10 deka tanku, web Davida Černého

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Tank číslo 23
Citováno z „http://www1fdc.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Tank_%C4%8D%C3%ADslo_23“