Porto

Z Multimediaexpo.cz

Radnice města Porto

Kostel San Ildefonso

Porto [portu] (v některých jazycích též Oporto) je druhé největší portugalské město. Jeho populace čítá 240 000 obyvatel, nicméně v celé metropolitní oblasti žije zhruba 1 750 000 lidí. Porto je moderní kosmopolitní město nedaleko břehu Atlantského oceánu. Oblast kolem města je jednou z nejvíce průmyslových oblastí Portugalska. Spolu s Lisabonem a oblastí Algarve patří mezi turisticky nejnavštěvovanější oblasti země.

Porto je známé také svým celosvětovým vývozním artiklem – Portským vínem, které bylo původně vyváženo jen z tohoto města (odtud název). Sváželo a dodnes sváží po řece Douro, jehož hluboké údolí utváří kolorit města. Jižní břeh řeky již náleží obci Vila Nova de Gaia, součásti portské aglomerace. Historické centrum Porta – Ribeira bylo přidáno na seznam světových památek UNESCO v roce 1996.

Dějiny

První dochované zmínky o Portu pocházejí z doby 4. století a nadvlády Římské říše. Prapůvodními obyvateli tohoto území byli ovšem Keltové. Během římské nadvlády město vzkvétalo, nicméně po zániku říše se posléze dostalo pod vliv Maurů (711). V roce 868 poslal na toto území Vímara Peres v rámci reconquisty skupinu bojovníků, kteří muslimské Maury porazili a vrátili Porto křesťanským vládcům.

Ve 12. století začala stavba katedrály Sé de Porto; některé části se dochovaly v románském slohu, další byly přestavěny v gotice a baroku. V té době bylo Porto sídlem portugalských králů. V roce 1387, po svatbě Jana I. Portugalského a Filipy z Lancasteru (Anglie), dcery Jana z Gauntu, vznikla nejstarší vojenská aliance na světě. Od 14. století se velmi rychle rozvíjela lodní doprava a s ní spojené objevy. V roce 1415 Jindřich, syn Jana I., přezdívaný Mořeplavec, vykonal plavbu z Porta do marockého přístavu Ceuta, která předznamenala portugalské zámořské objevy. S rozmachem výroby vína v okolí řeky Douro rostla i potřeba rozvozu, a tak vznikaly nové a nové lodní cesty, jako například v roce 1703 mezi Portem a Anglií. V Portu začaly také vznikat specializované obchodní společnosti, které byly nezřídka v rukou Angličanů. V důsledku tohoto rozmachu anglických obchodníků začal Sebastião de Melo s monopolizací celého tohoto sektoru ve prospěch Portugalska. To ovšem přineslo mnoho nespokojenosti u drobných vinařů, kteří se proti tomuto bouřili.

Během 18. a 19. století město rychle rostlo; v tomto období byl postaven mj. kostel, z nějž se dochovala pouze štíhlá věž Torre dos Clérigos, vysoká 76 m. Rozvíjející se město se stalo zajímavým terčem pro napoleonské vojsko, jež pod vedením maršála Soulta vstoupilo na území Porta 29. března 1809. Místní obyvatelé se snažili před vojáky uprchnout a použili k přechodu přes Douro ponton (Ponte dos Barcos), který se pod vahou zřítil a řeka tak pohřbila přes 4 000 lidí, což dnes připomíná reliéf u nového mostu. Napoleonská armáda nakonec z Porta odešla. 2. polovina 19. století pak přinesla industrializaci, stavbu železnice a mostů přes Douro; ve 20. století probíhala další urbanizace a s Portem fakticky srostla okolní města. Počátek 21. století je spojen s rozvojem dopravní infrastruktury a podporou veřejné dopravy.

Sport

Tak jako ve většině portugalských měst je nejpopulárnějším sportem ve městě fotbal. Nejúspěšnějším klubem ve městě je v současnosti FC Porto, vítěz Ligy mistrů v letech 1987 a 2004. Dalšími profesionálními kluby jsou Boavista FC a SC Salgueiros.

Kultura a vzdělání

V roce 2001 se Porto pyšnilo označením Evropské hlavní město kultury (společně s nizozemským Rotterdamem). Město je dějištěm mezinárodního filmového festivalu Fantasporto. Kořeny zdejší univerzity sahají do roku 1762, oficiálním rokem založení je však teprve rok 1911.

Doprava

Porto je po Lisabonu největším dopravním uzlem země, silničním i železničním. Přístav Porto de Leixões je největším v severním Portugalsku. Na severním okraji se nachází mezinárodní letiště Francisca de Sá Carneiro.

Mosty

Most Ludvíka I. a pilíř původního mostu Ponte do Pensil

Obchodním cestám procházejícím Portem bylo překážkou hluboké údolí řeky Douro; mosty, jež přes něj vedou, jsou neodmyslitelnou dominantou města. Prvním mostem byl pontonový Ponte dos Barcos zbudovaný roku 1806 (tragédii při vstupu napoleonských vojsk viz výše). Roku 1843 jej nahradil Ponte do Pensil, z něhož se dochovala dvojice pilířů. V roce 1877 byl vystavěn Ponte Maria Pia, přivádějící železnici z Lisabonu; odvážnou stavba, již řídil Gustave Eiffel, sloužila až do roku 1991, kdy byl zprovozněn vedlejší Ponte de São João. Nejznámějším mostem je pak dvoupatrový Most Ludvíka I. (Ponte Dom Luís I) o výšce 45 m, jehož stavbu řídil Eiffelův kolega Théophile Seyrig. Vystavěn byl v letech 1881—1886.^[1] Vrchní patro v současnosti využívá také linka D portského „metra“.

Pohled na Porto po Douru směrem k Atlantiku. Vpravo projíždí po mostě Ludvníka I. souprava portského metra.

Veřejná doprava

Páteřní doprava ve městě je od roku 2003 zajišťována městskou dráhou zvanou Metro do Porto (využívá pouliční, podzemní i nadzemní tratě; 5 linek v roce 2009) a autobusy jezdícími na zemní plyn. Z nejstaršího tramvajového provozu na Pyrenejském poloostrově (otevřen 1905) zůstala již jen turistická trať na nábřeží Doura. Hlavní nádraží Porto-Campanhã, kam jezdí vlaky Alfa Pendular linky Lisabon - Braga a další dálkové spoje, se nachází ve východní části města. V samém centru města pak leží historické hlavové nádraží Porto-São Bento, kam odkud vyjíždějí příměstské spoje do čtyř směrů: Braga, Guimarães, Marco de Canaveses a Aveiro.^[2]

Partnerská města

• Bordeaux - Francie
• Bristol - Spojené království
• Duruelo de la Sierra - Kastilie a León, Španělsko
• Jena - Německo
• León - Kastilie a León, Španělsko
• Lutych - Belgie
• Macao - Čína
• Nagasaki - Japonsko
• Recife - Brazílie
• Šanghaj - Čína
• Vigo - Galicie, Španělsko

Reference

1. ↑ Structurae.de: Dom Luís I Bridge
2. ↑ Příměstská doprava v portské aglomeraci na stránkách CP

Externí odkazy

• Oficiální stránky
• Universidade do Porto
• Metro do Porto

Portugalské památky na seznamu světového dědictví UNESCO

Klášter Alcobaça • vinařská oblast Alto Douro • Angra do Heroísmo, historické centrum • klášter Batalha • Côa, údolí skalních maleb • Évora, historické centrum • Guimarães, historické centrum • klášter jeronymitů a Belémská věž v Lisabonu • vavřínový les na Madeiře • vinařská kulturní krajina na ostrově Pico • Porto, historické centrum • kulturní krajina Sintry • klášter Řádu Kristova v Tomaru • Elvas a jeho opevnění • Univerzita Coimbra