V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.

Předložka

Z Multimediaexpo.cz


Předložka (lat. praepositio; v některých jazycích záložka, lat. postpositio) je neohebný slovní druh. Předložky stojí před podstatnými jmény, zájmeny a číslovkami a pomáhají vytvářet fráze a modifikovat vztahy mezi větnými členy. Předložka sama o sobě není větným členem, stává se jím teprve ve spojení s příslušným výrazem. Každá předložka se v češtině pojí s určitým pádem nebo více pády. Rozlišujeme předložky primární (též původní, např. na, v, do, z,k) a sekundární (též nepůvodní, např. kolem, díky, kvůli), které vznikly z jiných slovních druhů a ustálených frází.

Obsah

Primární předložky

Nemohou zastávat funkci jiného slovního druhu. V češtině se dělí na:

  • neslabičné – např. z (2. p.), s (7. p.),
  • slabičné – např. po, před, na.

Sekundární předložky

Mohou být i jiným slovním druhem než jen předložkou (jel kolem – příslovce, jel kolem domu – předložka). Vznikly z jiných slovních druhů a ustálených frází.

    • Stabilizované
    • deadverbiální – vzniklé z příslovcí, např. skrz
    • transadverbiální
    • desubstantivní – vzniklé z podstatných jmen
      • jednočlenné – např. zásluhou Pavla se nám to podařilo.
      • dvojčlenné – v důsledku špatného počasí
      • trojčlenné – se zřetelem k těmto událostem
    • deverbativní – odvozené od sloves, např. předpisy platí počínaje novým školním rokem, nehledě na závažnou situaci jsme tam šli
    • depronominální – od zájmen, např. co do zkušenosti
    • deprepozicionální – spřežky vznikající z předložek, např. vykoukl zpod stolu

Vazby předložek

Ve flektivních jazycích (např. v češtině) se předložka obvykle pojí s určitým pádem:

  • na ulici, v domě, do města, z okna

Předložka se může pojit s více než jedním pádem, tím se však vyjadřují různé významy – typicky např. rozlišení místa a směru:

  • na stůl (ak., kam?) x na stole (lok., kde?)

Volba předložky primárně závisí na slovese, tj. sloveso se může pojit jen s určitými předložkami: počítat s něčím, spoléhat na něco, uvažovat o něčem.

Typografické neoddělování

Jedním z typografických pravidel je neponechávání neslabičných (jednoznakových) předložek na konci řádku, ale jejich spojení s následujícím slovem nezlomitelnou mezerou.

Postavení ve větě

Předložka stojí před podstatným jménem, zájmenem nebo číslovkou, ke kterým se vztahuje. Je-li podstatné jméno rozvito přívlastky, předložka se klade před celý takto rozvitý větný člen. Příklady:

  • o městě, o něm, o pěti
  • o velmi starém městě

V některých jazycích je pociťována silná vazba mezi předložkou a slovesem. Proto např. v anglické vedlejší větě nebo otázce obvykle nestojí předložka před vztažným/tázacím zájmenem, ale za slovesem na konci věty:

  • What is it about? – O čem to je?
  • the house I live in/the house in which I live – dům, ve kterém bydlím

V některých jazycích (např. v maďarštině) existují tzv. záložky (postpozice), které plní stejnou funkci jako předložky, ale stojí až za podstatným jménem: sampon korpásodás ellen - šampón proti lupům.

Související články

Citováno z „http://www1fdc.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/P%C5%99edlo%C5%BEka“