V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.

Mariánská Týnice

Z Multimediaexpo.cz

Jižní průčelí proboštství Mariánské Týnice

Mariánská Týnice je bývalé proboštství a poutní kostel Zvěstování Panny Marie cisterciáckého kláštera v Plasích v Mariánském Týnci u Kralovic, dnes sloužící jako Muzeum a galerie severního Plzeňska.

Obsah

Historie

Starý kostel a proboštství v pozadí na kresbě Mariánské Týnice (okolo roku 1785)
Kostel v roce 1888 před obnovou kupole
Obnovená kupole kostela Zvěstování Panny Marie

Roman z Týnce nemaje potomků odkázal v roce 1230 plaskému klášteru vsi Týnec, Olšany a pustý Újezd, které měly klášteru připadnout po smrti jeho manželky. V potvrzení majetku kláštera papežem Inocencem IV. z roku 1250 je v Týnci uváděn kostel sv. Petra a Pavla. Kaple v Týnci existovala údajně už ve 12. století. Několik století jsou o Týnci jen kusé zprávy – v roce 1480 nechal klášter pobořený kostelík opravit, roku 1518 je kostel vyloupen. Při kostele byl usazen jeden z plaských řeholníků jako poustevník, aby kostel udržoval. Týnecké pozemky byly obdělávány z části z dvora Olšany, částečně byly pronajímány poddaným. Florián Gryspek připojil Týnec ke Kralovicím a vystavěl tu mlýn. Opati kláštera samozřejmě s převodem majetku nesouhlasili a dlouhé roky se s Gryspeky soudili, až v roce 1613 dostali Týnec nazpět. Ke kostelíku se začaly konat pouti k uctívané soše Panny Marie od anděla pozdravené. V průběhu třicetileté války byl kostel zpustošen. Po válce, za vlády opata Jakuba Vrchoty z Rosenwertu byl kostelík přestaven a rozšířen – poprvé okolo roku 1640 a následně v letech 1648–51. Opat Ondřej Trojer umně využil potlačené selské povstání v roce 1680 a nechal vzbouřence vysázet monumentální lipovou alej z Kralovic doplněnou sedmi kaplemi zasvěcenými sedmi radostem Panny Marie. Do dnešní doby se z aleje zachovala jen poslední Radimova lípa. Na konci 17. století Trojer kostel nechal přestavět a zvětšit, na straně presbytáře připojil nové ambitové nádvoří a k průčelí přidal zvonici. Postavil i proboštství a věž s hodinami umístěnou do prostoru mezi ambity a proboštstvím. Ve fundační listině z roku 1699 vydané opatem se praví, že proboštství má sloužit pro rozmnožení uctívání Panny Marie ve zdejším kostele a zároveň pro zajištění řádových bratří, především vysloužilých.

Santiniho nový poutní kostel a proboštství

Od roku 1710 cisterciáci z Plas bourali staré; v roce 1720 zahájili podle Santiniho projektu (1709) budování nového poutního komplexu s proboštstvím. Chrám Zvěstování P. Marie dostavěn 1751, ale vysvěcen až 1764, kdy vyrostla i podkovovitá budova proboštství na jihu kostela. Tento objekt je s kostelem spojen krčkem, flankovaným dvojicí věží. Trojramenný ambit na západě kostela je až z 1777, východní nebyl realizován vůbec. Santiniho invence se projevuje v odstupňování hmot, kompozici střech, konkávně vykrojených nárožích a nadokenních římsách. Centrální chrám stojí na půdorysu řeckého kříže s okosenými rohy (viz Plasy, Křtiny, Zvole). Uzavřenou hmotu exteriéru člení kromě jednoduchých oken sestavy podložených iónských pilastrů, jejichž vertikály procházejí trojdílným kladím až do váz na pilířích atikové balustrády. Absence věže v průčelí a kuželková balustráda obíhající celou stavbu podporují domněnku o italském původu předlohy. Ústřední prostor chrámu zaklenul Santini jednoduchou kupolí na pendantivech s lucernou. 1920 se klenba zřítila. /Stav duben 2006: Jedno velké staveniště – klenba konečně obnovena/ Boční ramena zaklenují české placky. Aditivní skladbu izolovaných prostorových buněk zastírají svazky iónských pilastrů na pilířích. Konkávní, rovné a šikmé plochy pilastrů vytvářejí dynamicky expresivní hroty, které přecházejí do stejně tvarovaného průběžného kladí. Skupiny pilastrů, připomínající vně i uvnitř linearizované gotické přípory, skládají spolu s jemně modelovanými klenebními křivkami zmnožené triumfální oblouky, Santiniho oblíbený prostorotvorný motiv. Monumentální iluzivní malbu za hlavním oltářem vytvořil cca 1780 jezuitský malíř J. Kramolín. In: Jan Sedlák, Santini, Vyšehrad 1987; drobně zkráceno a upraveno

Související články

Externí odkazy

Zdroje

  • ROŽMBERSKÝ, Petr. Dvory plaských cisterciáků. Plzeň : P. Mikota, 1999. ISBN 80-902692-1-4.  
  • 850 let plaského kláštera 1145–1995, Muzeum a galerie severního Plzeňska v M. Týnici, 1995


Citováno z „http://www1fdc.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Mari%C3%A1nsk%C3%A1_T%C3%BDnice“