Jaroměřice nad Rokytnou

Z Multimediaexpo.cz

Jaroměřice nad Rokytnou (2. pád do Jaroměřic, 6. pád v Jaroměřicích; něm. Jarmeritz) jsou město ležící v Jaroměřické kotlině Jevišovické pahorkatiny na úpatí Českomoravské vrchoviny asi 13 km od Třebíče.

• Ke dni 1. 1. 2021 zde žilo 4 140 obyvatel.

Město je bohaté svým kulturním dědictvím, a to zejm. tamním barokním zámkem s kostelem svaté Markéty a působením Františka V. Míči a Otokara Březiny. Od roku 1999 je známo konáním Mezinárodního hudebního festivalu Petra Dvorského.^[1]

Obsah 1 Etymologie 2 Dějiny v datech 3 Geografie 4 Členění a samospráva 5 Obyvatelstvo 5.1 Demografie 5.2 Náboženství 6 Památky a zajímavosti 7 Doprava 7.1 Silnice 7.2 Železnice 8 Lidé 9 Reference 9.1 Poznámky 10 Literatura 10.1 Související články 11 Externí odkazy

Etymologie

O původu Jaroměřic je první (1730) česky zpívaná opera, jejíž hudbu zkomponoval František V. Míča a verši opatřil Antonín Ferdinand Dubravius (Dúbrava). Částečně nám dává nahlédnout, co se tehdy tradovalo o původu města.

Nejdříve byl na místě dnešních Jaroměřic les a v něm byl jednou na lovu kníže. Poblíž studánky v místě Dolního náměstí se mu podařilo skolit krásného jelena šestnácteráka. Místo se knížeti zalíbilo, a kázal tedy místo vymýtit a zjara rozměřit pro budoucí město a menší hrad. A od jarního měření získalo město své jméno. Jelen pak je po staletí ve znaku města.^[2]

Vědecky^[3] se však jméno Jaroměřice vykládá jako „ves lidí Jaromírových“.

Státní zámek Jaroměřice nad Rokytnou

Vesnická památková zóna Boňov

Klášter servitů

Nádvoří Jaroměřického zámku

Dějiny v datech

• 250 000 př. n. l. – první doklady osídlení (sekáč valounu z rohovce nalezený na kopci Žabík);
• paleolit – lidé dnešního typu na Hradisku na jihozápadě Jaroměřic;
• neolit (6000 až 4000 př. n. l.) – doložena kultura s lineární keramikou, kultura s vypíchanou keramikou a kultura s moravskou malovanou keramikou;
• eneolit (4000 až 2000 př. n. l.) – doba měděná; kultura nálevkovitých pohárů a kultura zvoncovitých pohárů;
• doba bronzová (2000 až 750 př. n. l.) – kultura popelnicových polí je doložena jen okrajově;
• starší doba železná (doba halštatská, asi 750 př. n. l. až 400 př. n. l.) – horákovská kultura;
• mladší doba železná (asi 400 př. n. l. až 0) – laténská kultura Keltů;
• 2. století – na Jaroměřicku doloženi Germáni;
• 10. století – Slované ze Znojemska postoupili k Jaroměřicím;
• 1131 – tradiční rok založení obce (heraldická pověst); Jaroměřice zeměpanským statkem;
• 1325 – první písemná zmínka: král Jan Lucemburský daroval patronát jaroměřického farního kostela cisterciáckému klášteru v Sedlci. Světským držitelem Jaroměřic byl Rajmund z Lichtemburka, pán Bítova;
• 1498 – král Vladislav Jagellonský daroval Jaroměřice lénem Václavu z Ludanic;
• 1522 – jaroměřické panství koupil Jan z Pernštejna;
• 1534 – novým vlastníkem rod Meziříčských z Lomnice;
• 1613 – Jaroměřice koupil Jiří Rechenberk ze Želetic;
• 1623 – začátek vlády Questenberků: Jaroměřice jako konfiskát kupuje Gerhard z Questenberka;
• 1661 – vlády se ujímá Jan Antonín z Questenberka;

• 1686 – majitelem třetí z Questenberků: Jan Adam z Questenberku, za něhož vyvrcholila barokní přestavba Jaroměřic;
• 1752 – Jaroměřice převzali Kounicové;
• 1848 – zrušeno poddanství, vrchnost ztratila vládu nad svým lidem, lidé už nemuseli odvádět vrchnosti poplatky z půdy, na níž hospodařili, ta se stala jejich majetkem;
• 1871 – Jaroměřice napojeny na železnici;
• 1897 – jaroměřický velkostatek – po vleklých dědických sporech – přiřkl rakouský nejvyšší soud Rudolfu Kristiánu z Vrbna a Bruntálu; 1927 jeho majetek zdědila jeho manželka Elvíra, původem bavorská princezna;
• 1899 – nová, reprezentativní budova školy;
• 1901 – v Jaroměřicích začíná působit Otokar Březina;
• 1928 – návštěva prezidenta republiky T. G. Masaryka;
• 1929 – skonal Otokar Březina;
• 1933 – nová budova radnice;^[4]
• 1936 – návštěva prezidenta republiky Edvarda Beneše;
• 1939 – slavnost dvoustého výročí vysvěcení chrámu kostela sv. Markéty za účasti brněnského biskupa ThDr. Josefa Kupky;

• 1943 – velkostatek koupily říšské dráhy pro svou Reichsbahnschule (školu). Po druhé světové válce byl zkonfiskován;
• 1944 – na jaroměřické radnici proces s třemi boňovskými protinacistickými odbojáři;
• 8. května 1945 – německá armáda opustila město a v něm je vystřídala sovětská vojska (14.15 na náměstí);
• 1947 – návštěva prezidenta republiky Edvarda Beneše;
• 28. února 1948 – faktické řízení správy města přebírá akční výbor; během března je obměněn národní výbor i jeho rada;
• září 1950 – ustaveno jednotné zemědělské družstvo; 1962 sloučeno se stáním statkem;
• 1955 – Masarykovo náměstí přejmenováno na Náměstí Míru;
• 26. srpna 1968 – intervenční bulharská armáda projíždí Jaroměřicemi ve směru na Moravské Budějovice;
• 1980 – slavnostní otevření hotelu Opera;
• 80. léta – Jaroměřice se stávají střediskovým městem: k městu jsou připojovány okolní obce;
• 1984 – otevřen obchodní dům Rokytná;
• 1987 – otevřeno velkoryse řešené autobusové nádraží;
• 1990 – obnoveno obecní zřízení;
• 1996 – předseda poslanecké sněmovny udělil Jaroměřicím znak a prapor;
• 1999 – první ročník Mezinárodních hudební slavností Petra Dvorského; téhož roku ustaven Mikroregion Rokytná;
• 2000 – čistička odpadních vod;
• 2001 – otevřen dům s pečovatelskou službou.

Geografie

Jaroměřice nad Rokytnou se rozkládají v Jaroměřické kotlině. Tu na severu uzavírá výčapský hřbet, součást klučovské hrásti, jíž vede rozvodí mezi řekami Jihlavou a Rokytnou. Podloží Jaroměřic tvoří žuly a ruly. Převažujícím půdním typem jsou kyselé hnědé půdy. Kvalitnější hnědozemě jsou v údolí Rokytky a v údolí Štěpánovického potoka. Do východní poloviny Jaroměřicka (a Jaroměřic) zasahuje třebíčský masív se svými žulosyenity (durbachity; jde o horniny bohaté na draslík a hořčík, dále rubidium, baryum, chrom a nikl, relativně též na uran a thorium), s žílami aplitů a pegmatitů. V kamenolomě Královec u Příštpa nacházíme nažloutlé středně zrnité horniny bohaté křemenem – biotitické až muskoviticko-biotitické granity. Na Žabíku se nacházejí křemence, tzv. sluňáky.^[5] Řeka Rokytná dělí Jaroměřice nad Rokytnou na dvě části – severní a jižní. V parku státního zámku Jaroměřice nad Rokytnou vytvořili lidé dvě její slepá ramena, dnes patrná jen při vyšším stavu vody. Přímo u Jaroměřic přijímá Rokytná vody potoka Rokytky (jinak též zvaného Jaroměřička) a Štěpánovického potoka. U Jaroměřic se pro vodáky začíná splavný úsek řeky (km 73,2).

Členění a samospráva

Město Jaroměřice nad Rokytnou má sedm místních částí:

• Boňov s 99 obyvateli;
• Jaroměřice nad Rokytnou s 3 129 obyvateli;
• Ohrazenice s 229 obyvateli;
• Popovice se 143 obyvateli;
• Příložany s 213 obyvateli;
• Ratibořice s 220 obyvateli;
• Vacenovice se 73 obyvateli.

Dne 24. listopadu 1990 se od Jaroměřic oddělila trojice obcí: Blatnice, Bohušice a Lesůňky. Od 1. ledna 1993 Příštpo. Jaroměřické zastupitelstvo města využilo možnosti dané mu obecním zřízením a v místních částech zřídilo osadní výbory. V letech 2006-2010 působil jako starosta Karel Nedvědický, od roku 2010 tuto funkci zastává Jaroslav Soukup.

Obyvatelstvo

Demografie

Podle sčítání lidu v roce 2001 žilo v Jaroměřicích 4106 obyvatel. Jak dokládá tabulka, počet obyvatel Jaroměřic nepostihují žádné velké výkyvy.

Vývoj počtu obyvatel města Jaroměřic nad Rokytnou^[6]

Rok	1869	1880	1890	1900	1910	1921	1930	1950	1961	1970	1980	1991	2001
Počet obyvatel	3891	4017	4154	4568	4801	4857	4785	4123	4340	4136	4064	3982	4106

Zatímco počet obyvatel ostatních místních částí Jaroměřic klesá nebo stagnuje, počet obyvatel místní části Jaroměřice nad Rokytnou se v posledních dvaceti letech mírně zvyšuje.

Vývoj počtu obyvatel místní části Jaroměřice nad Rokytnou^[6]

Rok	1869	1880	1890	1900	1910	1921	1930	1950	1961	1970	1980	1991	2001
Počet obyvatel	2277	2331	2437	2781	3047	2981	2988	2668	2906	2834	2889	2965	3129

Náboženství

Podle sčítání lidu 2001 převažovali lidé věřící (1870) nad lidmi bez vyznání (1469). Z věřících se nejvíce lidí hlásí k římskokatolické církvi (1775); ti společně se souvěrci z přifařených okolních obcí vytváří Římskokatolickou farnost Jaroměřice nad Rokytnou. Církev československá husitská byla zastoupena 10 věřícími, Českobratrská církev evangelická 24 věřícími. Náboženská společnost Svědků Jehovových pak 15 lidmi.

Památky a zajímavosti

• státní zámek Jaroměřice nad Rokytnou
• kaple svatého Josefa
• barokní přestavba špitálu a kaple svaté Kateřiny
• kostel sv. Markéty
• sýpky bývalé Ústřední vojenské zásobárny
• někdejší klášter servitů
• zbytky ambitu komplexu jaroměřické loretánské kaple
• sloup Nejsvětější Trojice

Doprava

Silnice

Jaroměřicemi procházejí tyto silnice:

• II/152 od Myslibořic do Moravských Budějovic
• II/360 od Třebíče a Výčap
• II/361 z Jaroměřic na Příštpo a Jevišovice
• III/15228 na Bohušice
• III/36078 na Popovice
• III/4014 na Ratibořice
• III/15231 na Ohrazenice

Železnice

Jaroměřice jsou ve své části Popovicích napojeny na železniční trať č. 241 Okříšky–Znojmo; jsou rychlíkovou stanicí.^{[p 1]} Ještě v 80. letech bylo v provozu autobusové spojení z Náměstí Míru a Tyršovy ulice (od sokolovny) na nádraží a zpět, a to ke každému vlaku.

Lidé

• Otokar Březina
• Antonín Ferdinand Dubravius
• Ferdinand Höfer
• Josef Kapinus
• Jaroslav Krčál

Reference

1. ↑ Mezinárodní hudební festival Petra Dvorského
2. ↑ KRČÁL, J. O Jaroměřicích nad Rokytnou. In O životě a umění : Listy z jaroměřické kroniky 1700–1752. Jaroměřice nad Rokytnou : Místní osvětová beseda v Jaroměřicích nad Rokytnou ve spolupráci s Musejním spolkem v Brně; 1974, s. 11.
3. ↑ JIČÍNSKÝ, P., NOVÁČEK, O., SUCHARDA, J. Malé dějiny Jaroměřic nad Rokytnou. PhDr. Jan Sucharda – JAS Hrotovice, 2002. Strana 10.
4. ↑ Zprávy památkové péče II. (1938), str. 61: „radnice, vzniklá přestavbou měšťanských domů asi v druhé polovině 19. stol. (…), byla r. 1931 zbořena bez vědomí památkového úřadu a nahrazena novostavbou pochybenou v proporcích“.
5. ↑ Moravskobudějovicko. Jemnicko. Ed. Vladimír Nekunda, Jan Janák, Pavel Michna. Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1997. Vlastivěda moravská (65. svazek) 846 s. ISBN 80-85048-75-2.
6. ↑ ^{6,0 6,1} Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha : Český statistický úřad, 2006. (760 s.) ISBN 80-250-1311-1. S. 586–587.  

Poznámky

1. ↑ Od jízdního řádu 2006/2007 již rychlík Znojmo–Praha není uveden.

Literatura

• Moravskobudějovicko. Jemnicko. Ed. Vladimír Nekunda, Jan Janák, Pavel Michna. Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1997. Vlastivěda moravská (65. svazek) 846 s. ISBN 80-85048-75-2.
• JIČÍNSKÝ, P., NOVÁČEK, O., SUCHARDA, J. Malé dějiny Jaroměřic nad Rokytnou. PhDr. Jan Sucharda – JAS Hrotovice, 2002. 192 s.
• O životě a umění : Listy z jaroměřické kroniky 1700-1752. Sborník prací. Uspoř. Alois Plichta. 1. vyd. Jaroměřice nad Rokytnou : Osv. beseda Měst. NV, 1974. 456 s.

Související články

• Římskokatolická farnost Jaroměřice nad Rokytnou
• Železniční stanice Jaroměřice nad Rokytnou

Externí odkazy

• Oficiální stránky města

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu Jaroměřice nad Rokytnou

Město Jaroměřice nad Rokytnou
Boňov • Jaroměřice nad Rokytnou • Ohrazenice • Popovice • Příložany • Ratibořice • Vacenovice

Města a obce okresu Třebíč

Babice • Bačice • Bačkovice • Benetice • Biskupice-Pulkov • Blatnice • Bohušice • Bochovice • Bransouze • Březník • Budišov • Budkov • Cidlina • Čáslavice • Častohostice • Čechočovice • Čechtín • Červená Lhota • Číhalín • Číchov • Čikov • Číměř • Dalešice • Dědice • Dešov • Dolní Lažany • Dolní Vilémovice • Domamil • Dukovany • Hartvíkovice • Heraltice • Hluboké • Hodov • Horní Heřmanice • Horní Smrčné • Horní Újezd • Horní Vilémovice • Hornice • Hrotovice • Hroznatín • Hvězdoňovice • Chlístov • Chlum • Chotěbudice • Jakubov u Moravských Budějovic • Jaroměřice nad Rokytnou • Jasenice • Jemnice • Jinošov • Jiratice • Kamenná • Kdousov • Kladeruby nad Oslavou • Klučov • Kojatice • Kojatín • Kojetice • Komárovice • Koněšín • Kostníky • Kouty • Kozlany • Kožichovice • Krahulov • Kralice nad Oslavou • Kramolín • Krhov • Krokočín • Kuroslepy • Láz • Lesná • Lesní Jakubov • Lesonice • Lesůňky • Lhánice • Lhotice • Lipník • Litohoř • Litovany • Lomy • Loukovice • Lovčovice • Lukov • Markvartice • Martínkov • Mastník • Menhartice • Meziříčko • Mikulovice • Mladoňovice • Mohelno • Moravské Budějovice • Myslibořice • Naloučany • Náměšť nad Oslavou • Nárameč • Nimpšov • Nová Ves • Nové Syrovice • Nový Telečkov • Ocmanice • Odunec • Okarec • Okřešice • Okříšky • Opatov • Oponešice • Ostašov • Pálovice • Petrovice • Petrůvky • Pokojovice • Police • Popůvky • Pozďatín • Přeckov • Předín • Přešovice • Přibyslavice • Příštpo • Pucov • Pyšel • Rácovice • Račice • Radkovice u Budče • Radkovice u Hrotovic • Radonín • Radošov • Radotice • Rapotice • Rohy • Rokytnice nad Rokytnou • Rouchovany • Rudíkov • Římov • Sedlec • Slavětice • Slavičky • Slavíkovice • Smrk • Stařeč • Stropešín • Střítež • Studenec • Studnice • Sudice • Svatoslav • Šebkovice • Štěměchy • Štěpkov • Trnava • Třebelovice • Třebenice • Třebíč • Třesov • Valdíkov • Valeč • Vícenice • Vícenice u Náměště nad Oslavou • Vladislav • Vlčatín • Výčapy • Zahrádka • Zárubice • Zašovice • Zvěrkovice • Želetava

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii