Jiří Pelikán (politik)

Z Multimediaexpo.cz

Jiří Pelikán (* 7. února 1923 v Olomouci, Československo - 26. června 1999 v Římě, Itálie) byl český novinář, publicista, český komunistický funkcionář a pozdější italský politik, někdejší Generální tajemník Mezinárodního svazu studentstva a pozdější Generální ředitel Československé televize, vydavatel exilového časopisu Listy, italský politik a poslanec Evropského parlamentu za italskou socialistickou stranu, syn sochaře Julia Pelikána.

Obsah 1 Stručný životopis 2 Státní bezpečnost 2.1 Spolupráce 2.2 Pronásledování 2.3 Literatura 3 Externí odkazy

Stručný životopis

Pocházel z umělecké rodiny a celý život byl levicově orientovaným intelektuálem a reformním komunistou. Za 2. světové války byl 5 měsíců vězněn nacistickým gestapem, po propuštění z vězení se od roku 1941 až do konce války skrýval na neznámém místě. Proto byla uvězněna uvězněna jeho matka, který zahynula v koncentračním táboře. Po válce se stal aktivním mládežnickým a svazáckým funkcionářem, pracoval jakožto funkcionář Národní fronty a ÚV KSČ. Pelikán si později vyčítal, že byl spoluzodpovědný za vyhazování studentů z vysokých škol po únoru 1948, protože stál v čele tzv. vyakčňovací komise, která měla na svědomí vyhození tisíců vysokoškoláků.^[1] Jeho aparátnická kariéra vyvrcholila tím, že v letech 1955 až 1963 zastával funkci generálního tajemníka a předsedy prokomunisticky orientovaného Mezinárodního svazu studentstva. Na počátku 60. let 20. století byl jmenován do funkce ústředního ředitele Československé televize, kde v roce 1968 zastával silně reformní postoje i díky němu televize mnohem svobodněji informovala veřejnost o tehdejším politickém dění. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 byl „odsunut“ do diplomatických služeb, a stal se kulturním atašé československého velvyslanectví v Itálii. V roce 1969 se odmítl vrátit do a požádal o politický azyl v Itálii, kde se hned zapojil do místního politického dění. V roce 1977 získal italské občanství a od roku 1978 působil po dvě volební období jako poslanec Evropského parlamentu za italskou socialistickou stranu. Po roce 1990 působil krátce jako poradce československého prezidenta Václava Havla.

Státní bezpečnost

Spolupráce

V dubnu 2009 byla zveřejněna informace, že Pelikán na začátku 60. let 20. století spolupracoval se Státní bezpečností. Pomáhal jí vylákat německého představitele studentského hnutí Dietera Konieckého do východního Berlína, kde byl zatčen východoněmeckou policií a tajně dopraven do Prahy. Koniecki byl následně v květnu 1961 v Československu odsouzen v neveřejném procesu k deseti letům vězení za špionáž.^[2][3]

Pronásledování

V roce 1974 se StB pokusila Pelikána neúspěšně zabít nebo zranit prostřednictvím výbušné zásilky ve formě fingovaného balíku.^[4] V roce 1977 Pelikán tajně navštívil Československo a jen o vlas unikl zatčení ze strany StB.

Literatura

• F. Caccamo, Jiří Pelikán a jeho cesta socialismem 20. století, Praha 2008, ISBN 978-80-7239-226-1.
• Inventario del Fondo Jiri Pelikan [Quaderni dell’Archivio storico 8], Roma 2003.
• Jiří Pelikán, Io, esule indigesto. Il Pci e la lezione del ’68 di Praga, ed. Antonio Carioti, Milano 1998.
• Jiří Pelikán, Il fuoco di Praga. Per un socialismo diverso, Milano 1978

Externí odkazy

• Stránky časopisu Listy
• Jarmila Cysařová: Římský atentát před pražským soudem, Listy, 1/2004
• Jiří Pelikán na stránkách Britských listů
• Stručný životopis na serveru TOTALITA

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

Chybná citace Nalezena značka <ref> bez příslušné značky <references/>.