Epoché

Z Multimediaexpo.cz

Slovem epoché, řecky „zdržení se“, vyjadřovali řečtí skeptici opatrný postoj odložení úsudku, snahu neunáhlit se a nepodlehnout prvnímu dojmu. V pyrrhonismu znamená dokonce radu nerozhodovat se vůbec, protože k tomu nemáme dostatečné vědění. V Husserlově fenomenologii je epoché první krok fenomenologické redukce, totiž předběžné vyřazení („uzávorkování“, Einklammerung) nekriticky či naivně přijímaných předpokladů o vnímaném předmětu, především předpokladu jeho skutečnosti. Naše intence, přirozeně zaměřená na předmět sám, se totiž jaksi vrhá na tento předmět a tudíž si nevšímá podoby, jak se naší zkušenosti dává, čili fenoménu. Naopak epoché umožňuje zkoumat přesnou podobu zkušenosti a redukovat ji na čistý fenomén. Teprve po této odbočce a po prozkoumání fenoménu dostává naše poznání světa i vědecky zajištěný základ. Tento postup doporučuje už Aristotelés, metodickou pochybnost a odmítnutí běžných domněnek o skutečnosti jako cestu k nepochybnému poznání objevil Descartes,^[1] na něhož Husserl přímo navazuje a odkazuje.^[2]

Reference

Související články

• Fenomenologie
• Edmund Husserl

Literatura

• Husserl, E., Karteziánské meditace. Praha 1993
• Husserl, E., Idea fenomenologie. Praha 2001
• Lyotard, J.-F., Fenomenologie. Praha 1995
• Merleau-Ponty, M., Viditelné a neviditelné. Praha 1998
• Patočka, J., Tělo – společenství – jazyk – svět. Praha 1995
• Patočka, J., Úvod do fenomenologické filosofie. Praha 1993
• Sokol, J., Malá filosofie člověka. Praha 2004

Chybná citace Nalezena značka <ref> bez příslušné značky <references/>.