Kartáčový náboj

Z Multimediaexpo.cz

Kartáčový náboj je dělostřelecký typ protipěchotní munice.

Na rozdíl od klasického plného náboje (koule), měly tyto náboje lepenkový obal plněný olověnými kuličkami nebo sekaným olovem. Proto se také užíval termín střílet "sekaným olovem". V některých případech mohly být náboje plněny střepy, úlomky kamenů nebo i hřebíky. Při výstřelu se obal rozpadl a kuličky nebo jiná náplň se vysokou rychlostí kuželovitě rozlétly, působíce široký pás zkázy. Účinek byl podobný výstřelu z brokovnice, ale v mnohem větším měřítku. V 19. století byly kartáčové náboje zdokonaleny, plátěný obal byl nahrazen dřevěným nebo železným, což vedlo k lepší kontrole rozptylu a zrychlení palby.

Kartáčová střela měla na krátkou vzdálenost zdrcující dopad. Kartáčové střelivo pro dělostřelectvo se používalo od objevení střelného prachu. Pravidelné se využívalo až v Třicetileté válce a v 18-19. století v pozemních i námořních válkách. Obzvláště účinná byla v napoleonských válkách proti velkým a pravidelným formacím pěchoty. Čím větší skrumáž lidí tím větší účinek palba měla. V bitvách se používal pro rychlé rozprášení útočící pěchoty, ale pouze na krátkou vzdálenost tedy asi 400m.

Příklady použití kartáčových střel

• V bitvě u Breitenfeldu 1631 měla střelba švédské armády z mušket a kartáčová palba devastující účinky na formace nepřítele.
• V bitvě u Varšavy 1650 použili Švédové ve vhodnou chvíli kartáčovou salvu proti přesile zastaralé polské jízdy.
• Napoleon, jako brigádní generál rozprášil v roce 1795 lůzu v Pařížských ulicích právě kartáčovou střelbou z děl.