Promethium

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 25. 6. 2010, 08:27; Sysop (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Promethium

Atomové číslo	61
Relativní atomová hmotnost	145 amu
Elektronová konfigurace	[Xe] 4f⁵ 6s²
Skupenství	Pevné
Teplota tání	1042 °C, (1315 K)
Teplota varu	3000 °C, (3273 K)
Elektronegativita (Pauling)	1,13 ?
Hustota	7,26 g/cm³
Registrační číslo CAS	7440-12-2
Atomový poloměr	1,85 Å (185 pm)
Výparné teplo	289 kJ/mol
Skupenské teplo tání	7,13 kJ/mol
Ionisační energie Pm→Pm⁺	540 kJ/mol
Ionisační energie Pm⁺→Pm²⁺	1050 kJ/mol
Ionisační energie Pm²⁺→Pm³⁺	2150 kJ/mol

Promethium, chemická značka Pm, (lat. Promethium) jediným lanthanoidem, který nemá stabilní izotop a v přírodě se prakticky nevyskytuje.

Základní fyzikálně-chemické vlastnosti

Promethium je uměle připravený radioaktivní prvek, který se v přírodě vyskytuje pouze v ultrastopových množstvích jako člen uranových rozpadových řad. Jeho fyzikálně-chemické vlastnosti nejsou detailně známy, protože není k dispozici dostatečné množství čistého kovu pro jejich exaktní měření. V současné době je známo přibližně 36 izotopů promethia, z nichž pouze tři mají dostatečně dlouhý poločas rozpadu, aby je bylo možno prakticky zkoumat: ¹⁴⁵Pm s poločasem 17,7 roku, ¹⁴⁶Pm s poločasem 5,53 roku a ¹⁴⁷Pm s poločasem 2,62 roku. Všechny uvedené izotopy jsou beta zářiči.

Historie objevu

Existence promethia byla teoreticky poprvé předpovězena českým chemikem Bohuslavem Braunerem roku 1902 a opětně potvrzena roku 1914 Henrym Mosleyem.

Důkaz o skutečné existenci promethia podali teprve v roce 1945 Jacob A. Marinsky, Lawrence E. Glendenin a Charles D. Coryell na základě analýzy produktů jaderného rozpadu uranu v jaderném reaktoru. Svoje poznatky však publikovali až v roce 1947. Jméno prvku odvozeno od hrdiny řeckých bájí Prométhea, který ukradl olympským bohům tajemství ohně a daroval jej lidem.

Výskyt, výroba a využití

Obsah promethia v zemské kůře je neměřitelně nízký. O jeho výskytu ve vesmíru přinášejí důkaz spektra některých hvězd, kde byly zaznamenány emisní linie připisované atomům promethia. Při umělé výrobě promethia se vychází buď z produktů radioaktivního štěpení uranu v jaderných reaktorech nebo se připravují bombardováním izotopu ¹⁴⁶Nd neutrony za vzniku ¹⁴⁷Nd, který se beta rozpadem mění na ¹⁴⁷Pm. Izotopy promethia jako zářiče beta mohou být použity například ke kontinuálnímu měření velmi malých vrstev materiálu (výroba papíru) nebo jako energetický zdroj v jaderných článcích, užívaných obvykle v kosmickém výzkumu.

Literatura

Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974
Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961
N. N. Greenwood - A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9

Externí odkazy

Periodická soustava a tabulka vlastností prvků [1]
Chemický vzdělávací portál [2]
WebElements (anglicky) [3]
Periodická tabulka prvků [4]

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Promethium

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii