V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!

Srebrenický masakr

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 4. 11. 2024, 19:19; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Památník obětem masakru
Vojenská situace v okolí Srebrenice a Žepy (červenec 1995)

Srebrenický masakr (červenec 1995) byl válečný zločin, který se odehrál během války v Bosně. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii klasifikoval toto vraždění jako genocidu. V červenci roku 1995 bylo v okolí Srebrenice zavražděno přes 8 000 Bosňáků.[1] Ačkoliv většinou šlo o muže a chlapce mezi 15 a 65 lety (schopné boje v teritoriální obraně), masakr zahrnuje i případy zavražděných chlapců mladších 15 let a mužů nad 65 let. Předběžný seznam pohřešovaných a zavražděných lidí v Srebrenici obsahuje 8373 jmén lidí, z nichž téměř 500 bylo mladších 18 let (30 mladších 15 let). V seznamu jsou také uvedena jména několika desítek žen a dívek.[2]

Masakr vedl Ratko Mladić generál Vojsk republiky srbské. Tato událost se stala nejhorším masakrem v Evropě od druhé světové války,

Událost vedla k pádu nizozemské vlády, jejíž vojáci měli v rámci jednotek UNPROFOR Srebrenicu zabezpečovat.

Obsah

Události před masakrem

Mapa Bosny a Hercegoviny s vyznačením Srebrenice a Žepe (září 1994)

Počátkem 90. let 20. století se z přicházejícími změnami ve střední a východní Evropě začala měnit i situace na Balkáně. Na jedné straně se otevíraly emancipační tendence jednotlivých států Jugoslávie, na straně druhé snahy o udržení její celistvosti. Poměrně rychlé vyhlášení samostatného Chorvatska a Bosny a Hercegoviny bez řešení statutu Srbů, kteří obývali části těchto republik v dominantním postavení, mělo za následek vyhlášení samostatnosti Republiky Srbská krajina na území Chorvatska a Republiky srbského národa v Bosně a Hercegovině.

Postupně vznikaly mezi jednotlivými etniky boje, které přerostly v občanskou válku, kterou nejvíce trpělo civilní obyvatelstvo. Vojáci pravidelných armád, polovojenské jednotky i námezdní žoldáci na všech stranách konfliktu prováděli vraždy, masakry a znásilňování nepřátelského etnika, loupili a vypalovali jim domy. Aby bylo zabráněno těmto excesům, ustanovila OSN roku 1991 vojenské jednotky UNPROFOR, které od roku 1992 měly zabraňovat vraždění civilního obyvatelstva vytvářením tzv. „bezpečných zón“.

Úkolem jednotek UNPROFOR bylo podle podmínek příměří mezi srbskými a muslimskými silami primárně dohlížet na demilitarizaci oblasti kolem Srebrenice, ale z rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN také odvracet srbské útoky proti oblasti a zajišťovat humanitární pomoc. Nejasná byla i možnost použití síly.[3]

V okolí Srebrenice však žilo ve vesnicích srbské obyvatelstvo, které bylo od roku 1992 masakrováno muslimskými silami pod vedením Nasera Oriće, jenž měl jednu ze základen přímo v Srebrenici.[4] [5] [6] [7] Tyto bosenské jednotky, v jejichž řadách bojovali i mudžahedíni z muslimských zemí, prováděly na srbském obyvatelstvu vraždy a znásilňování, loupily a zapalovaly vesnice. Počet srbských obětí bývá někde uváděn zhruba na 1 000 až 1 500,[8] ovšem když se v roce 2005 v několik kilometrů vzdáleném Bratunaci odhaloval památník obětem bosenských masakrů, hovořilo se o více než třech tisícovkách srbských obětí.

Pád Srebrebnice

Rakve mrtvých Bosňanů. Jedná se pouze o ty, kteří byli identifikováni

Dne 6. července 1995 v časných ranních hodinách začali město ostřelovat příslušníci Vojsk Republiky Srbské, jejichž část byla rekrutována z okolních vesnic, kde předtím docházelo k masakrům Srbů. Město Srebrenicu chránilo 600 nizozemských vojáků UNPROFOR a vojáci 28. divize bosensko-muslimské armády, kteří následně podnikli protiútok.

8. července bylo město ostřelovánu znovu, přičemž bylo zasaženo i předsunuté stanoviště nizozemských UNPPROFOR, kteří se kvůli nedostatečné výzbroji museli vzdát a po delším vyjednávání jím Srbové povolili odjet do Srebrenice. Cestou tam se však nizozemští vojáci při snaze projet silniční zátars dostali do konfliktu s bosenskými obránci, kteří po jejich transportéru hodili granát. Výsledkem byla smrt vojína Raviv van Renssena.

Následující den pokračovalo srbské ostřelování a z města uprchly tisíce civilistů. Srbové obsadili další pozorovací stanoviště sil OSN a vzali jako rukojmí asi 30 nizozemských vojáků. 10. a 11. července mělo dojít k leteckým útokům na Srby, ale nakonec k tomu nedošlo i kvůli tomu, že Srbové hrozili, že v případě útoku zabijí nizozemská rukojmí. V tomtéž období se 28. divize bosensko-muslimské armády, která v bojích utrpěla ztrátu asi 2 tisíc mužů, začala postupně stahovat, i když byla početně silnější, než útočící srbské jednotky. Její vojska odcházela směrem ke Snagovu a zbylí vojáci museli složit zbraně, přičemž byli zajati srbskými silami. 12. července 1995 začaly autobusy odvážet zbývající ženy a děti na muslimská území, muži však zůstali izolováni. Celkem Srebrenicu opustilo dle Světové zdravotnické federace 35 632 lidí.

Masakr

Potočari – hřbitov obětí masakru

Dne 13. července 1995 byli ve skladišti ve vesnici Kravica zabiti první muslimští zajatci. Nizozemští vojáci předali Srbům kolem 5 tisíc uprchlíků, skrývajících se na základně v Potočari, výměnou za 14 zadržovaných vojáků OSN. Masakr probíhal i v dalších dnech, dle oficiálních údajů bylo zabito přes 8 tisíc muslimských mužů. Došlo k znásilnění i vraždám žen a nezletilých dětí.[9] Po jednání mezi OSN a bosenskými Srby byli poslední nizozemští vojáci UNRPOFOR propuštěni, ale museli na místě zanechat zbraně, vybavení a zásoby.

Události po masakru

Kvůli působení nizozemské jednotky došlo následně k pádu nizozemské vlády.[10] Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii klasifikoval toto vraždění jako genocidu. Zároveň konstatoval, že Srbsko za něj sice nenese přímou zodpovědnost.[11]

Z 8 tisíc obětí masakru se zatím podařilo identifikovat 3 tisíce.[12] Objevují se spekulace že část mrtvých jsou ve skutečnosti muslimští vojáci zabití v boji při obraně Srebrenice.[13] [14] Bosenští Srbové tento masakr později přiznali, ovšem některá srbská i světová média tvrdila, že počet 8 000 zavražděných bosenských muslimů je přehnaný a že není doložitelný.[15] [13] [16] Seznam osob pohřešovaných nebo zabitých v Srebrenici obsahuje 8 373 jmen.[17] Od konce bosenské války byly exhumovány ostatky zhruba 8 000 obětí, z nichž kolem 3 000 bylo dosud identifikováno.[18]

Za Srebrenický masakr byli odsouzeni tito bosenskosrbští velitelé: podplukovník Dragan Obrenović na 17 let vězení, Momir Nikolić na 27 let vězení, Vidoje Blagojevič na 18 let vězení a Dragan Jokić 9 let vězení. V roce 2003 byl vydán zatykač i na bosenskomuslimského velitele Nasera Oriće. Hlavní žalobkyně OSN Carla del Ponteová žádala trest 18 let odnětí svobody, ovšem Naser Orić byl odsouzen k trestu dvou let vězení, jenž byl v červenci 2008 odvolacím soudem zrušen.

Související články

Literatura

  • HONIG, Jan Willem; BOTH, Norbert. Srebrenica – Zpráva o válečném zločinu. Praha : Mladá fronta, 2001. 264 s. ISBN 80-204-0905-X. (česky)

Reference

  1. ↑ Potocari Memorial Center PRELIMINARY LIST of Missing Persons from Srebrenica '95 [1]
  2. ↑ Federal Commission for Missing Persons; "Preliminary List of Missing and Killed in Srebrenica"; 2005[2]
  3. ↑ HONIG, Jan Willem; BOTH, Norbert. Srebrenica, Zpráva o válečném zločinu. Praha : Mladá Fronta, 2001. ISBN 80-2004-0905-X. Kapitola 1., s. 29-30. (český) 
  4. ↑ http://www.dw-world.de/dw/article/0,1564,1350407,00.html
  5. ↑ http://www.serbianna.com/columns/savich/051.shtml
  6. ↑ http://www.serbianna.com/columns/savich/052.shtml
  7. ↑ http://www.messin.estranky.cz/clanky/srebrenica/srebrenica04 (český překlad)
  8. ↑ Edward S. Herman: The Politics of the Srebrenica Massacre český překlad
  9. ↑ Rozsudek ICTY nad Radislavem Krstićem; odstavce 43-46; citace, PDF
  10. ↑ Srebrenický masakr příčinou pádu nizozemské vlády, zpráva z 16. dubna 2002 na webu Českého rozhlasu
  11. ↑ Prohlášení ICTY: „Cíleným vyhlazením části Bosenské populace se bosensko-srbské jednotky dopustily genocidy (…)“ [3]
  12. ↑ Massaker von Srebrenica. Weitere Opfer exhumiert, ntv.de-Meldung vom 11. Oktober 2007
  13. ↑ 13,0 13,1 http://www.srebrenica-report.com/politics.htm
  14. ↑ http://www.globalresearch.ca/index.php?context=viewArticle&code=20051018&articleId=1107
  15. ↑ http://www.blisty.cz/art/33082.html
  16. ↑ http://www.globalresearch.ca/index.php?context=viewArticle&code=20051018&articleId=1107
  17. ↑ Federal Commission for Missing Persons; "Preliminary List of Missing and Killed in Srebrenica"; 2005[4]The list is discussed here and the identification process here
  18. ↑ Massaker von Srebrenica. Weitere Opfer exhumiert, ntv.de-Meldung vom 11. Oktober 2007.

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Srebrenický masakr
Citováno z „http://www1fdc.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Srebrenick%C3%BD_masakr“