Mykání

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 25. 7. 2013, 08:13; Sysop (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Mykání je rozvolňování textilního materiálu až na jednotlivé vlákno za pomoci ostrých hrotů. Vlákna se při tom napřímí, urovnají do podélného směru a ukládají stejnoměrně vedle sebe ve formě pavučinky.

Mykání vlny k ručnímu předení

Během mykání se uvolňují a vylučují nečistoty a čast krátkých vláken Po původních nástrojích s použitím bodláků a ručních škrabek ^[1] s kovovými hroty nebo jehlami (podobně jako na snímku vpravo) se v 18. století objevily první mykací stroje. Princip a hlavní pracovní orgány stroje se od té doby nezměnily a už více než 250 let se používají dva systémy: ^[2]

Víčkové mykačky pro vlákna do délky cca 60 mm (bavlna a jemná umělá vlákna)
Válcové mykací stroje (vlna, lýková vlákna, hrubší umělá vlákna)

Víčkové mykací stroje

Mykací stroj z roku 1939: (1) rouno, (2) rozvolňovací válec, (3) hlavní buben, (4) víčka, (5) snímací válec.

Na snímku vpravo je víčkový stroj z 30. let minulého století. Vlákenné rouno (1) se podává rozvolňovacímu válci (2). Drobné chomáčky vláken zbavené hrubších nečistot přebírá hlavní buben, tzv. tambur (3), nad ním se pozvolna pohybuje cca 100 víček (4) tak, že asi 40 z nich zůstává v pracovní poloze. Tambur a víčka jsou potaženy velmi jemnými ocelovými zoubky nebo drátky, jejichž špičky jsou od sebe usazeny na vzdálenost 0,15-0,30 mm, hustota zoubků je 50-100 na cm². Tambur přivádí vlákna k víčkům obvodovou rychlostí nejméně 10 m/sek., úzkou mezerou mezi mykacími povlaky mohou projít jen jednotlivá vákna. Shluky vláken se zachycují na víčkách až do úplného rozvolnění, zbylé smotky a nečistoty (cca 2 % materiálu) se pak odstraňují z víček, jakmile se dostanou mimo pracovní polohu. Na povrchu tamburu se vytváří tenká vrstva vláken, kterou přebírá a zhušťuje do pavučinky snímací válec (5) a výsledný produkt se pak přivádí ve formě pramene k dalšímu zpracování. Rozvolnění materiálu až na jednotlivé vlákno je pro spřádání nezbytné. Při výrobě příze z vláken do délky 60 mm se k tomu účelu používají výhradně víčkové mykací stroje. Víčkové stroje jsou také zařazeny do agregátů na výrobu některých netkaných textilií. Na zobrazeném stroji se vyráběly z dlouhovlákenné bavlny za hodinu 2,5-3 kg mykaného pramene. Mykací stroje stejného výrobce pracují podle firemních údajů z roku 2007 s výkonem až 200 kg/hod. (mykání umělých vláken).^[3] Princip konstrukce je stejný jako před 70 lety, zvýšení výkonu se dosáhlo hlavně přesnějším a jemnějším provedením jednotlivých částí, zvětšením pracovní šířky (z cca 1 na 1,5 m) a pomocnými zařízeními na zvýšení účinku mykání.

Válcové mykací stroje

Třístrojové mykací složení

Vlna a dlouhá umělá nebo i lýková vlákna vyžadují šetrnější rozvolňování. K vlastnímu mykání se proto namísto víček používá soustava válců opatřených mykacími povlaky. Pracovní válec se otáčí stejným směrem cca stokrát pomaleji než tambur. Zachycuje nerozvolněné chomáčky vláken a přenáší je na obraceč, který je vrací na povlak tamburu. Pro umělá vlákna se používá 3-4 páry válců, vlna a textilní odpady se mykají s 5-6 a při zpracování koudele je obvyklé použití až 8 párů mykacích válců. Před snímacím bubnem je umístěn pomocný válec (volant), jehož drátky zapadají asi 1 mm do garnitury hlavního bubnu, zvedají zejména kratší vlákna a napomáhají tak práci snímače. Na snímku vpravo je třístrojové válcové mykací složení z poloviny minulého století. V popředí je podávací ústrojí, dále jsou vidět (světlé) pracovní válce většího průměru a (menší) obraceče na hlavním bubnu prvního stroje. Mykačky se vyrábí v pracovní šíři až 4 metry, stroje jsou sestaveny specielně pro druh zpracovávaného materiálu. Pro umělá vlákna se pužívá jeden hlavní buben, středně jemné vlny a odpady se mykají se 2 bubny, pro velmi jemné vlny se zařazuje do soupravy před hlavní bubny ještě třetí tzv. avantrén. Moderní soupravy s pracovní šíří 3,5 metrů vyrábí na příklad za hodinu 300 kg mykaného pramene ze středně jemné vlny. Mykací soupravy k přípravě pavučinky na netkané textilie z umělých vláken jsou konstruovány na výkon až do 1000 kg/hod. ^[4] Mykací soupravy v přádelnách mykaných vlněných a vigoňových přízí jsou zakončeny zařízením na výrobu přástu. Pavučinka z mykaných vláken se zde rozděluje na několik desítek pramínků, které se zaoblují pomocí kožených pásů a navíjí na válec.

Literatura

Kolektiv: Příručka textilního odborníka (SNTL Praha 1981) str. 370-375, 458-467, 508-512
Nötzold: Handbuch der Streichgarn- und Vigognespinnerei (VEB Fachbuchverlag Leipzig 1970) str. 179-315

Související články

Reference

↑ Ruční škrabka: http://www.ubcbotanicalgarden.org/potd/2006/10/dipsacus_sativus.php
↑ Teorie mykání (německy):http://elib.uni-stuttgart.de/opus/volltexte/2002/1067/pdf/Dissertation.pdf
↑ Moderní mykací stroj (německy): http://www.rieter.com/de/textile/kurzstapelgarn/faservorbereitung/karde-c-60/
↑ Netkané textilie: http://www.ft.vslib.cz/depart/knt/nove/dokumenty/studmaterialy/nte/tisk.pdf

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

[0] Ruční škrabka: http://www.ubcbotanicalgarden.org/potd/2006/10/dipsacus_sativus.php

[1] Teorie mykání (německy):http://elib.uni-stuttgart.de/opus/volltexte/2002/1067/pdf/Dissertation.pdf

[2] Moderní mykací stroj (německy): http://www.rieter.com/de/textile/kurzstapelgarn/faservorbereitung/karde-c-60/

[3] Netkané textilie: http://www.ft.vslib.cz/depart/knt/nove/dokumenty/studmaterialy/nte/tisk.pdf

[1]

[2]

[3]

[4]