Grumman F9F Panther

Z Multimediaexpo.cz

Grumman F9F Panther
F9F-2 Panther v roce 1950 na palubě letadlové lodi USS Franklin D. Roosevelt
Základní charakteristika
Určení	stíhací–bombardér
Výrobce	Grumman
Konstruktér
První let	24. listopadu 1947
Zařazen
Vyřazen	1958 USA 1969 Argentina
Výroba
Vyrobeno	1382
Varianty	Grumman F-9 Cougar
Uživatel	US Navy, USMC
	Argentina

Grumman F9F Panther byl americký palubní stíhací letoun. Sloužil i jako stíhací bombardér. Byl to první letoun s reaktivním pohonem firmy Grumman a druhý proudový letoun, který vstoupil do služby v US Navy.

V době korejské války byl Panther byl nejrozšířenější stíhací letoun na palubách amerických letadlových lodí. V této válce provedly Panthery 78 000 operačních letů a sestřelením Jaku-9 severokorejského letectva dosáhly prvního vítězství US Navy v této válce.

Letoun byl vyroben v počtu 1382 kusů. Mimo USA bylo jediným zahraničním uživatelem námořnictvo Argentiny.

Vývoj

Vývoj F9F začal pod označením G-79 na sklonku druhé světové války, v době, kdy se objevily první typy letounů s proudovým pohonem. První prototyp, pilotovaný Corwinem "Corky" Meyerem, poprvé vzlétl 24. listopadu 1947.

Letoun poháněl jeden motor Rolls-Royce Nene, vyráběný v USA v licenci jako Pratt & Whitney J42. Jelikož motor s vysokou spotřebou paliva omezoval dolet letounu, byly na konce křídel umístěny přídavné nádrže. U pozdějších verzí byl použit i motor Pratt & Whitney J48-P-2, který byl variantou britského motoru Rolls-Royce Tay, nebo upravený britský Rolls-Royce Derwent, vyráběný jako Allison J33-A-16.

Už v roce 1946 se uvažovalo o použití šípového křídla pro zlepšení výkonů stroje. Jelikož se v Koreji ukázalo, že korejské MiGy-15 mají díky šípovému křídlu výrazně vyšší výkony než F9F, byla vyvinuta varianta Pantheru s šípovým křídlem. Takto upravený Grumman F9 Cougar se od svého předchůdce lišil především použitým křídlem a ponechal si i jeho typové označení.

Operační nasazení

Rok 1951. Dvojice F9F-2 Panther jednotky VF-191 Satan's Kittens vypouští přebytečné palivo před přistáním na palubě letadlové lodě USS Princeton

US Navy

Panthery verzí F9F-2, F9F-3 a F9F-5 se zúčastnili bojů korejské války, ve které v soubojích sestřelily dva Jaky-9 a pět MiGů-15 při ztrátě jednoho F9F.

Prvního sestřelu US Navy v korejské válce Panther dosáhl 3. července 1950. Letoun verze F9F-3 jednotky VF-51, který pilotoval Leonard H. Plog tedhy sestřelil korejský Jak-9. První MiG-15 byl sestřelen 9. listopadu 1950 a vítězem nad ním byl F9F-2B jednotky VF-111 "Sundowners", jenž pilotoval William (Bill) Amen. Další dva MiGy Panthery saestřelily 18. listopadu 1950 a poslední dvojici MiGů 18. listopadu 1952. Panther byl základním stíhacím typem námořnictva a během konfliktu se používal především pro bitevní akce proti pozemním cílům.

Panthery byly staženy ze služby v roce 1956, ale do roku 1958 sloužily ještě ve výcviku a v rezervě. Malé množství jich létalo až do 60. let.

Argentinské námořnictvo

Jediným zahraničním uživatelem Pantherů byla Argentina. Ta v roce 1958 zakoupila 24 vyřazených strojů, původně sloužících v US Navy. Jelikož však katapulty jediné argentinské letadlové lodě ARA Independencia (V-1) nebyly považovány za dost výkonné, létaly tyto Panthery jen z pozemních základem. Jednotky Pantherů byly mobilizovány během hraničního konfliktu s Chile v roce 1965. Tehdy došlo ke generální mobilizaci, ale ne k jejich bojovému nasazení. Argentinské Panthery byly pro nedostatek náhradních dílů vyřazeny v roce 1968 a nahrazeny v USA zakoupenými letouny Douglas A-4Q Skyhawk.

Varianty

F9F-2B Panther v leteckém muzeu (Texas, USA, 2019)

F9F-5 Panther v parku letecké historie (Kentucky, USA, 2018)

• XF9F-2 – první dva prototypy
• XF9F-3 – třetí prototyp
• F9F-2 – první sériová varianta s motorem J42
• F9F-2B – nainstalovány pylony pro nesení neřízených střel a pum. Jednalo se o upravené F9F-2.
• F9F-2P – neozbrojená průzkumná verze sloužící v Korei.
• F9F-3 – záložní varianta stroje s jiným motorem. Použit motor Allison J33. Postaveno 54 kusů, u kterých byl později motor vyměněn za původní J42.
• XF9F-4 – prototyp varianty F9F-4
• F9F-4 – verze s prodlouženým trupem a větší zásobou paliva. Původně byl montován motor Allison J33, ale mnoho z nich bylo přestavěno na motor J42.
• F9F-5 – varianta F9F-4 s motorem Pratt & Whitney J48. Postaveno 616 kusů.
• F9F-5P – neozbrojená průzkumná verze. Prodloužený nos. Vyrobeno 36 kusů.
• F9F-5K – stroje varianty F9F-5 upravené na dálkově řízené létající cíle
• F9F-5KD – jednalo se o vyřazené F9F-5, upravené pro řízení dálkově ovládaných F9F-5K. V roce 1962 byly přeznačeny na DF-9A.

Hlavní technické údaje

F9F-2 Panther

• Posádka: 1
• Rozpětí: 11,6 m
• Délka: 11,3 m
• Výška: 3,8 m
• Nosná plocha: 23 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 4220 kg
• Vzletová hmotnost: 6456 kg
• Max. vzletová hmotnost: 7462 kg
• Pohonná jednotka: 1× Pratt & Whitney J42-P-6/P-8
  • Tah motoru: 26,5 kN

Výkony

• Maximální rychlost: 925 km/h
• Dostup: 13 600 m
• Stoupavost: 26,1 m/s
• Dolet: 2100 km
• Plošné zatížení: 350 kg/m²
• Poměr tah/hmotnost: 0,42

Výzbroj

• 4 × 20 mm kanón M2 kanón, 190 nábojů na hlaveň
• 6 × 127mm neřízené střely na závěsnících pod křídly
• 910 kg pum

Externí odkazy