V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!

Che Guevara

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 16. 10. 2020, 09:16; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Potrét Che Guevara (březen 1960)

Dr. Ernesto Rafael Guevara de la Serna (oficiálně 14. června 1928, Rosario, Argentina, † 9. října 1967, La Higuera, Bolívie), běžně přezdívaný Che Guevara nebo el Che, byl argentinský lékař, marxistický revolucionář a vůdce kubánských gueril. Otec, architekt Ernesto Guevara Lynch, byl irského a španělského původu, matka Celia de la Serna y Llosa pocházela ze španělské rodiny.


Obsah

Mládí

Ernesto Rafael Guevara de la Serna (asi 1945)

Ze zdravotního důvodu, kterým bylo těžké astma, nechodil do běžné školy. Učila ho jeho matka a pěstovala v něm lásku ke knihám. Byla to ona, která v něm probudila náklonnost ke komunismu a levici prostřednictvím knih Marxe a Engelse. Dětství bez školního kolektivu se odrazilo v jeho uzavřenosti a introvertnosti. Rodinné zázemí jeho ranného dětství nemělo daleko k ideálnímu: rodinu neprovázely žádné konflikty či rozepře. Na střední školu nastoupil v roce 1941, o studium projevoval malý zájem, více ho zajímal tělocvik. Hrál ragby, kde se projevily jeho vůdcovské sklony a taky odhodlání a cílevědomost. Ve studiu samotném byl však nadprůměrným. Lékařskou fakultu studoval na Univerzitě v Buenos Aires a v červenci 1953 ji dokončil bez větších problémů. Do Castrových jednotek narukoval právě jako lékař, brzy se však vypracoval až na Castrovu pravou ruku. Castro, který původně neměl ke komunismu vztah, se pod působením svého přítele Guevary postupně stal radikálním marxistou. Slovo Che je rozšířeno v Argentině a Bolívii a používá se jako oslovení, případně jako ekvivalent zvolání „hej“ nebo „hele“. Guevara si svou přezdívku získal právě pro časté používání zmíněného slova, které jeho kubánským soudruhům muselo připadat jako pozoruhodný prvek jeho mluvy.

Motocyklové cesty po Jižní Americe

Ernesto byl velkým čtenářem a diskutérem, a přesto, že měl jisté politické povědomí, stranil se zapojení do politiky až do věku hodně nad 20 let. V roce 1944 se Guevarova rodina přestěhovala do Buenos Aires. Měli vážné finanční problémy. V roce 1946 ukončil svá středoškolská studia a začal pracovat. Současně se přihlásil na lékařskou fakultu. V prvních letech studia procestoval severní a západní Argentinu, kde v tamních vesnicích studoval lepru a tropické nemoci. V posledním roce studia se Che vydal napříč Latinskou Amerikou na starém motocyklu. Na cestě ho doprovázel Alberto Granado. Jeho deníky a dopisy postupně odhalují, jak si stále více uvědomoval nespravedlnost, chudobu a útlak, které měl šanci na cestách poznat. Che z těchto toulek napsal knihu Motocyklové deníky. V úvodu vzpomíná na svého syna Ernestův otec Ernesto Guevara Lynch. A kromě jiného také říká, proč se jeho syn osmělil jako mladík na tak dobrodružné putování: Potřeboval do hloubky poznat potřeby chudých národů a věděl, že aby je poznal, musí k nim najít cestu ne jako obyčejný turista, nýbrž tak jak to udělal on. Na své pouti se často zastavoval ne proto, aby si vyfotil krajinu nebo prošel zajímavosti, ale aby nechal do sebe proniknout lidskou bídu přítomnou v každém záhybu cesty, kterou se rozhodl jít, a aby vypátral příčinu této bídy. Cestoval jako badatel společnosti, který jde a pátrá a také co možná ulevuje lidské bolesti.

Guatemala a první svatba

Svatební cesta: Che Guevara s manželkou Hildou na mexickém Yucatánu

V tomto období hodně četl, zejména Lenina, Marxe, Engelse či Stalina. Guevara na medicíně promoval v březnu 1953 a rozhodl se pro práci v kolonii nemocných leprou ve Venezuele. Na cestě do Venezuely se v hlavním městě Peru potkal s Ricardem Rojem, právníkem, který vnesl do jeho života nový náhled. Che změnil svůj plán jet do Venezuely a místo toho odjel s Ricardem do Guatemaly. Zde se včlenil do levicového hnutí a aktivně podporoval vládu demokraticky zvoleného prezidenta Árbenze. Zde se také seznámil se svojí první manželkou, peruánskou ekonomkou Hildou Gadeou. Poté, co prezident Árbenz nakoupil zbraně od komunistického Československa (mj. značky Škoda), došlo v Guatemale k invazi jednotek podporovaných USA a sesazení Árbenze. Che Guevara, již tehdy aktivní v komunistické mládeži, byl nucen se uchýlit do ochrany argentinské ambasády a později uprchnout do Mexika.

Mexiko a seznámení s Fidelem Castrem

Che Guevara a Fidel Castro (1961), autor: Alberto Korda

V Mexiku se seznámil s Fidelem Castrem, který zde cvičil malou skupinu bojovníků pro vpád na Kubu a připojil se k jeho hnutí 26. července. V prosinci 1956 byl mezi revolucionáři, kteří se pod Castrovým velením vylodili na Kubě na lodi Granma s úmyslem svrhnout diktátora Fulgencia Batistu. Z Guevary se brzy stal prominent, hrající klíčovou roli v dva roky trvající guerilové válce, která nakonec vedla k Batistově pádu. Che Guevarovi osobně je z této doby připisováno 216 zdokumentovaných obětí mezi roky 1957 až 1959.[1]

Kuba - mistr popravčí, bankéř a ministr průmyslu

Guevara obdržel kubánské občanství a začal působit na různých postech v nové Castrově vládě. Krátce po revoluci se nejdříve angažoval v masových popravách v havanské pevnosti. Z této doby je známý i jeho výrok: "Ano popravovali jsme, popravujeme a budeme popravovat" ("...Sí hemos fusilado, fusilamos y seguiremos fusilando") pronesený při projevu v OSN v New Yorku[12]. Později se stal prezidentem kubánské národní banky a od roku 1961 řídil také ministerstvo průmyslu, během něhož se snažil dál propagovat svou vizi spravedlivé beztřídní společnosti. V této funkci byl zastáncem tvrdé centralizace a rozpočtového financování ekonomiky. V této době mu poradce dělal i československý ekonom Valtr Komárek[2]). Byl jedním z hlavních nositelů problematické koncepce morálních, nikoliv finančních pracovních stimulů (tedy pracovat pro „potěšení“ z práce, nikoliv pro peníze), která způsobila značné potíže místní ekonomice. Za své působení byl kritizován již krátce po odchodu do Afriky i od svých současníků, včetně prezidentem Dorticósem v roce 1966.

Kongo a Bolívie, guerilová dobrodružství v zahraničí

Che Guevara jako obchodník Adolfo Mena Gonzáles (1966)

V roce 1966 opustil Che Guevara kvůli rozporům s Castrem a představiteli Sovětského svazu Kubu, aby pokračoval v šíření revoluce v dalších státech; nejprve v Zairu (dnešní Kongo) a potom v Bolívii. Jeho mise však skončily neúspěchem. V roce 1966 také pobýval pět měsíců v Československu v obci Ládví[3] V Bolívii byl zajat při vojenské operaci bolivijské armády, podporované americkou CIA. Podle svědků se tak stalo po udání některého z indiánských vesničanů, kteří jim nosili jídlo.

Smrt

Bolivijský prezident René Barrientos nařídil 9. října 1967 Guevarovu popravu. Poprava byla provedena v málo přístupné vesničce La Higuera tak, aby rány vypadaly jako rány z boje. Samotný rozkaz byl proveden bolivijským vojákem Mario Teránem i přesto, že vláda USA s ním nesouhlasila a požadovala Guevaru převézt do Panamy k výslechu. Po své smrti se Che stal jako představitel guerillového boje hrdinou socialistických revolučních hnutí třetího světa. Pro levicové idealisty je i přes svou roli v masových popravách dodnes populární ikonou revolucionáře, inspiroval aktivisty po celé Latinské Americe k zasvěcení svých životů gerilovým potyčkám. Che Guevara na rozdíl od tehdejších teorií panujících v komunistické Evropě hlásal ozbrojený boj. Jeho ideály (stvoření beztřídní společnosti, vývoz revoluce z Kuby do Latinské Ameriky a Afriky, sesazení USA z pozice světové velmoci) se mu však nepodařilo realizovat. Ostatky Che Guevary byly později vykopány a slavnostně převezeny na Kubu 13. července 1997.

Literatura

Busta Che Guevary
  • Jorge G. Castañeda: Compañero – život a smrt Che Guevary, Praha BBart 2003, ISBN 80-7341-000-1, přeložil Josef Orel[4]

Film

Zajímavosti

  • Che Guevaru znal osobně i Valtr Komárek, jeden z protagonistů sametové revoluce roku 1989, v té době ředitel Prognostického ústavu ČSAV. Guevara coby ministr průmyslu si ho na Kubu vyžádal jako ekonomického poradce. Z té doby Komárek vzpomínal hlavně na jejich dlouhé a rozsáhlé debaty.[5]
  • Kubánské bankovky vydávány za úřadování Guevary na postu ministra průmyslu nesly jako ministrův podpis pouze „Che“.
  • Zastřelení bolívijského konzula v Hamburku Quintanilly Pereiry 1. dubna 1971 bylo považováno jako akt pomsty za smrt Che Guevary. Německý vyšetřovatel kvůli vraždě nechal hledat bolívijskou aktivistku německého původu Moniku Ertlovou, ale případ byl později uzavřen bez usvědčení pachatele.

YouTube


Che Guevara on 'Face the Nation'
Statement by Mr. Che Guevara (Cuba) before
the United Nations General Assembly on 11 December 1964


The True Story of Che Guevara (Full Documentary)
Che Guevara Song (Hasta Siempre Comandante)


Související články

Reference

  1. ↑ Cuba Archive: Seznam zdokumentovaných obětí Che Guevarry z let 1957-59
  2. ↑ Rozhovor s Valtrem Komárkem, aneb Che Guevara – poslední politický romantik [online]. Nekultura.cz, 2001-1-23, [cit. 2010-10-10]. Dostupné online. (česky) 
  3. ↑ Che Guevara se skrýval s milenkou v domě u Prahy. Vypátrali jsme, kde
  4. ↑ Kniha v nabídce nakladatelství Kosmas
  5. ↑ Lidovky.cz, 4. ledna 2009: rozhovor s Valtrem Komárkem: Vymklo se to kontrole

Externí odkazy


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Che Guevara
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Che Guevara
Citováno z „http://www1fdc.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Che_Guevara“