Šablona:Článek dne HL/2019/17

Z Multimediaexpo.cz

Giorgia Todrani, známější jako Giorgia, (* 26. dubna 1971) je italskou zpěvačkou známou svým oduševnělým hlasem, který je doplněn širokým pěveckým rozsahem, silným, pronikavým vysokým rejstříkem a velkým hudebním darem. V Itálii je velmi slavnou, téměř národní ikonou. Vydala 10 studiových alb a všechny tam měly komerční úspěch. Zpívala duety s takovými umělci jako Mina, Ronan Keating, Ray Charles, Andrea Bocelli, Herbie Hancock a Elton John. Časopis Billboard ji označil nejpopulárnějším italským zpěvákem.

Giorgia se narodila v Římě. Byla muzikálně ovlivněna jazzem a soulem, který zpívala ve svých začátcích v několika římských jazzových klubech. Od mládí její hudební růst provázeli souloví a jazzoví klasikové jako Aretha Franklin, Ella Fitzgerald a další. Počátkem roku 1990 vydala své první live album nazvané One more go round.

Její pěvecké premiérové vystoupení se odehrálo na prknech divadla Ariston (1994) v rámci hudebního festivalu San Remo kde zpívala píseň E poi v kategorii Nuove Proposte (Noví umělci). Skončila na sedmém místě ve finále žebříčku mladých umělců, ale její projev zapůsobil na publikum a Giorgia se brzy stala jedním z nejpopulárnějších italských zpěváků. E poi je dodnes jednou z jejích nejslavnějších písní. Jejího prvního alba Giorgia se prodalo více než 160 000 kusů. O několik měsíců později ji požádal Luciano Pavarotti aby s ním zpívala duet v jeho každoročním pořadu Pavarotti & přátelé v italské Modeně, kde ohromila publikum svým podáním písně skupiny Queen Who wants to Live forever. V roce 1994 získala evropské ocenění Nejlepší italský mladý umělec.

V roce 1995 se znovu zúčastnila San Rema s písní Come saprei. Tentokrát tuto soutěž vyhrála a navíc získala i cenu kritiků což se předtím podařilo jen Domenicu Modugnovi. Jejího druhého alba Come Thelma & Louise se prodalo více než 300 000 kusů. V témže roce spolu s Andreou Bocellim nazpívala píseň Vivo per lei.

V roce 1996 přijela do San Rema potřetí s písní Strano il mio destino, která ji zajistila třetí místo. Strano il mio destino - Live & studio 95/96 je titulem jejího třetího alba, které obsahuje pět live písní, její soutěžní píseň ze San Rema a další studiové nahrávky. Alba se prodalo 270 000 kusů.

V létě 1997 vydala svou verzi staré italské písně Ornelly Vanoni Un'ora sola ti vorrei ve stylu R&B, která předznamenala pozdější změnu jejího pěveckého projevu. Její třetí studiové album již bylo ve znamení nového image, její hudba ubrala na baladičnosti, stala se více rytmickou se zaměřením spíše na zvuk a interpretaci než na zpěv.

V létě 1997 vydala svou verzi staré italské písně Ornelly Vanoni Un'ora sola ti vorrei ve stylu R&B, která předznamenala pozdější změnu jejího pěveckého projevu. Její třetí studiové album již bylo ve znamení nového image, její hudba ubrala na baladičnosti, stala se více rytmickou se zaměřením spíše na zvuk a interpretaci než na zpěv.

Po vydání písně z jiné filmové hudby nazvané Il cielo in una stanca (moderní zpracování staré italské písně zpívané Ginem Paolim) přišlo na svět její 4. studiové album Girasole - velmi melodické a popově naladěné, které jí přineslo ještě větší úspěch, ke kterému přispěl její singlový hit Girasole, který byl v roce 1999 v Itálii jedním z nejprodávanějších.

V roce 2000 se jí splnil jeden z jejích největších snů – Ray Charles ji pozval na jeden ze svých koncertů a požádal ji aby na něm zazpívala píseň Georgia on My Mind. Giorgia se mu svěřila, že jí otec pojmenoval na počest této písně.

V roce 2001 se znovu zúčastnila San Rema a skončila druhá s písní Di Sole e d'Azzurro napsanou Zuccherem a která byla také zařazena do jejího 5. alba Senza Ali na kterém se písní Il mare sconosciuto podílel jako zvláštní host i jazzová ikona Herbie Hancock. V minulosti již Giorgia s Hancockem učinkovala během jeho evropského turné věnovaném Georgi Gershwinovi (1999), na koncertu v londýnské Royal Festival Hall zpívala také s Youssou N'Dour (2000).