Španělština

Z Multimediaexpo.cz

Španělština (neboli kastilština) je jedním z nejrozšířenějších světových jazyků. Spadá do kategorie románských jazyků. Španělština je úředním jazykem ve Španělsku, ve většině států Jižní a Střední Ameriky a v Rovníkové Guineji, velmi rozšířená je také ve Spojených státech, na Filipínách a v mnoha dalších zemích světa. Počet rodilých mluvčích se pohybuje okolo 400 miliónů.

Obsah 1 Vznik a vývoj jazyka 2 Charakteristika jazyka 2.1 Abeceda a výslovnost 3 Gramatika 3.1 Členy 3.2 Zájmena 3.3 Číslovky 3.4 Slovesa 3.4.1 Sloveso být 3.4.2 Časování sloves v přítomném čase 4 Nářečí španělštiny 4.1 Evropa 4.2 Amerika 4.3 Afrika 4.4 Asie 5 Rozšíření jazyka ve světě 6 Externí odkazy

Vznik a vývoj jazyka

Jazyky Pyrenejského poloostrova se většinou vyvinuly z lidové latiny římských provincií Hispania Citerior a Hispania Ulterior. Po vpádu Arabů v 8. století se ustavily dva regiony s oblišným jazykovým vývojem: jižní Al-Andalus hovořil dialekty ovlivněnými arabštinou, které jsou shrnovány pod pojem mozarabština, zatímco na křesťanském severu, ovlivněném gótskou kulturou, se kromě kastilštiny postupně vyvinula katalánština, asturština, aragonština a galicijština.

Původní kastilský dialekt vznikal v raném středověku v oblasti mezi Burgosem a Kantábrií, ovlivňován jednak arabštinou od jihu, jednak baskičtinou od severovýchodu. Po celém poloostrově se rozšířil díky reconquistě. V 15. století, během procesu sjednocení španělských království, vydal Antonio de Nebrija v Salamance svůj spis Grammatica. Jde o první pojednání o kastilské gramatice a zároveň o první gramatiku vulgárního (lidového) jazyka v Evropě. Nejstarším textem v kastilštině jsou pak Glosas Emilianenses, sepsané baskickými mnichy.

Od doby vlády Karla I. v 16. století je pro kastilštinu používán častěji název španělština (jakožto jazyk, jímž se domluví všichni obyvatelé sjednocených španělských království). Přes různé polemiky, které s různou silou trvají dodnes, uvádí Slovník španělského jazyka Královské akademie výrazy kastilština a španělština jakožto synonyma.

Nejvýraznější fonologické změny oproti latině představují hláskové změny (lat. vita → špaň. vida – život, iuventus → juventud – mládí), diftongizace (terra → tierra – země) či palatalizace.

Charakteristika jazyka

Abeceda a výslovnost

Španělština se zapisuje latinkou, ke které se přidává znak ñ; používají se spřežky ch a ll. Španělská abeceda tak v současné době sestává z 29 písmen:

A, B (be), C (ce), CH (che), D (de), E, F (efe), G (ge), H (hache), I (i latina), J (jota), K (ka), L (ele), LL (elle), M (eme), N (ene), Ñ (eñe), O, P (pe), Q (cu), R (erre), S (ese), T (te), U, V (uve), W (uve doble / doble u), X (equis), Y (i griega), Z (zeta).

Přízvučné samohlásky se označují čárkou (á, é, í, ó, ú); nečtou se dlouze, ale při výslovnosti se na ně klade důraz, tzv. akcent. Přízvuk se označuje pouze tehdy, je-li nepravidelný, tj. nestojí li na předposlední slabice, resp. na poslední slabice ve slovech zakončených na souhlásku kromě n a s. Při výslovnosti platí, že ch se vždy čte jako /č/, j se čte vždy jako /ch/, c+a, o, u se čte vždy jako /ka,ko,ku/, c+e, i se čte vždy jako /θe, θi/, g+a,o,u se čte vždy jako /ga,go,gu/, g+e, i se čte vždy jako /che,chi/, gua, guo se čte vždy jako /gua, guo/, gui, gue se čte vždy jako /gi,ge/, h se nikdy nečte, qu se čte vždy jako /k/ a z se nevyslovuje.

Dříve se používala i tzv. cedilla (pro písmeno ç), která se dodnes používá např. ve francouzštině či turečtině.

Americká španělština se liší užitím písmena „x“, jež pochází z indiánských jazyků v Mexiku a čte se podobně jako české [š]. Název Mexiko vychází ze jména jedné domorodé skupiny, jíž byli Mexikové (čteno [Mešikové]). Vlivem dalších hláskotvorných změn se dnes Mexiko vyslovuje jako [Méchiko], Mexičané někdy dokonce používají zápis Mejico, který odpovídá pravidlům současné španělské fonetiky. Ve starších písemných pramenech se setkáváme s písmenem „x“, čteným jako [ch] (například Don Quixote místo Don Quijote) – toto pravidlo je však již archaické. Písmeno „x“ se pak čte jako /š/ při přepisu výrazů původních latinskoamerických kultur (např. slovo „Xaman“ pochází z mayštiny a čte se [šaman], jde o ekvivalent slova „sever“, důležitý pojem v mayském rituálním náboženství).

Písmeno	Název	Výslovnost (IPA)	Česky	Alofony
a	a	[a]	"a"
b	be	[b]	"b", "v"	[β], [p]
c	ce	[k]; [θ]/[s]	"k", "s"
ch	che	[tʃ]	"č"
d	de	[d]	"d"	[ð]
e	e	[e]	"e"	[ɜ]
f	efe	[f]	"f"
g	ge	[g]; [x]	"g", "ch"	[ɣ]
h	hache	—	—
i	i	[i]	"y", "j"	[j], [ʝ]
j	jota	[x]	"ch"
k	ka	[k]	"k"
l	ele	[l]	"l"
ll	elle	[ʎ]~[ʝ]	"ľ~j" ("ď ")
m	eme	[m]	"m"
n	ene	[n]	"n"	[m]
ñ	eñe	[ɲ]	"ň"
o	o	[o]	"o"	[ɔ]
p	pe	[p]	"p"
qu	cu	[k]	"k"
r	erre	[r], [ɾ]	"r", "rr"
s	ese	[s]	"s"
t	te	[t]	"t"
u	u	[u]	"u"	[w]
v	uve	[b]	"b", "v"	[β]
w	uve doble, doble u	[gw]	"gv"
x	equis	[ks]	"ks"	[s]
y	i griega	[i], [ʝ]	"y", "j" ("ď ")	[j]
z	zeta	[ɵ]/[s]	"s"

Gramatika

Španělština rozlišuje pouze 2 mluvnické rody: mužský a ženský. Slovesný systém je poměrně bohatý; kromě indikativu (indicativo) má široké použití subjunktiv (subjuntivo).

Členy

Člen	Určitý		Neurčitý
	Singulár	Plurál	Singulár	Plurál
Mužský rod	el	los	un	unos
Ženský rod	la	las	una	unas
Střední rod	lo	–	–	–

Unos, unas se nepoužívá ve smyslu neurčitého členu, ale znamená několik (unos hombres = několik mužů).

Zájmena

Osoba	singular	plural
1. osoba	yo	nosotros/nosotras
2. osoba	tú	vosotros/vosotras
3. osoba	él/ella/ello	ellos/ellas
onkání	usted	ustedes

Číslovky

1	uno/una	11	once	10	diez
2	dos	12	doce	20	veinte
3	tres	13	trece	30	treinta
4	cuatro	14	catorce	40	cuarenta
5	cinco	15	quince	50	cincuenta
6	seis	16	dieciséis	60	sesenta
7	siete	17	diecisiete	70	setenta
8	ocho	18	dieciocho	80	ochenta
9	nueve	19	diecinueve	90	noventa
0	cero	100	cien	1000	mil
200	doscientos	500	quinientos	1 000 000	un millón

Slovesa

Sloveso být

Španělština používá více sloves ve významu být:

• ser popisující vlastnost nebo ve významu být (na stálo),
• estar popisující současný stav nebo ve významu nacházet se (na určitém místě),
• hay ve významu nacházet se (na neurčitém místě).

Osoba	ser (být)	estar (nacházet se)
1. os. sg.	soy	estoy
2. os. sg.	eres	estás
3. os. sg.	es	está
1. os. pl.	somos	estámos
2. os. pl.	sois	estáis
3. os. pl.	son	están

Časování sloves v přítomném čase

Pravidelná slovesa (s koncovkami -ar, -er, -ir)

Osoba	saludar (zdravit)	comer (jíst)	vivir (žít)
1. os. sg.	saludo	como	vivo
2. os. sg.	saludas	comes	vives
3. os. sg.	saluda	come	vive
1. os. pl.	saludamos	comemos	vivimos
2. os. pl.	saludáis	coméis	vivís
3. os. pl.	saludan	comen	viven

Nářečí španělštiny

Španělština je jazyk rozšířený po celém světě, a proto existuje řada nářečí španělštiny, mezi nimiž mohou být dosti výrazné rozdíly. Rozlišujeme následující nejvýznamnější nářečí španělštiny:

Evropa

• Nářečí andaluské (Dialecto andaluz)
• Nářečí churro (Dialecto churro)
• Španělština z Kanárských ostrovů (Español canario)
• Nářečí murcijské (Dialecto murciano)
• Nářečí extremadurské (Extremeńo)

Amerika

]]

• Amazonská španělština (Español amazónico)
• Andská španělština (Español andino)
• Španělština z centrální Bolívie (Español camba)
• Chilská španělština (Español chileno)
• Španělština ze souostroví Chiloé v Chile (Español chilote)
• Karibská španělština (Español caribeño); může být dále členěno
• Středokolumbijská španělština (Español cundiboyacense)
• Španělština z provincie Antioqueño v Kolumbii (Español antioqueño)
• Španělština z provincií Santander a Norte de Santander v Kolumbii (Español santandereano-tachirense)
• Laplatská španělština (Español rioplatense)
• Španělština z oblasti Los Llanos (Español llanero)
• Mexická španělština (Español mexicano)
• Paraguayská španělština (Español paraguayo)
• Peruánská španělština (Castellano)
• Španělština ze severoperuánského pobřeží (Español peruano ribereño)
• Rovníková španělština (Español ecuatorial)
• Středoamerická španělština (Español centroamericano)
• Yucatanská španělština (Español yucateco)

Afrika

• Ceutská španělština (Español ceutí)
• Melillská španělština (Español melillense)
• Španělština z El Rifu (Español rifeño)
• Marocká španělština (Español marroquí)
• Saharská španělština (Español saharauí)
• Rovníkoguinejská španělština (Español ecuatoguineano)

Asie

• Filipínská španělština (Español filipino)

Rozšíření jazyka ve světě

Stát	Počet mluvčích (v mil.)
Mexiko	102,255
Spojené státy americké	62,137
Španělsko	45,061
Kolumbie	44,531
Argentina	39,248
Venezuela	26,021
Peru	23,191
Chile	15,795
Guatemala	14,325
Filipíny	12,130
Kuba	11,285
Ekvádor	10,946
Dominikánská republika	8,850
Honduras	7,267
Bolívie	7,010
Salvador	6,859
Nikaragua	5,503
Paraguay	4,737
Kostarika	4,220
Portoriko (součást USA)	4,017
Uruguay	3,442
Panama	3,108
Kanada	1,249
Brazílie	1,015
Maroko	0,961
Rovníková Guinea	0,447
Tučně zvýrazněny státy, kde je španělština úředním jazykem.

Externí odkazy

• Stránky se základy španělské gramatiky a cvičeními pro samouky
• Studijní materiál ke španělštině
• Výkladový slovník Real Academia Española
• Digitalizovaná edice učebnic „Snadno a rychle“ z počátku 20. století včetně učebnice španělštiny

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii